Zázrak a jeho reportér (2007)

Přidal: Přemek |

Únor 18, 2008

Markéta Fiedlerová. Původní rozhlasová hra o jednom zázraku, který se nekonal. Hudba Richard Mlynář. Text písně Jakub Vítek. Dramaturg Jan Sulovský. Režie Michal Bureš.

Osoby a obsazení: Viktor, reportér (Dušan Urban), Josef, slepec (Josef Bartoň), Ježíš (Filip Čapka), Marta, Lazarova sestra (Ivana Plíhalová), Máří (Hana Lančíková), Žena (Vlasta Hartlová), Muž (Miroslav Hruška), Venkovan (Jaroslav Krejčí), Anna, matka malé Aničky (Věra Šindlářová), Reportérka Judita (Kamila Ivanová) a další.

Natočeno v roce 2007. Veřejná předpremiéra 11. 3. 2008 (Olomouc, Horní náměstí 21). Premiéra 25. 3. 2008 (40 min.).

Pozn.: Rádio jménem Vichr se rozhodne v zájmu zvýšení poslechovosti uspořádat reality show, jejíž vítěz projde nevídaným procesem Ježíšova uzdravení. Iniciátorem celé akce je ambiciózní moderátor Rádia Vichr Viktor. Rozjede se za Ježíšem do Betánie a řekne mu o svém nápadu. Ježíš nesouhlasí. Hra přesto začíná… Chcete-li se dozvědět víc, máte příležitost zúčastnit se veřejného předpremiérového poslechu hry, který pořádá Český rozhlas Olomouc 11. března 2008 od 17.00 hodin ve svém sídle na Horním náměstí 21 v Olomouci. Přítomna bude autorka hry, režisér, dramaturg i herci. Návštěvníci se dozvědí i o dalších plánech slovesné redakce a o nových pořadech. Vstup je zdarma. (anotace)

Pozn.: Nominace Prix Bohemia Radio 2008 v kategorii Rozhlasová hra pro dospělého posluchače.

Lit.: Němec, Ivan: O zázraku, který se nekonal. In Týdeník Rozhlas 17/2008 (recenze). – Cit.: Mirákly – hry o zázracích – mají v evropské divadelní historii dávno své místo a již před staletími nabízely možnost spojovat různé žánrové prvky, sahající od patetičnosti až k směšnosti a grotesknosti. S touto žánrovou „rozkolísaností“ možná počítala i debutující autorka Markéta Fiedlerová, která se pokusila svým dramatem Zázrak a jeho reportér vytvořit trpkou modelovou grotesku. Hru, kterou nastudovalo olomoucké studio Českého rozhlasu (premiéra 25. 3. na stanici Vltava), uvedla slovy: „K napsání mě přivedlo nutkání propojit a hrát si se dvěma zdánlivě nesourodými světy – světem médií a světem Nového zákona.“

Hlavní postavou příběhu Markéty Fiedlerové je reportér a moderátor komerčního rádia Viktor. Když se mu podařilo úspěšně odvysílat přímou reportáž o Ježíšově zázraku, jímž uzdravil Lazara, rozhodne se uspořádat bulvárně halasnou reality-show se spoluúčastí rozhlasového publika, při níž Ježíš předvede další zázračné uzdravení v přímém přenosu. Když Ježíše k akci přemluví, roztočí se kolotoč nechutných reklam, při nichž jsou posluchači opakovaně vyzýváni, aby zasíláním esemesek ovlivnili výběr vhodného pacienta, na němž se zázračný proces uzdravení bude demonstrovat. Volba padne na slepého Josefa, zatímco postižená malá Anička, jejíž matka marně prosí Josefa, aby jí první místo v pořadí přepustil, zůstane mimo hru. Zázrak se nepovede. Slepec Josef si vyčítá, že k nezdaru došlo kvůli jeho sobecké neústupnosti vůči děvčátku, mezi reportérem a tvůrcem zázraků dojde k roztržce a Ježíš se na konci hry jaksi vytratí.

Autorka si předsevzala reagovat na příliš mnoho dobových problémů, než aby ve čtyřiceti minutách dokázala některý z nich dotáhnout do konce. Snad nejlépe se jí podařilo postihnout onen zpola směšný, zpola odporný mumraj, k němuž dochází při vyhlašování nejrůznějších diváckých soutěží, kdy se vydírající kecání moderátora mísí s přihlouplými reklamními popěvky a přemoudřelým koktáním účastníků pouličních anket. Měla-li však hra dospět také k řešení otázek lidského svědomí nebo problému zodpovědnosti za deformaci myšlení, kterého se člověk svou prací může dopouštět na jiných, pak se to autorce příliš nepovedlo. Pokaždé když chtěla na tuto myšlenkovou linii dramatu poukázat, vyjadřovala to především nadbytkem „velkých“ slov, retardujícími úvahami, které zpomalovaly dějový tok, nápadně moralizujícími dialogy nebo popisnou didaktičností.

Režisér Michal Bureš se snažil hru udržet ve svižném tempu a po nepříliš přehledné expozici odděloval pak již jednotlivé obrazy zřetelně a oživoval je hudbou Richarda Mlynáře. Řadou zvukových prostředků dobře dotvářel především atmosféru přímých reportážních vstupů, v nichž svým výkonem vévodil Dušan Urban. V jeho Reportérovi se zrcadlily mnohé typické rysy moderátorů komerčních rádií, nasládle se vemlouvajících prázdných tlučhubů. Svým hereckým projevem upoutal rovněž Josef Bartoň v roli slepce Josefa i Filip Čapek hrající Ježíše.

Prvotina Markéty Fiedlerové Zázrak a jeho reportér sice leccos naznačila o autorčiných uměleckých ambicích a schopnostech, ale její „nedopovězenost“ ve mně vzbuzuje opakující se otázku: zda totiž pro některé dramatiky není v poslední době důležitější způsob, jak příběh formálně ozvláštnit, než vytvoření silné výpovědi, která má svůj vývoj i vyústění.

Rozhlasové hry