Plachý chlapec, co mohl hrát Hamleta

Odešel Jaroslav Kepka

Přemysl Hnilička

/napsáno pro Týdeník Rozhlas/

Když ve druhé polovině měsíce dubna opustil náš svět herec Jaroslav Kepka, mnoho novinářů celostátních deníků se řádně zapotilo. Dá se předpokládat, že nedokázali se jménem spojit tvář a později si jen těžko vzpomínali na výraznou postavu, s níž by si jej každý čtenář spojil (pomineme-li ovšem titulní roli v adaptaci Werichova RumplCimprCampra). Televize a film mu skutečně nenabídly než výrazné, ale plochou malé figurky; výjimkou byl vášnivý sběratel kaktusů v Čapkově povídce Kaktus nebo korepetitor Trojan v adaptaci Života a díla skladatele Foltýna. Pamětníci Kepkových divadelních výkonů na vinohradské scéně také ubývají.

Rozhlasoví posluchači však “svého” Kepku dobře znají. V rámci žánrů rozhlasové hry a četby lze bez přehánění konstatovat, že patřil mezi nejvýraznější herecké osobnosti. Když dramatik Miroslav Krleža slyšel českou adaptaci své hry V táboře (1965), řekl o Kepkovi, že by mu přál roli Hamleta. Tento “velekněz jugoslávské literatury” tak okamžitě rozpoznal obrovský herecký talent, který před ním – arci zvukově – stál. Hru režíroval Josef Henke, který Kepku začal obsazovat pravidelně. Nejvýraznější postavu mu přidělil v adaptaci Dostojevského Bílých nocí (1966); předvádí ve svém Nikolajevovi jeden ze svých vrcholných rozhlasových výkonů; je až k uzoufání jemný, taktní, nesmělý i křečovitě veselý – a ovšemže beznadějně zamilovaný. Svůj křehký, vždy nalomený hlas využil i v Karvašových Sedmi svědcích (1967, režie Jiří Horčička), jeho svědek – Arnold Fabry dává tónem hlasu najevo od počátku, že máme co dělat se slabochem, který se proti násilí na rušné ulici neozval ze zbabělosti.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

A kdo je tady flákač?

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

 New York, 1930. Sněží, je zima. Ulicemi Manhattanu se toulají dva muži. Jeden je starší, kolem šedesátky, možná víc, ten druhý je mladší. Nemají kde spát, jsou zmrzlí až na kost a přemýšlejí, kde by se mohli alespoň na chvíli ohřát. Po chvilce zaváhání se rozhodnou pro Pensylvánské nádraží. Co mají ti dva společného? Zdá se, že kromě momentální situace nic. Mladík je zpočátku otrávený, připadá mu, že s tím dědou budou jen samé starosti… je pomalý, zadýchává se, kašle. Stařec je naopak rád, že může někomu vyprávět o Dannym. Kdo je Danny? Přece hodnej chlapec. Nebo ne? Co když je to všechno jinak? 

 Pennsylvania Station, jedna z povídek Williama Faulknera, publikovaná v rámci Collected Stories (1934), je příběhem lidí žijících na okraji společnosti. Tuláci bez peněz a střechy nad hlavou ovšem nejsou jedinými aktéry Faulknerovy povídky; v retrospektivních flashbacích poznáváme Margaret, sestru staršího z mužů,a jejího syna Dannyho. A také pana Pinckskiho, majitele pohřebního ústavu.  

 Režisér Josef Červinka, který patřil mezi významné překladatele angloamerické literatury, měl k Faulknerovi blízko – řadu jeho povídek přeložil již v padesátých letech a nebylo tedy divu, že si pozdějivybral právě jednu z nich pro své vlastní rozhlasové zpracování. Červinkova hra Danny je hodnej chlapec (1968) je ve své podstatě monologická. Stařec (Vladimír Šmeral) využívá přítomnosti druhé postavy, zachmuřeného mladíka (Petr Haničinec), k tomu, aby mohl před posluchače předestřít osud svůj a svých blízkých. V popředí Červinkovy hry stojí tedy monolog jednoho ze dvou hlavních protagonistů a vše ostatní vstupuje do inscenace jen zpovzdálí. Typická je v tomto ohledu např. scéna na ulici, kdy dochází ke střetu mezi ženou a automobilem. Všechny zvuky (ruch ulice, brždění, výkřiky) včetně hlasu řidiče i postižené ženy znějí zdálky, jaksi mimochodem, a prolínají se s asociativně řetězeným proudem myšlenek starce. Schází tu také bližší konkretizace prostoruPosluchač jen tuší, že hra se odehrává na jedné z rušných manhattanských ulic; ostatně Červinka využívá naprosté minimum akustických vjemů, aby tento dojem potvrdil. Stejně tak je tomu ve flashbacích, které mají charakter až snového vyprávění, jak dokazují pomalé, unavené hlasy zúčastněných osob. Toto prolínání dvou a více časových rovin je pro Červinkův režijní styl více než typické – vzpomeňme například jeho pozdější použití v rozhlasové hře Uta z Naumburgu (1975), v níž je příběh středověké šlechtičny zasazen do jiného dobového rámce.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž

Přemysl Hnilička
12. 3. 2019

Původně psáno pro Týdeník Rozhlas, neotištěno. Mezi napsáním a současností se některé detaily opět proměnily, ale většina napsaného má stále platnost.

Druhý program Českého rozhlasu (nezlobte se, „Dvojka“ mi málem nejde ani napsat, natož vyslovit) v únoru představil své nové vysílací schéma – a je to zatím pohled více než tristní. Milovníci rozhlasových her jsou samozřejmě zoufalí: šéfredaktor Nováček se zbavil jak nedělní večerní hry, tak i formátu, který tu byl přes šedesát let, a to sobotní hry pro mládež. Takové kroky opravdu nechápu, respektive nepochopím, v čem mohou zvýšit upadající poslechovost stanice. Snad že hry pro mládež poslouchali spíše dospělí pamětníci? Nebo snad hrála roli i zvyšující se „problematičnost“ nových her, v nichž se řešila témata potratu mladistvých nebo transsexualita, což vyvolávalo hysterické záchvaty zastánců starých pořádků?

Místo rozhlasových her tu ovšem máme zábavu až do ubavení se: Halinu Pawlowskou. Po poslechu několika vydání jejího nového pořadu Pokračování za chvilku (ano, slyšíte také odkaz na Pokračování za pět minut?) je jasné, oč tu půjde: reinkarnace starých dobrých historek, které jsme kdysi slyšeli v Banánových rybičkách (a už tehdy byly vyšeptalé), příprava krátkých rozhlasových „Bakalářů“, v níž Pawlowská vyzývá posluchače k posílání historek doslova čím trapnějších, tím lepších. Koneckonců, jak sama Halina v závěru pořadu přiznává: „Žádný příběh není hloupý / když ho od vás někdo koupí“.

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2019

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Mozaika – Reiner Stach (2019)

Připravila Markéta Kaňková.

Hovoří Reiner Stach.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 10 min.).

Lit.: Kaňková, Markéta: Ty jsi ten úkol. Spisovatel a vědec Reiner Stach nejen o monumentální biografii Franze Kafky. In web Čro 3 Vltava, 17. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Celých osmnáct let zasvětil německý literární vědec Reiner Stach práci na třídílném životopisu jednoho z nejvlivnějších spisovatelů 20. století – Franze Kafky. Ve třech svazcích zachycuje barvitým, živým a čtivým stylem Kafkovo dětství a mládí, studia a první léta v zaměstnání až po intenzivní proměnu Kafky z nevázaného mladíka v odpovědného úředníka i ve spisovatele, jenž dokázal precizně zachytit své noční můry a prodchnout je zvláštně odtažitým humorem a ironií.

Trilogii, kterou uzavírá líčení posledních deseti let Kafkova života, představil autor na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Ze země trysknout žízní (1981)

Hanuš Bonn. Verše. Režie Hana Kofránková.

Recituje Josef Červinka.

Natočeno 1981. Premiéra 21. 10. 1981 (Praha, 22:55 – 23:00 h.).

Pan šéf (1981)

Goffredo Parise. Ukázka ze satirického románu italského autora. Překlad Josef Hajný. Připravil Jan Kuneš. Dramaturg Jan Kuneš. Režie Jan Bartoš j. h.

Čte Michal Pavlata. Úvod Dagmar Čermáková.

Natočeno 1981. Premiéra 21. 10. 1981 (Praha, 21:40 – 21:50 h.) v cyklu Stránky na dobrou noc.

RAJc je preč 1/5 (RAJc je pryč, 2019)

Pavel Vilikovský. Četba na pokračování. Režie Táňa Tadlánková.

Čte Peter Kočiš.

Premiéra 20. – 24. 5. 2019 (SRo Rádio Devín, 22:30 – 22:57 h.).

Pozn.: Pavel Vilikovský je v každej svojej knihe ten istý, ale zároveň je aj vždy iný – objavný. Takáto iná, objavná je aj rozsiahla novela Rajc je preč, na ktorej pracoval autor dva roky. Názov zvádza k chápaniu knihy ako bilancovania prežitého, je to však pravdou iba do určitej miery. Dielo treba skôr vnímať ako mozaiku príbehov väčších i menších, vlastných aj odpozorovaných, smiešnych i smutných. Príbehy sú v knihe radené nie podľa časovej postupnosti, ale podľa toho, ako sa ich autor rozhodol vsunúť do deja – podobne ako keď výtvarník kladie kamienok do vznikajúcej mozaiky. Takto sa mu knihou podarilo vytvoriť mimoriadne zaujímavú kompozíciu. Vilikovský píše i s múdrym odstupom, vnímavým porozumením a humorom, ale i iróniou a sebairóniou, napriek tomu je ľudský a chápavý. (anotace)

Ladenie – Dolce vitaj (Ladění – Dolce vitaj, 2019)

Připravila Jarmila Vitovičová.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (SRo Rádio Devín, 14.00 – 16.00 hod.).

Pozn.: V dnešnom Ladení (14.00 – 16.00 hod.) sa dozviete viac o programe tohtoročného festivalu DOLCE VITAJ, ktorý stavia na prienikoch starého a nového v umení. Je mozaikou rôznych umeleckých druhov, ktoré sa snažia priblížiť súčasné Taliansko a rovnako tak aj tvorbu starých majstrov. Pripomenie 500. výročie smrti Leonarda da Vinciho a ponúkne ukážku toho, čím žije talianska kultúra dnes – v divadle, literatúre, vizuálnom umení, fotografii, dizajne, hudbe a vo filme. Spisovateľ Paolo Giordano, výstava Giuseppeho Chiariho či fotografií talianskej krajiny, koncert Avion Travel, predstavenie divadelného súboru Fortebraccio z Bologne – to je len časť z viac ako desiatky podujatí.  Festival organizuje Taliansky kultúrny inštitút v Bratislave. (anotace)

Hovory Plus – Martin Vopěnka (2019)

Hostem Hovorů je Martin Vopěnka: spisovatel, nakladatel a předseda Svazu českých nakladatelů a knihkupců. Biblické příběhy pro nevěřící děti – s obrázky Jiřího Votruby – jsou jeho dvacátou knihou. Do knížky se vešel Starý i Nový zákon, včetně autorových komentářů. na to všechno se zeptá Jana Klusáková.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (ČRo Plus, 22:05 h.).

Ex libris – Atlas zemí (2019)

Zamyšlení nad tím, jaká kritéria jsou nutná pro vznik státu, nabízí další premiéra literárního magazínu Ex libris. Knihu Nicka Middletona s názvem Atlas zemí, které neexistují, přečet a představí Milan Slezák.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (ČRo Plus, 20:05 h.).

Zaostřeno na environmentální žal (2019)

Stále více lidí začíná pociťovat takzvaný environmentální žal nebo-li smutek ze zpráv o častějších a extrémnějších výkyvech počasí a ze stupňujícího se varování odborníků před změnami klimatu. Koho postihují tyto pocity nejčastěji? A existuje návod na to, jak skepsi nepodlehnout? Téma pro Zaostřeno připravila Tereza Čapková.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (ČRo Plus, 14:33 h.).

Balanc – Životní styl minimalismu (2019)

Kolik věcí potřebujeme k životu? Stačí někomu na zimu jenom dva svetry? Životní styl minimalismu bude v Balancu s Petrem rozebírat propagátor tohoto směru Alvin Korčák. Moderuje Petr Bouška.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (ČRo Rádio Wave, 13:00 -13:35 h.).

Interview Plus – Ivan Mikloš (2019)

Nově zvolený ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj složil prezidentskou přísahu a bezprostředně po své inauguraci poslancům oznámil, že sněmovnu rozpouští. Dění na Ukrajině probereme s poradcem ukrajinského premiéra a bývalým slovenským ministrem financí Ivanem Miklošem. Moderuje Michael Rozsypal.

Natočeno 2019. Premiéra 21. 5. 2019 (ČRo Plus, 11:34 h.).

Lit.: Rozsypal, Michael – Luptáková, Věra: Zelenskyj rozpustil parlament jen kvůli předčasným volbám. Bleskovou demisi vlády tedy určitě nečekal, myslí si poradce ukrajinského premiéra Mikloš. In web ČRo Plus, 21. květen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj překvapil. Hned co složil prezidentský slib, rozpustil parlament. „To se tak trochu čekalo, překvapil ale útokem na vládu,“ řekl v Interview Plus poradce premiéra v demisi a bývalý slovenský politik, ministr financí a privatizace Ivan Mikloš.

„Udělal to, protože chce, aby byly předčasné volby,“ dodává. Jeho inaugurační projev tak prý byl jen pokračováním předvolební kampaně.


Přečtěte si zbytek příspěvku »