Antun Šoljan (1932-1993)

Přidal: Přemek |

Srpen 15, 2005

Antun Šoljan (1932 – 1993) se narodil 1. 12. 1932 v Bělehradě. Otec pracoval jako soudce a matka byla učitelka. Otec byl velmi často překládán ze soudu na soud, a tak se rodina hodně stěhovala. Základní školu proto Šoljan absolvoval v Pančevu (dnešní Srbsko) a ve Slavonském Brodě. Gymnázium vystudoval v Záhřebu, kde také pokračoval na Filozofické fakultě Záhřebské univerzity, obor angličtina a němčina. Studium dokončil v roce 1957. Pracoval jako redaktor časopisů Krugovi, Književnik a hojně překládal.

Jeho první literární projevy se objevily v roce 1948 ve studentském časopise Izvor (Pramen). První sbírka básní pak vyšla v roce 1956 pod názvem Na rubu svijeta (1956, Na pokraji světa). Poté následovaly další sbírky: Izvan fokusa (1957, Mimo ohnisko), Gazela i druge pjesme (1970, Gazela a jiné básně), Čitanje Ovidijevih metamorfoza / Rustichello (1976, Četba Ovidiových proměn / Rustichello) a Prigovori (1983, Námitky).

Kromě poezie psal Antun Šoljan romány, povídky, divadelní a rozhlasové hry a eseje, psal i prózu pro děti. První beletrií byl sbírka povídek Specijalni izaslanci (1957, Zvláštní vyslanci), následoval román Izdajice (1961, Zrádci, česky 2005) a poté patrně nejlepší Šoljanovo dílo, román Kratki izlet (1965, Krátký výlet, česky 1978, 2005). Následovala sbírka povídek Deset kratkih priča za moju generaciju (1966, Deset krátkých povídek pro mou generaci), romány Luka (1974, Přístav) a Drugi ljudi na Mjesecu (1978, Jiní lidé na Měsíci) a sbírky povídek Obiteljska večera i druge priče (1975, Rodinná večeře a jiné povídky), Hrvatski Joyce i druge igre (1989, Chorvatský Joyce a jiné hry).

Šoljanova dramatická tvorba vyšla souhrnně pod názvem Devet drama (1970, Devět her – Lice/Tvář, Sova/Sova, Brdo/Kopec, Galilejevo uzašašće/Galileovo nanebevstoupení, Ledeno ljeto/Ledové léto, Dobre vijesti, gospo!/Dobré zprávy, paní!, Potop/Potopa, Klopka/Past, Dioklecijanova palaća/Diokleciánův palác), poslední vyšla hra Bard (1992, Bard) a dále napsal řadu rozhlasových her.

Antun Šoljan se také věnoval literární kritice a psaní esejů. V roce 1965 vyšla Trogodišnja kronika poezije hrvatske i srpske 1960–1962 (1965, Tříletá kronika chorvatské a srbské poezie 1960–1962) a eseje Zanovijetanje iz zamke (1972, Hubování z pasti), Sloboda čitanja (1991, Svoboda čtení) a Prošlo nesvršeno vrijeme (1992, Minulý neskončený čas). Šoljan překládal z němčiny a angličtiny, mimo jiné i E. Hemingwaye, A. Millera, T. S. Eliota, E. Pounda, N. Mailera, W. Shakespeara, B. Brechta, G. Orwela a další. Tito překládaní autoři, zvláště pak Šoljanovi současníci, měli zásadní vliv na jeho tvorbu. Česky vyšlo mimo jiné časopisecky několik básní, novel a povídek. Antun Šoljan posledních deset let života zápasil s vážnou chorobou a zemřel 9. srpna 1993 v Záhřebu.

Antun Šoljan, chorvatský prozaik, básník, kritik, esejista a překladatel je jedním z nejvýraznějších představitelů generace, která se v padesátých letech soustředila kolem časopisu „Krugovi“. Napsal scénář k filmu „Luka“ (1992). Ve své bohaté a rozmanité literární činnosti nepominul ani rozhlas. Svými rozhlasovými hrami (Tvář, Hora) se rázem zařadil mezi nejpozoruhodnější autory tehdejší Jugoslávie.

Patří sem i jeho hra Galileovo nanebevstoupení, která v době svého vzniku, v roce 1966, získala nejen různá ocenění, ale psalo se o ní i jako o hře problémové. Předmětem nejúpornějších výkladů a úvah bylo téma hry – věčný a nepřetržitý boj člověka s dogmatem. V názoru na tento boj, doprovázený zoufalstvím a dilematy, porážkami a rozčarováním, je jádro Šoljanovy rozhlasové hry, ve které historický motiv nepozorovaně přechází v nadčasový – věčné lidské dilema mezi podrobením se vášni vlastního přesvědčení a poslušnosti vůči dogmatu.

Inscenaci nastudoval režisér Josef Henke s Otomarem Krejčou a Iljou Rackem. Je to pozoruhodná inscenace, která i přes dobu svého vzniku je velmi současná, a to nejen svým tématem.

Rozhlasové hry