1968 – počátek ústupových bojů (2013)

Přidal: Přemek |

Srpen 29, 2013

Připravil Pavel Hlavatý. Konec srpna 1968: z Moskvy se vrací naše nesourodá „delegace“, která jednala se sovětskými představiteli o řešení situace po okupaci vojsky pěti států Varšavské smlouvy. Někteří z našich představitelů dorazili do Moskvy dobrovolně, jiní ne…

Natočeno 2013. Premiéra 25. 8. 2013 (ČRo Plus, 16:10 h.; 50 min) v cyklu Archiv Plus. Repríza 23. 8. 2023 (ČRo Plus, 21:05 h.) v cyklu Dokument Plus.

Lit.: Hlavatý, Pavel: 1968 – počátek ústupových bojů. In web ČRo Plus, srpen 2013 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: (…) Po obrovském celonárodním vzepětí prvního pookupačního týdne se z Moskvy vrací naše věrchuška. Vedoucí představitelé strany a státu byli zatčeni hned během první okupační noci a následně odvlečeni do SSSR (Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel ad.), poté odlétá do Moskvy prezident Svoboda s vlastní delegací (Husák, Indra, Biľak ad.), kde se posléze obě skupiny spojují, doplněny během jednání ještě dalšími představiteli (Mlynář, Piller, Barbírek ad.), kteří za nimi dorazili z Československa.

Výsledný moskevský protokol, faktická kapitulace našich představitelů (s čestnou výjimkou Františka Kriegla, který protokol odmítl podepsat), znamenal konec reforem a vlastně jakékoliv samostatné iniciativy.

Nyní bylo zapotřebí pacifikovat v tomto duchu domácí situaci – utlumit a rozbít celonárodní jednotu, umlčet skutečně svobodná média, zlikvidovat mimořádný (tzv. vysočanský) 14. sjezd KSČ, který zasedal těsně po okupaci.

S tímto úkolem se naši signatáři moskevského protokolu vraceli domů. Bylo zřejmé, že bude třeba začít opatrně: „náš polednový vývoj bude pokračovat, pouze bez extrémů a pomaleji“, asi tak by se dala kondenzovat ústřední myšlenka prvních ponávratových vystoupení.

První projevy jednotlivých členů tzv. velké čtyřky roku 1968 – prezidenta Svobody, prvního tajemníka ÚV KSČ Dubčeka, premiéra Černíka a předsedy parlamentu Smrkovského – se od sebe výrazně odlišovaly.

Studeně komisní Svoboda (který byl rád, že „zvládl situaci“, jako jediný také díky své naprosté poslušnosti sovětským soudruhům ve své funkci dlouhodobě vydržel), emočně i myšlenkově velmi rozkolísaný Dubček (jeho mocenský sestup trval přes funkci předsedy Federálního shromáždění a velvyslancování v Turecku ještě necelého jeden a půl roku), racionálně uvažující Černík (jeho mocenský sestup trval o něco déle, skoro dva roky – po funkci premiéra byl ještě několik měsíců řadovým ministrem) a alespoň v něčem bojovný Smrkovský (jeho funkční sestup byl nejrychlejší a trval něco málo přes rok) – ostatně jeho projev byl z těchto čtyř jediný, který soudruhu Brežněvovi vadil…

Projevy nebyly ve zjitřené atmosféře přijaty jednoznačně kladně (zvlášť kriticky byl vnímán Svoboda), ale přicházely další dny – a také další soudruzi – a tón projevů se začal postupně měnit.

V pořadu uslyšíte ukázky ze tří ponávratových projevů (ten Svobodův nebyl bohužel v rozhlasovém archivu k dispozici) v atmosféře končícího svobodného vysílání Československého rozhlasu, dále pasáže z dalších projevů Svobody, Černíka a Smrkovského z počátku září, dva důležité projevy vycházející hvězdy nastupující normalizace Gustáva Husáka a ukázky z televizního projevu tehdejšího tajemníka ÚV KSČ Zdeňka Mlynáře ze 13. září – tímto datem jsou také materiály použité v tomto pořadu ohraničeny.

Radiodokument