Naprosto lhostejné (1993)

Přidal: Přemek |

Květen 9, 2006

Ludvík Kundera. Rozhlasová nehra o Heinrichu Himmlerovi. Dramaturg Karel Tachovský. Režie Hana Kofránková.

Osoby a obsazení: Heinrich Himmler (Jiří Štěpnička), Lorenzová, Hewig, Doris Männerová (Ivanka Devátá), Selvestr, Sievers, Strasser (Otakar Brousek I.), archeolog, 1. lékař, tělocvikář (Radúz Chmelík), masér Kersten (Eduard Cupák), hlas, Austin, Schellenberger (Otakar Brousek), italský spisovatel Malaparte (Pavel Soukup), astrolog Wulf, Schäfer, soused (Jaroslav Kepka), důstojník Bernadotte (Vladimír Brabec), SS-obergruppenführer Bach-Zelewaki, docent, Masur (Rudolf Pellar), Žid, Höss, 2. lékař (Josef Velda), Ohlendorf, Hallgarten (Bořivoj Navrátil), mladý esesák, Smith, Lagerführer (Martin Kolár). Dále účinkují Stanislav Oubram, Veronika Žilková, Zdenička Tichá a Vladimír Fišer.

Natočeno v roce 1993 (69 min). Repríza 27. 5. 2017 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.).

Pozn.: Napsáno 1967, první verze natočena 1967, smazána.

Text hry in: Kundera, Ludvík: Spisy VII. Brno: Atlantis, 1998.

Lit.: Srba, Bořivoj: Více než hry. Brno: JAMU, 2006, s. 226 – 232.

Lit.: anonym: Ludvík Kundera: Naprosto lhostejné. In web ČRo, březen 2013 (článek). – Cit.: Rozhlasová hra faktu přibližuje osobnost jednoho z nejmocnějších mužů hitlerovského Německa a zároveň jednoho z nejodpornějších válečných zločinců Heinricha Himmlera.

Tvář bez úsměvu, oči skryté za brýlemi. Tvář bez jediného náznaku mimiky. Tak známe z dobových dokumentů jednoho z nejmocnějších mužů hitlerovského Německa Heinricha Himmlera, jehož takřka neomezená moc plynula z ovládnutí bezpečnostních složek.

Himmler svou závratnou kariéru budoval od počátků nacistického hnutí, rozhodujícím bylo jeho jmenování vrchním velitelem SS, zpočátku Hitlerovy osobní gardy, z níž vyrostla mocná ozbrojená organizace, svým politickým vlivem převyšující armádní složky. V roce 1938 ovládl Himmler i policejní síly a stal se šéfem obávaného Gestapa.

Všechny jím řízené organizace byly nemilosrdným nástrojem teroru, zpočátku používaným proti politickým protivníkům uvnitř Německa, s postupující válečnou expanzí se podílely na nejkrutějších válečných zločinech a zvěrstvech ve všech zemích, kam vstoupila noha německého vojáka.

Himmler stál u zrodu koncentračních táborů a jako přímý svědek masových poprav – podle svědectví se u nich psychicky hroutil – podněcoval i vývoj mechanizovaného systému hromadného vyhlazování, jenž by „šetřil psychiku katů“ a byl masově efektivní. Tak se zrodily plynové komory a s nimi i plán na totální likvidaci Židů.

Himmlerův fanatický nacionalismus našel svoji bizarní podobu v novém náboženském kultu spojujícím okultismus a pohanské rituály s germánskou mytologií. Byl zároveň i fanatikem takzvaného rasového výběru a podle jeho zvrácené metodologie budoval i svoje jednotky SS, pro jehož členy stanovil přísná kritéria výběru, vedle fyzických schopností musel nováček dokládat i svůj árijský rodinný původ.

Přestože byl Hitlerem považován za jednoho z nejvěrnějších spolupracovníků, ke konci války se Himmler pokusil o vlastní záchranu tajným vyjednáváním se spojeneckými silami. Usiloval o politický azyl výměnou za židovské vězně a později dokonce nabídl Spojencům separátní mír. Když bylo toto jednání prozrazeno, zbavil ho Hitler všech funkcí a vyloučil z NSDAP.

V převlečení za prostého vojáka byl Himmler v květnu 1945 zadržen britskou armádou. V jejím internačním táboře, krátce po dobrovolném prozrazení své totožnosti spáchal sebevraždu jedem ukrytým v zubech.

Ludvík Kundera chtěl zpočátku napsat o Himmlerovi napsat rozhlasovou hru, otřesnost všech faktů se však „bránila veškeré beletrizaci života velkých stvůr“. Aby mohl nechat promlouvat historii samu, napsal svoje dílo ve formě hry faktů. Její první inscenace z roku 1967 byla za normalizace zničena. V roce 1993 ji v Českém rozhlase natočila znovu s Jiřím Štěpničkou v roli Heinricha Himmlera režisérka Hana Kofránková.

Rozhlasové hry