Kultura – Reklamy nutí k vnitřní emigraci (2013)

Přidal: Přemek |

Listopad 18, 2013

Hovoří sprejer TIMO. Připravila Táňa Zabloudilová.

Natočeno 2013. Premiéra 24. 6.2013 (Radio Wave, 9:20 h.). K poslechu zde.

Zabloudilová, Táňa: Brněnský sprejer TIMO: Reklamy nutí k vnitřní emigraci. In web ČRo Radio Wave, červen 2013 (rozhovor + nahrávka). – Cit.: Sprejuje na brněnské zídky, mosty a domy svoje básně, parodie na loga známých značek nebo vlastní verze frází a reklamních hesel. Pro ostatní sprejery je kuriozitou nebo trpěným zlem. Nedávno na sebe strhl pozornost malbou billboardu v podchodu pod brněnským nádražím, na který ke sloganu „S námi na to máte“ místo Home Credit napsal Home Less.

Pár měsíců předtím namaloval brněnský Banksy na zeď v centru města logo Albertu, na kterém síť supermarketů přejmenoval podle vídeňské galerie na Albertinu. Stejně jako v případě Home Creditu jeho „bilbord“ zatřeli šedou barvou. Pár měsíců potom jsme s TIMEM mluvili o reakci obou firem, o tom, jak začínal, a taky o tom, že český street art není.

Kde jsi namaloval svoji první věc?
V Bohunicích, na takovým průjezdu pod barákama, je to taková hlava jenom, takovej charakter, takovej ksicht. A to vím, že byl první sprej, kterej se mi dostal do ruky. První pocit na spreji je takový mávání kouzelnou hůlkou, protože se nedotýkáš povrchu, ale přitom to tam vzniká, takže ten pocit, že máváš rukou a stopa tam zůstává, je úplně magickej. To byl ten první úder.

Jak tě to poprvé napadlo?
Mě do toho stáhl kámoš z gymplu, spoustu tady z těch věcí vzniká vtipem, takže my jsme začli laškovat, že po Brně jsou nějaký skupiny jako ARD nebo NVK, nebo co to bylo, to už je úplná prehistorie, a že my budem psát JZD a že to bude vtipný a tak. Začali jsme si tagovat do sešitů, takže nejdřív se to akumulovalo v sešitech a pak to prostě vyhřezlo ven a celý mně to tak vonělo, protože to mělo takovou tu atmosféru zakázanýho jabka.

Jak si vybíráš místa, kde sprejuješ?
Když jsem byl na Jednom světě na filmu Svoboda pro Smetanu, tak po filmu říkali Klusák s Remundou, že mají natočený ještě nějaký další lidi, konkrétně otce se synem, kteří se tím inspirovali, lezou po billboardech a před volbama dělali tykadla. Vyloženě si určili okruh kolem svého bydliště a argumentovali tím, že každej se má starat o to, kde žije. A to mi přijde úplně super, protože tohle je přesně ten důvod, já jsem si ty místa taky moc nevybíral.

Dával sis pozor, aby tě nechytili?
Kdybych nad tím přemýšlel víc a dělal to nějak strategicky, tak rozhodně nebudu dělat to, že to bude všude kolem mýho baráku a ta cestička povede tak, že by kdokoliv mohl jít za mnou jako po drobcích až do bytu a tam já bych měl složený všecky ty spreje a sešity plný tagů. Ze začátku to vypadalo přesně takhle, nejhustější to bylo kolem mýho bydliště, jediný, na co jsem si dával bacha, bylo, aby to nebylo až v tom baráku, abych třeba nesprejoval ve výtahu.

A chytili tě?
Chytli mě, no. Se džbánem pro vodu…

Označují tě jako známého brněnského street artistu, bereš to vážně?
Vážně to neberu. Jak graffiti, tak street art svým způsobem zinstitucionalizovaly, platí takový nepsaný pravidla, co street art je a co není, a lidi mají pocit, že street art je lepení nějakých nálepek z druhé strany na značku, stal se z toho takový návod k použití, to mně vadí. Já jsem to dělal, a tím se nechci tvářit jako průkopník, ale ty věci jsem dělal ještě předtím, než jsem vůbec věděl, co to street art je. Pamatuju si, že boom street artu nastal někdy asi v roce 2001, v Reflexu vyšel článek a to byl takovej spouštěcí zážeh. Asi to ve společnosti už bylo ve vzduchu, ale tohle byla taková jiskra, která to odpálila. Takže že bych nad tím nějak přemýšlel vážně, že teda dělám street art, tak to ani ne.

Takže na začátku to byla, jak jsi říkal, prostě legrace a dobrodružství?
Myslím si, že to bylo svým způsobem živelný. I když já mám hodně kontrolovanej projev, hodně si hlídám, co udělám a neudělám, ale ten start byl strašně živelnej, byla to závislost, měl jsem problémy s policajtama, ale já jsem se nedokázal udržet. A vím i o ostatních lidech, kteří to dělají a fakt šli za to sedět, protože byli dvakrát v podmínce a chytli je potřetí. Oni si nemohli pomoct, byli jako na fetu a jeli.

Sprejuješ buď básničky, nebo si děláš legraci z reklam a frází. Jak tyhle nápady vznikají?
Teď už to nemám tak intenzivně a taky nedělám všechno, co mě napadne, snažím se to víc prosívat a třídit, ale vím, že dřív jsem fakt startoval, když jsem slyšel brněnskýho primátora mluvit o tom, jak to tady vyčistí od té špíny, svolodže, šmejdů a feťáků, že to tady udělá hezký, tak to se mně úplně otvírala kudla v kapse. Takže jsem měl hroznou potřebu se vyjadřovat k tomu, co říkali politici, a měl jsem to i teďka, když byl Klaus na Hradě, a myslím, že Zeman mě k tomu bude zase nakopávat, protože mě to hrozně vytáčí, já pak rudnu a ztrácím kontrolu. A vím, že si musím vždycky dvakrát vydechnout, abych neudělal něco, co nebude úplně jako revoluční transparent na barikády a bude to trochu vyvážený a bude to mít vtip a tím to třeba bude silnější. Ale nevím, v poslední době mně to je někdy jedno a nějaký intelektuální vyvažování významů a hraní s nějakýma nuancema… si říkám, že prostě někam napíšu, že nějakej politik smrdí, nějakej takovej výkřik vulgární, říkám si, že proč vlastně ne.

Svůj bilbord Albertina jsi nakreslil v centru Brna prý legálně, požádalo tě o to občanské sdružení Brno hraje na CITY, jak tohle začalo?
Oni chtěli, abych jim vedl nějakej workshop, mně se do toho moc nechtělo, jsem pořád couval, zkrátka jsem jim říkal, že mně bude milejší, když jim pomaluju nějakou zeď, kterou mně dají a oni mně ji opravdu sehnali- přesně tu, kterou jsem si ukázal. Takže já jsem ji dostal na zlatým podnose. Musel jsem jen ukázat návrh, většinou když předložím tady k těm legálním věcem návrh, kde bych chtěl dělat něco politickýho, tak se všichni vyděsí a nikdo s tím nechce nic mít.

Byl to sám Albert, kdo chtěl, aby to šlo pryč?
Jo. Já jsem to namaloval, to bylo o prázdninách, bylo to tam asi tři měsíce a oni si pak v září vzpomněli, že je to uráží nebo dehonestuje. Ale bylo vtipný, že Albertina si to dala na svůj facebookový profil a Albert zareagoval tím, že podává trestní oznámení a začal hartusit.

Co následovalo, když jsi v Galerii Myšina v podchodu pod brněnským nádražím, kterou plní obrazy studenti Vysokého učení technického, namaloval svoji verzi bilbordu firmy Home Credit?
Ředitel Home Creditu jel do Brna za rektorem VUT, že se to musí zatřít a že takhle si to nepředstavuje, že to není vtipný a že se cítí pobouřenej a že už jsou hodní, a dokonce mně nabízeli, že se se mnou sejde nějaká právnička Home Creditu, abych slyšel i informace z druhé strany a abych si uvědomil, že to není úplně černobílý. Já jsem si říkal, že možná by bylo zajímavý se potkat s nějakou paní z Home Creditu, ale já vím, že bych se možná ještě nechal ukecat a řekl bych jo, to je hodná paní a ona živí rodinu a už bych tomu začal ohlazovat hrany a nějak se domluvíme a hlavně si nebudem dělat problém. Ale tohle je prostě špatná věc a s tou zlou věcí se nevyjednává.

Zajímají se o tebe teď kvůli Albertině a Home Lessu média?
Kolem toho byl takový větší vítr, protože se ozvaly ty firmy, že to chtějí zatřít, a v tu chvíli to začalo být zajímavý, tak to začalo lítat mediálním prostorem, možná je to nakonec lepší, je to větší služba, že to bylo sdílený na internetu a v novinách a dozvědělo se o tom víc lidí, než kdyby to bylo jenom tam někde na zdi a nikdo nic.

Zajímá tě steet art ostatních lidí a existuje tady vůbec street art?
No, já se nechci někoho dotknout, jestli někdo něco dělá, ale street art v Brně určitě ne. V Brně se mně hrozně líbí graffiti scéna, část Brna jako Líšeň a tak, tak to jsou takový strašně tvrdý, antiestetický špinavý graffiti, to se mně strašně líbí, ale street art tady není. Po republice asi někde něco občas je, ale nevím.

V čem se lišíš od graffiťáků?
Mně se líbí na graffiti, že je živelný, že se nezamýšlí nad tím místem, nad kontextem, že to vždycky vyhřezne z těch lidí, oni tam udělají klikyháky, změť takových střev a hadů, který se linou jeden přes druhýho, a je to chaos nečitelnej a mně se to líbí, ale je to jedno vedle druhýho, do výšky, kam člověk dosáhne, a moc se nad tím nepřemýšlí. A mě úplně neláká se účastnit tady toho výtoku, protože to v něm zanikne.

Kterou svoji věc máš nejvíc rád?
Já jsem dělal hodně to NEBOJ přes šablonu a to, abych se pochválil, tak mám hrozně rád, tady ten nápis. Uvědomuju si, že veřejnej prostor je plnej reklam, který lákají na nějaký soukromí, inzerujou kachličky do koupelny, sedačky, auta, bazény, nějaký plynový kotle, jakýkoliv nesmysly, že veřejnej prostor je ukradenej pro to, aby se ti lidi privatizovali sami do sebe, do takové vnitřní emigrace. Aby se na to vykašlali. To NEBOJ mám rád, protože je to takovej mírnej posel, kterej vplul mezi tady ty agresivní vzkazy, silný slova a barvy.

Radiodokument