Sáňky se zvonci (1990)

Přidal: Přemek |

Srpen 21, 2007

Antonín Přidal. Hra složená z korespondence několika generací českých šlechtičen 16. století. Poetický mnohohlas o věčném ženském údělu naplněném čekáním, nadějí, zklamáním a touhou. Hudební režie Jiří Váchal. Stereofonní scénář Josef Henke a Miloš Kot. Mistr zvuku Miloš Kot. Záznam a střih Anna Suchánková. Asistentka režie Dana Reichová. Hudba Jaroslav Krček. Dramaturgie Svatava Růžičková. Režie Josef Henke.

Osoby a obsazení: Kateřina (Věra Galatíková), Johanka-dítě (Klára Tichá), Johanka-dívka (Iveta Dušková), Johanka-žena (Zdenka Hadrbolcová), Johanka-bába (Věra Kubánková), Alžbětka-dítě (Barbora Drofová), Alžbětka-dívka (Martina Hudečková), Alžbětka-žena (Taťjana Medvecká), Alžbětka-bába (Jana Dítětová), Juditka-dítě (Kateřina Blažková), Juditka-dívka (Věra Slunéčková), Juditka-žena (Jorga Kotrbová), Juditka-bába (Marie Marešová), Sibylka, Johančina dcera (Klára Tichá), Sibylka, Johančina dcera (Iveta Dušková), Markytka, Juditčina dcera (Věra Slunéčková), Johančina vnučka (Klára Tichá), Juditčina vnučka (Kateřina Blažková) a hlasatel (Vladimír Fišer).

Natočeno v roce 1990 (78 min). Repríza 10. 12. 2016 (ČRo 3 Vltava, 14:00 h.); v pátek 7. 4. 2023 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Sobotní drama (!); 23. 12. 2023 (ČRo 2 Praha, 12:40 h.). v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: anonym: Antonín Přidal: Sáňky se zvonci. In web AuraPont, b.d. (anotace). – Cit. (…) Antonín Přidal objevil v literárním archívu řadu dopisů, které si v 16.století psaly české šlechtičny, osaměle žijící na svých venkovských sídlech a hrádcích, zatímco jejich manželé dobývali svět a honili kariéru na královském dvoře. Tyto dopisy ho inspirovaly k napsání básnické hry o věčném ženském údělu, naplněném čekáním, nadějí a zklamáním, touhou po blízkosti drahého člověka, vůlí přežít, vydržet všechny rány osudu. Drama několika lidských životů je zhuštěno do dopisů, probíhá jak ve snu, v imaginárním prostoru, kterým zní ženský mnohohlas. Vypravuje o životě jako o pouti zasněženou krajinou: v mládí se člověk radostně do ní rozběhne, jak stárne, tak tím dál víc zapadá do sněhu, jeho kroky jsou čím dál naléhavější… Z lidské samoty zní naléhavý hlas: přijeďte, napište, nezapomeňte.

Rozhlasové hry