Poprvé v poušti 1/5 (2010, 2018)

Přidal: Přemek |

Červenec 7, 2010

Cover Alois Musil. Četba na pokračování. Pro rozhlas upravila Eva Lenartová. Zvuk Hana Plecháčková. Režie Radovan Lipus.

Čte Norbert Lichý.

Nastudoval ČRo Ostrava v roce 2010 (5 x 26 min.). Premiéra 12.–16. 7. 2010 (ČRo 2 Praha). Repríza 18.-22. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Vydala Radiotéka, srpen 2018 (MP3).

Lit.: (anonym): Alois Musil: Poprvé v poušti (1/5). In web ČRo 18. 6. 2018 (anotace). – Cit.: Z díla českého kněze, beduína a špiona čte Norbert Lichý. Doktor teologie, katolický kněz, cestovatel a spisovatel, etnograf a také dobrodruh s pověstí špióna Alois Musil je považován za jednoho z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století, a je řazen ke světově uznávaným představitelům české vědy. Výsledky svých cest a studií publikoval v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie). Myslel však i na mladé čtenáře, kterým věnoval dvacet dobrodružných románů, jejichž děj se odehrává v arabském světě.

Pro pětidílnou rozhlasovou četbu upravil Libor Magdoň cestopis Tajemná Ambra, ale částečně čerpal taky z verze pro mládež s názvem Poprvé v poušti. Autor vypráví o své cestě k zámečku v Musilově transkripci známém jako Ambra. Bez doprovodu příslušníků jednoho z místních kmenů bylo místo skutečně téměř nedostupné a putování životu nebezpečné. Rozhlasová četba, která vznikla v ostravském studiu, bude především zážitkem pro milovníky dobrodružného vyprávění odehrávajícího se v reálných exotických kulisách. A to jsme, pravděpodobně, čas od času všichni.

Pozn.: Kniha je plná opravdu prožitých dobrodružství o začátcích putování A. Musila pustou Arábií, určená především pro mladé čtenáře. „Dostal jsem titulů a řádů, ani nevím kolik. Z počátku mě těšily, později jsem jimi pohrdal. Přesvědčil jsem se, že se nerozdávají po zásluze, nýbrž že jimi mnohde nahrazují spropitné. V poušti jsem z nich neměl prospěchu. Tam jsem byl odkázán na Alláha a sám na sebe. Proč ne i doma?“
„Dojdeš dál než druzí, vykonáš více než oni. Uvědom si to, hochu, a mineš se bez protekce. Třebas tě vrstevníci kaceřovali, třebas tě schválně odstrkovali, tvé dílo neumlčí. To bude hlásati tvé jméno, až nebude po dnešních velikánech papírových ani památky. Uč se z minulosti a pracuj pro budoucnost! Přítomnosti nemáš.
Vždycky mne vábilo neznámé a nebezpečné. Se svým životem a zdravím jsem si nikdy nezahrával, ale také jsem z pomyslného strachu, abych je neztratil, nikdy neustoupil. Uváživ všechny věci, hledal jsem cestu a prostředky, abych neznámé prozkoumával a nebezpečí unikl. Bez odvahy není úspěchu. Jen ten je opravdový muž, kdo se podívá smrti do očí.
Je to bída, hochu, že tě nikdo neučí mysliti. Žijeme příliš rychle. Domníváme se, že za nás myslí vláda, poslanci, novináři a rádio. Nespoléhej se na jiné, uč se mysliti sám. Jen kdo myslí, užívá svého rozumu a žije jako člověk. Sám jsem našel nejlepší školu myšlení v poušti, obzvláště v noci, když jsem projížděl nebezpečnými kraji nebo bděl na stráži. Tam jsem pochopil, proč se budovatelé náboženství uchylovali do pouště, tam se ve mně upevnila důvěra v prozřetelnost boží.“