Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Antické drama o ztrátě stranických známek

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2018)

„Hovadnost v našem smyslu slova je rys, který dodává některým lidským výkonům a výtvorům v jakémkoli oboru povahy tak sveřepé blbosti a nepřístojnosti, že jejich záporný účinek jako by pře-exponoval estetickou citlivost, a je proto jakýmsi vědomým omylem zaznamenán v podobě zdánlivé krásy. I sbírali jsme předměty, mementa, rčení, popěvky, obrazy a literaturu odporného slohu a obklopovali se přízračným prostorem omamného nesmyslna.“ Tato přesná definice hovadna z pera Jiřího Voskovce tu zaznít musela, neboť se v našem článku budeme zabývat rozhlasovým dílkem, které přesně naplňuje její podstatu.

Rozhlasová hra Petra Burdy Zítra ti bude pětadvacet (1981) vznikla pravděpodobně na objednávku k 60. výročí založení KSČ. Že půjde o modelové drama šustící papírem potvrzují už úvodní monology hlavního hrdiny Mirka: „Jsem mladý člověk, jaký má asi podle vašich představ být. (…) Člověk který za osud této společnosti jednou ponese značnou odpovědnost. Jako nedávno přijatý a všemi hlasy schválený člen strany.“ Technik Mirek Novák (Marcel Vašinka) je schopný mladý kádr, jen trochu ledabylý v pečlivosti. Máloco je mu svaté a na vážné věci reaguje nevážně, což mu vyčítá nejen jeho vedoucí Michálek (Čestmír Řanda) a přítelkyně Šárka (Blanka Lormanová), tak především jeho otec, dílenský mistr (František Vicena). Tento vážný muž, kterému synova lehkovážnost nemálo vadí, končí své rodičovské kázání slovy: „Až jednou dostaneš od života pořádnou facku…“

Na otcovská slova brzy dojde: Mirek při předávání svého stolu před studijním volnem zjistí, že mu na stole chybí obálka se stranickými známkami. Společně s kolegy několikrát zkotroluje vše od sklepa po půdu, ale nikde se nenajde. To je ovšem vážný problém: ztráta tak posvátné věci týkající se Strany, to je velký kádrový škraloup! „Všichni to vědí, že se ta obálka musí najít! Všichni to vědí, jenom ta obálka ne,“ říká Mirek zoufale.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Co když se některé děti rodí zlé?

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 20/2018)

Když na malém městě zabije neznámý pachatel ani ne tříletého chlapečka Tobyho Chestera, vzbudí to oprávněnou pozornost. Téměř nic v případu nedává smysl, jak o tom vypovídá policejní zpráva: „Tělo bylo schováno za betonovými cihlami na opuštěném místě blízko kolejí. Bylo pokryto trsy trávy. Paže a obličej jsou poškrábané. Na nohou má malé rány a modřiny. Sexuální interference žádná. Dva vpichy na krku ve tvaru psích zubů způsobené nůžkami. Při bližším ohledání to vypadá na smrt uškrcením. Otisky na krku jsou velmi malé…“ Seržant Ray Amstrong však má znepokojující podezření na devítiletou holčičku jménem Elisabeth…

Autorka hry Vlčí ukolébavka (2001) Hilary Bellová je úspěšná autorka divadelních a rozhlasových her. Právě hra o citově vyprahlé dívce a jejím rodinném prostředí patří k autorčiným nejúspěšnějším hrám. Koncem devadesátých let byla uvedena v New Yorku na off-Brodway a později přepracována i pro rozhlas.

Hra vedle nezvykle drásavého tématu a citlivé režie (Vlado Rusko) nabízí prostor hned několika výjimečným hereckým výkonům. Muži jsou ve hře poněkud upozaděni, přesto František Němec v postavě seržanta Armstronga a Jan Vlasák jako Lízin otec dokážou najít přesný herecký výraz. Němcův seržant je strohý, city neprojevující úředník, který bez obalu svěřuje rodičům obviněné dívky své názory o tom, že se některé děti prostě už narodí zlé. Jan Vlasák skvěle vystihuje omezenost středostavovského rozvedeného muže, který odmítá nechat se čímkoliv vyrušit ze svého měšťáckého klidu, byť by to byla jeho vlastní dcera.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Příběh z kanálu. Totiž z podzemí

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 18/2018)

Povinnosti se plnit musí, a tak bylo potřeba k šedesátému výročí založení Komunistické strany Československa napsat případnou hru. Hry k výročí bývaly v sedmdesátých a osmdesátých letech běžnou věcí, ale hra Pavla Hanuše Balada z podzemí (1981) byla přece jen něčím výjimečná. Její textové kvality byly na takové výši, že v režii Jiřího Horčičky obdržela nejvyšší ocenění v soutěži rozhlasových her OIRT 1982 – Bílou holubici.

Příběh se odehrává na jedné z prvomájových demonstrací za první republiky. Městem pochodují tisíce dělníků s písní na rtech a v okolních ulicích se houfují policajti, aby je „skřípli“. Pavel Hanuš však hru nestaví jako monumentální plátno z dějin dělnického hnutí, ale předvádí rozhlasovému posluchači v podstatě komorní příběh dvou lidí, které doba postavila proti sobě.

Policajt Kalina v podání Jiřího Sováka výrazně překonal možnosti Hanušova textu. Herec jej vybavil značnou sympatičností, která však zcela mizí v závěru hry: v okamžiku, kdy je Kalina ve stoce v ohrožení života, slibuje Emanovi zvanému Pihoun modré z nebe. Slibuje mu večeři v rodinném kruhu, vypráví hrdinné historky z mládí, v nichž tloukl „chlupatý“ a prchal před nimi až do Plzně. Jeho morálku nejlépe vyjadřuje tato replika: „Jo, pane – ze mě by se možná stal velkej revolucionář, kdyby mě po převratě nevzali ke státní policii. Já bych byl dneska možná poslancem. Jenže co jsem měl tenkrát dělat: o práci jsem nezavadil, žena se prvně čekala, taky to bylo pod penzí, to musíte vzít v úvahu… ale vevnitř, pane, jsem pořád, co jsem bejval: Pryč s tyrany a zrádci všemi…!“ Když se dostane z nejhoršího a k nejbližší policejní hlídce, jeho laskavost a bodrost zmizí. Pihouna okamžitě zradí a zatkne ho. Jak řekl režisér Horčička, „pro Jiřího Sováka to byl protiúkol, ale setkal jsem se s obrovskou chutí tvořit“. Že to nebyla planá slova, o tom svědčí další spolupráce herce a režiséra, například na seriálu podle Bassova Cirkusu Humberto.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dvakrát o krvavém odsunu

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 12/2018)

Více než sedmdesát let po skončení druhé světové války je stále ožehavým a bolestným tématem nejen její počátky a průběh, ale také její závěr a nejbližší měsíce po tzv. osvobození. Šest let německé okupace a perzekuce vyvolalo v roce 1945 nejen hrdinné povstání, ale také ty nejnižší pudy msty a nenávisti. Nedostatečná reflexe tohoto tématu je bolestná dodnes, dokáže-li protisudetská nota vyhrát i prezidentské volby.

Tématu násilí na německém obyvatelstvu obnoveného Československa se okamžitě po Listopadu věnoval dramatik a dramaturg Jaromír Ptáček ve své hře Co se stalo, nemůže se odestát (1991). Stroze dokumentaristicky pojatá hra o v Německu souzeném českém veliteli lágru pro Němce je ve své syrovosti stejně působivá jako starší text Petera Weisse Přelíčení, který pojednává o zločinech Němců na Židech. Hlavní antihrdina je – podobně jako u Weisse – obyčejný, tuctový člověk, úředník života, který se jen pro jednou změní na měsíc nebo půlrok na pomstychtivou bestii, která své násilnické choutky ukájí nikoli na esesácích, ale na starcích, ženách a dětech z řad německých civilistů. Ptáčkova hra v režii Jana Fuchse s prvotřídním obsazením (Jan Teplý, Martin Růžek, Jana Drbohlavová, Vladimír Brabec, Jana Andresíková, Josef Bek, Josef Větrovec, Dalimil Klapka, Bronislav Poloczek) na svou reprízu čeká již více než dvacet let.

Stejné téma poválečného násilí připomněla také hra mladého českého dramatika Miroslava Bambuška Pryč! (2006). Autora zaujal jeden konkrétní případ – kauza největšího českého masakru německých obyvatel v červnu 1945 v obci Postoloprty. Té se Bambušek věnoval již v divadelní hře Porta apostolorum (2004), za niž dostal druhé místo v soutěži Alfréda Radoka. Pod názvem Předběžná zpráva – Postoloprty 1945 také inscenoval v Lounech scénický dokument na toto téma. Rozhlasové zpracování tématu si vyžádalo Radio Praha – stanice Českého rozhlasu vysílající do zahraničí. Jak řekl v rozhovoru o hře Bambušek, dvacetiminutová rozhlasová hra je textově naprosto odlišná od divadelní; společné je jen téma. Text upravil Vilém Faltýnek.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2018

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Jmeniny (1990)

Hector Hugh Munro Saki. Povídka. Překlad Marie Staňková. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Martin Hruška.

Nastudovaly České Budějovice  v roce 1990 (17 minut).

Zeman by měl zvednout zadek a jít pracovat (2018)

Apolena Rychlíková. Komentář.

Natočeno 2018. Premiéra 20. 6. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty  (ČRo Plus).

Lit.: Rychlíková, Apolena:  Apolena Rychlíková: Zeman by měl zvednout zadek a jít pracovat. In web ČRo Plus, 20. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zdá se to až neuvěřitelné, ale skutečně jsou tu ještě chvíle, kdy se prezident Miloš Zeman věnuje jiným činnostem, než je pořádání hradního táboráku spojeného s rituálním pálením spodního prádla pro pár kamarádů a novinářů.

Čas od času se i starý tramp z Hradu pochlapí a vyrazí na nějakou spanilou jízdu do krajů, rozdávat moudra a nevyžádané rady do života těm, které naposledy dobře viděl z oken legendárního Zemáku.

Posledními příjemci jeho kázání se stali lidé v Ústí nad Labem. Město, ve kterém se naplno projevují všechny negativní důsledky absentující sociální politiky, masivní diskriminace, exekučních pastí a trvajícího přetlaku na pracovní místa, momentálně čelí vážnému problému. Dvě z ubytoven, Klišská a tzv. Modrá jsou před zavřením a více než 250 lidem tak hrozí vystěhování. Případ první z ubytoven se snad už podařilo vyřešit, co ale bude s lidmi z té druhé, zatím nikdo neví.

Je to absurdní: různá města po celé republice dnes zavádějí bezdoplatkové zóny, v jejichž důsledku se lidem v nejistém bydlení přestávají platit doplatky na bydlení. Návrh měl původně dopadnout na majitele ubytoven, ale některá z měst si z něj takřka okamžitě udělala bič na ty chudé. Dnes tak hrozí jejich masivní kočování po celé republice a nikdo z postižených, ani z nás, kteří se ještě těšíme relativnímu klidu, nemůže vědět, co vlivem těchto opatření přijde třeba za měsíc.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Blíží se restituční tečka (2018)

Karel Hvížďala. Komentář. .

Natočeno 2018. Premiéra 20. 6. 2018 v rámci pořadu Názory a argumenty (ČRo Plus).

Lit.: Hvížďala, Karel: Karel Hvížďala: Blíží se restituční tečka. In web ČRo Plus, 20. červen 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Koncem června po 27 letech končí možnost vymáhat restituční návrhy proti nespravedlivému jednání státu v letech 1948 až 1989.

Senátoři sice podali k Ústavnímu soudu žádost o prodloužení termínu ukončení, ale ten zatím o tom nerozhodl. Situace je o to vážnější, že dřív než může o restitučním nároku rozhodovat příslušný soud, musí být ukončeno tzv. správní uspořádání, které určí, že dotyčný je oprávněnou osobou podle zákona číslo 229 ze dne 1991, a teprve pak je možné podat žalobu. Bohužel k začátku června nejsou ještě správní uspořádání ukončena u stovek a možná i u tisíců případů.

Otázka je, proč tomu tak je. Když si člověk nezasvěcený přečte několik restitučních rozsudků, má dojem, že problém je velmi často ve státních úřednících, jak na to někdy sami účastníci poukazují: totiž, že o restitucích ze začátku v některých místech rozhodovali dokonce lidé, kteří jim v 50. letech majetek znárodňovali, nebo jejich potomci, kteří se těžko srovnávali s tím, že by se měl majetek vracet původním majitelům, ač jim byl z právního hlediska ukraden.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Noční Mikrofórum – Zdenka Procházková (2018)

Moderuje Radka Fišarová. Host: Zdenka Procházková, herečka. Osobnosti si zvou osobnosti. Pořad není vysílán živě.

Natočeno 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:30 h).

Zamilovaná dvojka – Vilné víly (2018)

Milostné dialogy ze světové i české literatury vybral a sestavil Ludvík Němec. Dramaturgie Ludvík Němec. Režie Radim Nejedlý.

Účinkují Jana Štvrtecká a Michal Bumbálek.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Robotnica na poslednú chvíľu (Dělnice na poslední chvíli, 2018)

Hana Košková. Z básnické sbírky slovenské spisovatelky, básnířky, překladatelky bulharské a ukrajinské poezie a autorky knih pro děti připravila Milena Fucimanová. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Recituje Mariana Chmelařová.

Nastudovalo Brno v roce 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 3 Vltava, 23:45 h.) v cyklu ČeskoSlovenský rok a Svět poezie.

Smysl a nesmysl (2018)

Kolik smyslů máš, tolikrát se nachytáš? Platí to v Muzeu smyslů? A dá se vypěstovat smysl pro humor? Čím je tvořen sluchový orgán člověka? Na všechny tyto otázky odpoví sobotní Klub Rádia Junior. A poslechneme si i minutovou Hádavou pohádku. Moderuje Romana Růžičková.

Natočeno 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

Dobrá vůle – Z Hradešic až kam? (2018)

Parníkem Lanna 2 za svým snem? Rozhlasový příběh mapující historii jedné z nejstarších českých lodí a také dokument o významu paroplavby a zásluhách Vojtěcha Lanny na říčních stavbách během průmyslové revoluce. Příběh o tom, kterak inspekční parníček Lanna 2 znovu vzkřísila touha manželů Achsových, jak naše touhy někdy nevědomky rozpoutají nechtěné a jak je či není jednoduché jít si za svým snem v dnešních dobách natočil Jakub Doubrava. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová.

Natočeno 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Výlety s Dvojkou – Pustevny, Libušín (2018)

Moderuje Světlana Lavičková. Spousta informací ze zajímavých míst České republiky.

Natočeno 2018. Premiéra 23. 6. 2018 (ČRo 2 Praha, 14:04 h).

Ex libris – Duch whiskey (2018)

Literární magazín Ex Libris se dnes věnuje skotské whisky. Je možné jí bez jakékoli pochybnosti považovat za skotský národní nápoj a součást tamní kultury. A Richard Grindel o ní napsal knihu Duch whiskey, ve které autor uvádí historická fakta i zajímavosti spojené s výrobou tohoto nápoje. Knihu přečetl Lukáš Hurník.

Natočeno 2018. Repríza 23. 6. 2018 (ČRo Plus, 13:34 h).