Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Textu by se stejně nikdo nedržel

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 21/2017)

Dějiny jsou plné paradoxů – a ty rozhlasové nejsou výjimkou. Miroslava Mráze alias Xavera známe (i díky rozhlasovému seriálu Jana Vedrala) jako odpudivou postavu normalizace, strašný normalizační přízrak rozhlasových studií, jako člověka, který zničil mnoho talentovaných lidí. Rozhlasový archív však skrývá svědectví o jiné tváři tohoto tvůrce…

Na počátku byl článek z Rudého práva: redaktor Josef Bečvář v „Příběhu zaregistrované“ popsal osud dívky, která se – navzdory tomu, že socialistická společnost přece poskytuje všem svým občanům skvělé životní podmínky a jisté formy lidské existence zcela vymýtila – vyhýbala práci a živila se nejstarším řemeslem světa. Redaktor Bečvář se však zaměřil na lidský rozměr příběhu a odhalil, že dívčin osud je složitější, než by se na první pohled zdálo: otěhotněla, opustil ji chlapec, dítě při porodu zemřelo…

Miroslava Mráze článek inspiroval k napsání dokumentární hry („dokudramatu“, jak by napsal on sám) Byla krásná – byla ošklivá (1965), v níž řeší nejen problém prostituce v socialistické společnosti, ale i odpovědnost společnosti za osud jednotlivce. Obhájce Renaty Šťastné, obviněné z prostituce, se snaží nahlédnout pod povrch zdánlivě jednoduchého případu a nachází osud lehkomyslné dívky, která se nechá stáhnout k prostituci drahými dárky a pozornostmi. Kdo ji na tuto cestu svedl? Obhájci vyvstává jednoznačná odpověď: dva inženýři místního závodu, svými nadřízenými i podřízenými vážení, díky své práci nepostradatelní…

Text Miroslava Mráze byl svěřen režiséru Vladimíru Semrádovi z plzeňského studia. Ten při promýšlení možností inscenace dospěl k překvapivému řešení, které ve svém článku „Rodí se radio-verité?“ v Divadelních novinách (13/1966) popsala Eva Friedrichová: „Při natáčení zaskočil režisér herce opravdu nekolegiálně. Rozepsané texty pouze zapůjčil a improvizovalo se. Hra byla docela zajímavá, rozvíjelo se drama citových problémů dnešního člověka, a tak se konflikty hrotily a rozhlasové studio zažilo úplnou revoluci. A výsledek? Posluchači si nemohli hru vynachválit, vynutili si za krátkou dobu opakování. Inu, posluchač bezpečně pozná nefalšovaný život.“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Valentýn, Eliška a Smrt v něžném meziprostoru

Gabriela Míšková

Her s tématem smrti je v českém rozhlasovém světě jako šafránu. Když už se téma objeví, bývá přirozeně zastoupené v rámci žánru rozhlasové detektivky, případně se se smrtí operuje v absurdní dramatice. O to pozoruhodnější je, když mladá začínající autorka napíše hru s tímto bohužel stále stigmatizovaným a tabuizovaným tématem přímo pro rozhlas, získá čestné uznání v rámci soutěže Prix Bohemia Autor 2016, dočká se velmi zdařilé rozhlasové inscenace, a v neposlední řadě je tato hra napsána pro děti!

Výčet za pozornost stojící faktografie tím však rozhodně nekončí. Ve hře Kláry Vlasákové Valentýnův první den na zemi není smrt zastoupena pouze jako téma, ale tvoří plnohodnotnou, ne-li hlavní postavu příběhu, a to, aniž by ustoupila do pozadí přidružená tematika umírání. Dospívající Valentýn a jeho rodiče jsou těmi, kdo převádějí umírající „na druhou stranu času“, v tomto případě přes hory. Nyní nastala chvíle, kdy je třeba začít předávat řemeslo z otce na syna, ale Valentýn nemá zájem poslouchat rodičovské rady, ani vykonat svůj první převáděcí rituál. Obzvlášť ve chvíli, kdy má za úkol odvést z pozemského světa stejně starou Elišku.

Název hry v kombinaci s výše popsanou situací dobře vytyčuje a předznamenává největší přednost inscenace, jež režíroval Petr Mančal a dramaturgovala Lenka Veverková. Pro Valentýna je to na zemi den první, pro Elišku den poslední. A v tomto magickém těžko uchopitelném časoprostoru mezi životem a smrtí, mezi dnem a nocí se odehrává celý příběh. Na tomto místě je nutné alespoň krátce ocenit herecké výkony dětských postav, s nimiž bývá v rozhlasovém médiu problém. Tvůrci mívají tendenci obsadit do rolí dětí dospělé profesionály, případně studenty herectví s „mladými hlasy“ v domnění, že specifické rozhlasové herectví je pro nezkušené dětské protagonisty příliš vysokou metou. Členové Dismanova rozhlasového dětského souboru Prokop Košař a Viktorie Hrachovcová dokazují, že usnadňovat si práci prostřednictvím vyspělejších herců, není vždy správnou cestou a ve svých rolích působí nesmírně autenticky, bez známky nejistoty či patosu. Viktorie Hrachovcová vystupuje dokonce sebejistěji a přesvědčivěji než představitelka Valentýnovy matky. Když nemocná Eliška přesvědčuje Valentýna, že ze smrti nemá obavy a strach, je uvěřitelná především proto, že nemá obavy ani před rozhlasovým mikrofonem.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Xaver vymknutý z kloubů šílí

Přemysl Hnilička o rozhlasovém dokumentu Zdeňka Boučka „Xaver“ (2003)

O rozhlasovém seriálu – či jak autor sám píše „rozhlasovém románu“ – Jana Vedrala Xaver (2009) jsem psal již v době jeho premiéry a Týdeník Rozhlas, vědom si jeho výjimečnosti, věnoval recenzi celou stranu. Je to vskutku výjimečný počin v rámci rozhlasové dramatiky a na velké ploše jej rozebrala i Eva Vojtová-Schulzová ve své knize Původní česká rozhlasová hra po roce 1989.  Vedralův opus zpracovává nejen neuvěřitelný a již těžko rekonstruovatelný život jedné z nejodpornějších postav české kultury – Miroslava Mráze alias Xavera, ale také neveselé kapitoly z rozhlasové historie (a bohužel i současnosti). Před tímto olbřímím seriálem však existoval hodinový dokument Zdeňka Boučka Xaver (2003).

Zdeněk Bouček byl jedním z legendárních rozhlasových dokumentaristů, kteří své schopnosti zúročili po roce 1989. Jeho práce byly jak společensky angažované, tak i realizačně přesvědčivé. Mezi nejdůležitější patří reportážní feature Kostky jsou vrženy (2000), dokument Josh filmuje (1994), dokumentární portréty Loučení s Gottwaldem, Loučení se Stalinem (oba 1993), feature o alkoholismu Hra o život (1994) či časový dokument o rozhlasové kasičce, do níž se vybíralo na oběti záplav Živel ve vstupní hale (1997) aj. Založil také tradici tzv. Schodů času, v nichž na malé ploše dokázal funkčně charakterizovat jednotlivé letopočty končící určitým číslem.   
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2017

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Překupník (2017)

Prekupnik 2017Ed McBain. Audiokniha. Příběh z 87. revíru. Překlad Alena Maxová. Mistr zvuku Jan Kacian. Režie Jakub Tabery.

Účinkuje Jiří Plachý.

Natočeno v roce 2017. Vydala Audiotéka v roce 2017 (7 hod. 3 min.)

Pozn.: Detektivy z 87. revíru chce někdo přelstít. Jsou přivoláni k případu mrtvého překupníka drog. I když vše nasvědčuje tomu, že se muž oběsil sám, něco na tomto případu nesedí. Oběť totiž ve skutečnosti zemřela na předávkování heroinem. Otisky prstů na injekční stříkačce ale patří někomu cizímu. Do hledání pachatele se pouštějí detektivové Carella a Byrnes. I když se nenechali svést na falešnou stopu, musí jednat opatrně. Je možné, že jim jde taky o život. Koho hledají tentokrát? Pokračování série detektivek z 87. revíru v čele s hlavní postavou, detektivem Stevem Carellou. (anotace vydavatele)

Ed McBain (1926–2005)

Americký spisovatel a scénárista Evan Hunter, rodným jménem Salvatore Lombino přijal svoje nové jméno (nejen jako pseudonym, ale i v životě) v roce 1952 na radu vydavatele, že anglosasky znějící jméno „se bude prodávat“ lépe. Pod jménem Lombino publikoval do té doby, jenom několik povídek. Svá díla však psal i pod řadou pseudonymů. Uznání si vydobyl románem Džungle před tabulí (The Blackboard Jungle; 1954) z prostředí americké střední školy. Napsal též scénář k filmu Alfreda Hitchcocka Ptáci (The Birds). Do paměti čtenářů se však nejvíce zapsal pod pseudonymem Ed McBain jako tvůrce cyklu detektivek o 87. revíru, v jehož více než pěti desítkách románů zachycuje příběhy policisty Steva Carelly a jeho kolegů ze smyšleného amerického velkoměsta Isoly, nápadně se podobajícího autorovu rodnému New Yorku. Dále je třeba připomenout jeho floridské detektivky s hlavním hrdinou advokátem Matthew Hopem, které také došly velkého čtenářského uznání. McBainovy detektivky vynikají faktografickým realismem, vypravěčskou lehkostí a pozorovatelským talentem s nimiž autor vykresluje množství figurek svého velkoměstského panoptika. Některé jeho romány byly použity jako předlohy detektivních seriálů (např. Colombo).

Jiří Plachý (1946)

Vystudoval gymnáziu a poté DAMU. Ještě jako student DAMU hostoval v Národním divadle a Městských divadlech pražských. Po absolutoriu pak získal angažmá v karlovarském Divadle Vítězslava Nezvala (1967-1970), a od roku 1970 dodnes je Jiří Plachý angažován ve Vinohradském divadle. Tady našel uplatnění v klasickém repertoáru (Tři sestry, Strakonický dudák, Gazdina roba, Tartuffe), vynikl ale i v moderních hrách (Přišel na večeři, Dvanáct rozhněvaných mužů). Získal také mnoho rolí ve filmu a v televizních seriálech a inscenacích. V současné době se věnuje také hodně dabingu a načítání audioknih. Pro Audiotéku načetl audioknihu Krvavé země, HHhH.

Příběhy slavných – Václav Voska 1/5 (2017)

Jana Soprová. Šarmantní gentleman s božským hlasem. Režie Bela Schenková.

Účinkují Lucie Trmíková a Jan Hájek.

Připravil Český rozhlas v roce 2017 (5 x 5 min.). Premiéra 19.-23. 6. 2017 v cyklu Příběhy slavných č. 105 (ČRo 2 Praha).

Lit.: Soprová, Jana – Luptáková, Věra: Osudové osmičky v životě zdánlivého suveréna. In web ČRo 23. 6. 2017 (anotace). – Cit.: Hlavní věc je najít systém… Zrovna jako v životě,“ říkal příznačně Václav Voska coby Emil Magis, jeho nejslavnější postava ze hry Vajíčko. Podivný systém je možné vypozorovat v životě samotného Vosky. Ten systém se řídí číslovkou osm v letopočtu a byl mu osudem dán nejspíš už jeho narozením 21. října 1918.

První osudovou osmičkou byl rok 1938. V atmosféře přicházejícího protektorátu si v říjnu jako 20letý student poprvé sehrál roličku v profesionální hře Vinohradského divadla Jan Hus. O dva roky později se na Vinohradech stal elévem.

Drobné role ho prý dostávaly i ze smutku po tragické smrti jeho bratra Jiřího (1943). Začal být žádaný taky v rozhlase. V malých rolích se objevoval i v Národním divadle. Až do další osudové osmičky.

V únoru 1948 mu akční výbor pro očistu Národního divadla poslal dopis apelující na jeho pravicové smýšlení. Odvolal se s tím, že je bezpartijní věřící katolík. Tím jeho angažmá ve zlaté kapličce skončilo. Měl ale štěstí v neštěstí: dostal se mezi další odpadlíky-výborné herce.

Spolu začali v Městských divadlech pražských tvořit legendu 50. let Ornestinum. Ačkoli tu byl v angažmá až do smrti, sehrál nespočet rolí (včetně té ze hry Vajíčko), Městská divadla pražská mu nedokázala splnit jeden jeho velký herecký sen.

Vždycky chtěl hrát Hamleta. To se mu splnilo až díky rozhlasu a další osudové osmičce. Bylo mu 40 let, když v roce 1958 natáčel v rozhlase roli Hamleta. Úspěch měl i v dabingu. Říkalo se mu český Mastroianni. V 60. letech patřil k nejoblíbenějším hercům doby. A pak přišla další osmička.

V roce 1968 bylo Voskovi 50 a zachtělo se mu politiky. Stal se poslancem České národní rady. Ale jen do doby normalizace. Tehdy se mu převrátil svět: nesměl hrát, zhoršovalo se mu zdraví, byl neustále unavený, nezvládal stres. Zbývala poslední osudová osmička. Paradoxně ne na konci.

V roce 1982 se připravoval na roli Salieriho v Amadeovi. Kvůli vyčerpání ale odjeli ženou na dovolenou do Beskyd. Uprostřed přírody dostal infarkt. Zemřel za dalších pár srpnových dnů v nemocnici. Jako osudem zničeného Salieriho ho už diváci nikdy neviděli.

Jaký byl Václav Voska?

Vyzařovala z něj jistota, suverenita, klid a bezpečí (až s náznakem mužské koketérie). Ve skutečnosti byl plný pochybností a strachu. Do divadla chodil aspoň hodinu před představením a donekonečna listoval texty. V tu chvíli si prostě nevěřil. Doma pak uplatňoval rodinný model, který viděl u svých rodičů: jeho žena-herečka se po narození jejich dcer musela starat jen o rodinu. V divadle byl pověstný svými žertíky. Největším kumpánem mu byl Rudolf Dejl.

O růžovém černokněžníkovi (2011)

Marie Šlahařová. Pohádka z knihy Pohádky z čarovné mýtiny. Tvůrci nezjištěni.

Osoby a obsazení: vypravěč (Magda Hauserová), černokněžník Uhulu-Bubu (Dušan Baur), pan Nováček (Vladimír Kintr), králové (Miloš Švábek, Filip Breindl).

Připravilo Rádio Proglas v roce 2011 (15 min.). Premiéra 26. 6. 2011 (Rádio Proglas). Repríza 3. 2. 2013 (Rádio Proglas), 21. 2. 2016 v cyklu Nedělní pohádka (Rádio Proglas).

Lit.: Podívejme se na čarovnou mýtinu v pohádkovém lese Marie Šlahařové, kde bydlí spousta nejrůznějších pohádkových bytostí. Růžový černokněžník? Co to může být za stvoření? Asi je zlý, když je černokněžník, nebo ne? Máme se začít strašlivě bát? Černokněžníci bývají černí až do hloubi duše. Ale tenhle má být růžový. To je hodně divné. Když vám řeknu, že šlo pouze o nehodu s plechovkou barvy, už se bát nebudete, že ne? Tak se těšte. To je lepší. (anotace Rádio Proglas)

Kouzla paní Tmy (1985)

Viktor Slavík. Pohádka. Verše Michal Černík. Hudba dr. Mojmír Smékal. Režie Jiřina Martínková.

Osoby a obsazení: Světlana (Daniela Bartáková), Sýkora (Jiřina Inka Šecová) a Tma (Alena Špačková).

Natočeno 25. – 28. 3. 1985. Obnovená premiéra 30. 6. 2017 (ČRo Rádio Junior, 10:00 h.; 12 min).

Koktejl – Mariusz Surosz (2017)

Polský spisovatel, publicista a historik Mariusz Surosz se před několika lety usadil v Praze. Má Česko rád a funguje jako propojovatel mezi Českem a Polskem. Jak nás vnímají naši severní sousedé? Ptá se Kateřina Huberová.

Připravil ČRo Ostrava v roce 2017. Premiéra 15. 6. 2017 (ČRo Ostrava, 10:04 h.). K poslechu zde.

Portréty – Eric Hobsbawm (2017)

Hobsbawmovu historickou práci a jeho vědeckou a publicistikou činnost přibližuje v dalším pořadu z cyklu Portréty historička Doubravka Olšáková.

Natočeno 2017. Premiéra 15. 6. 2017 (ČRo Plus, 20:05 h.; 25 min.). K poslechu zde.

Lit.: Hertl, David: Eric Hobsbawm, teoretik konce dějin. In web ČRo Plus, 15. 6. 2017 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  „Když lidstvo přežilo dvacáté století, není vyloučeno, že přežije i jednadvacáté s jeho katastrofami,“ napsal v roce 2006 britský filozof Eric Hobsbawm.

Znamenitý diskutér – ale levičák

Tento přesvědčený marxista a výrazný kritik kapitalismu toho zažil hodně – jeho život je ohraničen letopočty 1917 a2012. Zůstalo po něm i mimořádné dílo: stal se mezinárodně uznávaným historikem, specialistou na 19. a20. století. Je například podepsán pod detailní analýzou své epochy s názvem Věk extrémů – krátké 20. století.

Právě Hobsbawmovi je připisován výrok, že „krátké“ dvacáté století začalo až rokem 1914, tedy vypuknutím první světové války, a skončilo už roku 1991 rozpadem sovětského impéria. Největší popularitě se Hobsbawm těšil v60. a70. letech minulého století, kdy jeho myšlenky poskytly intelektuální oporu levicovému aktivismu na Západě.

Hobsbawmovu historickou práci a jeho vědeckou a publicistikou činnost přiblížuje v dalším pořadu z cyklu Portréty historička Doubravka Olšáková.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Ocucanej konec 1/10 (2017)

Marek Epstein.  Cyklus povídek úspěšného scénáristy spojuje postava hlavního hrdiny, kterého autor sleduje od dětství až do Kristových let. Pro rozhlas připravila Nikol Patíková. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Lukáš Kopecký.

Čte Jiří Valůšek.

Nastudovalo Brno v roce 2017. Premiéra 19. – 23. a 26. – 30. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h).

Obsah: 1. Ocucanej konec.

Královna léta 1/5 (2017)

Alexander Roda Roda. Povídky rakouského židovského spisovatele, rodáka z moravských Drnovic. Připravil Dominik Mačas. Překlad Emma Horká. Režie Jakub Doubrava. 

Účinkuje Jaroslav Achab Haidler.

Nastudovala Plzeň v roce 2017. Premiéra 19. – 23. 6. 2017 (ČRo 3 Vltava, 23:00 h.) v cyklu Rakouský rok a Stránky na dobrou noc.

 

Pan Theodor Mundstock 1/10 (2017)

Ladislav Fuchs. Prozaický debut s mysteriózními a psychologickými prvky vypráví příběh osamělého, osobnostně rozštěpeného žida v období protektorátu. Epické vyprávění se mísí s halucinačními vizemi ústřední postavy, které čtenáře klamou a napínají do samotného konce. Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Aleš Vrzák.

Účinkuje Lukáš Hlavica.

Natočeno 2017. Premiéra 19. – 23. a 26. – 30. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 20:04 h) v cyklu Čtení pro celou rodinu.

O Vítkovi a dívce s modrými vlasy 1/7 (2017)

Klára Vlasáková.  Původní pohádkový seriál o městě, kde nikdy nepršelo, jeho vážených občanech a jednom odvážném chlapci.  Dramaturgie Lenka Veverková. Režie Martina Schlegelová.

Účinkuje Pavel Oubram.

Natočeno v roce 2017. Premiéra 19. – 25. 6. 2017 (ČRo 2 Praha, 19:45 h.).

Obsah: 1. Co moře vyplavilo, 2. Město se radí, 3. Když Mar promluvila, 4. Vítek má plán, 5. Útěk, 6. Viník musí pykat, 7. Nekonečný modrý obzor.

Pozn.: Když našli rybáři jednoho dne ležet na břehu moře dívku s modrými vlasy, rozhodně je nenapadlo, co všechno se po jejím příchodu změní. Devítiletý Vítek neznal podzim, ani zimu a o jaru si přečetl jen v knížkách. Bydlel totiž ve městě, kde měli dusno a sucho pořád. To se však změnilo v den, kdy rybáři zachránili z moře tonoucí modrovlasou dívku. Co se dělo dál? (anotace ČRo)