Kronika Libavska 1/5 (2011)

Přidal: Přemek |

Září 26, 2011

Jindřich Machala. Četba na pokračování ze vzpomínek lesníka z Města Libavé, kterému se podařilo sesbírat dokumenty z historie kraje, kde jako by se zastavil čas. Připravil Michal Bureš. Redaktor Jan Sulovský. Zvukový mistr Jiří Pochvalovský. Použitá hudba Andrew Knox (Journey Into The Unkwnown), Joleen Bell (Water Lilies), Jiří Kleňha (Pozdrav z Karlova mostu). Hudební spolupráce Antonín Schindler. Režie Michal Bureš.

Účinkují Igor Bareš a Luděk Eliáš.

Nastudoval ČRo Olomouc 18. 9. 2011 – 25. 9 2011 (R2+Pl ČRo OL). Premiéra 9. 10. 2011 – 6. 11. 2011 (ČRo OLomouc, 15:05 – 15:34 h.).

Obsah: 1. Prolog – 2. Druhá světová válka – 3. Doba poválečná – 4. Doba poválečná II – 5. Epilog.

Lit.: Brauner, Milan: Stará Voda. In web Toulavá kamera, b. d. (článek). – Cit.: Vojenský újezd Libavá je uzavřený prostor, kde se odehrávají vojenská cvičení našich i zahraničních armád. Díky pochopení české armády jsou ale některé jeho okrajové části o víkendech zpřístupněny pro veřejnost. Okrajem prostoru se dá také trvale projíždět po několika veřejných komunikacích.

To platí i pro Starou Vodu, ke které jsme se dostali z Olomouce před Hlubočky, Domašov a Město Libavá, kde sídlí velitelství újezdu. Z Libavé je to do Staré Vody po silnici ve směru na Budišov nad Budišovkou asi 6 kilometrů. Ke kostelu se dá přijet i z opačné strany od Budišova. Právě v městském kulturním a informačním středisku v Budišově se dají dohodnout organizované návštěvy Staré Vody, při kterých lze nahlédnout i do interiéru kostela.

Jedním z průvodců může být i Jindřich Machala, autor Kroniky Libavska, která popisuje zejména novodobé dějiny této zajímavé a odlehlé oblasti. Zájemci o jeho knihu si ji mohou zakoupit právě v Budišově, kde získají i turistické informace. Ve městě je také muzeum břidlice, jediné svého druhu v Česku a v okolí naučná stezka o historii její těžby.

Na Libavé bylo před válkou 25 obcí, z toho do dnešních dob nějakým způsoběm přežilo pouhých pět. V současnosti v nich žije na 1200 obyvatel. Zpřístupněnou částí prostoru vede několik turistických i cyklistických tras, které lákají návštěvníky objevovat kdysi zapovězená místa i čistou přírodu, kam se civilizace už desítky let nedostala. Je třeba přitom důsledně respektovat pokyny vojáků a výstražné tabule o hranicích vojenského prostoru. Často se zde ozývá dunění výbuchů, protože třeba kousek od Staré Vody je tzv. „trhací jáma“, kde se provádí výcvik pyrotechniků, nebo se tam likviduje stará munice.

Každý rok první sobotu v červnu se ve Staré Vodě koná tzv. „pouť muklů“, včetně bohoslužby v kostele. Setkávají se zde poslední příslušníci Pomocných technických praporů, „pétépáci“ či jinak také „černí baroni“, kteří byli na Libavé nuceně nasezeni v rámci povinné vojenské služby. Silnice, která vede ke Staré Vodě, je také jejich práce.

Na zdi kolem kostela jsou dodnes patrné zerezlé plechové cedule. Byly na nich azbukou napsány výzvy ruským vojákům, aby kostel a jeho interiér neničili. Svatostánek, dílo italského architekta Giovanni Pietra Tencally, je dnes zapsán na seznamu kulturních památek. Patří armádě a je ve správě římskokatolické farnosti v Moravském Berouně. Zatím se jej podařilo zachránit před destrukcí. Snad se najdou prostředky a síly na jeho další obnovu. Aby zůstal mementem doby a událostí, které se tady kolem odehrály.

Četba na pokračování