Český rozhlas Dvojka odvysílá 12hodinový živý maraton rozhovorů s osobnostmi české kulturní scény

(tisková zpráva ČRo)

Stanice Český rozhlas Dvojka v souvislosti s kritickou situací ve většině kulturních oborů připravila speciální vysílání v podobě 12hodinového živého maratonu rozhovorů s osobnostmi české divadelní a literární scény s názvem „Ať žije divadlo! Ať žijí knížky!“. Rozhlasový festival se uskuteční ve čtvrtek 9. dubna od 6.30 do 18:30.

Posluchači se dozví praktické informace o tom, jak se mohou do podpory kulturní scény v současné době aktivně zapojit i oni sami, ať již nákupem knihy on-line, podpořením živých streamů představení divadel nebo jakýmkoliv dalším způsobem, který kulturní scéně aktuálně pomůže.

„Rádi bychom naší kulturní scéně vyjádřili plnou podporu, a to nejen z pozice média veřejné služby, které má již ve svém poslání za úkol nejen informovat, ale i vzdělávat a bavit a také podporovat rozvoj a vysokou kvalitu kulturní produkce v České republice. Chtěli bychom dát prostor k debatě nad tím, co je potřeba udělat okamžitě a jak se mohou zapojit i naši posluchači. Současně s tím otevřít témata, která budou muset v následujících týdnech a měsících řešit zástupci všech kulturních oblastí,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův pomocníček s utrácením příliš volného času!!

Pokud jste dlouhodobě zavření doma a nemůžete ven, nedá se toho dělat mnoho. Už jste všecko uklidili, všude utřeli prach, na televizi už se nemůžete ani podívat a knihovnu jste přečetli dvakrát tam a zpátky? Pak je asi čas něco si poslechnout. S tím vám můžeme pomoci :)Zaprvé je tu obří archív Českého rozhlasu. Kromě živého vysílání, které vás může zabavit (Radiožurnál, Dvojka, Vltava, Plus, Rádio Junior, Radio Wave, Jazz…), je tu archív odvysílaných pořadů.Dalším zdrojem může být nový MujRozhlas, kam ČRo postupně překlápí pořady z vysílání a občas i nějaké ty lahůdky z archívu. Zatím není úplně jednoduché se v něm zorientovat, ale snad to časem vylepší.Pro maturanty je tu Čtenářský deník a v něm množství nahrávek ze starší české literatury v podání prvotřídních herců.

Pokud máte přece jen méně času nebo se neradi soustředíte příliš dlouho, jsou tu pro vás minutové hry Českého rozhlasu.

Nelení ani soukromá vydavatelství. Supraphon uvolnil pro své (především dětské) posluchače několik klasických děl: Mayova Vinnetoua, Defoeova Robinsona Crusoea, Tři muže ve člunu od Jerome Klapky Jerome a samozřejmě klasické české pohádky Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena.Audiotéka a Bookmedia nabízejí více než dvacet audioknih ke stažení zdarma.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kdo je blbec? Pán je blbec!

Přemysl Hnilička

 (vyšlo v Týdeníku Rozhlas, květen 2012 – pod názvem Obchod, co nedělá žádnou radost)

„Když začínám dělat nějakou hru, mám pocit, že ji mám již hotovou ve vnitřním uchu. A vlastně ji slyším, slyším ji ve spojích, švech – to je zvukový plán. Zvukový plán není něco, co bych měl vyspekulované, je to způsob, jak hra zní v člověku, vevnitř, jako celek. A to je právě ten šťastný moment, kdy člověk může jít do studia a může uskutečňovat svůj plán, který se sice v detailech ve studiu při konkrétní práci mění, ale nikoliv již ve své podstatě.“

To, že tuto část svého rozhovoru s Jiřím Horčičkou citoval rozhlasový dramatik, dramatizátor a teoretik Jan Czech ve své knize O rozhlasové hře právě v kapitole o hře Karla Copa Hodiny, není náhodou. Při jejím poslechu má totiž posluchač právě tento pocit – že přesně takto ji slyšel Jiří Horčička už při čtení scénáře.

Malá rozhlasová groteska Hodiny /1963, premiéra 15. 12. 1964/ bývá ve většině rozhlasové literatury uváděna jako kabinentní ukázka rozhlasově vystavěného humoru. Rozhodně to můžeme podepsat – většina gagů, které v této inscenaci Jiřího Horčičky uslyšíte, jsou do jiných médií /divadlo, film, televize/ nepřenosné. Pracuje se tu s temporytmem, rozhlasovým střihem, hereckým hlasem, střídáním žánrô i s přenosem významů u jednoho uměleckého artefaktu /v tomto případě skladba Jaromíra Vejvody Škoda lásky/. Cop i Horčička tu také parodicky využívají rozhlasové žánry – na přihlouple optimistické a nedovzdělané fejetony redaktorky Milči Pospíšilové /které navíc nápaditým zpôsobem posunují děj/ lze těžko zapomenout… Celou hrou pak procházejí různě využité zvuky hodin, hodinek, kukaček, které fungují jako zvuková kulisa, groteskní zvuk i předěl mezi scénami či prostředími.

Děj rozhlasové grotesky je v podstatě jednoduchý: typický malý český člověk, který „když může, tak si ďobne“, vrátný Mrázek, se /asi omylem/ přichomýtne k „mezinárodnímu obchodu“ – má přes polské hranice v rámci podnikového zájezdu propašovat zboží. Jeho naprostá neschopnost k takovému úkolu se vyjevuje už v úvodní scéně, v níž se ho organizátor akce snaží pomocí jednoduché mnemotechnické pomůcky naučit instrukce, zrýmované na slova Vejvodovy polky. Herci Josef Kemr /Mrázek/ a Oldřich Musil /doktor/ pracují herecky vysoce stylizovaně, tempo jejich dialogů se zcela přizpůsobuje potřebám režiséra, a tak vzniká dokonalá rytmická, gagová a herecká miniatura. Totéž lze konstatovat i o nezapomenutelném dialogu Mrázka s polským překupníkem, panem Tadeuszem /Jaroslav Marvan/. Herec nerudného překupníka charakterizuje cholericky chrlenými větami, do nichž velmi nevtíravě zapojuje slovní spojení, naznačující polštinu /často užívané sousloví „nátura psí“/. Když zjistí, že jeho český spolupracovník způsobí zásadní problém v plánované akci, vyhrkne na něj rytmicky: „Kdo chtěl natahovat hodinky? Pán chtěl natahovat hodinky. Kdo je blbec? Pán je blbec!“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Hry o světě, který nebyl v pořádku

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, březen 2017)

Po letech tvrdé normalizace let sedmdesátých se v následné dekádě začaly objevovat v rozhlasovém vysílání hry s různou mírou kritičnosti k soudobé společnosti. Sem patří příběh Jiřího F. Hájka Cesta do pekel (1979), v němž „v průběhu stavby přehrady ve složitých geologických podmínkách autor přivádí hrdiny svého příběhu do spletitých situací, v jejichž pozadí může, ale také nemusí stát pokus zahraniční firmy o zkorumpování několika našich předních odborníků“, konformní „moralita z vědeckého prostředí“ Stanislava Komendy Druhá zkouška (1988) či ostřejší a ironičtější hra Jiřího Justa Případ Avogadro (1981), v níž skupina zaměstnanců řeší vážný problém: že velkou finanční odměnu za úspěšný zlepšovací návrh má získat mladík, který „se neangažuje“ a tolik peněž by mu mohlo „zamotat hlavu“. Drogové problematice se věnovala hra Anny Smetanové Prozatímní čekárna (1985).

Společenské jevy současnosti řešila i hra Jindřicha Fairaizla Slavný den konání dobrých skutků (1987), která více než textem samotným zaujala hereckými výkony ženských typových antipodů – Jaroslavy Adamové coby „dámy s mimikrami“ a „dělné, přímé ženy“ Jiřiny Švorcové. Rozhlasová historička Alena Štěrbová ji charakterizovala jako ideově a tematicky ne jednoznačně vyložitelnou hru.

Rozhlasová dramaturgie si v rámci požadavků na aktuální satirické a společenské hry vypomáhala přebíráním sovětských textů – například hrou Vladlena Dozorceva Poslední návštěvník (1986), v níž „do pracovny náměstka ministra zdravotnictví Kazmina přijde v doprovodu mladé ženy muž středních let a požádá ho, aby se vzdal své funkce. Návštěvník (…) přesvědčivě dokazuje, že tím Kazmin ztratil právo zastávat významnou společenskou funkci“.

Z jiného úhlu se na soudobé problémy podívala Helena Benešová, původní profesí lékařka a psycholožka. Závažnou tématiku kriminality mládeže a především odcizení rodiče a dítěte ve velkoměstě řešila ve hře Někdy člověk nevypadá (1986) nenápadně, formou ženského monologu. Jeho aktérka Květa v podání Jany Štěpánkové žije zdánlivě bezproblémový život: s manželem se po sérii pracovních úspěchů přestěhovali z malého města do Prahy a zdá se, že nic nemůže narušit jejich klid. V monologickém rozhovoru s matkou však vyvstávají skryté problémy. Její manžel je však nepostradatelný pracovník, a tak je většinu času mimo domácnost. Svému muži je oddaná, uvědomuje si ale nevýhodu svého postavení v rodině – tatínek je přece jen vzácnější. A jejich syn se nedokázal smířit s vytržením z přirozeného prostředí a pokouší se najít přátele a adrenalinovou zábavu: krádeže v samoobsluze.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Pozdrav pámbu, pane znovuzrozený Randák!

Přemysl Hnilička

Pokud si ještě vzpomínáte na kdysi velice populární knihu Františka Rachlíka „Pozdrav pámbu, pane Randák!“, vzpomenete si možná i na velice zdařilou rozhlasovou četbu, kterou v roce 1990 natočila režisérka Alena Adamcová s Luborem Tokošem v roli vypravěče. (Mimochodem jedna z nejlepších věcí, kterou Tokoš v rozhlase natočil.)

Pokud byste ale šli více proti proudu času, zjistili byste (i na Panáčkovi), že rozhlas Rachlíkův humoristický román natočil již o třicet let dříve. V roce 1960 veselé příběhy rozšafného pana Randáka natočil Oldřich Hoblík a jako vypravěče si vybral naturelem robustního Jana Pivce.

Jak Pivcův herecký výkon vypadal, jsme se mohli donedávna přesvědčit jen v půlhodinové ukázce, kde herec vypráví snad nejpůvabnější Randákův příběh o tom, jak chodíval s muzikanty po tancovačkách a předstíral hru na trubku. Ta zazněla také ve Fonogramech, které v roce 2005 připravil Jiří Hubička. Zbytek četby byl nenávratně ztracen, v archívu po ní víc nezbylo.

Nenávratně..?

Naštěstí jde o četbu, která se vysílala již v šedesátých letech, takže byla určitá šance, že si ji zaznamenal některý nadšený posluchač. A to se opravdu stalo: spoluzakladatel Panáčka, publicista Jakub Kamberský totiž získal více než dvouhodinovou nahrávku ze soukromých rukou!

Je nám jasné, že vzhledem k rozsahu románu asi nepůjde o kompletní nahrávku, ale přece máme radost, že z Pivcova rozhlasového mistrovství máme dochováno téměř pětkrát více než dosud…

A co vy? Nemáte doma po rodičích či prarodičích magnetofonové pásky, které vám překáží? Nevyhazujte je! Web Panáček v říši mluveného slova již více než deset let vyhlašuje akci Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky; stačí se tvůrcům ozvat a domluvit předání pásků.

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2020

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Texty 1/4 (2018)

Věnceslav Metelka. Výběr z autentických zápisků písmáka Věnceslava Metelky pojednává o několika jeho cestách do Hejnic a o bále v Potočníku v období let 1837 – 1840. Dramaturgie Hana Hložková. Spolupráce na pořadu Eva Koudelková, David Hamr. Režie Michal Bureš.

Čte Dalimil Klapka.

Natočeno 2018 (studio Praha). Premiéra 2018 (ČRo Liberec) v cyklu Krajinou příběhů.

Paměti písmáků z obce Trávníček 1/6 (2019)

Josef Mizera a ?? Mach. Pořad sestavený z deníkových zápisků dvou mužů, kteří žili a pracovali v první polovině 20. století v obci Trávníček na Liberecku. Jedná se o paměti kováře Josefa Mizery a Macha.  Dramaturgie Hana Hložková. Spolupráce na pořadu Jan Havelka. Režie Michal Bureš.

Čte Zdeněk Kupka.

Natočeno 2019 (studio Praha). Premiéra 2019 (ČRo Liberec) v cyklu Krajinou příběhů.

Zločin vládne Hráškovicím 1/10 (2019)

Jan Křemen. Četba na pokračování. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Alexandra Bauerová.

Čte Jan Zadražil.

Natočeno 2019 (studio Praha). Premiéra 2019 (ČRo Sever) v cyklu Kultura na severu.

Pozn.:  Druhá série původního rozhlasového seriálu se opět odehrává ve fiktivní vesnici Hráškovice, která se nachází na severu Čech nedaleko města Úštěk. Vypravěčem humorných příběhů s detektivními zápletkami, reagujícími na život v obci, je svérázný traktorista na místní farmě a místní vyřetřovatel Pepa Kořínek, kterému sousedi neřeknou jinak než Šerloku nebo Kolombo.

U nás v Hráškovicích 1/13 (2018)

Jan Křemen. Četba na pokračování. Dramaturgie Hana Hložková. Režie Alexandra Bauerová.

Čte David Novotný.

Natočeno 2018 (studio Praha). Premiéra 2018 (ČRo Sever) v cyklu Kultura na severu.

Pozn.: Původní rozhlasový seriál se odehrává ve fiktivní vesnici Hráškovice, která se nachází na severu Čech nedaleko města Úštěk. Vypravěčem první série humorných příběhů o životě v této svérázné obci je starosta a místní elektrikář Jaroslav Macháček. (anotace)

Soudný den (2020)

Ödön von Horváth. Jedna z posledních her rakouského dramatika napsaná v neklidných časech před začátkem druhé světové války. Zločin a trest vydaný na pospas maloměstskému veřejnému mínění. O věčné lidské touze po vyšší spravedlnosti. Přeložila Jarmila Hrubešová. Hudba Miroslav Tóth. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Vít Vencl.

Osoby a obsazení: Tomáš Hudetz (Jan Honza Hájek), paní Hudetzová (Dana Černá), Alfons (Martin Myšička), hostinský (Václav Vydra), Anna (Klára Suchá), Ferdinand (Ladislav Hampl), Lena (Klára Sedláčková-Oltová), paní Leimgruberová (Jana Boušková), lesní dělník (Martin Zahálka), četník (Petr Lněnička), obchodní cestující (Jiří Suchý z Tábora), topič Kohut (Jan Krafka), státní zástupce (Aleš Procházka), kriminalista (Tomáš Karger), pochůzkář (Hanuš Bor), Pokorný (Jiří Vyorálek), host (Jiří Maryško) a další.

Natočeno 2020. Premiéra 11. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.; 63 min.) v cyklu Sobotní drama.

Mozaika – Soudný den (2020)

Připravili Monika Suchanková a František Šedivý.

O připravované rozhlasové hře Soudný den hovoří režisér Vít Vencl.

Natočeno 2020. Premiéra 9. 4. 2020 (ČRo 3 Vltava, 3 min.).

Lit.: Šedivý, František – Suchanková, Monika:  Čeká každého z nás Soudný den? To je téma nové rozhlasové hry režiséra Víta Vencla. In web ČRo 3 Vltava, 9. duben 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Příběh o výpravčím, který je přesvědčen, že za nic nemůže, a o věčné lidské touze po vyšší spravedlnosti, uvádíme na Vltavě v premiéře tuto sobotu 11. dubna.

Německy píšící modernistický dramatik a spisovatel Öden von Horváth napsal divadelní hru Soudný den v roce 1937. Nebyla však příliš populární, protože její název u diváků vzbuzoval obavy. Děj hry je zasazen do malého města v době Rakouska-Uherska, ale mohl by se odehrát v jakékoli době nebo na libovolném místě. (…)

České okamžiky II 1/5 (2020)

Pavel Kosatík. Četba na pokračování. Připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Jiří Valůšek.

Nastudovalo Brno v roce 2020. Premiéra 6. – 10. 4. 2020 (ČRo Plus, 23:33 h.) v cyklu Radiokniha.

Pozn.:  Do druhé série kapitol vybrala Alena Blažejovská texty vztahující se k událostem mezi lety 1914 a 1968. V dnešním díle uslyšíte o tom, jak malíř Bohumil Kubišta válčil s Franci a Jaroslav Kvapil vydal v roce 1917 Manifest spisovatelů.

Noční Mikrofórum – Karel Weinlich (2020)

Host: Karel Weinlich, režisér. Osobnosti si zvou osobnosti. Moderuje Jana Rychterová.

Natočeno 2020. Premiéra 6. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:30 h.).

Hovory Plus – Jakub Trpiš (2020)

Do Hovorů dnes přišel autor politického thrilleru Revoluce Jakub Trpiš. Říká, že nabízí syrový pohled na blízkou budoucnost. Moderuje Naděžda Hávová.

Natočeno 2020. Premiéra 6. 4. 2020 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Dobře mi tak 1/7 (2020)

Radka Třeštíková. Četbu z románu pro rozhlas připravila Iveta Novotná. Režie Izabela Schenková.

Účinkuje Ondřej Brousek.

Natočeno 2020. Premiéra 6. – 12. 4. 2020 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.).

Obsah: 1. Znovunabytá svoboda.

Pozn.: Umělecký malíř Boris má všechno, peníze, úspěch, majetek, krásnou ženu a talentovaného syna, přesto není šťastný. Když jeho manželka podá žádost o rozvod, stěhuje ke kamarádovi a začíná přemýšlet nad svým dosavadním životem. Uvědomuje si svá selhání a pokouší se o nápravu, ale vtom mu cestu zkříží mladinká Erika…  (anotace)