Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Textu by se stejně nikdo nedržel

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 21/2017)

Dějiny jsou plné paradoxů – a ty rozhlasové nejsou výjimkou. Miroslava Mráze alias Xavera známe (i díky rozhlasovému seriálu Jana Vedrala) jako odpudivou postavu normalizace, strašný normalizační přízrak rozhlasových studií, jako člověka, který zničil mnoho talentovaných lidí. Rozhlasový archív však skrývá svědectví o jiné tváři tohoto tvůrce…

Na počátku byl článek z Rudého práva: redaktor Josef Bečvář v „Příběhu zaregistrované“ popsal osud dívky, která se – navzdory tomu, že socialistická společnost přece poskytuje všem svým občanům skvělé životní podmínky a jisté formy lidské existence zcela vymýtila – vyhýbala práci a živila se nejstarším řemeslem světa. Redaktor Bečvář se však zaměřil na lidský rozměr příběhu a odhalil, že dívčin osud je složitější, než by se na první pohled zdálo: otěhotněla, opustil ji chlapec, dítě při porodu zemřelo…

Miroslava Mráze článek inspiroval k napsání dokumentární hry („dokudramatu“, jak by napsal on sám) Byla krásná – byla ošklivá (1965), v níž řeší nejen problém prostituce v socialistické společnosti, ale i odpovědnost společnosti za osud jednotlivce. Obhájce Renaty Šťastné, obviněné z prostituce, se snaží nahlédnout pod povrch zdánlivě jednoduchého případu a nachází osud lehkomyslné dívky, která se nechá stáhnout k prostituci drahými dárky a pozornostmi. Kdo ji na tuto cestu svedl? Obhájci vyvstává jednoznačná odpověď: dva inženýři místního závodu, svými nadřízenými i podřízenými vážení, díky své práci nepostradatelní…

Text Miroslava Mráze byl svěřen režiséru Vladimíru Semrádovi z plzeňského studia. Ten při promýšlení možností inscenace dospěl k překvapivému řešení, které ve svém článku „Rodí se radio-verité?“ v Divadelních novinách (13/1966) popsala Eva Friedrichová: „Při natáčení zaskočil režisér herce opravdu nekolegiálně. Rozepsané texty pouze zapůjčil a improvizovalo se. Hra byla docela zajímavá, rozvíjelo se drama citových problémů dnešního člověka, a tak se konflikty hrotily a rozhlasové studio zažilo úplnou revoluci. A výsledek? Posluchači si nemohli hru vynachválit, vynutili si za krátkou dobu opakování. Inu, posluchač bezpečně pozná nefalšovaný život.“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Valentýn, Eliška a Smrt v něžném meziprostoru

Gabriela Míšková

Her s tématem smrti je v českém rozhlasovém světě jako šafránu. Když už se téma objeví, bývá přirozeně zastoupené v rámci žánru rozhlasové detektivky, případně se se smrtí operuje v absurdní dramatice. O to pozoruhodnější je, když mladá začínající autorka napíše hru s tímto bohužel stále stigmatizovaným a tabuizovaným tématem přímo pro rozhlas, získá čestné uznání v rámci soutěže Prix Bohemia Autor 2016, dočká se velmi zdařilé rozhlasové inscenace, a v neposlední řadě je tato hra napsána pro děti!

Výčet za pozornost stojící faktografie tím však rozhodně nekončí. Ve hře Kláry Vlasákové Valentýnův první den na zemi není smrt zastoupena pouze jako téma, ale tvoří plnohodnotnou, ne-li hlavní postavu příběhu, a to, aniž by ustoupila do pozadí přidružená tematika umírání. Dospívající Valentýn a jeho rodiče jsou těmi, kdo převádějí umírající „na druhou stranu času“, v tomto případě přes hory. Nyní nastala chvíle, kdy je třeba začít předávat řemeslo z otce na syna, ale Valentýn nemá zájem poslouchat rodičovské rady, ani vykonat svůj první převáděcí rituál. Obzvlášť ve chvíli, kdy má za úkol odvést z pozemského světa stejně starou Elišku.

Název hry v kombinaci s výše popsanou situací dobře vytyčuje a předznamenává největší přednost inscenace, jež režíroval Petr Mančal a dramaturgovala Lenka Veverková. Pro Valentýna je to na zemi den první, pro Elišku den poslední. A v tomto magickém těžko uchopitelném časoprostoru mezi životem a smrtí, mezi dnem a nocí se odehrává celý příběh. Na tomto místě je nutné alespoň krátce ocenit herecké výkony dětských postav, s nimiž bývá v rozhlasovém médiu problém. Tvůrci mívají tendenci obsadit do rolí dětí dospělé profesionály, případně studenty herectví s „mladými hlasy“ v domnění, že specifické rozhlasové herectví je pro nezkušené dětské protagonisty příliš vysokou metou. Členové Dismanova rozhlasového dětského souboru Prokop Košař a Viktorie Hrachovcová dokazují, že usnadňovat si práci prostřednictvím vyspělejších herců, není vždy správnou cestou a ve svých rolích působí nesmírně autenticky, bez známky nejistoty či patosu. Viktorie Hrachovcová vystupuje dokonce sebejistěji a přesvědčivěji než představitelka Valentýnovy matky. Když nemocná Eliška přesvědčuje Valentýna, že ze smrti nemá obavy a strach, je uvěřitelná především proto, že nemá obavy ani před rozhlasovým mikrofonem.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Xaver vymknutý z kloubů šílí

Přemysl Hnilička o rozhlasovém dokumentu Zdeňka Boučka „Xaver“ (2003)

O rozhlasovém seriálu – či jak autor sám píše „rozhlasovém románu“ – Jana Vedrala Xaver (2009) jsem psal již v době jeho premiéry a Týdeník Rozhlas, vědom si jeho výjimečnosti, věnoval recenzi celou stranu. Je to vskutku výjimečný počin v rámci rozhlasové dramatiky a na velké ploše jej rozebrala i Eva Vojtová-Schulzová ve své knize Původní česká rozhlasová hra po roce 1989.  Vedralův opus zpracovává nejen neuvěřitelný a již těžko rekonstruovatelný život jedné z nejodpornějších postav české kultury – Miroslava Mráze alias Xavera, ale také neveselé kapitoly z rozhlasové historie (a bohužel i současnosti). Před tímto olbřímím seriálem však existoval hodinový dokument Zdeňka Boučka Xaver (2003).

Zdeněk Bouček byl jedním z legendárních rozhlasových dokumentaristů, kteří své schopnosti zúročili po roce 1989. Jeho práce byly jak společensky angažované, tak i realizačně přesvědčivé. Mezi nejdůležitější patří reportážní feature Kostky jsou vrženy (2000), dokument Josh filmuje (1994), dokumentární portréty Loučení s Gottwaldem, Loučení se Stalinem (oba 1993), feature o alkoholismu Hra o život (1994) či časový dokument o rozhlasové kasičce, do níž se vybíralo na oběti záplav Živel ve vstupní hale (1997) aj. Založil také tradici tzv. Schodů času, v nichž na malé ploše dokázal funkčně charakterizovat jednotlivé letopočty končící určitým číslem.   
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Dramatické cesty éterem. Město malérů, znovuobjevený Jiří Horčička

Petr Pavlíček (student FF UK)

Jsou čtyřicátá léta, ocitáme se v Americe na malém městečku pár kilometrů od New Yorku. Zatímco v Evropě probíhá světová válka, tady ve Wrightsville se zastavil čas. Ellery Queen, spisovatel světového formátu právě takové místo potřebuje. Daleko od rušného velkoměsta hledá klid. Potřebuje se soustředit na svůj nový román. Jeho známé jméno by tu jistě vyvolalo nepotřebný zájem, a tak vymýšlí pseudonym, Ellery Smith. Pod tímto jménem se tu ubytuje a začíná psát. Marně hledá námět, a tak ho čím dál tím víc přitahuje vyprahlé městečko. Všichni se tu znají. Všichni tu řeší problémy těch druhých. Zkrátka ta maloměstská idyla. Ellery se dokonce zakouká do krásné dívky Patty. Podniknou spolu mnoho jízd v otevřeném kabrioletu, ona ho okouzlí svou nevázaností, mládím a spontánností. Patty, vlastním jménem Patricie Wrightová pochází z té nejlepší rodiny. Její předci dokonce Wrightsville založili. Vážená rodina a nejbohatší v okolí. Ellery se s nimi brzy spřátelí, a prozradí, že sem přijel kvůli psaní. Stále však tají své pravé jméno, je tu Smithem. Pseudonymem, který začíná postupně vstupovat do jeho vlastní osobnosti. Vedou spolu dokonce rozhovory. Radí si, co napsat do knihy, nebo jak se chovat v cizí společnosti. Oba jsou natolik prostupující, že často není poznat, který z nich domlouvá tomu druhému. To tu však není důležité. Přece každý z nás občas přemýšlí – ptá se, uvažuje, a nakonec dojde k nějakému řešení. Jako kdyby tento základní formotvorný prvek vytvářel vyšší rozměr inscenace. Takový, jako prožíváme denně i my všichni. Možná právě proto bylo Město malérů zařazeno v roce 2008 do Zlatého fondu Českého rozhlasu. Přitom natočené a vydané bylo již v roce 1977. Inscenace je totiž výjimečná, nejenom režií Jiřího Horčičky, ale celkovým zpracováním a hereckými výkony.

Horčička během sedmdesátých let prožíval své neúspěšnější profesionální období. Za svou práci získával mezinárodní ocenění a inscenoval dokonce na několika místech v Evropě. Ve Městě malérů můžeme zpětně ocenit specifika jeho práce. Kriminální seriálová inscenace, která má dohromady šest hodin a mnoho přes patnáct postav překvapí již svým obsazením. Herecká generace, která pomalu opouští současné divadelní scény, tu je tou nejmladší. Viktor Preiss, který loni oficiálně ukončil angažmá ve Vinohradském divadle, tu vystupuje jako mladý Jim Hate. Nejmladší dívku Patricii Wrightovou hraje Daniela Kolářová, její sestru Lolu Jana Hlaváčová. Většina ostatních interpretů je spojena s předešlou dekádou. A právě na nich režisér stavěl. Eduard Cupák tu je hlavní postavou, Ellery Queenem i Ellery Smithem. Herec s obrovsky širokými hlasovými možnostmi, který může svůj hlas ostrým střihem přesunout o celý rejstřík. Proti němu často stojí Carter Bradford, zřejmě nejznámější bas v historii českého dramatického umění, Miroslava Moravce. Objevuje se tu dokonce i bývalý herec Osvobozeného divadla Miloš Nedbal jako otec Wright. Tedy obsazení velmi výrazných osobností dnes možná pozapomenutých, v sedmdesátých letech však jedinečných.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2017

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Pro a proti – Kvóty na uprchlíky (2017)

Proč Česko tak lpí na odmítání kvót na uprchlíky, na kterých se státy Evropské unie dohodly před téměř dvěma lety? Připravila Veronika Sedláčková. Hosty byli europoslanec ČSSD Miroslav Poche a výkonný ředitel European Leadership & Academic Institute Lukáš Sedláček.

Natočeno 2017. Premiéra 23. 5. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Zeman vytvořil protiuprchlické téma, média ho přijala a strany se přizpůsobily, tvrdí expert. In web ČRo Plus, 23. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Evropská komise pohrozila zemím, které odmítají přijímat uprchlíky na základě dohody z roku 2015. Pokud do září nezmění svůj přístup, mohou čelit sankcím. Primárně se to týká Polska a Maďarska, zmíněna byla i Česká republika. Ministr vnitra ale zopakoval, že tuzemská pozice k přerozdělovacímu mechanismu se nemění.

„Česko by mělo přijmout migranty, ale na základě dobrovolnosti, což je stálá pozice České republiky,“ uvedl v pořadu Pro a proti europoslanec Miroslav Poche (ČSSD).

Podle něj povinný mechanismus rozdělování nefunguje. „Ti lidé stejně nezůstávají v zemích, kam jsou přemístěni.“

Politik je přesvědčen, že v tomto tématu vždy narazíme na zásadní problém. „Politická reprezentace jakéhokoli státu musí před své občany i Evropskou komisi předstoupit s tím, co je schopna splnit. Pokud je veřejné mínění tak ostře proti, tak jakákoli solidarita bude narážet na odpor v členských státech a také na zmenšování reputace Evropské unie.“ 
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Pro a proti – Kampaň proti SUV vozům (2017)

Pražský magistrát rozjel kampaň proti SUV vozům. Jsou skutečně příčinou špatného ovzduší v hlavním městě? Připravila a moderuje Veronika Sedláčková. Hosty byli místostarostka Prahy 8 Vladimíra Ludková (ODS) a koordinátor magistrátního projektu Čistou stopou Prahou Lukáš Eršil.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 5. 2017 (ČRo Plus, 9:34 h.). K poslechu zde.

Lit.: Sedláčková, Veronika – Čihák, Ondřej: Řidiči jsou v hlavním městě nepřátelé a lovná zvěř, myslí si zastupitelka. In web ČRo Plus, 24. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vedení hlavního města Prahy se rozhodlo apelovat na Pražany, aby nekupovali vozy SUV, protože v provozu metropole prý způsobují nemalé problémy, od těch ekologických až po potíže s parkováním. Magistrát proto rozjel kampaň v rámci projektu Čistou stopou Prahou.

„Kampaň je lživá, uvádí nepravdy,“ uvedla v pořadu Pro a proti zastupitelka Prahy 8 Vladimíra Ludková (ODS).

Podle ní je v šotu, který je součástí kampaně, řidič SUV vykreslen „jako jakýsi vekslák z filmu Bony a klid, je to jedno klišé za druhým. Vadí mi, že řidič, který si koupí tento typ auta, je jakýsi občan druhé kategorie.“

„Řidiči jsou nepřátelé v hlavním městě, jsou lovná zvěř. Je to tak. Praha se stává pro řidiče nepřátelské město… Každý má používat takovou dopravu po hlavním městě, jaká mu vyhovuje. Modré zóny a ta neustálá šikana jsou tím, co problémy jen zvětšuje a způsobuje kolony na pražských silnicích.“
Vladimíra Ludková
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Dnešní Plus – Fake news (2017)

Fake news se ve velkém objevily loni a ani letos jejich tvůrci nezahálejí, jak zjistili datoví novináři Českého rozhlasu. Připravil Michal Zlatkovský.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 5. 2017 (ČRo Plus, 10:20 h.). K poslechu zde.

Lit.: Zlatkovský, Michal: Nejúspěšnější falešné zprávy: Radioaktivní mrak nad Evropou, Polsko hrozící odchodem z EU. In web ČRo Plus, 24. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Radioaktivní mrak nad Evropou, povinná arabština na českých úřadech i CIA útočící na syrské civilisty. To jsou některé z letošních fake news, tedy záměrně nepravdivých zpráv, které mají čtenáře uvádět v omyl. Fake news se ve velkém objevily loni a ani tento rok jejich tvůrci nezahálejí.

Nový žebříček těchto falešných zpráv sestavili datoví novináři serveru iROZHLAS.cz. O žebříčku mluvil ve studiu Českého rozhlasu Plus jeden z nich, Michal Zlatkovský.

Co se dá z vašeho žebříčku vyčíst?
Jde o pokračování tématu, kterému jsme se věnovali už loni. Tehdy jsme vzali seznam takzvaných dezinformačních webů ze studie, kterou provedl think-tank Evropské hodnoty a kterou používají i odborníci, kteří se problematice fake news věnují. Z článků na těchto webech jsme našli ty, které mají nejvíce interakcí na sociálních sítích – to znamená, že je lidé nejvíce sdílí a komentují. A stejnou metodu jsme použili i tentokrát, takže máme žebříček nejúspěšnějších falešných zpráv, které vyšly v roce 2017.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Coming out – coming in (2017)

Zamilovali jste se už někdy do člověka, u kterého by vás to v životě nenapadlo? Možná je naše sexualita složitější a překvapivější, než bychom čekali.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 5. 2017 v rámci podcastu ČRo  Zhasni!

O střídavě zeleném a růžovém tanku (2017)

Ivan Hoffman. Glosa.

Natočeno 2017. Premiéra 24. 5. 2017 (ČRo Plus, 6:34 h.; 3 min.) v cyklu Dnešní Plus. K poslechu zde.

Lit.: -iho- (= Hoffman, Ivan): Ivan Hoffman: Opět růžový tank. In web ČRo Plus, 24. 5. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Z nápadu Moravské galerie instalovat v Brně tank, který před 25 lety natřel v Praze na růžovo student David Černý, se vyklubal zajímavý umělecký experiment.

Členové brněnského vojenského klubu totiž zorganizovali happening, při kterém růžový tank přetřeli nazeleno. Zatímco růžovou barvou kdysi Černý natíral tank, neboť v něm viděl symbol okupace, zelenou zvolili členové vojenského klubu jako vhodnou pro symbol osvobození Prahy Rudou armádou.

Oba nátěry je třeba brát jako politicky angažované umění. Historicky vzato tank symbolizuje osvobození, nikoli okupaci, pokud tedy David Černý nepovažuje osvobození od nacistů v roce 1945 za okupaci.

Problémem politicky angažovaného výtvarníka v roce 1991 bylo, že žádný z okupačních tanků neměl pro natírání na růžovo k dispozici a tak vzal zavděk tankem symbolizujícím osvobození. 
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Konvália 1/? (2017)

Denisa Fulmeková. Zakázaná láska Rudolfa Dilonga.  Četba na pokračování. Režie Milena Lukáčová.

Čte Alfréd Swan.

Natočeno 2017. Premiéra květen 2017 (Rádio Devín).

Da stösst die Sprache an (2017)

Jaromír Typlt.

Natočeno 2017. Premiéra 12. 5. 2017 (SRF 2 Kultur, 11:30 h.).

Lit.: anonym: Jaromír Typlt: Da stösst die Sprache an (Tschechisch). In web SRF 2 Kultur, květen 2017 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Der Dichter, Prosaiker und Essayist Jaromír Typlt wurde 1973 in Tschechien geboren und lebt heute in Prag. Typlt debütierte mit seinem ersten Gedichtband 1990, es folgten sechs weitere Bücher mit Lyrik und Prosa.

Slavík (2017)

Kristin Hannah. Audiokniha nezkrácená.

Čte Renata Volfová.

Natočeno 2017. Vydalo Tympanum v září 2017 (2 CD MP3, v přípravě).

Pozn.: Francie 1939. V tiché vesničce jménem Carriveau se Vianne Mauriacová loučí se svým manželem Antoinem, který byl povolán do zbraně. Vianne nevěří, že by skutečně mohlo dojít k válce, jenomže Němci vpadnou do Francie a země je rázem plná nepřátel, tanků a bojových letadel. Když se pak ve Viannině domě usadí německý kapitán, musí osamělá žena vycházet nepříteli vstříc, jinak přijde o vše. Bez jídla i naděje čelí nelehkým rozhodnutím, v nichž jde o život či smrt nejen její a jejích blízkých.

Kristin Hannahová (1960)

Kristin Hannahová se narodila v Kalifornii, od svých osmi let žila ve státě Washington. Chvíli pracovala v reklamní agentuře, poté studovala práva. Když jí maminka předpověděla, že se stane spisovatelkou, nevěřila jí, ale začala si dělat poznámky ke svému prvnímu vyprávění. Během těhotenství se k poznámkám vrátila, napsala první knihu a zanedlouho se stala profesionální spisovatelkou. Její román Cesta svatojánských mušek (2008, česky 2010) se stal nečekaným bestsellerem. Její poslední kniha, historický román Slavík, vyšel v roce 2015 a dočkal se nejen pochvalných recenzí, ale i obrovského nadšení čtenářské obce.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Hříšní lidé Království českého I. (2012-2015, 2017)

 Vlastimil Vondruška. Historická detektivka. Nezkrácená verze. Hudba Pavel Hlaváček. Design obalu Ondřej Fučík. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová.

Čte Jan Hyhlík.

Nahrávku vytvořila Knihovna a tiskárna pro nevidomé Karla Emanuela Macana v letech 2012–2015.  Natočeno Vydalo Tympanum v roce 2017 (v tomto kompletu; 4 CD MP3; 48 hodin).

Pozn.: Seznamte se s Oldřichem z Chlumu. Prozíravý správce hradu Bezděz, který řeší nejeden zapeklitý případ a starosti korunovaných hlav, je hlavní postavou detektivního cyklu Vlastimila Vondrušky Hříšní lidé Království českého. Jistě není náhodou, že právě Oldřichovy případy odstartovaly hvězdnou dráhu Vlastimila Vondrušky a učinily z něj nejčtenějšího českého spisovatele současnosti. Jedinečná, téměř 50hodinová série obsahuje případy Králův dluh, Zdislava a ztracená relikvie, Podivná svatba na Lichnici a Znamení rožmberské růže. (anotace)
Obsah:  I. Králův dluh – II. Zdislava a ztracená relikvie – III. Podivná svatba na Lichnici – IV. Znamení rožmberské růže.

Vlastimil Vondruška, PhDr., CSc. (1955)

Kladenský rodák po absolvování gymnázia vystudoval obor historie a etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, vědeckou aspiranturu v Československé akademii věd ukončil v roce 1982. Od roku 2009 se věnuje výhradně spisovatelské činnosti. Dosud publikoval více než50 vědeckých studií a článků o dějinách hmotné kultury, 20 knih vědeckých a populárně naučných (některé naučné společně s manželkou Alenou), více než 40 historických románů pro dospělé a několik knih pro mládež. Podle oficiálních statistik Národní knihovny v Praze je naším nejčtenějším domácím i zahraničním autorem za roky 2011, 2012 i 2013. Kromě literární tvorby je také autorem dvou divadelních her a filmu Jménem krále, vystupoval v pořadu Příběhy a písničky ze středověku a spolupracuje s Českým rozhlasem. V Tympanu vydává audioknižní ságu Přemyslovská epopej. Kromě literatury se rád věnuje cestování, fotografii, štípání dřeva a svému psu.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Schody do nebe (2017)

Lorna Byrneová. Audiokniha, nezkrácená verze.  Z anglického originálu Stairways to Heaven vydaného nakladatelstvím Hodder & Stoughton v Londýně přeložila Vlasta Hesounová. Režie a hudba Ondřej Jirásek. Zvuk, střih a mastering Petr Bača. Produkce Vladimíra Jirásková. Design obalu Ondřej Fučík. Foto autorky © Alënushka Kremer. Odpovědná redaktorka Karolina Srncová.

Čte Jana Štvrtecká.

Natočeno v Recording Studiu Škroupova Brno v roce 2017. Vydalo Tympanum, květen 2017 (1 CD MP3, celková délka ca 12 h 45 min).

Pozn.: Lorna Byrneová, autorka mezinárodního bestselleru Andělé v mých vlasech, od útlého věku vídá anděly a hovoří s nimi. Ve své nové audioknize Schody do nebe seznamuje čtenáře s činností andělů ve světě, vysvětluje vztah lidské duše k lidskému tělu a objasňuje, jakou roli mohou v lidských záležitostech sehrát zemřelí, kteří jsou nyní v nebi. Závažná je kapitola věnovaná záměrům, které má Bůh a andělé s lidstvem do budoucnosti.
Přečtěte si zbytek příspěvku »