Dobrá vůle – Kupte si prales! (2013)

Přidal: Přemek |

Prosinec 2, 2013

O lidech s upřímnou snahou učinit svět lepším. Na hřebeni Ještědu probíhá už několik let neobvyklý experiment. Obecně prospěšná společnost Čmelák tam za peníze od drobných dárců vykupuje smrkovou monokulturu a dosazuje do ní původní listnaté dřeviny. Za několik desetiletí by tam měl být druhově pestrý a ekologicky stabilnější les, chcete-li prales. Má taková iniciativa smysl? Jaké potíže ji provázejí? Kdo jí fandí a kdo je proti? Připravil Jakub Šiška. Dramaturgie a režie Lenka Svobodová.

Natočeno 2013. Premiéra 24. 11. 2013 (ČRo 2 Praha, 18:05 h.; 25 min). Repríza 16. 8. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.).

Lit.: Šiška, Jakub: Kupte si prales! In web ČRo 2 Praha, listopad 2013 (článek). – Cit.: Na hřebeni Ještědu probíhá už několik let neobvyklý experiment. Obecně prospěšná společnost Čmelák tam za peníze od drobných dárců vykupuje smrkovou monokulturu a dosazuje do ní původní listnaté dřeviny.

Za několik desetiletí by tam měl být druhově pestrý a ekologicky stabilnější les. Má taková iniciativa smysl? Jaké potíže ji provázejí? Více se dozvíte z rozhlasového dokumentu Jakuba Šišky, který připravil pro cyklus Dobrá vůle.

Lesy právem pokládáme za jedno z našich největších přírodních bohatství. Les nám dává dřevo, čistí vzduch, zadržuje v krajině vodu, je domovem nejrůznějších živočichů a v neposlední řadě poskytuje nenahraditelný estetický zážitek. Není ovšem les jako les. Smrky vysázené v řádkách se nedají srovnat se smíšeným a různověkým porostem, blízkým pralesu. Proto se ochránci přírody ze severu Čech rozhodli, že jeden takový Nový prales vytvoří. Už zhruba deset přeměňují za pomoci dobrovolníků a z peněz menších i větších dárců smrkovou monokulturu blízko Ještědu na přírodě blízký les.

Využívají přitom sazenice místních dřevin, které v minulých desetiletích z Ještědského hřebene téměř vymizely. V budoucnu by tak měla vzniknout soukromá rezervace, kde bude mít příroda možnost ukázat, co umí. Veřejnosti není vstup zapovězen, právě naopak. Přestože bylo nutné ochránit vysázené i samovolně rostoucí stromky oplocenkou, na několika místech do ní lze vstoupit a vede přes ni i naučná stezka.

Nový prales má dnes rozlohu zhruba 35 hektarů, další budou přibývat podle potřeby i podle finančních možností. Pozemky organizace vykupuje od vlastníků, kteří je většinou získali v restituci, ale hospodařit na nich nechtějí. Našli se i tací, kteří ochranářům svůj les darovali, protože se jim jejich záměr líbil. Peněz na sazenice i nutnou údržbu lesa je však potřeba hodně, takže veřejná sbírka na Nový prales stále běží.

Kdo se do ní zapojí, dostane certifikát o tom, že se symbolicky stává vlastníkem pralesa. Proto také nazval Jakub Šiška svůj pořad o lesní proměně na Ještědském hřebeni vyzývavě: Kupte si prales!

Lit.: Šiška, Jakub: Jak se kupuje prales. In Týdeník Rozhlas 33/2014 (článek). – Cit.: O nevýhodnosti jednodruhových lesů se už léta přesvědčujeme na každém kroku. Není pohoří, kde by se s následky výsadeb monokultur trvale nepotýkali. Jak si člověk přizpůsoboval životní prostředí svým potřebám a zájmům – často bez ohledu na budoucí pokolení –, vznikaly škody, které dnes musíme napravovat. Neziskové organizaci Čmelák – společnost přátel přírody, která obnovuje les na úpatí Ještědského hřebene, se bude věnovat dokument z cyklu Dobrá vůle (sobota 16. srpna, ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 23. srpna, ČRo Plus, 20.10).

„Člověka z pralesa můžeš vyrvat snadno, hůř vyrveš prales z člověka,“ říká jedno africké přísloví. Platí i pro nás, kteří jsme zhýčkaní civilizací a do přírody chodíme nanejvýš na výlety. V pralese bychom žít neuměli a ani nechtěli. Máme ho však v sobě, ať chceme, nebo ne. Přitahuje a děsí nás zároveň, je symbolem bujnosti, pestrosti a nespoutanosti, kde se vše rodí a zároveň zaniká a kde život a smrt jedno jsou.

„Les je ale bohatý ekosystém se složitou strukturou vzájemných vazeb, ne pole smrků,“ říká Jiří Antl z neziskové organizace Čmelák.

Monokultura škodí

Lesy v naší krajině mají s těmi původními už většinou málo společného. Člověk je přizpůsobil svým potřebám, zejména hospodářským. Smrky, které byly původně doma v nadmořských polohách vyšších než sto metrů, často dominují i v nížinách. Z opravdových pralesů máme už jen zbytky, veřejnosti často nepřístupné. Platíme za to vysokou daň. Monokulturní lesy snadno podléhají škůdcům a znečištěnému ovzduší, nedokážou zadržet vodu v krajině a omezují přírodní rozmanitost. Smrky vysázené v řádkách často připomínají spíš plantáž než les.

O to cennější je experiment, který běží už deset let na svazích Ještědského hřebene. Nadšenci z neziskové organizace Čmelák – společnost přátel přírody tam z příspěvků jednotlivců i firem vykupují smrkovou monokulturu a postupně ji přeměňují na přírodě blízký les, který se jednou bude moci pyšnit předponou pra-. Není to ovšem tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. „Původně jsme chtěli pomoci s obnovou emisemi poškozených lesů v Jizerských horách, ale ukázalo se, že nebyl k dispozici dostatek semen původních dřevin,“ vzpomíná Jiří Antl, jeden ze zakladatelů projektu. „Procházeli jsme tedy lesy a sbírali semena buků, jedlí, habrů a dalších stromů a pěstovali je ve vlastní školce. Nedokázali jsme ale proniknout do složitých obchodních vztahů státních lesů. Pak se náhle vyskytla možnost levně koupit první pozemek na Ještědském hřebeni, a to byl základ projektu Nový prales.“

Majitelé nejsou škrti

Smrkové lesy na Ještědském hřebeni byly – a do značné míry stále jsou – ve velmi špatném stavu. Přehoustlé porosty, kmeny poškozené vrcholovými zlomy a okousané zvěří, nedostatečná síť lesních cest – to vše výrazně snižuje hospodářskou hodnotu lesa. Pro mnohé majitele, většinou z řad restituentů, bylo vlastnictví takového lesa spíše přítěží než výhodou. Proto se někteří z nich, když se dozvěděli o úmyslu Čmeláka, rozhodli mu svůj kus lesa levně prodat – a v určitých případech dokonce darovat zadarmo. „Jedna paní nám nejenže darovala svůj restituovaný les, ale dala k dispozici i cenné fotografie z doby předtím, než byl Ještědský hřeben v padesátých letech 20. století uměle zalesněn. Až do vyhnání Němců tu byla drobná políčka i řada menších i větších domů, z nichž se dochovaly vesměs jen zarostlé základy a pozůstatky ovocných zahrad. Některé z těchto fotografií můžete vidět na jedné z tabulí naší naučné stezky,“ upozorňuje Jiří Antl.

Veřejnosti vstup povolen

Náklady na budoucí prales jsou ale přesto vysoké – nejen na výkup pozemků, ale i na pěstování sazenic, prořezávání porostů, zřizování oplocení a v neposlední řadě i úřední procedury, spojené s převodem vlastnictví. Aby bylo možné tyto náklady pokrýt, vymyslel Čmelák „marketingovou akci“: každý, kdo mu na jeho projekt přispěje, obdrží certifikát, že se stává symbolickým majitelem budoucího pralesa. Téměř pět tisíc dárců zatím dohromady přispělo částkou 4,2 milionu korun. Za tyto peníze (a také za peníze z různých domácích i evropských grantů) aktivisté vykoupili 35 hektarů lesa a vysadili 66 tisíc sazenic. Mezi nimi mají zvláštní místo jedle, které dříve rostly na Ještědském hřebeni běžně, ale dnes širiko daleko dožívá jen kolik mohykánů. Mnozí z přispěvatelů, zejména rodiny s dětmi, si chtějí také nějaké stromky vlastnoručně zasadit. Pro ně Čmelák pořádá na jaře a na podzim „brigádnické“ exkurze s výkladem, zakončené posezením u ohně a opékám buřtů. Novým trendem je rostoucí zájem firem, které pojímají práci v lese jako součást svých dobrovolnických aktivit nebo utužování pracovního týmu. Některé z nich už se hlásí opakovaně i na celý týden.

Ačkoli opravdový prales na Ještědském hřebeni budou moci v plné síle obdivovat až příští generace, první výsledky ojedinělého experimentu jsou už dnes viditelné. Na místech, které prošly omlazením, bují mladé listnáče a keře, celkem asi sto padesát druhů dřevin, které by se do temné smrkové houštiny samy nedostaly. Omlazené plochy je třeba kvůli zvěři oplocovat, takže zatím netvoří souvislý celek. Spojuje je však naučná stezka, na níž se zájemce dozví o tom, jak vlastně nový prales vzniká. A hlavně: do největší oplocenky je vstup veřejnosti povolen, aby mohl každý vidět kontrast umělého a přirozeného lesa na vlastní oči.
Lidé, kteří stojí u zrodu Nového pralesa od počátku, se ostatně netají svým malým snem. Rádi by se dožili toho, že první ze zasazených jedlí budou mít šišky, ze kterých poroste nová generace těchto krásných stromů. Český rozhlas jistě nebude u této jedinečné události chybět.

Radiodokument