Čajovna – Hamlet ve Švandově divadle (2014)

Dále podotkl, že je mu často vyčítáno používání mikrofonů a dalších podobných věcí. „Ale to jsou přesně prostředky, které jsou všude kolem nás, a my je nemůžeme ignorovat. A pokud někdo tvrdí, že do Hamleta nepatří mikrofon, žije v jakési bublině, z níž nevidí, že je svět už jiný. Inscenaci, kde je Hamlet v punčoškách a s lebkou v ruce, už opravdu vidět nechci. To si to radši přečtu,“ doplnil k tématu.  

Do titulní role obsadil mladého herce Patrika Děrgela. Podle kritičky Jany Soprové je Hamlet v jeho podání „neurotický mladík, kolísající mezi stavy naříkavé deprese, euforického veselí a sexuální nestřídmosti. Jako by si sám nebyl jist, kým vlastně je a kým by chtěl být. Hraje si se svým okolím, každému ukazuje jinou tvář. Jeho pohrávání si s šílenstvím se mu ale postupně začíná vymykat z rukou, realita se mu rozplývá natolik, že už se do ní nedokáže vrátit. Stává se zajatcem svých šílených vizí, podivným zvířetem ve skleněné kleci.“

Jaké změny provedli tvůrci v textu, do jaké scénografie zasadili příběh dánského prince a jakým způsobem vyložili nejznámější scény dramatu? To vše se posluchači dozvědí v úterní Čajovně od režiséra Daniela Špinara a dramaturgyně Lucie Kolouchové.