Upovídané šperky 1/5 (2013)

Přidal: Přemek |

Říjen 18, 2013

Denis Diderot. Román o milostných dobrodružstvích v africkém sultanátu 18. století je obrazem mravů a doby královského dvora Ludvíka XV. Připravil Ivan Misař. Režie Tomáš Jirman.

Účinkuje David Viktora.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2013. Premiéra 1. dílu 8. 10. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:00 h.; 30 min).

Lit.: Misař, Ivan: Denis Diderot: Upovídané šperky. In web ČRo 3 Vltava, říjen 2013 (článek). – Cit.: Román o milostných dobrodružstvích v africkém sultanátu 18. století je obrazem mravů a doby královského dvora Ludvíka XV. Spisovatel a filosof Denis Diderot žil v Paříži poloviny 18. století, tedy v době populárního „galantního čtení“, jež více či méně přesně zrcadlilo „galantní“ život Pařížanů a Pařížanek, královský dvůr nevyjímaje. V lehkým perem napsaném metaforickém příběhu Diderot spojil kritiku poměrů s poněkud frivolním příběhem, čímž dosáhl toho, oč usiloval – kniha se četla a četla se hodně. Pařížané schopni rozklíčovat jednotlivé postavy děje, se skvěle bavili, ale Diderotova satira jistě pobaví i současného posluchače.

„Hlavní schopnosti člověka jsou rozum a vůle; rozum, který je nutno vést k pravdě; vůle, kterou je třeba podrobit ctnosti. První je dílem logiky, druhé dílem etiky.“

5. října uplyne přesně 300 let od Diderotova narození. Jeho hlavním zájmem byla celoživotní práce na Encyklopedii. O vydání svých dalších svých děl neusiloval, proto jich řada vyšla až po jeho smrti. Diderot většinu života prožil v nuzných poměrech s povinností živit ženu, dceru a začasté i milenku.

V roce 1748 proto anonymně v Holandsku vydal alegoricko-eroticko-ironický román Les Bijoux indiscrets (česky Upovídané šperky), v němž kromě satirizování vládnoucích mravů nepřímo prezentuje rovněž své estetické názory.

Zábavný námět si Diderot vypůjčil z málo známého textu Nocriona Thomase, kde pomocí čarovného prstenu přiměje vládce šperky, aby vyprávěly o pletkách svých majitelek. Mávnutím proutku se z něj však autor nevázaných historek nestane a filosof strhává spisovatele k nepředvídaným odbočkám a právě na nich mu nejvíce záleží.

Ve XXXVIII. kapitole nazvané Rozhovor o literatuře předvedl například literární rozepři hodnou pařížské kavárny Procope, místa častých filosofických disputací. Jeho estetické názory na divadlo zas bryskně tlumočí ostrovtipná paní de Pompadour, v románu vystupující jako Mirzoza. Kromě Madame de Pomapadour najdeme v textu Ludvíka XV., královnu, kardinála Richelieu a další vlivné osobnosti.

Taky proto šlo dílo velmi dobře na odbyt, přestože je podle zápisků v Memoárech Mme. De Vandeul, dcery Denise Diderota, napsal její otec za pouhých čtrnáct dní. Během jediného měsíce vyšly šestkrát a necelý rok po francouzském vydání následoval i anglický překlad, přestože dobová kritika byla toho názoru, že jde o práci nehodnou svého autora.

Naigeonovo vydání Sebraných spisů Denise Diderota z roku 1798 obsahuje tento román rozšířený o čtyři kapitoly, které Diderot původně vypustil, a z tohoto vydání vychází také český překlad z roku 1991. Na knižní trh jej uvedlo tehdejší pražské vydavatelství Univerzum – pohříchu se zatajeným jménem překladatele.

Po několikerém zamítnutí mají být v letošním roce ostatky Denise Diderota uloženy v pařížském Panthenovu vedle jeho slavných přátel a souputníků.

Četba na pokračování