Americké intermezzo Antonína Dvořáka

Martin Čípek

(napsáno pro Panáčka v říši mluveného slova)

Praha, píše se rok 1890. Uznávaný hudební skladatel Antonín Dvořák váhá, zda má přijmout lákavou nabídku – pozvání do Spojených států amerických. Nechce opustit konzervatoř, kde vyučuje, nadané žáky, ale především svůj domov, zemi, která je pro něj vším. Když nakonec po delším váhání přece jen odplouvá na zaoceánském parníku vstříc americkým břehům, je to pro něj krok do neznáma. Amerika má pověst místa, z nějž se jen těžko vrací zpět; Čechy, které Dvořák opouští, se proti tomu zdají být snadno přehlédnutelným dolíkem, ztraceným kdesi v Evropě. Jak by také ne – parníky houkáním vzdávají čest slavnému skladateli, mezi newyorskou smetánkou zavládne nadšení, prezidentka Newyorské hudební konzervatoře, paní Morrisová, zůstává nebývale velkorysou ke všem přáním a požadavkům maestra Dvořáka…

Úcta a obdiv ovšem jen stěží nahradí stesk po domově a nedostatek tvůrčí inspirace, která Dvořákovi schází. Trpí vnitřním neklidem, rozčiluje se a bouří, jindy zase teskní a propadá melancholii. Přesto právě tady, v zemi, kde si připadá cizí a která mu nerozumí, vytvoří své nejlepší hudební dílo – Symfonii č. 9, nazvanou Z Nového světa. Navzdory mimořádnému ohlasu, který Dvořákova skladba okamžitě vzbudí mezi profesionály i širokou veřejností, touží po jediném – vrátit se domů, do Čech. Protože Antonín Dvořák, obdivovaný, milovaný, uznávaný a skloňovaný umělec ví, že jedině tam, v lesích ve Vysoké u Příbrami, bude šťastný a spokojený.

Původní rozhlasová hra Z Nového světa (1963) českého spisovatele, básníka a novináře Edvarda Valenty (1901 – 1978) vlastně nepřináší nic nového či neznámého; je to jeden z mnoha obvyklých pohledů na americké intermezzo nejslavnějšího českého hudebního skladatele, jehož popularita utrpěla paradoxně právě v raném období komunistické totality, v padesátých letech, kdy jej z pomyslného piedestalu svrhl o něco starší souputník Bedřich Smetana, všemožně protěžovaný Zdeňkem Nejedlým. Valentova hra sice Dvořáka představuje v zavedeném profilu, tedy jako ryze nekonvenčního, temperamentního sršatce, jenž si nikdy nepotrpěl na distinguované chování, ale zároveň posluchačům naznačuje leccos z jeho srdečné a nezištné povahy, kterou Dvořák odhaluje při svých setkáních s chudým violoncellistou Pearsonem či černošským komorníkem se zlatem v hrdle. V mnoha ohledech se hra dokázala obratně vyhnout tušenému tendenčnímu výkladu Dvořákova amerického pobytu – spíše se zdá, že Valenta nechává vyniknout hudbě.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Když nároží promluví

 Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 42/2019)

Začátkem třicátých let působili v Brně dva výrazní reprezentanti české divadelní avantgardy – Jindřich Honzl a Emil František Burian. Oba zanechali v jihomoravské metropoli svou stopu, byť své angažmá brali asi jako přechodnou záležitost. Emil František Burian – kromě toho, že na scéně Zemského divadla v Brně režíroval jednu z prvních českých inscenací Brechtovy Žebrácké opery (s Oldřichem Novým a Marií Pavlíkovou) – se zapsal také do historie brněnské rozhlasové hry. Jako režisér i jako skladatel.

“Jazzovou suitu pro rozhlas” Plakáty napsal v dubnu 1932 mladý herec Josef Gruss. Kompozice vycházela z jednoduchého nápadu: posluchač společně s rozhlasovým průvodcem obchází nároží plné plakátů a každý plakát jim vypráví svůj příběh. Jdou-li okolo pozvánky na lidovou taneční slavnost, vypráví se příběh dvou proletářských milenců, plakát zvoucí na otevření baru představí posluchači znuděné členy společenské smetánky. Textově jsou ovšem oba milenecké dialogy totožné, liší se jen v hereckém podání. Filmový plakát inzerující velkolepou černošskou show Láska na Mississipi nám pro změnu odhalí temnou stránku hollywoodského snu: černošského zpěváka trpícího rasismem…
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Jak dětský pořad “splašil” československá média

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 36/2019)

Věnujte, prosím, pozornost zvláštní zprávě. Dnes přesně v 9 hodin 32 minuty středoevropského času přerušily všechny rozhlasové a televizní stanice pravidelná vysílání, aby oznámily historickou zprávu. Na oběžnou dráhu kolem Země byl vypuštěn vesmírný koráb s lidskou posádkou na palubě. Po několika minutách letu bylo navázáno spojení pomocí televizních a radiofonických přístrojů. Zdravotní stav astronautův je výborný. Měřící aparatura v hermetické kabině, sluneční baterie i přístroje zajišťující životní podmínky prvního astronauta pracují normálně.”

Tato slova zazněla z rozhlasu na samém začátku šedesátých let. Na tom by nebylo nic zvláštního – 12. dubna toho roku vzlétl do vesmíru první člověk, Jurij Gagarin. Jenže tohle se vysílalo už 13. listopadu 1960.

Veselý pořad Pionýrské jitřenky Vysílejte s námi (1960) byl věnovaný kosmonautice a vzletu prvního člověka ve vesmíru. Není divu, téma viselo ve vzduchu a děti měly o lety do vesmíru zájem. V pořadu vystupovali známí komici a moderátoři Darek Vostřel a Jiří Šašek a také jeho tvůrci Pavel Tumlíř a Vladimír Branislav. Jejich hosty byli odborník na kosmonautiku dr. Milan Codr a také chlapci a děvčata z první osmiletky v Litoměřicích. Děti se vyjadřovaly především k tomu, kdy vyletí první raketa s člověkem do vesmíru a jak bude vypadat. Zazněla také píseň Ouvej astrolenoch (text Ota Ksandr a hudba Zdeněk Marat) a pásmo žertovných světových reakcí na vzlet sovětského kosmonauta: “Lord Camel požádal britskou vládu o ostrý protest, protože astronaut přeletěl nad jeho pozemky v Severním Skotsku bez zvláštního povolení. Italský režisér Tuti Frutti oznámil, že v koprodukci s Československem bude natáčet nový film Vesmír, raketa Lajka a já s Janou Brejchovou v hlavní roli.“
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Pozdrav pámbu, pane znovuzrozený Randák!

Přemysl Hnilička

Pokud si ještě vzpomínáte na kdysi velice populární knihu Františka Rachlíka „Pozdrav pámbu, pane Randák!“, vzpomenete si možná i na velice zdařilou rozhlasovou četbu, kterou v roce 1990 natočila režisérka Alena Adamcová s Luborem Tokošem v roli vypravěče. (Mimochodem jedna z nejlepších věcí, kterou Tokoš v rozhlase natočil.)

Pokud byste ale šli více proti proudu času, zjistili byste (i na Panáčkovi), že rozhlas Rachlíkův humoristický román natočil již o třicet let dříve. V roce 1960 veselé příběhy rozšafného pana Randáka natočil Oldřich Hoblík a jako vypravěče si vybral naturelem robustního Jana Pivce.

Jak Pivcův herecký výkon vypadal, jsme se mohli donedávna přesvědčit jen v půlhodinové ukázce, kde herec vypráví snad nejpůvabnější Randákův příběh o tom, jak chodíval s muzikanty po tancovačkách a předstíral hru na trubku. Ta zazněla také ve Fonogramech, které v roce 2005 připravil Jiří Hubička. Zbytek četby byl nenávratně ztracen, v archívu po ní víc nezbylo.

Nenávratně..?

Naštěstí jde o četbu, která se vysílala již v šedesátých letech, takže byla určitá šance, že si ji zaznamenal některý nadšený posluchač. A to se opravdu stalo: spoluzakladatel Panáčka, publicista Jakub Kamberský totiž získal více než dvouhodinovou nahrávku ze soukromých rukou!

Je nám jasné, že vzhledem k rozsahu románu asi nepůjde o kompletní nahrávku, ale přece máme radost, že z Pivcova rozhlasového mistrovství máme dochováno téměř pětkrát více než dosud…

A co vy? Nemáte doma po rodičích či prarodičích magnetofonové pásky, které vám překáží? Nevyhazujte je! Web Panáček v říši mluveného slova již více než deset let vyhlašuje akci Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky; stačí se tvůrcům ozvat a domluvit předání pásků.

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2019

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové nahrávky! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Mozaika – Lichtenštejnský palác na Kampě se otevře veřejnosti (2019)

Zažil šlechtice, nacisty i světové státníky. Lichtenštejnský palác se otevře 17. listopadu. Připravila Eva Sinkovičová.

Hovoří Irena Saidlová, průvodkyně z Úřadu vlády České republiky.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 11. 2019 (ČRo 3 Vltava, 8:00 h.; 6 min.).

Lit.: Sinkovičová, Eva: Zažil šlechtice, nacisty i světové státníky. Lichtenštejnský palác se otevře 17. listopadu. In web ČRo 3 Vltava, 15. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Chtěli byste vědět, co se skrývá za dveřmi budov, které využívá Úřad vlády České republiky k reprezentačním účelům? V neděli 17. listopadu budete mít možnost to zjistit. Během oslav 30. výročí sametové revoluce se na jeden den veřejnosti otevře Hrzánský palác na Hradčanech nebo Lichtenštejnský palác na Kampě. Ten v současné době využívá vláda k reprezentačním účelům a ubytovaná v něm byla třeba královna Alžběta II. s manželem.

Lichtenštějnský palác nechal na konci 17. století postavit František Helfried z Kaiserštejna. „Jako autora projektu vybral Giovanniho Battistu Alliprandiho. Architekta italského původu, který žil celý život v Čechách. Palác však nenavrhl v takové podobě, jak ho vidíme dnes, tehdy byl pouze dvoupodlažní, měl přízemí a první patro. Jeho zvláštností bylo, že v době svého vzniku měl malý tunel, který vedl od řeky dovnitř do paláce. Jestli se dalo vjet dovnitř, však záleželo na tom, jak vysoko zrovna sahala voda. Byl to jediný vodní palác v Praze. Tunel se bohužel nedochoval a dnes se již přesně neví, kde byl,“ popisuje Irena Saidlová, průvodkyně z Úřadu vlády České republiky. (…)

Ladenie – Spýtaj sa vašich ´89 (Ladění – Zeptej se vašich ´89, 2019)

Připravila Zuzana Golianová.

Hovoří Barbara Berezňáková.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 11. 2019 (SRo Rádio Devín, 14.00 – 16.00 hod.).

Pozn.:  V dnešnom Ladení budeme hovoriť aj o novom dokumente Spýtaj sa vašich ´89, ktorý nadväzuje na predchádzajúci, z minulého roku, Spýtaj sa vašich ´68 – oba nám pripomínajú dôležité míľniky v našej nedávnej histórii. Viac si povieme s režisérkou Barbarou Berezňákovou. Príjemné počúvanie praje Zuzana Golianová. (anotace)

Brněnské Divadlo Radost slaví sedmdesátiny (2019)

Připravila Zuzana Ledererová.

Hovoří ředitel Divadla Radost Vlastimil Peška.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 9. 11. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 13 min.).

Lit.: Ledererová, Zuzana: Brněnské Divadlo Radost slaví sedmdesátiny a pluje vstříc dalším zážitkům. In web ČRo Brno, 8. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Houfy roztodivných pimprlat, dávné vzpomínky na dětské zážitky i velice živá současnost. Ve foyer nastrojené dívenky a kluci – skoro už puberťáci, jindy zas caparti, co se předevčírem zbavili plínek… a taky dospělí, co zatoužili po svěžím divadelním zážitku. To všechno už neuvěřitelných 70 let.

V „křestním“ listě divadla najdeme datum 25. října 1949. Historie nicméně není tak jednoznačná – a hlavně je mnohem starší. Na samém začátku stál významný loutkářský režisér Vladimír Matoušek. Svoji první scénu založil v Břeclavi už roku 1927. O jedenáct let později ji vypudili němečtí nacisté, když obsadili pohraničí. A tak byla druhá Matouškova Radost založena roku 1940 ve Zlíně, v letech poválečného nadšení se pak objevuje v Brně jako amatérské divadlo studentů gymnázia a konzervatoře.

Inscenace Karafiátových Broučků byla tak úspěšná, že se narodila myšlenka skutečně profesionálního loutkového divadla. Jednoho říjnového dne roku 1949 se pak premiérou veselohry Václava Renče Medvěd Fuňa stala Radost konečně scénou profesionálů. Hlavní slovo tu pochopitelně měly klasické marionety, pak se začaly objevovat spodové loutky, maňásci a javajky. Navíc si mohla jako jediná loutková scéna dovolit živý orchestr. (…)

Mravenci revoluce (2019)

Břetislav Rychlík. Fejeton k 30. výročí listopadových událostí. Dramaturgie Alena Blažejovská.

Čte autor.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 16. 11. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 11 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Břetislav Rychlík: Mravenci revoluce. In web ČRo Brno, 15. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Poslechněte si vzpomínkový fejeton k 30. výročí listopadových událostí.

Tak tedy třicet let, třicet roků, když jsme s mými druhy…! Třicet… Vzpomínky starého zbrojnoše by mohly být trochu sentimentální, kdyby… Kdyby se tváří v tvář realitě této země občan neděsil, kam se to všechno řítí. S klasikem by se mohlo ocitovat, že svět se řítí do ďáblovy…, ale to by bedliví strážci morálky, politicky dosazení do kontrolních orgánů veřejnoprávního média, zcenzurovali jako pornografii a ještě o tom uspořádali konferenci. Takže, pěkně popořádku, milé děti. Byl jsem požádán o vzpomínku na to, co a jak se dělo v Brně před třiceti lety a čemu historie říká Něžná nebo Sametová revoluce.

Listopad 1989 byl zázrak, říká můj přítel, bývalý politický vězeň. A jedním dechem dodává, že zázrak bylo i to, že v čele státu stanul Václav Havel. Zázraky se moc neanalyzují, ty se s úžasem přijímají. Já nepřestanu do konce života žasnout nad těmi listopadovými dny. A jsem šťastný, že svojí skromnou rolí přispěla i dvě malá brněnská divadla – tedy HaDivadlo, kde jsem tehdy působil, a bratrské Divadlo na provázku. Ten rok 1989, který začal pokusem komunistické moci a jejich tajné policie kriminalizovat nás za scénický časopis Rozrazil (I/1988 o demokracii), skončil jako nejkrásnější rok mého života. Rozrazil měl premiéru v říjnu 1988, jeho podstatnou část napsal diverzně nepřítel režimu číslo jedna, Václav Havel. Ta nezměrná drzost, že pod jménem přítele Petra Oslzlého po dlouhých letech zazněly z pódia myšlenky a úvahy člověka zakázaného, umlčovaného, zavíraného, komunisty nenáviděného, dnes, milé děti, nejde v době svobody vysvětlit.

Havel napsal dokudrama s vlastními úvahami kolem noci z 27. na 28. října 1918. Hlavní postavou byl Alois Rašín, pozdější ministr financí a okolnosti, které předcházely vzniku samostatného Československa. Během několika týdnů se podařilo odehrát sérii představení, takže to navzdory rozzuřeným komunistům vidělo několik tisíc lidí. Po 22. beznadějně vyprodaných reprízách to zakázal (aniž to viděl) tehdejší, komunisty dosazený ředitel Státního divadla v Brně jakýsi doktor Majer. Současně se rozjela linie estébácko-prokurátorská, tedy pokus kriminalizovat tvůrce. Například z porušení Ústavy, či z toho, že verše klasika Viktora Dyka zaznívají z úst herečky Aleny Ambrové, klečící na československé vlajce. (…)

Ranní interview – Petr Meškán (2019)

Petr Meškán vybírá kulturní tipy k oslavám třiceti let od sametové revoluce.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 11. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 7:50 h.; 5 min.).

Lit.: Chum, Jiří – Karlík, Martin – Škoulová, Tereza: Výročí sametové revoluce se po celé republice slaví nabitým kulturním programem. In web ČRo 1 Radiožurnál, 15. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už za dva dny si připomeneme třicet let od sametové revoluce. Radiožurnál během neděle nabídne třicet rozhovorů o svobodě. V 17 hodin a 11 minut zazní skladba Modlitba pro Martu. Mluvčí Festivalu svobody v Praze Petr Meškán přibližuje program, který se bude konat napříč republikou.

Jednou z iniciativ Festivalu svobody je i připojení padesáti regionálních organizátorů akcí. Brněnský sedmnáctý je jedna z největších událostí v regionech, organizují ji studenti všech brněnských univerzit.

„Jindřichův Hradec organizuje měsíční program před 17. listopadem, dost se toho také bude dít i v Českých Budějovicích,“ doplňuje Petr Meškán. (…)

Dobrá zpráva pro Václava Havla (2019)

Lída Rakušanová. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 11. 2019 (ČRo Plus, 6:50 h.; 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Rakušanová, Lída: Lída Rakušanová: Dobrá zpráva pro Václava Havla. In web ČRo Plus, 15. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Do unikátního automobilu VW Golf z roku 1987, jehož tehdejší majitel Václav Havel se před 30 lety stal přes noc z disidenta prezidentem, si v sobotu a v neděli odpoledne budou moci na Letenské pláni v Praze lidé přisednout.

A taky poslat prvnímu prezidentovi České republiky přes video vzkaz. Vzkaz o tom, kam jsme to teď, tři desetiletí po pádu železné opony a osm let po jeho smrti, při péči o demokracii a svobodu dopracovali.

A nejspíš nebudu sama, kdo přizná, že jsme tu jedinečnou šanci vzít věci do vlastních rukou prostě líp využít nedovedli. Netřeba přitom ani dodávat obvyklou mantru, že je současná bilance přesto o dost lepší, než se tady běžně traduje.

Václav Havel to ví velmi dobře, protože to byl on, kdo se především zasloužil o to, že máme kolem našich hranic, ať už členstvím v NATO nebo v EU, poprvé v našich dějinách jen samé přátele. A to mnohdy spolehlivější, než jsme my sami vůči nim.

Podstatné není ani to, že se tady v posledních letech daří oligarchům nejrůznějšího ražení rozparcelovat si republiku. A že ten nejbohatší z nich si dokonce ochočil i současného prezidenta, takže ten se ve vztahu k Pekingu či Moskvě podobá spíš jeho obchodnímu cestujícímu než představiteli svobodného státu. (…)

Příběhy z Vysočiny – Zdeněk Kousal (2019)

Připravila Irena Šarounová.

Hovoří Zdeněk Kousal.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 11. 2019 (ČRo Vysočina, 6:00 h.; 3 min.).

Lit.: Šarounová, Irena: Jihlavský underground se scházel i v klubovně pro neslyšící v Březinových sadech. In web ČRo Vysočina, 15. listopad 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Kdo chtěl před listopadem roku 1989 poslouchat jinou hudbu, číst jiné knihy nebo malovat jiné obrazy, než ty kontrolované vládou, musel se uchýlit k takzvanému undergroundu.

A nebyla to jen skupina The Plastic People of the Universe, a Ivan Magor Jirous. I když, kolem nich se to vlastně všechno točilo.

„Já jsem nikdy nebyl ta správná mánička, protože mně vlasy vypadaly dřív, než mi stačily narůst,“ říká s úsměvem Zdeněk Kousal. Sám zažil underground až od poloviny sedmdesátých let. „My jsme v roce sedmdesát šest s klukama zaznamenali něco, co se nazývalo Případ Magor. Potom vznikla i Charta, zavření pražskýho undergroundu, lidí kolem Plastic People. Tenkrát jsem se na to díval v televizi, bylo mi necelých šestnáct let, a neměl jsem v tom jasno. Byli to prostě takoví exoti, a to vždycky hrozně láká,“ vzpomíná. (…)

Klub Rádia Junior – Miloš Anděra (2019)

Zoolog Národního muzea v Praze Miloš Anděra v Klubu Rádia Junior. Co všechno se děje na podzim a v zimě v přírodě? Povídání o krásné encyklopedii „Od jara do zimy.“ Moderuje Veronika Hájková.

Natočeno 2019. Premiéra 14. 11. 2019 (ČRo Rádio Junior, 19:00 h.). K poslechu zde.

Fenomény – Plastici (2019)

Připravila Mariana Jaremková.

Natočeno 2019. Premiéra 16. 11. 2019 (SRo Rádio Devín, 8:05 h.).

Pozn.: Ivan Martin Jirous vo svojej Správe o treťom českom hudobnom obrodení z roku 1975 okrem iného píše: Cieľom undergroundu na Západe je priamo deštrukcia establishmentu. Cieľom undergroundu u nás je vytvorenie druhej kultúry. Underground sa postupne stal úhlavným nepriateľom systému a zatknutie členov skupiny The Plastic People of the Universe vyvrcholilo do spísania Charty 77. Skupina, ktorá by v netotalitnom štáte bola jednoducho alternatívou, sa v totalitnom Československu stala verejným nepriateľom. A fenoménom, ktorým stále je. Deň pred 30-tym výročím novembrových udalostí 1989 časť cyklu relácie Fenomény autorky Mariany Jaremkovej bude patriť práve Plastikom cez spomienky jedného z jej členov, Vráťu Brabenca.  V sobotu o 8.05 na Rádiu Devín. (anotace)

Krev pro rusalku (2019)

 Kristýna Sněgoňová. Kompletní audioniha. Cover Lukáš Tuma.

Čte Michal Jagelka.

Natočeno 2019. Vydala Epocha a Audiotéka v roce 2019 (celková délka 17 hod. 12 min.).

Pozn.: Rusalky, žínky, meluzíny, říkejte jim, jak chcete, protože co si budeme vykládat, většinou se stejně živí jako šlapky. Stačí zaplatit a víla se vám promění, v koho si přejete. Má to ale malý háček – platí se krví. Pro dohled nad vílami je tu speciální policejní oddělení a lidé v něm vědí, že když děláte s vílama, vždycky se něco podělá. A Dominiku Stolbenkovi se teď život podělal víc, než by si kdy dokázal představit. Navíc se v řece objevila mrtvá víla a její smrt má vyšetřit právě on.  (anotace)

Lit.: Tarnovský, Marek: Uvěřitelný svět lidožravých víl. In web Naposlech.cz, 14. 11. 2019 (recenze). – Cit.: Mladá autorka Kristýna Sněgoňová, která zaměřila svou pozornost především na městskou fantasy, začala naplno psát teprve před několika lety, přesto v daném žánru posbírala cen, až člověk žasne. Do širšího povědomí se dostala především delší povídkou Na vlastní kůži, která patří k tomu nejlepšímu, co nabízí Františkem Kotletou editovaná antologie Ve stínu říše z roku 2018. Úspěchy kratších útvarů přirozeně vedly k tomu, že si zkusila román – a nejen v mezích žánru je Krev pro rusalku vynikajícím počinem.
Přečtěte si zbytek příspěvku »