Mariana Radvaková (1979, 1980, 2018)
Jan Kozák. Výběr a úprava pro gramonofonovou desku Jiří Šrámek a Tomáš Vondrovic. Použitá hudba: Borovka. Slovenská lidová; upravil František Dobrovolný. Hraje BROLN, řídí Bohumil Stejskal. – Jano z hory jede. Slovenská lidová; upravil Jaroslav Jurášek. Cimbálová hudba souboru Olšava, zpívá primáš Lubomír Málek. Hudbu vybral Jiří Bartoš. Zvuk a mixáž Jiří Bartoš. Střih Ivan Mikota. Cover Michal Kudělka, 1980. Odpovědná redaktorka obalu, 1980. Režie Jiří Šrámek.
Čte Rudolf Hrušínský st.
Natočeno 7.-8. 3. 1979 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1980 (1 LP, supralong, 1218 0438 X-F). Reedice Supraphonline, 12. 10. 2018 (MP3, VT 0418-2).
Pozn.: „Mariana Radvaková je nejlepší povídkou knihy Horký dech (1961), která měla velký ohlas a několikrát vyšla i samostatně. Vycházela i na pokračování časopisecky. Jde o pravdivý a nezkreslený obraz východoslovenské vesnice. Staří lidé tu dlouho žili v zajetí pověr a žena neměla postavení rovnoprávného člověka. I sem však začíná pronikat průmyslová výstavba, združstevňování a mechanizace zemědělství, vesnice spojil se světem autobus. Do tohoto prostředí je zasazen konflikt ženy a dvou mužů. Mariana Radvaková je bez věna provdána do bohaté selské rodiny. Vzbouří se proti moci peněz i vesnickým tradicím. Najde sílu a i se svým dítětem odchází nejen od rodiny, ale i z vesnice.“ (cit. ze stránky Spisovatele.cz)
Lit.: Kozák, Jan: Mariana Radvaková. Sleevenote, 1980. – Cit.: Když jsem před dvaceti lety Marianu psal, netušil jsem, že zůstane stále tak mladá a že zdomácní i čtenářům v řadě jiných zemí. Vidím ji třeba na obálce tatarského vydání – dívá se na mne tvář tatarské mladé ženy s šikmýma očima, za ní nedostavěný aul. Litevská Mariana má podobu severské, poněkud studené krásy – domek stojí poblíž březového lesíka…V osmi jazycích zatím ožila.
Ptám se sám sebe, proč u nás doma vyšla už v devíti knižních vydáních, a četli ji statisíce čtenářů Vlasty, proč po četbě na pokračování v rádiu a po nedávné televizní inscenaci nyní vychází gramofonová deska. Snad proto, že zápas o šťastné životní soužití muže a ženy patří k největšímu bohatství člověka. Trochu jsem se gramofonové podoby obával – není doslovná, kladla velké nároky na citlivý výběr, pochopení. Myslím, že se práce podařila a osobitá, sugestivní síla prostoty hlasu Rudolfa Hrušínského – hlasu, který nachází emoci příběhu mnohem více v obsahu než v pouhém hlasovém zjitření – Marianu a její zápas o štěstí ozvláštňuje.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku