Tanec smrti (2008)

Přidal: Přemek |

Únor 14, 2008

August Strindberg. Překlad Zbyněk Černík. Rozhlasová úprava Martin Velíšek a Michal Pavlík. Hudba Johan Halvorsen a Dmitrij Šostakovič. Dramaturg Martin Velíšek. Režie Michal Pavlík.

Osoby a obsazení: Alice (Nela Boudová), kapitán Edgar (Viktor Preiss), Kurt (Lukáš Hlavica) a autor (Jiří Ornest).

Natočeno v roce 2008. Premiéra 23. 2. 2008 (Vltava, 14:00 – 16:00 h.; 89 min.). Repríza 19. 1. 2019 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.) v cyklu Rozhlasové jeviště; 13. 7. 2024 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama.

Pozn.: Příběh stárnoucích manželů, kteří nedokáží žít spolu ani bez sebe. Otec moderní dramatiky v jedné ze svých nejslavnějších her geniálně namixoval prvky psychologické drobnokresby, okamžiky expresionistické zběsilosti, groteskní komiky a vroucího citu.

Lit.: Bojda, Tomáš: Analýza role Edgara v Tanci smrti. Příspěvek k teorii rozhlasového herectví. In Svět rozhlasu 38/2017, s. 27 a násl. (článek).

Lit.: Velíšek, Martin (?): Tanec smrti. In web ČRo, únor 2008 (anotace). – Cit.: Hru Tanec Smrti napsal esejista, malíř, fotograf, historik, etnograf, chemik, alchymista, okultista, spisovatel a jeden z otců moderní dramatiky August Strindberg v roce 1901. Pod tímto názvem vyšla na podzim toho roku jednom svazku dvě dramata. Pro rozhlasovou inscenaci jsme vybrali první z nich. Příběh stárnoucích manželů, kteří nedokáží žít ani spolu ani bez sebe. Hru napsal Strindberg na konci svého naturalistického období a tak se tu vedle psychologické drobnokresby objevují prvky expresionistické zběsilosti a groteskní komiky. Jistě není náhodou, že na základě právě této hry napsal Friedrich Dürrenmatt svou neméně slavnou hru Play Strindberg.

„Život je tak hnusně ošklivý, my smrtelníci tak propastně zlí, že kdyby autor vylíčil všechno, co viděl nebo slyšel, nikdo by neměl sílu to číst. Pamatuji se, že jsem viděl nebo slyšel o věcech, jichž se dopustili dobří, vážení a oblíbení lidé, které jsem vymazal, nikdy jsem o nich nedokázal mluvit a odmítám si je připomínat. Zdá se, že výchova a vzdělání jsou jen maskami pro zvířata v nás, ctnost přetvářkou. Můžeme jedině doufat, že vlastní nízkost zakryjeme… Jsme nuceni páchat zlo a trýznit naše bližní. Je to všechno podvod a klam, lži, nevěra, faleš, fraška. Můj drahý přítel je můj nejhorší nepřítel. „Můj milovaný“ by mělo znít „můj nenáviděný.“
(ze Strinbergova deníku, 2. září 1904)

Rozhlasové hry