Panáčkův průvodce – Viktorie aneb pád do společenského nebytí

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas)

V dějinách rozhlasové hry se setkáváme se zajímavým paradoxem: jejími výraznými autory bývali režiséři celoživotně spjatí s filmem. Vedle Federica Felliniho to byl především Ingmar Bergman, který ve švédském rozhlase připravil nespočet textů, ať jako autor, dramatizátor nebo režisér. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let připravil strhující monodrama pro ženský hlas (plus jeden navíc) Záležitost duše.

Její nešťastnou hrdinkou je Viktorie, zanedbávaná manželka význačného univerzitního profesora. Přestože se nesmírně snaží zapadnout do vyšší společnosti, do které ji vynesl manželův věhlas, nedokáže navázat jakýkoliv zdravý přátelský vztah. Jako by vypadla z freudovské učebnice: její vztahová i sexuální frustrace je tak velká, že nakonec překoná všechny pokrytecké společenské konvence. Přeruší sladkobolný přednes vlastního kýčovitého melodramu produkovaného uprostřed společnosti diplomatů s královnou v čele, jen aby vykřičela všechny své potlačované city vůči svému manželovi; ten tento její výlev neunese – a zemře. Posledním hřebíkem do rakve Viktoriina běžného společenského života je Alfrédův pohřeb, na němž jej slovně znectí a jen tak tak že s ním nesmýkne z rakve.

Pak už následuje jen společenský pád: převoz do sanatoria pro duševně choré, útěk a nesoudné (i nestoudné) pokusy o naplnění sexuální touhy. Když Viktorie zkouší teatrálně i neomaleně svádět jakéhosi dělníka, dokáže Iva Janžurová (za citlivého vedení režiséra Josefa Melče) na ploše několika minut bravurně střídat několik výrazových rovin: její hlas je zpočátku nesměle zajíkavý, což Viktorie překonává hranou sebedůvěrou; později se přidává jen těžce překonávaná nechuť a odpor k tomu nemytému a zanedbanému muži, aby tyto pocity byly nakonec přebity afektovaným přehráváním v narychlo smyšlené úloze prostitutky.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Jak rozhlas o bílou paní přišel

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní… Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského Bílá paní (1965), který si (ne)dovoleným způsobem utahoval z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci mají… Povídka už svým názvem (Jak Pupenec k štěstí přišel) ironicky odkazuje k závěrečnému vyústění: Pupenec je po zásluze odměněn (potrestán), tedy přeložen na jiný hrad.

Satirické vyznění této povídky pochopitelně znásobil Podskalského film, který tehdy pobouřil stranické orgány svým básnickým viděním, obrazotvornou silou, vtipem a jízlivou ironií i pronikavostí svého soudu o skutečném stavu socialistické společnosti. Smyslem Michalovy povídky (potažmo všech povídek) bylo prověřit jednotlivé typy lidí, uvést ve zmatek jejich sebeuspokojené a zjednodušené myšlení, vnímání skutečnosti přes citáty z tzv. klasiků marxismu-leninismu nebo přes služební předpisy, jak píše Pavel Pešta ve Slovníku české prózy a dodává, že Michal nepominul ani jiné lidské nectnosti jako závist, hamižnost, kořistnictví nebo zbabělost, proradnost, přetvářku, podlézavost, ochotnou přizpůsobivost a že obrátil tradiční metodu lidových pohádek naruby: zatímco v nich hrdina nejčastěji přichází z lidského světa do kouzelných končin, zde naopak pohádkové bytosti vstupují do lidské reality, z níž se ovšem po morální a citové stránce i způsobem myšlení vymykají.

Film ovšem nebyl jediným uměleckým ztvárněním Michalovy povídky. O necelé tři roky později, v červnu 1968, měla premiéru také rozhlasová hra Jak to bylo s bílou paní, kterou do vysílání připravil dramaturg Jaromír Ptáček.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce – Pár příběhů z Tiché hrůzy

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, leden-únor 2021)

Horor rozhodně nebyl podporovaným žánrem v době socialistického realismu. Jeden z prvních ozvuků tohoto “úpadkového” žánru na územi Československa byl výbor nejvýznamnějších angloamerických hrůzostrašných povídek Tichá hrůza (1967), který sestavil a přeložil Tomáš Korbař. Náklad byl brzy rozebrán a o tři roky později vyšla sbírka znovu; není tedy divu, že na velký zájem zareagoval i Československý rozhlas. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let nastudoval hned několik povídek z Tiché hrůzy.  

Dramatizátorem a režisérem byl Jiří Josek. Ten připravoval pro stanici Praha sobotní večerní program s názvem Co s načatým večerem. Náplň připravovala tehdejší redakce zábavy v čele s Iljou Kučerou st., Daliborem Pokorným a Bedřichem Zelenkou. Vedle kratších rozhlasových her zábavného (a někdy – jak vidno – i hororového) charakteru byla součástí večera také dospělejší verze Hajaji, tzv. Pohádky pod duchnu. 

Již 26. dubna 1969 měl premiéru příběh Roberta Aickmana Čekárna. Mladík Pendlebury (Petr Haničinec) omylem přejede svou cílovou stanici a vlakový zřízenec jej vysadí až na konečné v Castertonu. Místní hotel je zavřený a nepříliš ochotný zaměstnanec dráhy mu nakonec po dlouhém přemlouvání umožní přespat v sychravé čekárně. Teprve až se ztemnělou místností začnou ozývat tajemné zvuky a pohybovat podivné postavy, pochopí Pendlebury proč…
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2020

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Myšlenky z Citadely Saint-Exupéryho (2021)

Antoine de Saint-Exupéry. Překlad Vlasta Dvořáčková.

Natočeno 2021. Vydalo Audiostory (v přípravě).

Studio N – Krize čtvrtiny života. Proč je tak těžké dospět? (2021)

Připravil Filip Titlbach.

Hovoří Karolína Klinková.

Natočeno 2021. Webová premiéra 14. 5. 2021 (PodBean Deník N, 24 min.).

Lit.: Titlbach, Filip: Krize čtvrtiny života. Proč je tak těžké dospět? In web PodBean Deník N, 14. 5. 2021 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.:  I když se o ní tolik nemluví, krize čtvrtiny života dokáže být stejně intenzivní jako krize středního věku. Rozdíl mezi nimi je ale zřejmý, zatímco padesátníci se touží zbavit stereotypu, u dvacátníků se svět, který měl pevné hranice, rozpadl na miliony možností. Tématu se věnovala Karolína Klinková, která je hostem podcastu. (…)

Kultúrny denník – Pred 100 rokmi sa narodil Alexander Trizuljak (Kulturní deník – Před sto lety se narodil Alexander Trizuljak, 2021)

Připravila Andrea Makýšová Volárová.

Hovoří Klement Trizuljak.

Natočeno 2021. Premiéra 14. 5. 2021 (SRo Rádio Devín, 8 min.).

Lit.: anonym: Pred 100 rokmi sa narodil Alexander Trizuljak. In web SRo Rádio Devín, 14. 5. 2021 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pred sto rokmi, 15. mája 1921, sa narodil slovenský sochár, pedagóg a organizátor výtvarného života na Slovensku Alexander Trizuljak. S jeho synom Klementom sa telefonicky spojila Andrea Makýšová Volárová (…)

Slavné dvojice – Iva Janžurová a Sabina Remundová (2021)

Iva Janžurová a Sabina Remundová hosty Alex Mynářové.

Natočeno 2021. Premiéra 14. 5. 2021 (ČRo Region, 36 min.).

Lit.: djo – Mynářová, Alexandra: Ivuška má dar holčičího espritu, říká Sabina Remundová o mamince Ivě Janžurové. In web ČRo Region, 14. květen 2021 (článek+ nahrávka k poslechu). – Cit.: Legendární herečka Iva Janžurová slaví neuvěřitelné 80. narozeniny. Jak sama říká: „Bude mi 4x dvacet. Vždycky jsem si to číslo snažila nějak vylepšovat.“ Její dcera, herečka Sabina Remundová, obdivuje její stále dívčí projev.

Rozumí si profesně, ale i jako matka a dcera. „Máme se velice rády. Chci zmínit i Theodoru, aby se necítila odstrčena. Jsem šťastná matka, že mám tak skvělé holky.“ Na výrazné neshody si nepamatují, ale Iva přiznává, že nebezpečí hrozí v autě. „Já jsem ta nezdvořilá spolucestující, která dává nemístné rady,“ usmívá se.

Mít slavnou maminku nebylo dcerám vždy příjemné. „Maminka byla vždy ve velké pozornosti, a když jsem byla malá, tak mi to trochu vadilo. Chtěla jsem ji mít víc pro sebe,“ svěřuje Sabina a Iva dodává: „Ale nakonec si zvykly a nepřistihla jsem je, že by se někde nadýmaly. Od přírody mají dar skromnosti až stydlivosti, což holkám sluší.“ (…)

Ema a kouzelná kniha (2021)

Petra Braunová. Kompletní audiokniha. Hudba Karpof Brothers. Režie Jindřiška Nováková.

Čte Martha Issová.

Natočeno 2021 (studio Karpofon, produkce Audiostory). Vydal Témbr, červen 2021.

Dnešní Plus – Bojovaly, ale neví se o nich (2021)

Co všechno nevíme o roli žen nejen v dělnickém hnutí? Odpoví reportáž, kterou připravil Filip Rambousek.

Hovoří historička Susan Zimmermannová.

Natočeno 2021. Premiéra 11. 5. 2021 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Dnešní Plus.

Lit.: Rambousek, Filip: Bojovaly, ale neví se o nich. Mlčení o roli žen v boji za pracovní podmínky má prolomit nový výzkum. In web ČRo Plus, 11. květen 2021 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Osmihodinová pracovní doba, podpora v nezaměstnanosti nebo důstojné pracovní podmínky. To, co dnes považujeme za samozřejmé, nevzniklo samo od sebe, ale zásluhou mnoha organizací i jednotlivců – a to včetně žen. Jejich přínos v boji za lepší pracovní podmínky ale není dostatečně probádaný. Změnit by to měl velký výzkumný projekt, na kterém pracuje skupina historiček ze Středoevropské univerzity.

Vedoucí výzkumného týmu Susan Zimmermannová ze Středoevropské univerzity se dějinami práce zabývá dlouhodobě. Loni navíc získala prestižní pětiletý grant Evropské výzkumné rady, takzvaný ERC grant, díky kterému hodlá zmapovat roli žen v boji za lepší pracovní podmínky ve střední a východní Evropě.

Přestože i v tomto regionu došlo po roce 1989 k nárůstu zájmu o historii ženských hnutí, zdaleka ne všem se dostalo odpovídající pozornosti.

„Existuje skupina žen, která je v rámci výzkumu ženských hnutí a organizací na okraji badatelského zájmu. Pokud jde o výzkum před rokem 1948, ale také po roce 1989, tak to, co tam obvykle nenajdete, je působení žen, které byly nějak spjaté s dělnickou třídou – v tom nejširším slova smyslu,“ říká Susan Zimmermannová. (…)

Evropa v září roku 1945 (2005)

Události prostřednictvím citací z článků z dobového tisku přiblíží ve svém dokumentárním pásmu Milan Kudrys.

Natočeno 2005. Premiéra 4. 9. 2005 (ČRo 6, 21:10 h.). Repríza 5. 9. 2005 (ČRo 6, 20:10 h.); 13. 5. 2021 (ČRo Plus, 21:10 h.). K poslechu zde.

Ferdinand Peroutka a Svobodná Evropa (2021)

Když před sedmdesáti lety začala vysílat z Mnichova rozhlasová stanice Svobodná Evropa, byl u toho i legendární český novinář Ferdinand Peroutka. Právě jeho a Svobodnou Evropu připomene Lenka Kopecká.

Natočeno 2021. Premiéra 14. 5. 2021 (ČRo Plus, 20:05 h.) v cyklu Archiv Plus.

Dvacet minut Radiožurnálu – Daniel Dražan (2021)

Hostem je Daniel Dražan, člen odborné poradní skupiny MeSES. Praktičtí lékaři mohou přesvědčit váhající pacienty, aby se nechali očkovat proti covidu-19, ale stěžují si, že nemají vakcíny nebo jen výrobky firmy Astra Zeneca, které někteří lidé odmítají. Pomohou praktikům vakcíny firmy Moderna, kterou mají od příštího týdne dostávat přímo do svých ordinací? A jak funguje rada pro řízení očkování zřízená ministrem Arenbergerem? Moderuje Vladimír Kroc.

Natočeno 2021. Premiéra 14. 5. 2021 (ČRo 1 Radiožurnál, 17:06 h.).

Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021)

Audiokniha Prvok, Šampón, Tečka a Karel  - autor Patrik Hartl   - interpret Martin HofmannPatrik Hartl. Kompletní audiokniha. Hudba Roman Holý a Dan Bárta (píseň Dobrá zpráva). Zpívají Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Dan Bárta, Vladimir 518.

Čte Martin Hofmann. Doslov čte Patrik Hartl.

Natočeno 2021. Vydal Supraphon 21. 5. 2021 (1 CD MP3; 10 hod.). Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Nahořklá groteska o čtyřech kamarádech, kteří se rozhodnou řešit svou krizi středního věku provokativní hrou. Při setkání na třídním srazu dvacet let po maturitě dojdou k závěru, že jejich životy jsou na hony vzdálené představám, které o nich měli na gymnáziu. A tak si společně vymyslí úkoly pro osvěžení dávné odvahy a svobodomyslnosti. Co je náročnější? Svléknout se na veřejnosti donaha, nebo říkat za všech okolností pravdu? (anotace)