Úklid v rozhlasovém archivu

Martin Čípek

Ti, kdo pravidelně ladí vlny třetího programu Českého rozhlasu, tedy Vltavu, nepochybně zaznamenali změny ve vysílacím schématu, které se datují od letošního prvního dubna. Některé pořady zmizely, jiné naopak vznikly… Milovníci rozhlasových her jistě zaplesali, když se v nedělním odpoledním čase objevil nový cyklus Hra pro pamětníky. Jak už název napovídá, tato speciální řada bude věnována archivním rozhlasovým hrám. Jaroslava Haladová, šéfredaktorka Vltavy, k tomu dodává: „Chceme se podívat i do pozapomenutých zákoutí rozhlasového archivu a nabídnout k poslechu s vysvětlujícím komentářem tituly, které už léta nespatřily světlo světa.Při pohledu na již odvysílané hry nezbývá než souhlasit. A poděkovat.

Už první hra, která se v nedělním pamětnickém cyklu objevila, tedy satirická groteska Arthura Millera O kočičce a mistru instalatérském, který se nezalekl (1975), byla v mnoha ohledech atraktivní – nejen tím, že její vysílání bylo po více než dvacet let znemožněno z autorskoprávních důvodů, ale také nadčasovým příběhem. Mluvící kocour v podání neodolatelného Karla Högera totiž prostřednictvím kompromitujících informací stoupá do nejvyšších pater americké politiky! A činí tak způsobem velmi tvrdým a nesmlouvavým. Jediné, s čím prohnaný kocour nepočítá, je, že i mezi špinavci se najde bílá vrána, jeden neposkvrněný svatý – obyčejný instalatér (Petr Kostka).

Hru režíroval Jiří Horčička, z jehož tvůrčí dílny pochází také o něco starší hra Viktora Dusila Cirkus Kontinent (1960), jejíž děj dává posluchačům nahlédnout za kulisy, do maringotek, kam smích publika už nedoléhá… Je to jiný cirkus, než jak jej mnozí mají v povědomí díky bezstarostným filmům Oldřicha Lipského; v příběhu starého cirkusáka (Vladimír Leraus), který dovedl svého jediného syna (Ilja Racek) k mimořádným artistickým výkonům, a teď, krok před potvrzením svého usilovného snažení, zjišťuje, že slepá kázeň či poslušnost velící pokračovat v rodové tradici nenese kýžené ovoce, jde především o postavení mladého člověka ve společnosti a v životě vůbec.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Výzva pro pamětníky pořadu Zlatá zebra!

V 70. a 80. letech vysílal Československý rozhlas seriál Františka Nepila Zlatá zebra. Jednalo se o hravou dopravní výchovu se Spejblem a Hurvínkem. Tři desetídílné série byly určeny pro děti různého věku. V jednotlivých lekcích se děti seznamovaly se základními pravidly silničního provozu.

Zlatá zebra běžela v rámci vysílání rozhlasu, byla pouštěna do školských rozhlasů a vydána na gramofonových deskách. K seriálu byly připraveny pracovní sešity, do kterých děti vyplňovaly úkoly. S pořadem se pojila i soutěž o odznak Zlaté zebry.

Kamil Fajmon, který píše pro Naposlech Zvukovou historii Spejbla a Hurvínka, by rád zjistil informace k podmínkám soutěže. V jakém termínu měly děti a komu výsledky odevzdat? Kdo úkoly vyhodnocoval, jaké byly podmínky pro získání odznaku Zlaté zebry, kam se výsledky posílaly, jak se děti o výhře dozvídaly, jak byly odznaky Zlaté zebry výhercům předávány?

Za jakékoli informace či odkazy na konkrétní podkladové materiály předem děkujeme.

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kdo je blbec? Pán je blbec!

Přemysl Hnilička

 (vyšlo v Týdeníku Rozhlas, květen 2012 – pod názvem Obchod, co nedělá žádnou radost)

„Když začínám dělat nějakou hru, mám pocit, že ji mám již hotovou ve vnitřním uchu. A vlastně ji slyším, slyším ji ve spojích, švech – to je zvukový plán. Zvukový plán není něco, co bych měl vyspekulované, je to způsob, jak hra zní v člověku, vevnitř, jako celek. A to je právě ten šťastný moment, kdy člověk může jít do studia a může uskutečňovat svůj plán, který se sice v detailech ve studiu při konkrétní práci mění, ale nikoliv již ve své podstatě.“

To, že tuto část svého rozhovoru s Jiřím Horčičkou citoval rozhlasový dramatik, dramatizátor a teoretik Jan Czech ve své knize O rozhlasové hře právě v kapitole o hře Karla Copa Hodiny, není náhodou. Při jejím poslechu má totiž posluchač právě tento pocit – že přesně takto ji slyšel Jiří Horčička už při čtení scénáře.

Malá rozhlasová groteska Hodiny /1963, premiéra 15. 12. 1964/ bývá ve většině rozhlasové literatury uváděna jako kabinentní ukázka rozhlasově vystavěného humoru. Rozhodně to můžeme podepsat – většina gagů, které v této inscenaci Jiřího Horčičky uslyšíte, jsou do jiných médií /divadlo, film, televize/ nepřenosné. Pracuje se tu s temporytmem, rozhlasovým střihem, hereckým hlasem, střídáním žánrô i s přenosem významů u jednoho uměleckého artefaktu /v tomto případě skladba Jaromíra Vejvody Škoda lásky/. Cop i Horčička tu také parodicky využívají rozhlasové žánry – na přihlouple optimistické a nedovzdělané fejetony redaktorky Milči Pospíšilové /které navíc nápaditým zpôsobem posunují děj/ lze těžko zapomenout… Celou hrou pak procházejí různě využité zvuky hodin, hodinek, kukaček, které fungují jako zvuková kulisa, groteskní zvuk i předěl mezi scénami či prostředími.

Děj rozhlasové grotesky je v podstatě jednoduchý: typický malý český člověk, který „když může, tak si ďobne“, vrátný Mrázek, se /asi omylem/ přichomýtne k „mezinárodnímu obchodu“ – má přes polské hranice v rámci podnikového zájezdu propašovat zboží. Jeho naprostá neschopnost k takovému úkolu se vyjevuje už v úvodní scéně, v níž se ho organizátor akce snaží pomocí jednoduché mnemotechnické pomůcky naučit instrukce, zrýmované na slova Vejvodovy polky. Herci Josef Kemr /Mrázek/ a Oldřich Musil /doktor/ pracují herecky vysoce stylizovaně, tempo jejich dialogů se zcela přizpůsobuje potřebám režiséra, a tak vzniká dokonalá rytmická, gagová a herecká miniatura. Totéž lze konstatovat i o nezapomenutelném dialogu Mrázka s polským překupníkem, panem Tadeuszem /Jaroslav Marvan/. Herec nerudného překupníka charakterizuje cholericky chrlenými větami, do nichž velmi nevtíravě zapojuje slovní spojení, naznačující polštinu /často užívané sousloví „nátura psí“/. Když zjistí, že jeho český spolupracovník způsobí zásadní problém v plánované akci, vyhrkne na něj rytmicky: „Kdo chtěl natahovat hodinky? Pán chtěl natahovat hodinky. Kdo je blbec? Pán je blbec!“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2020

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Dům doktora Fišera

Petra Braunová. Kompletní audiokniha.

Čte Kryštof Hádek.

Natočeno 2020. Vydal Albatros v roce 2020 (1 CD MP3, celková délka
4 hod. 48 min.).

Pozn.: Podivín doktor Fišer do svého domu obehnaného plotem s ostnatým drátem nikoho nepouští. Když se Petrův otec zmíní, že pro doktora pracuje, probudí v synovi zvědavost. V domě na kopci prý bydlí nějaký kluk. Nikdo ho ale nezná, do školy nechodí, nehraje florbal… Petrovi se podaří s pomocí kamarádky Kristýny a dokonalé lsti vniknout do domu. Co objeví, je šokující, a co bude následovat, ještě mnohem víc!  (anotace)

Lit.: Smolíková, Klára: Nikdy nevěř sousedovi, který se schovává za vysokou zdí. In web Naposlech.cz, 25. 5. 2020 (recenze). – Cit.: Recenzování knih současných českých autorů píšících pro děti běžně nevyhledávám. Při hodnocení kvalit mluveného slova se posouzení literární předlohy nevyhnete a já bych se nerada pasovala do role literárního kritika, když sama pro dětské publikum tvořím. U knihy Dům doktora Fišera jsem ale zábrany překonala. Na audioverzi knihy Petry Braunové jsem byla totiž velmi zvědavá.

Tři roky starý knižní titul hodnotili velmi kladně v soutěži „Dětský knihomol: Suk – čteme všichni“ nejen knihovníci z Klubu dětských knihoven, ale především samy děti. V anketě o nejoblíbenější knihu pro děti a mládež vydanou v daném roce dokonce Dům doktora Fišera předběhl v popularitě i další díl ze série Deník malého Poseroutky a obsadil první místo.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

ArtCafé – Radio Drama Autor 2020 (2020)

ArtCafé věnované vyhlášení cen Radio Drama Autor. Připravila Petra Kultová.

Hovoří Zuzana Vojtíšková a Renata Venclová.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 5. 2020 (ČRo 3 Vltava, 45 min.).

Lit.: kult (= Kultová, Petra): Jak překonat životní křivdy i válečný strach? Nejlepší rozhlasové hry napsali Tomáš Loužný a Marie Nováková. In web ČRo 3 Vltava, 25. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Vítězem soutěže Radio Drama Autor v kategorii Původní rozhlasová hra se stal dramatik a režisér Tomáš Loužný. Nejlepší hru pro děti a mládež napsala dramaturgyně a autorka Marie Nováková.

Podle poroty nahlíží text Tomáše Loužného školní šikanu z jiného úhlu pohledu, než bývá obvyklé. Příběh nazvaný Vyvolený odhaluje prostřednictvím mladého hlavního hrdiny možnosti, jak čelit pocitu životní křivdy a dosáhnout vnitřního osvobození. „Téma je to do jisté míry osobní a asi proto mě provází. Baví mě neustále zkoumat třeba to, proč se lidé chovají tak, jak se chovají. Proč jsou někdy zlí a jestli to berou jako zlo, nebo je to jenom náhoda,“ říká vítěz v ArtCafé.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Když v ráji pršelo (2020)

Jan Otčenášek. Kompletní audiokniha. Hudba Jiří Bulis a Petr Hapka.

Čte Tatiana Wilhelmová Dyková.

Nahrávka dokončena 9. 4. 2020 (BeLoud studio). Vydal Supraphon 12. 6. 2020 (1 CD MP3; SU 6617-2).

Pozn.: Stále aktuální slavný román o vývoji milostného vztahu dvou mladých lidí v nádherné a divoké šumavské přírodě.

Jan Otčenášek patří k úspěšným autorům české literatury druhé poloviny 20. století, napsal řadu knih a scénářů, podle kterých vzniklo několik mimořádných filmů a významných televizních seriálů. Když v ráji pršelo je příběhem dvou mladých intelektuálů Petra a Ludmily, kteří opustí Prahu a své kulturní zázemí a odstěhují se do zapadlého šumavského pohraničí. Zde se pokoušejí zrestaurovat rozpadlý opuštěný hotel, patřící před válkou sudetským Němcům. Uprostřed drsné nádherné přírody, vydáni na milost a nemilost nepohodě a krajnímu nepohodlí, objevují své nečekané vlastnosti a schopnosti a sebe navzájem. Kniha je psána ve formě deníku jako popis zážitků Ludmily, zvané svým mužem Lu. Autorova schopnost vcítění se do pocitů mladé ženy je obdivuhodná, a proto kniha patří k oblíbeným dílům české poválečné literatury. Tatiana Dyková ve své interpretaci tohoto proslulého románu nesmírně citlivě a účinně zdůraznila něhu, humor a láskyplnou sílu milostné dvojice. (anotace)

O statečném kováři (2020)

Na obrázku může být: 1 person, textBožena Němcová. Pohádka. Text písní Jiří Suchý. Hudba Petr Ulrych. Hrají Javory, zpívají Petr Ulrych a Hana Ulrychová. Scénář Bohumil Steiner, Jaroslav Petřík, Klára Latzková, Igor Ondříček, Naďa Dvorská.

Čte Pavel Kříž.

Nahrávka dokončena 17. 3. 2020 (studio Soundguru). Vydal Supraphon 22. 5. 2020 (1 CD, Su 6609-2).

Pozn.: Slavná filmová pohádka ožívá ve vyprávění proslulého hlavního hrdiny, doprovázena původní hudbou. Na motivy pohádky Boženy Němcové Neohrožený Mikeš, dále podle scénáře filmu O statečném kováři Bohumila Steinera a Jaroslava Petříka (1983) a scénosledu Kláry Latzkové a Igora Ondříčka ke stejnojmennému muzikálu v Městském divadle Brno (chystaném na léto 2020), zpracovala Naďa Dvorská.

Základem této pohádky je vyprávění o chlapci nadaném nesmírnou silou, zároveň vlídností, dobrotou a empatií. Kovář Mikeš se vydává do světa proto, aby konal dobro. Rád by vysvobodil ze zajetí princezny, ale musí při tom překonat překážky, kladené mu nejen zlým kouzelníkem Černým králem, ale i falešnými kamarády. Pohádku doprovázejí písně sourozenců Ulrychových napsané Petrem Ulrychem pro stejnojmenný film a pro chystané představení Městského divadla Brno. Pavel Kříž, původní interpret filmového Mikeše, se tak po několika desetiletích vrací jako vypravěč k postavě, která spoluvytvářela jeho herecké renomé a věhlas. (anotace)

Studio N – Hongkong, jak jsme ho znali, skončil (2020)

Připravil Filip Titlbach.

Hovoří zahraniční redaktorka Magdalena Slezáková.

Natočeno 2020. Webová premiéra 25. 5. 2020 (PodBean, 28 min.).

Lit.: Titlbach, Filip: Hongkong, jak jsme ho znali, skončil. In web PodBean, 25. 5. 2020 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Demokracie není ozdoba, ale oříšek a úkolem lidu je ho rozlousknout – slova čínského vůdce Si Ťin-pchinga. Strana, kterou Si řídí, teď jeden takový oříšek rozlouskla. Nebo aspoň nakřápla: otevřeně porušila garantovanou autonomii Hongkongu a vnutila městu svůj zákon o národní bezpečnosti. Je to konec Hongkongu, jak jsme ho znali. Téma pro zahraniční redaktorku Magdalenu Slezákovou.

Příběhy 20. století – Zachráněné děti z Údolí smrti (2020)

Příběhy 20. století, rozhlasový dokumentární cyklus, dosáhl výjimečného úspěchu s osudem zachráněných dětí z tzv. Údolí smrti. Tisíce lidí ho sdílely na sociálních sítích. Tento Příběh také převzala i webová a tištená média tady i na Slovensku. Mikuláš Kroupa – autor pořadu – se svým týmem pokračoval v pátrání.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 5. 2020 (ČRo Plus, 20:05 h.; 48 min.).

Lit.: Kroupa, Mikuláš: Nevěděli, kdo je v dětství zachránil. Mysleli, že vláda. Až nyní se díky Paměti národa dozvěděli o studentkách Květě a Věře. In web ČRo Plus, 24. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Paměť národa objevila výjimečný příběh. Dvě studentky učitelství, Květa Axmanová a Věra Kristová, v roce 1946 zorganizovaly záchranu 45 dětí z válkou zničeného tzv. Údolí smrti.

Na výzvu dokumentaristů „Pomozte nám objevit tyto děti“ se ozvaly desítky lidí. A i díky nim novináři dosud vypátrali pět z nich. Podle starostů ze slovenského Údolí smrti už většina nežije. Ti, kteří Paměti národa vyprávěli, potvrdili, že o svých zachránkyních do této doby nic netušili.

Osmnáctileté studentky Axmanová a Kristová v létě 1946 přivezly do Olomouce 45 dětí z Vyšné a Nižné Pisané. Můžeme v tomto případě směle mluvit o záchraně. Tyto vesnice byly takřka srovnané se zemí, pokryté nevybuchlou municí, cesty zaminované. Mnohé děti trpěly nemocemi, byly podvyživené, v roztrhaných šatech, bez bot. Do školy nechodily více než dva roky. Některé neměly rodiče, jiné měly jen jednoho z rodičů nebo pocházely z početné rodiny, která je nedokázala uživit a neměla kde bydlet. Studentky pro děti v Olomouci získaly ubytování v klášteře nebo rodinách, ošetření, jídlo a zajistily jim školní docházku. Peníze na pomoc dětem získaly od desítek firem převážně z Olomouce a okolí, které se na děti složily částkou 125510 korun. Celou akci studentky naplánovaly na rok. Po ročním zotavení se děti obvykle vracely domů. Těm, které se neměly kam vrátit, studentky našly adoptivní rodiče. Ukazuje se, že mnohé děti z Údolí smrti domů cestovaly jen na prázdniny a později se vrátily natrvalo na Moravu za náhradními rodiči. Říkají, že nechtěly žít v bídě ve zničených obcích východního Slovenska. (…)

Podcast Ante Portas 1/?? (2017-2018)

Připravili Petr a Kamil. Podcast o civilizaci antického Řecka a Říma.

Natočeno 2017-2018. Webová premiéra 1. dílu 15. 2. 2017.

K poslechu zde nebo na YouTube.

Novotný dopřává „klystýr“ vlastní straně (2020)

Petr Holec. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 5. 2020 (ČRo Plus, 3 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Holec, Petr: Petr Holec: Novotný dopřává „klystýr“ vlastní straně. In web ČRo Plus, 24. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Novináři prostě milují svého bývalého bulvárního kolegu a poslední dobou stále více zlého hocha ODS Pavla Novotného.

Řeporyjský starosta se slabostí pro politický bizár je proto nonstop v médiích, mnohem víc než třeba šéf ODS Petr Fiala, který určitě nepatří k mistrům výživných novinových titulků. Jenže teď Novotný začíná přes hlavu nejvíc přerůstat právě ODS, když svůj oblíbený koktejl vulgarit a nadávek s gustem míří i na své vlivné spolustraníky.

Novotný nedávno oznámil, že chce v příštích volbách za ODS kandidovat do Poslanecké sněmovny, aby tak podle svých slov „kumuloval funkce“. Oznámil to ovšem svým typickým stylem, když při tom očernil vlastní partaj, zatímco ze sebe udělal mučedníka. (…)

Ranné ladenie – Kytica a Tubular Bells (Ranní ladění – Kytice a Tubular Bells, 2020)

Moderuje Tomáš Bartoněk.

Hovoří Pavol Horov, Ivan Bukovčan, Katarína Vavrová.

Natočeno 2020. Premiéra 25. 5. 2020 (SRo Rádio Devín, 8:00 – 10:00 h).

Pozn.: Už o pár minút sa začína Ranné ladenie, v ktorom si pripomenieme Pavla Horova a Ivana Bukovčana, ale aj výročie známeho albumu Mika Oldfielda Tubular Bells. Publicistické príspevky doplní predovšetkým živý rozhovor s výtvarníčkou Katarínou Vavrovou, ktorá ilustrovala nádherné nové vydanie zbierky balád Kytica od Karla Jaromíra Erbena v novom slovenskom preklade Ľubomíra Feldeka. Kniha získala nedávno cenu za vynikajúce ilustrácie v rámci Najkrajších kníh Slovenska za rok 2019. (anotace)

Skloňování zákona, který rozvolní češtinu (2020)

Miloš Šenkýř. Komentář.

Natočeno 2020. Premiéra 24. 5. 2020 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Šenkýř, Miloš: Miloš Šenkýř: Skloňování zákona, který rozvolní češtinu. In web ČRo Plus, 24. květen 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslanci mají na stole zákon, který by ženám mohl dovolit bez složitých podmínek zarazit přechylování jejich příjmení. Oné známé koncovky -ová.

„Hrála Medřický.“ Těmito dvěma slovy mi kdysi profesorka českého jazyka na Masarykově univerzitě Marie Krčmová vysvětlila svůj odmítavý pohled na úvahy o ukončení přechylování ženských jmen. Oné koncovky -ová. Dvě slova – „hrála Medřický“. Znamená to, že hrála MedřickÁ, hrála MedřickOU – nebo hrála MedřickÉ? Jedním z dopadů nepřechylování je v mnoha případech také konec skloňování.

Naši zákonodárci teď jednají o rozvolnění. Ne koronavirovém, ale o rozvolnění pravidel češtiny. Přesněji té jejich části, která začala vznikat někdy za Marie Terezie zaváděním příjmení. (…)