Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Krvavé Vánoce ve slovinských horách

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 4/2018)

Druhá světová válka. Rodina Temnikarových žije na kopci, ve slovinských horách. Připravují se na Vánoce, ale celý dům je v zajetí strachu a úzkosti. Hlava rodiny, Jernej Temnikar totiž tajně pomáhá partyzánům; nemůže-li jinak, alespoň jídlem či moukou a právě okolo Vánoc se smyčka kolem nich začíná stahovat…

Příběh, který napsal Ciril Kosmač, vyšel knižně pod názvem Balada o trubce a oblaku. V roce 1961 vznikl stejnojmenný film v režii France Štiglice a později Baladu pro Československý rozhlas zdramatizovala překladatelka knihy Irena Wenigová.

Inscenace Balada o Marjaně Temnikarové z roku 1978 nabízí především velké herecké sólo pro Marii Vášovou. Její Marjana Temnikarová, stará chalupnice, která vidí celý svůj svět ve svých dětech a v práci, přísně řídí život svůj i svých blízkých. Proto nerada vidí, když její muž Jernej tajně pomáhá partyzánům v horách; soustavně hudruje, zlobí se a vyčítá manželovi vše, nač si vzpomene ve své bolesti, kterou však nikterak nedává na odiv. Vyčítá mu, že dává všanc život svých dětí, vyčítá mu i první ženu Tylčku, která umřela už před třiceti lety. Starý Jernej s ní neužije jedinou hezkou chvilku: když však dojde na nejhorší a rodina Temnikarových musí zaplatit za Jernejovu odvahu, stojí tu náhle pevná a neoblomná plně za svým mužem. Musí nést osud, hodný antické tragédie: nejdřív jí přivezou zavražděného muže, pak slyší, jak postřílejí i její děti. Myšlenkové pochody tu Vášová vyjadřuje tichými vnitřními monology, později však její Temnikarová vyjevuje své zoufalství i nahlas.

Dnes již pozapomenutý herec Zdeněk Kutil, kterého je dodnes možno vidět ve Vláčilově filmu Marketa Lazarová, ztvárnil působivě Jerneje Temnikara. Starého muže pevných zásad a hlubokého chraplavého hlasu, který jihne jen občas při rozmluvách se svou ženou, žádá-li po ní, aby jejich život nebyl jen samé hromování. Postavy jejich dětí Justiny a Toneho hrají Slávka Hozová a Gustav Bubník, Temnikarovy sousedy Lužnika a Tomšiče Jaroslavové Moučka a Cmíral. Velkou zápornou roli tu získal Petr Haničinec v postavě udavače Vency Zaplatala, který zničil život už mnoha dívkám ve vesnici. Vymámil z židovských rodičů veškerý majetek za slib, že si vezme jejich dceru – a když vše získá, nehne ani prstem, když je všechny odvezou do koncentračního tábora. Teď je ochoten rodinu ochránit jen v případě, že mu Justina bude po vůli. Ta odmítne – a Zaplatal vydá Temnikarovy Němcům a domobrancům. Haničinec jej ztvárňuje jako lehkomyslného primitiva a tvrdého nevzdělaného lumpa, kterému není svaté. Jeho suverénnost však končí v momentě, kdy jej velitel domobrany pověří zabitím Temnikarové: najednou se zakoktává a pološeptem, s pláčem na krajíčku říká, že to přece není jeho práce. Nakonec ho k tomu musí vyzvat sama Temnikarová; to aby zkrátil její utrpení.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2017

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Hraničářův učeň 4 – Nositelé dubového listu (2018)

John Flanagan. Kompletní audiokniha. Čtvrtý díl úspěšné fantasy série Hraničářův učeň, která vypráví o výcviku a dobrodružství mladého Willa a jeho mistra Halta.

Čte Matouš Ruml.

Natočeno 2018. Vydal Bookmedia, Audiotéka, únor 2018 (MP3, celková délka 9 hodin 35 minut).

Pozn.: Will s Evanlyn mohou konečně prchnout ze Skandie. Evanlyn je ale unesena, zrovna když kontroluje nastražené pasti na zvířata. Will se jí tedy vydává hledat, ale jeden zesláblý chlapec má proti přesile temudžajských bojovníků jen mizivou naději na úspěch. Naštěstí ho vystopují Halt s Horácem a pomohou mu Evanlyn zachránit. Tímto ale vše nekončí. Vypadá to, že skupina temudžajských bojovníků je jen průzkumný oddíl a Halt si je jistý, že mají v plánu i s celou armádou brzy zaůtočit na Skandii. Čtyři Araluenci musejí tedy Skandijce varovat a zároveň vymyslet, jak jim pomoct při obraně před nebezpečným nepřítelem. Podaří se jim společně bok po boku nepřítele bojovat proti ničivému vpádu temudžajského vojska, které nezná slitování?

John Flanagan (1944)
Australský spisovatel nejprve pracoval jako reklamní textař a později redaktor na volné noze. Věnoval se také psaní scénářů pro televizní komedie. Vlastní fantastický svět, do kterého vstupují čtenáři po celém světě, původně vytvořil pro svého syna, kterého chtěl zábavným způsobem přivést ke čtení. Dnes patří k nejproduktivnějším australským prozaikům a mezi jeho velmi úspěšné počiny patří především fantasy série Hraničářův učeň.

Matouš Ruml (1985)
Herectví poprvé Matouše Rumla oslovilo už jako malého, v Dětském divadelním studiu. Na scéně začal vystupovat v dětských rolích, po boku uznávaných herců. Dnes patří mezi členy souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi a hostuje v pražském Divadle Na prádle i ve Švandově divadle. Ztvárnil také několik televizních postav, například ve filmu Princezna a písař nebo v populárním seriálu Comeback. Za své hudebně dramatické umění získal Cenu Zuzany Navarové a Cenu Thálie pro mladého činoherce.

Když Bůh mlčí (2018)

Pete Greig. Kompletní  audiokniha, která tematizuje nevyslyšené modlitby. Režie Lucie Endlicherová.

Čte Vladimír Hauser.

Natočeno 2018. Vydalo Rosa Music v roce 2018 (celková délka 9 hodin 50 minut).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Pete Greig se dotýká velmi citlivého tématu: nevyslyšených modliteb. Kniha je velmi osobní, protože samotná motivace autora pro její napsání pramení z vlastní bolesti – zápasu o život jeho ženy… Pete zde velmi otevřeně popisuje svoje modlitební boje, a to nejen ty vyhrané, ale i ty, kdy se mu zdálo, jako kdyby modlitby narážely na zavřené nebe.

U modlitby ale Pete Greig nekončí. Rozvíjí otázky Božího mlčení, duchovního boje, utrpení a dalších oblastí, které, když tuto knihu čteme, najednou ve světle modlitby získávají nový rozměr. Ke svému hledání přibírá i velikány víry jako Karla Bartha, C. S. Lewise, G. K. Chestertona, N. T. Wrighta nebo Hudsona Taylora.

Tato kniha byla zrozena z veliké bolesti i úžasu nad Boží mocí. Zatímco globální modlitební hnutí, které založil, ovlivňuje množství lidí po celém světě, jeho vlastní žena bojuje o život s těžkou nemocí. Pete Greig zápasí s temnou stranou modlitby a přichází s těžce získanou zprávou o naději, s útěchou a hlubokým biblickým povzbuzením pro všechny, kdo trpí v tichu Božího mlčení.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Jama (Jáma, 2018)

Milan Adamčiak. Experimentální rozhlasová hra inspirovaná texty a partiturami Milana Adamčiaka. Hudba autor, interpretuje soubor Cluster Ensemble (Ivan Šiller, Fero Király, Lenka Novosedlíková, Michal Matejka, Robo Kolář, Nikolaj Nikitin a Braňo Dugovič).

Natočeno 2018. Premiéra 20. 2. (Rádio Devín, 20.30 hod.).

Video z natáčení

Zaostřeno na moderní dějiny – Volkswagen Brouk a Hitlerova politika lidového vozu (2013)

„Chceš-li jezdit ve svém autu, spoř si týdně pětimarku,“ znělo heslo kampaně, která každému spořádanému občanu Hitlerovy Třetí říše slibovala vlastnictví rodinného automobilu. Hitler však rozpoutal světovou válku, a Němci se tak „lidového vozu“, v překladu volkswagenu, dočkali až po ní, kdy se tento automobil, známý pod přezdívkou brouk, stal symbolem poválečného hospodářského úspěchu a světovým rekordmanem v počtu vyrobených kusů. Na „brouka“ zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Natočeno 2013. Premiéra 4. 2. 2013 (ČRo 6,  21:40 h). K poslechu zde.

Lit.: Mlejnek, Josef – Šustrová, Petruška: Volkswagen Brouk a Hitlerova politika lidového vozu. In web Moderní dějiny, 12. 2. 2013 (článek + přepis scénáře pořadu). – Cit.: „Chceš-li jezdit ve svém autu, spoř si týdně pětimarku,“ znělo heslo kampaně, která každému spořádanému občanu Hitlerovy Třetí říše slibovala vlastnictví rodinného automobilu. Hitler však rozpoutal světovou válku, a Němci se tak „lidového vozu“, v překladu volkswagenu, dočkali až po ní, kdy se tento automobil, známý pod přezdívkou brouk, stal symbolem poválečného hospodářského úspěchu a světovým rekordmanem v počtu vyrobených kusů. Na „brouka“ zaostřili Petruška Šustrová a Josef Mlejnek.

Volkswagen Brouk dnes představuje legendární vůz, kterému též dlouho patřil světový rekord, pokud jde o celkový počet vyrobených kusů. Sice tvořil symbol poválečného německého hospodářského zázraku, neboť jeho masová produkce se rozběhla až po roce 1945, ale u jeho pomyslné kolébky stáli Adolf Hitler a Ferdinand Porsche, sudetský Němec, jenž je některými českými fanoušky automobilismu označován za „českého konstruktéra“.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Ranní návštěva – Jurta (2018)

Ranní návštěva nás zavede do rodiny, ktera žije v jurtě uprostřed české krajiny. Ščerbovi se rozhodli, ze povedou rodinný život v jurtě. Načínají šestý rok, maji dvě děti a tři koně.  Připravil Tomáš Černý.

Natočeno 2018. Premiéra 17. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 6:00 h) v cyklu Dobré ráno s Dvojkou.

On Air – Dobrý den, může Honza ven? (2018)

Připravil Jonáš Zbořil.

Natočeno 2018.

Lit.: Zbořil, Jonáš: Dobrý den, může Honza ven? Proč se po třicítce těžko hledají noví kamarádi. In web ČRo Radio Wave, 15. únor 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:

„Pivo?“ ptá se kamarád. Chvíli trvá, než se omluvím, že to nejde. Je mi trapně, že ani desátý pokus o večer v hospodě nám nevyjde. Tak dlouho jsme se neviděli, až začínám mít strach, jestli se ještě máme o čem bavit. Co má člověk dělat, aby nepřišel o lidi, se kterými dospíval? A dokážeme si i po třicítce najít opravdové kamarády, ne jen spoustu zaměnitelných známých?

„Teď, když je mi skoro třicet, vstupuju na nezmapované území. Mám pocit, že potřebuju rady do života víc než kdy dřív,“ píše Kate Shelnutt v článku webového magazínu Vox nazvaném přímočaře Proč jsou třicetiny dekáda, ve které přicházíme o přátele, a co se s tím dá dělat. Shelnutt je jednou z mnoha autorů a autorek, kteří v posledních letech píší o přicházení o staré přátele a komplikovaném navazování nových přátelství v životním období, ve kterém k vrcholům zábavy patří teplákové večery u Netflixu a většinu času vyplňuje práce, děti, a také stres, únava a občas plíživý, zdánlivě nevysvětlitelný smutek.

Možná by se ho podařilo rozptýlit na procházce s kamarády, ale ti staří kamsi zmizeli, zůstaly po nich jen občasné lajky na sociálních sítích, a jejich místo neúplně nahradili kolegové z práce. „Lidé si často uvědomují, že zapomněli doplnit zásobu přátel, až když musí čelit zásadní životní události – třeba stěhování nebo rozvodu,“ napsal v roce 2012 Alex Williams pro New York Times v dalším článku s názvem Proč je těžké skamarádit se ve třiceti. Právě Williamsův text, který mimochodem Timesy pravidelně publikují s editorskou poznámkou „tohle je starý článek, ale téma je nadčasové, takže tady ho máte znovu“, vyvolal dodnes pokračující diskuzi o přátelství.

Kdo se pře o osud Transgasu? (2018)

Pro někoho architektonická perla, pro jiné ostuda Prahy – tak radikálně odlišné názory mají lidé i odborníci na soubor budov Transgas v Praze na Vinohradech. Je totiž postavený ve stylu brutalismu a po rozhodnutí ministerstva kultury z konce loňského roku ho zřejmě čeká demolice. Boj o Transgas zaznamenal rozhlasový režisér a dokumentarista Miroslav Buriánek a natáčel jak v táboře zarytých odpůrců brutalismu, tak mezi lidmi hájícími kvality tohoto stylu ze šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Připravil Miroslav Buriánek.

Natočeno 2018. Premiéra 14. 2. 2018 (ČRo Plus, 20:05 h.; 27 min.). K poslechu zde.

Lit.: Studený, Ivan – Buriánek, Miroslav: Dokument: Kdo se pře o osud Transgasu? In web ČRo Plus, 14. 2. 2018 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Co je brutální, je násilné. Ale architekti, kteří tvořili brutalistní stavby, hledali přirozenost.

„Málem jsem dostala infarkt, když jsem jeden večer četla v odborné publikaci o zástupci unikátní architektury, a ráno zjistila, že stavba má jít k zemi,“ říká v dokumentu Miroslava Buriánka zakladatelka iniciativy Architektura 489 Pavlína Karbanová Krásná. „Napadlo mě, že musím změnit přístup veřejnosti, ke vnímání této architektury.“

Co je brutální, je násilné. Ale architekti, kteří tvořili brutalistní stavby, hledali přirozenost. Nechali se vést citem a svobodným duchem ve světě úspěšného trendu. Jejich projekty inspirované tehdy moderním proudem vyvěrajícím ze západní společnosti jsou ale po letech vnímány jako symboly socialistického despotizmu. To ovšem není jediný rozpor provázející společenskou i odbornou diskuzi vedenou o osudu souboru budov Transgas.

Komplex tří staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku stojí na Vinohradské třídě pod budovou Českého rozhlasu v Praze. Drsný beton, zasklená konstrukce, zvýraznění materiálu. Vznikl v létech 1966 – 1976 podle projektu Iva Loose, Jindřicha Malátka, Jana Eisenreicha a Václava Aulického pro potřeby řídícího centra v té době budovaného mezinárodního plynovodu ze SSSR do zemí západní Evropy. Ještě v září minulého roku budovy využívala Všeobecná zdravotní pojišťovna. 
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Kdo to je architekt a co všechno může vymyslet? (2018)

Host: Zuzana Zbořilová a Mirjana Petrik, architektky. Kdo to je architekt a co všechno může vymyslet? Co říká dům o lidech a proč by děti měly vědět víc o architektuře? Moderuje Jana Rychterová.

Natočeno 2018. Premiéra 18. 2. 2018 (ČRo 2 Praha, 19:00 h) v cyklu Klub Rádia Junior.

 

Proroci a služebníci 1/? (do 2010)

Připravil Miloš Doležal. Kněz v české společnosti 20. století. Režie Josef Lédl.

Čte Rudolf Pellar.

Obsah: 3. Jakub Deml. Repríza 18. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 16:30 h) v cyklu Repete k úmrtí Jaroslava Meda.

Jen v živém kameni (2018?)

Michelangelo Buonarroti.

Čte David Prachař.

Natočeno 2018 (?). Premiéra (?) 18. 2. 2018 (ČRo 3 Vltava, 12:05 h) v cyklu Nedělní verše.