Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dvakrát vražda s něhou

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 34/2017 ve zkrácené podobě – bez textu o hře Jaromíra Ptáčka)

Šedesátá léta přinášela v rozhlasovém vysílání mnoho nových, dosud nediskutovaných témat. V rovině dokumentárně-publicistické to byl především Ludvík Vaculík, který se s nebývalou otevřeností věnoval problémům mladých lidí bez ideologických brýlí (cyklus Včera mi bylo patnáct), na jehož práci navázali jeho kolegové v cyklech Přemýšlejte s námi, Lidé-život-doba nebo Stopy-fakta-tajemství.

Boom třaskavé publicistiky asi inspiroval slovenského dramatika Petera Karvaše při psaní rozhlasové hry Malá anketa (1968). Tematicky jde o hru nelehkou: věnuje se problému eutanazie, vraždy z milosti. (Překotnému vývoji medicíny, kterému nestačí vývoj lékařské etiky, se věnoval také Oldřich Daněk ve hře Dialog v předvečer soudu, 1967). Karvaš zvolil formu intervence do vysílání: zatímco posluchači očekávají komedii z novinářského života, ve studiu usedá do křesla mladý rozhlasový redaktor Belovič (Miloš Hlavica, ve slovenském nastudování z téhož roku Štefan Kvietik), aby bez vědomí svých nadřízených odvysílal nesestříhaný materiál ke kauze vražedkyně Evy Janigové, která s rozmyslem otrávila svého tříletého, těžce postiženého syna.

Posluchač slyší zvukový záznam porady tvůrců a jejich vedoucích, při které jsou přehrávány záznamy výpovědí lidí zúčastněných na případu. V jednotlivých reportážních šotech tak vypovídá poručík Veřejné bezpečnosti (Vlastimil Fišar), který podává asi nejjednoznačnější obraz toho, co se stalo; o problematičnosti případu nepřemýšlí, je to pro něj chladnokrevná vražda. Jiný pohled nabízí obhájkyně Janigové (Slávka Budínová), která upozorňuje na to, že kdyby se dítěte zbavila již v těhotenství, vyšel by jí soudní i lékařský systém vstříc. Prokurátor (Valtr Taub) vnímá polehčující okolnosti činu, neopomíjí však zásadní stanoviska obecná: kdo má právo rozhodnout, čí život ještě stojí za to a kdo ne? Připomíná také dobu nacistického Německa, které bez zaváhání zabíjelo své postižené. Podobně se vyjádří i soudce (Karel Beníško). Soudní lékař Kokstein v podání Čestmíra Řandy biolog (Vladimír Šmeral) upozorňuje na to, že světu v brzké době hrozí populační exploze a zpochybňuje jistá stanoviska předchozích řečníků. Prostý selský rozum tu reprezentuje uplakaná sousedka Hálová v podání Libuše Havelkové. A především tu je Jaroslava Adamová jako Eva Janigová, která se objevuje až v závěrečném „dokumentárním“ šotu ze soudní síně. Je to jen malý prostor, herečka jej však využívá beze zbytku ve vynikající studii zhroucené matky.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Pojmenovat! Nebo zůstaneme posedlí.

Gabriela Míšková

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 35/2017)

Jan Balabán, předčasně zemřelý, Bohem nadaný autor, pokládal čtenáře za stejně důležitého jako knihu samotnou. Přesto se nikdy a za žádných okolností čtenáři nepodbízel, neusnadňoval mu cestu, a dokonce neměl se čtenářem příliš mnoho soucitu, protože si přál být přesným.

To samé lze říci i o jeho jediné původní rozhlasové hře Posedlí s podtitulem Hra o sviních a lidech, kterou Český rozhlas reprízuje po deseti letech od premiéry.I zde klade autor na posluchače vysoké nároky. Zápletka a klíč k ní se vyjevuje jen značně pozvolna a posluchač se z pozice vzdáleného pozorovatele může pokusit rozkrýt temné stránky jedné rodinné historie. Režisér Michal Bureš přistoupil k textu pokorně. Herci pod jeho vedením ctí kvalitní text včetně detailů a inscenačních poznámek. Jakoby režisér společně s dramaturgem a mistrem zvuku jen jemně kolorovali jasnými tahy předkreslený přesný obraz Jana Balabána. Ten jako leitmotiv své hry použil část evangelia svatého Marka, v němž Ježíš pojmenováním vyhání zlé duchy z člověka a posílá je pryč do tisícihlavého stáda vepřů, které se vrhá do propasti.

Mladý umělec, taktéž Marek, v pomatení mysli těsně před narozeninovou oslavou své matky vypustí na rodné vsi stádo vepřů. Vyvalí se tak i dosud nepojmenovaná špína rodiny Zaléských. Na oslavě se má stárnoucí matka a její tři děti sejít po dlouhých deseti letech s manželem a otcem, profesorem filosofie, nyní děkanem univerzity. Nejstarší syn Marek však před setkáním uniká a jeho dlouhodobé úzkosti vrcholí rozhodným krokem k sebevraždě, jež je naštěstí překažena neznámou partou mladíků, kteří Marka zbijí. Až teprve tato událost svádí celou rodinu opět dohromady. Otec se odhodlá k převzetí zodpovědnosti za životní selhání a veřejně se přiznává k spolupráci s StB, o níž celou dobu jeho žena i děti věděly a vyrovnávaly se s ní každý po svém.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Deset kol boje na život a na smrt

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 8/2017)

Takový je podtitul rozhlasové hry Ring, kterou v dubnu 1969 uvedl v rámci přehlídky zahraniční rozhlasové hry Československý rozhlas. Její příběh se odehrává v atraktivním prostředí pouťových boxerských zápasů: hlavní hvězdou je boxer (hrál ho Otakar Brousek starší), vystupující pod tajemným jménem A 1013, které si přinesl z pobytu v koncentračním táboře. Za války se totiž dostal do koncentráku. Náhodou. V době, kdy na jeho dolech probíhala sabotáž válečných dodávek, byl zasypán v šachtě. Přesto ho zatkli a poslali do tábora. Nyní téměř na vše zapomněl a chce se ukázat před svou přítelkyní Karin (Alena Vránová). Má ten den vstoupit do ringu jako jindy a odehrát běžný boxerský zápas – nic však nebude tak jako jindy… Jeho protivník s přezdívkou Golem si před ním neustále zakrývá tvář, což hrdinu hry nutně provokuje; když však konečně zjistí pravou totožnost, prožije šok.

Jeho protivníkem je Gebauer (František Hanus), esesák, který si v koncentračním táboře při tréninku dělal z vězňů boxovací pytle a kterému A 1013 musel dělat sparringpartnera v boxu – za příděl polévky navíc. Gebauerovi však nestačí tlouci do něj; nutí ho, aby jako boxovací pytle používal své spoluvězně s pohrůžkou, že jinak půjde do pece za nimi… Nakonec s ním sehraje poslední zápas: o jeho vlastní svobodu. Tento válečný zločinec však nyní nesedí za
mřížemi, ale živí se pouťovým boxingem v propagační kampani jisté firmy. Není vyhnutí: oba si musejí onen poslední zápas zopakovat. A i tentokrát půjde o život…

Tento příběh – ne nepodobný Šachové novele (1941) Stefana Zweiga – napsal coby povídku rumunský autor Ioan Grigoresco, v šedesátých letech známý publicista, autor několika románů a filmových scénářů. Ta zaujala zkušeného rozhlasového dramatizátora Illie Paunesca – a výsledkem byla rozhlasová hra, která získala v roce 1968 jednu ze dvou hlavních cen na Prix Italia.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Textu by se stejně nikdo nedržel

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 21/2017)

Dějiny jsou plné paradoxů – a ty rozhlasové nejsou výjimkou. Miroslava Mráze alias Xavera známe (i díky rozhlasovému seriálu Jana Vedrala) jako odpudivou postavu normalizace, strašný normalizační přízrak rozhlasových studií, jako člověka, který zničil mnoho talentovaných lidí. Rozhlasový archív však skrývá svědectví o jiné tváři tohoto tvůrce…

Na počátku byl článek z Rudého práva: redaktor Josef Bečvář v „Příběhu zaregistrované“ popsal osud dívky, která se – navzdory tomu, že socialistická společnost přece poskytuje všem svým občanům skvělé životní podmínky a jisté formy lidské existence zcela vymýtila – vyhýbala práci a živila se nejstarším řemeslem světa. Redaktor Bečvář se však zaměřil na lidský rozměr příběhu a odhalil, že dívčin osud je složitější, než by se na první pohled zdálo: otěhotněla, opustil ji chlapec, dítě při porodu zemřelo…

Miroslava Mráze článek inspiroval k napsání dokumentární hry („dokudramatu“, jak by napsal on sám) Byla krásná – byla ošklivá (1965), v níž řeší nejen problém prostituce v socialistické společnosti, ale i odpovědnost společnosti za osud jednotlivce. Obhájce Renaty Šťastné, obviněné z prostituce, se snaží nahlédnout pod povrch zdánlivě jednoduchého případu a nachází osud lehkomyslné dívky, která se nechá stáhnout k prostituci drahými dárky a pozornostmi. Kdo ji na tuto cestu svedl? Obhájci vyvstává jednoznačná odpověď: dva inženýři místního závodu, svými nadřízenými i podřízenými vážení, díky své práci nepostradatelní…

Text Miroslava Mráze byl svěřen režiséru Vladimíru Semrádovi z plzeňského studia. Ten při promýšlení možností inscenace dospěl k překvapivému řešení, které ve svém článku „Rodí se radio-verité?“ v Divadelních novinách (13/1966) popsala Eva Friedrichová: „Při natáčení zaskočil režisér herce opravdu nekolegiálně. Rozepsané texty pouze zapůjčil a improvizovalo se. Hra byla docela zajímavá, rozvíjelo se drama citových problémů dnešního člověka, a tak se konflikty hrotily a rozhlasové studio zažilo úplnou revoluci. A výsledek? Posluchači si nemohli hru vynachválit, vynutili si za krátkou dobu opakování. Inu, posluchač bezpečně pozná nefalšovaný život.“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Xaver vymknutý z kloubů šílí

Přemysl Hnilička o rozhlasovém dokumentu Zdeňka Boučka „Xaver“ (2003)

O rozhlasovém seriálu – či jak autor sám píše „rozhlasovém románu“ – Jana Vedrala Xaver (2009) jsem psal již v době jeho premiéry a Týdeník Rozhlas, vědom si jeho výjimečnosti, věnoval recenzi celou stranu. Je to vskutku výjimečný počin v rámci rozhlasové dramatiky a na velké ploše jej rozebrala i Eva Vojtová-Schulzová ve své knize Původní česká rozhlasová hra po roce 1989.  Vedralův opus zpracovává nejen neuvěřitelný a již těžko rekonstruovatelný život jedné z nejodpornějších postav české kultury – Miroslava Mráze alias Xavera, ale také neveselé kapitoly z rozhlasové historie (a bohužel i současnosti). Před tímto olbřímím seriálem však existoval hodinový dokument Zdeňka Boučka Xaver (2003).

Zdeněk Bouček byl jedním z legendárních rozhlasových dokumentaristů, kteří své schopnosti zúročili po roce 1989. Jeho práce byly jak společensky angažované, tak i realizačně přesvědčivé. Mezi nejdůležitější patří reportážní feature Kostky jsou vrženy (2000), dokument Josh filmuje (1994), dokumentární portréty Loučení s Gottwaldem, Loučení se Stalinem (oba 1993), feature o alkoholismu Hra o život (1994) či časový dokument o rozhlasové kasičce, do níž se vybíralo na oběti záplav Živel ve vstupní hale (1997) aj. Založil také tradici tzv. Schodů času, v nichž na malé ploše dokázal funkčně charakterizovat jednotlivé letopočty končící určitým číslem.   
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2017

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Zóna reflexie: Kritikon 8 (Zóna reflexe: Kritikon 8, 2017)

Připravila Hana Rodová.

Hovoří prof. ing. architekt Peter Pásztor z Technické univerzity v Košicích, ing. architekt Martin Jerguš z Útvaru hlavního architekta v Košicích a ing. architekt Maroš Bátora z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě.

Natočeno 2017. Premiéra 19. 8. 2017 (Rádio Devín, 17:04 – 18:00 h.).

Pozn.: V ďalšom vydaní magazínu Kritikon sa budeme venovať architektúre. Témou diskusie bude ideová urbanisticko-architektonická súťaž Luník IX. Do debaty s Hanou Rodovou sa zapojili prof. Ing.Arch Peter Pásztor z Technickej univerzity v Košiciach, Ing.Arch Martin Jerguš z Útvaru hlavného architekta v Košiciach a Ing.Arch. Maroš Bátora z Vysokej školy výtvarných umení v Bratislave.

Fenomény – Indiana Jones (2017)

Hovoří Juraj Malíček, Erik Rothenstein a Roman Bomboš.

Natočeno 2017. Premiéra 20. 8. 2017 (Rádio Devín, 10:00 h).

Lit.: anonym: Fenomény: Indiana Jones. Leto s Rádiom Devín. In web Rádio Devín,  16. 8. 2017 (článek). – Cit.: Keď sa chlapci zabávajú bavia sa aj diváci. George Lucas Steven Spielberg stvorili spolu s Harrisonom Fordom postavu, ktorá sa stala hrdinom niekoľkých generácií nielen pubertálneho publika. Henry Jones Junior alias Indiana Jones. Archeológ s bičom a klobúkom, ktorý má panický strach z hadov a prezývku po psovi. Popkultúrna ikona v dobrodružnom filme, ktorý prekročil hranice zábavného žánru a stal sa filmovým fenoménom. V nedeľu o desiatej v cykle Fenomény aj na Rádiu Devín. S Jurajom MalíčkomErikom Rothensteinom a Romanom Bombošom.

Cyklus Fenomény

Každú nedeľu od 9. júla do 9. septembra – od 10.00 do 10.30 bude Mariana Jaremková so svojimi hosťami prevažne vážne hovoriť (nielen) o tom, kedy sa z filmu stane fenomén. Prinesie príklady desiatich filmov, ktoré už desaťročia napĺňajú kinosály.

 

Stratení v čase – Jozef Adamík a Jozef Klempa (Ztraceni v čase – Jozef Adamík a Jozef Klempa, 2017)

Dokument věnovaný osudům slovenských legionářů Jozefa Adamíka a Jozefa Klempy. Dva mladí muži, vyučený dámsky krejčí a vyučený obuvník, nasadili svoje životy jako tisíce jiných a stali se legionáři. Jeden padl a druhý přežil. Dva osudy z tisíců dnes neznámých příběhů. Připravila Ivica Ruttkayová.

Natočeno 2017. Premiéra 20. 8. 2017 (Rádio Devín, 18:00 h).

Lit.: anonym: Stratení v čase – Jozef Adamík a Jozef Klempa. Leto s Rádiom Devín. In web Rádio Devín, 19. 8. 2017 (článek). – Cit.: Viete , ako a za akých okolností prežili vaši starý, či pra-pra starí otcovia vojnu, ktorú dnes voláme prvá svetová? Tušíte kde ich vír svetových udalostí zavial a ak narukovali, kde bojovali a ako sa dožili návratu domov? To sú otázky, na ktoré by sme asi väčšina z nás nedokázali odpovedať. Napriek tomu, že prvá svetová vojna a jej následky sa tragicky dotkli každej rodiny, ktorá žila na našom území.

V ďalšej časti cyklu Stratení v čase sa budeme venovať dramatickým osudom slovenských legionárov, ktorí bojovali v nádeji na národnostne spravodlivejšiu budúcnosť svojej krajiny. Vďaka dlhoročným výskumom slovakistky Gabriely Albrecht -Žiakovej, ktorá žije od 90. rokov roky vo Francúzsku, môžeme poznávať životnú cestu Jozefa Adamíka z Bytče. Jozef Adamík sa vyučil za dámskeho krajčíra a potom čo musel odísť pre „panslávstvo“ do Francúzska začiatok vojny definitívne zmenil jeho osud. Rozhodol sa bojovať za svoje ideály.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Náš pán režisér Igor Hrabinský (Náš pan režisér Igor Hrabinský, 20??)

Marián Grebáč. Portrét režiséra Igora Hrabinského. Redakce Tamara Chlebová. Hudební dramaturgie Dana Reková. Zvuk Ľuboš Klásek.

Účinkuje Marián Grebáč.

Připravil Slovenský rozhlas v roce 20?? (30 min.). Repríza 4. 8. 2015 v cyklu Medailón (SRo 3 Rádio Devín).

Planeta Země (198?)

Lubomír Gomboš (Gombos?). Sci-fi povídka. Režie Ladislav Rybišar.

Vypráví Martin Otava.

Připravil Československý rozhlas v roce 198? (7 min.). Repríza 9. 5. 2014 v pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha).

Marťan Argus (199?)

Cyril Šedý. Sci-fi povídka. Režie Ladislav Rybišar.

Účinkuje Alfréd Strejček.

Připravil Český rozhlas v roce 199? (4 min.). Repríza 7. 5. 2014 v pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha).

Míč (199?)

Luděk Příhoda. Sci-fi povídka. Režie Ladislav Rybišar.

Vypráví Jan Přeučil.

Připravil Český rozhlas v roce 199? (3 min.). Repríza 5. 5. 2014 v pořadu Klub Rádia Junior (ČRo 2 Praha).

A Fu a jeho žena (1976)

To Hoai. Vietnamská rozhlasová hra odehrávající se ve vietnamských horách v letech 1946 – 1954. Režie Stanislav Vyskočil.

Obsazení nezjištěno.

Nastudovala Plzeň v roce 1976. Premiéra 2. 9. 1976 u příležitosti státního svátku Vietnamské socialistické republiky a v rámci Měsíce socialistické kultury.

Lit.: -hj- (= Holý, Josef): Rozhlas. Cesta poznání. In Rudé právo, 7. 9. 1976, s. 5 (recenze).

-hj- (= Holý, Josef) - Rozhlas. Cesta poznání. In Rudé právo, 7. 9. 1976, s. 5 (recenze).

Muž, ktorý očaril hviezdu (Muž, který okouzlil hvězdu, 1976)

Jozef Repko. Rozhlasová hra. Režie Imrich Jenča.

Nastudovala Bratislava v roce 1976.

Lit.: -hj- (= Holý, Josef): Všichni se zbláznili. In Rudé právo, 2. 8. 1976, s. 5 (recenze).

(hj) - Všichni se zbláznili. In Rudé právo, 1. 8. 1976, s. 5 (recenze).

Portréty – Jana Sternová (2017)

Málokterý z mluvčích Charty 77 měl to štěstí, že se ještě před rokem 1989 mohl setkat s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Janě Sternové se to podařilo v létě roku 1988. Nejen tato neuvěřitelná historka na vás čeká v dalším vydání pořadu Portréty. Připravil David Hertl.

Hovoří publicista Pavel Hlavatý.

Natočeno 2017. Premiéra 2. 2. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.). Repríza 17. 8. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h).

Lit.: Hertl, David: Jana Sternová: Snídaně u Reagana. In web ČRo Plus, 17. 8. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když uklízečka Jana Sternová podepsala 27. prosince 1976 prohlášení Charty 77, byl to jen další krok v životě plném nečekaných zvratů. „Byla ochotná a vstřícná, zároveň ale pevná v názorech i vystupování,“ vzpomíná Marie Rút Křížková, mluvčí Charty 77 v roce 1983.

Rodina v odboji

Narodila se 6. března 1921 jako Jana Volková v Dobřanech u Plzně v úřednické rodině. Ještě než byla v roce 1940 zatčena gestapem, stala se profesionální baletkou. Gestapo si tehdy nepřišlo jen pro ni, ale i pro její matku – a obě skončily v internaci, naposledy v lágru ve Svatobořicích.

Zrůdný nacistický režim je tam poslal coby rukojmí za jejich bratra Aloise Volka, který byl od začátku války v zahraničním odboji. Coby navigátor v hodnosti štábního kapitána působil u 311. bombardovací perutě RAF v Anglii; roku 1943 byl vyznamenán Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem. V polovině března 1945 Volek zahynul v letadle, které startovalo z britské základny na ostrově Terceira v Azorském souostroví a na jehož palubě byla polská vojenská delegace, která se vracela ze Spojených států do Anglie. Krátce po startu letadlo ztratilo výšku i směr a roztříštilo se o skalní útesy.

Životní příběh zapomenuté mluvčí Charty 77 připomene v dalším pořadu z cyklu Portréty publicista Pavel Hlavatý.
Přečtěte si zbytek příspěvku »