Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Případy z kapsáře Jana Šmidry

Přemysl Hnilička

 (vyšlo v Týdeníku Rozhlas 10/2017)

Typ tak trochu komického vyšetřovatele zločinů a detektivních záhad je v českém literárním prostředí velmi populární. Vždyť i ikonický Vachkův komisař Klubíčko nutí svým jménem k úsměvu a pátračské schopnosti prvorepublikového tandemu Vodička – Pivoňka – Boženka Skovajsová autorů Jana Zábrany a Josefa Škvoreckého jsou zcela zastíněny komediálním rámcem (detektivky Vražda se zárukou, Vražda pro štěstí či Vražda v zastoupení).

Podobný komický detektiv se objevil v polovině šedesátých let i v rozhlase. V jeho křestním listě jsou zapsáni autoři Ilja Kučera a Miroslav Honzík. Kučera byl členem redakce zábavy už od roku 1953 a vedle „šmidriád“ napsal množství literárních a satirických kabaretů či rozhlasových komedií (za všechny alespoň Robinsoni z Vršovic, v nichž si v roce 1967 zahrál například Oldřich Nový). Miroslav Honzík měl stejné pracovní zařazení; škoda jen, že po inspirativních a skutečně humorných „zlatých šedesátých“ přišel úhor následujících dvou dekád, v nichž psal neveselé satiry na maloměšťáctví (Dědictví instalatéra Rabocha, 1979) či protizápadní propagandu (komedie Ausländer, 1983 – o tom, jak se chtěl československý emigrant výhodně oženit v západním Německu nebo parodická veselohra Co zavinil deník nebožky Anje, 1983, reagující na nález „deníku Adolfa Hitlera“ v NSR).

Vyšetřovatel Jan Šmidra (neb o něm je tu řeč) slouží v maličké vesničce zvané Bukovsko a k ruce má jen dva pomocníčky, zvané Šmidr Boys. Šmidrovy vyšetřovatelské schopnosti jsou uznávány doma i ve světě a mnohé mocnosti mu vděčí za včasný zásah. Tak Šmidru alespoň popisují vypravěči několika rozhlasových her, které vznikly v letech 1966-1967; posluchač se však setkává s pedantickým pitomcem z rodu Haškova strážmistra Flanderky, kterého si jeho sousedé neváží a bez sebemenších problémů jej obcházejí či rovnou obelhávají.

Šmidrův charakter byl asi u posluchačů oblíben; zatím máme doloženo hned … her: „neobyčejná a velice ponurá historie o záhadném zločinu na malém městě“ Sedm černých vdov aneb Co nebylo v kriminalistickém archívu (1966), „ponurý a záhadný příběh, při němž lehne popelem celé Bukovsko i část přifařených obcí“ Klub žhářů (1966), „záhadný a velice ponurý zločin na bukovském hradle č. 2“ Mlhy na hradlech (1966) a „pohnutý příběh ze služby policejní, která nesmí ochabnout ani ve vánoční čas“ Krvavý advent v Bukovsku. O rok později vyrazil Šmidra na zkušenou do zahraničí: v Anglii vyřešil případ mezinárodně hledaného zločince Hotdoga (omylem do něj vrazil na nádraží) a především svár dvou šlechtických hřebčínů ve hře Zločin cválá na bílém koni (1967), u břehů „věčně modrého Jadranu“ pak sežrání české učitelky chorvatským žralokem v komedii Bylina o skonu inspektora Držiče (1967).
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Dramatické cesty éterem. Město malérů, znovuobjevený Jiří Horčička

Petr Pavlíček (student FF UK)

Jsou čtyřicátá léta, ocitáme se v Americe na malém městečku pár kilometrů od New Yorku. Zatímco v Evropě probíhá světová válka, tady ve Wrightsville se zastavil čas. Ellery Queen, spisovatel světového formátu právě takové místo potřebuje. Daleko od rušného velkoměsta hledá klid. Potřebuje se soustředit na svůj nový román. Jeho známé jméno by tu jistě vyvolalo nepotřebný zájem, a tak vymýšlí pseudonym, Ellery Smith. Pod tímto jménem se tu ubytuje a začíná psát. Marně hledá námět, a tak ho čím dál tím víc přitahuje vyprahlé městečko. Všichni se tu znají. Všichni tu řeší problémy těch druhých. Zkrátka ta maloměstská idyla. Ellery se dokonce zakouká do krásné dívky Patty. Podniknou spolu mnoho jízd v otevřeném kabrioletu, ona ho okouzlí svou nevázaností, mládím a spontánností. Patty, vlastním jménem Patricie Wrightová pochází z té nejlepší rodiny. Její předci dokonce Wrightsville založili. Vážená rodina a nejbohatší v okolí. Ellery se s nimi brzy spřátelí, a prozradí, že sem přijel kvůli psaní. Stále však tají své pravé jméno, je tu Smithem. Pseudonymem, který začíná postupně vstupovat do jeho vlastní osobnosti. Vedou spolu dokonce rozhovory. Radí si, co napsat do knihy, nebo jak se chovat v cizí společnosti. Oba jsou natolik prostupující, že často není poznat, který z nich domlouvá tomu druhému. To tu však není důležité. Přece každý z nás občas přemýšlí – ptá se, uvažuje, a nakonec dojde k nějakému řešení. Jako kdyby tento základní formotvorný prvek vytvářel vyšší rozměr inscenace. Takový, jako prožíváme denně i my všichni. Možná právě proto bylo Město malérů zařazeno v roce 2008 do Zlatého fondu Českého rozhlasu. Přitom natočené a vydané bylo již v roce 1977. Inscenace je totiž výjimečná, nejenom režií Jiřího Horčičky, ale celkovým zpracováním a hereckými výkony.

Horčička během sedmdesátých let prožíval své neúspěšnější profesionální období. Za svou práci získával mezinárodní ocenění a inscenoval dokonce na několika místech v Evropě. Ve Městě malérů můžeme zpětně ocenit specifika jeho práce. Kriminální seriálová inscenace, která má dohromady šest hodin a mnoho přes patnáct postav překvapí již svým obsazením. Herecká generace, která pomalu opouští současné divadelní scény, tu je tou nejmladší. Viktor Preiss, který loni oficiálně ukončil angažmá ve Vinohradském divadle, tu vystupuje jako mladý Jim Hate. Nejmladší dívku Patricii Wrightovou hraje Daniela Kolářová, její sestru Lolu Jana Hlaváčová. Většina ostatních interpretů je spojena s předešlou dekádou. A právě na nich režisér stavěl. Eduard Cupák tu je hlavní postavou, Ellery Queenem i Ellery Smithem. Herec s obrovsky širokými hlasovými možnostmi, který může svůj hlas ostrým střihem přesunout o celý rejstřík. Proti němu často stojí Carter Bradford, zřejmě nejznámější bas v historii českého dramatického umění, Miroslava Moravce. Objevuje se tu dokonce i bývalý herec Osvobozeného divadla Miloš Nedbal jako otec Wright. Tedy obsazení velmi výrazných osobností dnes možná pozapomenutých, v sedmdesátých letech však jedinečných.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2017

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Miláčik (Miláček, 1964)

Zoom in (real dimensions: 600 x 372)
Guy de Maupassant. Rozhlasová dramatizace Vlado Štróbl. Překlad Štefan Horváth. Hudba rytmická skupina, řídí Siluš Pohanka. Režie Vlado Štróbl.

Účinkují Mária Kráľovičová, Eduard Bindas, Ľudo Ozábal, Darina Vašíčková, Viliam Záborský, Viera Bálinthová, Zdena Grúberová a další.

Nastudoval Československý rozhlas v roku 1964. Repríza 28. 3. 2017 (Rádio Devín, 21:28 h.; 100 min.).

Pozn.:  Miláčik je Maupassantov najvýznamnejší satirický román. O karieristovi, ktorý sa pomocou žien vyšvihne z biedneho postavenia až do vládnucich kruhov. Dobrodruh bez vzdelania, poddôstojník Georges Duroy sa vďaka priateľovi uchytí ako novinár. Zapáči sa bohatému Walterovi, zvedie mu ženu a po ďalších ľúbostných dobrodružstvách a politických intrigách sa ožení s jeho dcérou Suzanne. Pekný, šarmantný mladík využíva svoje fyzické prednosti na získanie postavenia a majetku, jeho život miláčika žien sa zmení… Hoci autor sa nezaujímal o politické udalosti, francúzska koloniálna expanzia a koristenie z nej sa odrážajú aj v tejto satire politických a novinárskych kruhov.

Strana A (2017)

Jaký je život bez sexuální touhy a romantické lásky? Zhasni, zavři oči a zaposlouchej se do příběhu ženy, která se nikdy do nikoho nezamilovala. Příběh o asexualitě natočili Bohdan Bláhovec a studio Needles.

Natočeno 2017. Premiéra 29. 3. 2017 v rámci podcastu Zhasni. K poslechu zde.

Pozn.: „A už sis někoho našla?“ „Ano, potkali jsme se ve škole. Je to vysoký, hubený muž s tmavými kudrnatými vlasy a kulatými obroučkami, které rámují jeho obličej s dětskými rysy. Jeho hluboký hlas a temný pohled působí skoro až nepatřičně. Je inteligentní, vtipný a charizmatický. Spolužák z ročníku. Platonická láska.“ Až na to, že to není pravda a tento člověk prostě neexistuje. Pro společnost je pořád nešťastná láska přijatelnější vysvětlení toho, když je žena ve svých sedmadvaceti letech pannou, která nikdy s nikým nechodila, ba se s nikým nikdy ani nelíbala. Dalším krokem byla zlomová návštěva u psychologa, který se jako první zeptal: „A vám tohle vadí?“. „Chcete na tom něco měnit?“.

Upozorňujeme, že obsah série může být nevhodný pro děti a mladistvé.

Zhasni! je audio projekt o sexu a intimitě mladých lidí. První původní podcast z produkce Českého rozhlasu odkrývá jejich city, vztahy, vášně a touhy a zachycuje dění za dveřmi ztemnělých pokojů. Devítidílná podcastová série Radia Wave nás vede od asexuality přes práh bolesti a smyslové slasti do světa BDSM. Dává nám pocítit erotické napětí během těhotenství, bere nás na lov zážitků přes online aplikaci i na swingers party.

České pověsti pro malé děti (2016)

Martina Drijverová. Audiokniha. Výběr českých pověstí.

Čte Arnošt Goldflam.

Natočeno 2016. Vydala Edika v roce 2016. (1 CD, 1 hodina 43 minut).

Pozn.: Audiokniha České pověsti pro malé děti seznámí malé posluchače se slavnou minulostí našeho národa. Probudí v nich zájem o naše písemné dědictví i hrdost na to, že jsou Češi. Autorka Martina Drijverová vybrala nejznámější a nejpůvabnější příběhy a převyprávěla je jazykem srozumitelným a přitažlivým. Čte Arnošt Goldflam.

Obsah:1. Praotec Čech – 2. Silný Bivoj – 3. Libuše a Přemysl – 4. Bruncvík – 5. Král Ječmínek – 6. Karlův most – 7. Kouzelník – 8. Blaničtí rytíři – 9. Dalibor – 10. Faustův dům – 11. Dívčí válka – 12. Synové Svatoplukovi – 13. Svatý Václav – 14. Horymír – 15. Oldřich a Božena – 16. Břetislav a Jitka – 17. Tatarská princezna – 18. Založení Nového města pražského – 19. Staroměstský orloj – 20. Golem.

Hovory – Jan Burian (2017)

Český písničkář Jan Burian vypráví o tom, jak ho ovlivnila hudba v divadle jeho otce E. F. Buriana. Na jeho novém cédéčku je podle něj nejdůležitější sdělení. Kdy složil první písničku a co jí vegetarián v nemocnici? Moderuje Jana Klusáková.

Natočeno 2017. Premiéra 28. 3. 2017 (ČRo Plus, 22:05 h.). K poslechu zde.

Šach (Šachy, 1990)

Jozef Heriban. Rozhlasová hra. Mistr zvuku Andrej Zmeček. Odpovědný redaktor Milan Materák. Režie Viliam Sýkora.

Osoby a obsazení: Bílý (Ľubo Roman) a Černý (Dušan Jamrich).

Nastudovala  Bratislava v roce 1990. Premiéra 31. 1. 1991 (Bratislava, 20:00 hod.; 47 min.),

Lit.: anonym: {Šach}. In Teleplus 2/1991 (článek). – Cit.: Rozhlasová dramatická tvorba je Jozefovi Heribanovi blízka už aj preto, že hneď po ukončení štúdia estetiky a slovenčiny na Filozofickej fakulte UK pracoval ako dramaturg hier pre staršiu mládež v bratislavskom rozhlase. V súčasnosti (rok 1991) je Jozef Heriban jedným z najúspešnejších dramaturgov a scenáristov kolibskej filmovej tvorby (na svojom konte má napríklad spoluautorstvo literárneho scenáru k filmu Utekajme, už ide a Južná pošta). V priebehu ostatných desiatich rokov napísal niekoľko pôvodných rozhlasových hier a za všetky získal ocenenia, či už v autorských súťažiach, alebo na piešťanskom festivale pôvodnej rozhlasovej dramatickej tvorby. Možno si spomeniete na tituly: debut Da capo al fine, Diagnóza 300, Hlasy pre Máriu, Tak sa usmej alebo Život na 55 minút.

Heriban získal za svoju hru Šach v súťaži na pôvodnú rozhlasovú hru (1990) prvú cenu. Porota vysoko ohodnotila filozoficko ladený komorný príbeh zo súčasnosti, za ktorého modelovou situáciou s presne rozostavenými figúrami (biely a čierny) možno dešifrovať nedávnu spoločensko-politickú situáciu (rok 1989) i určitú autorovu dezilúziu. Stretnutie tajného a sledovaného v dvoch časových obdobiach má v sebe napätie, napriek slovnému asketizmu a minimu informácií sa nám otvára obludný svet manipulácie s ľuďmi, ich prenasledovanie a zastrašovanie.

Na svedectvo (Na svědectví, 1990)

Ján Patarák. Dramatizace povídky  Jana Hevešiová. Odpovědný redaktor Jana Hevešiová. Technická spolupráce Andrej Zmeček, Jozef Bajtek. Režie Vlado Rusko st.

Účinkují Karol Machata, Vladimír Minarovič, Július Paluš, Magda Paveleková, Eva Krížiková, Július Vašek, Nataša Gräffingerová-Kulíšková, Jozef Šimonovič, Ján Patarák,
Jana Hevešiová.

Nastudovala Bratislava v roce 1990. Premiéra 30. 1. 1991 (Rádio Devín, 19:30 h.; 55 min.).

Vták posmievačik (Ptáček posměváček, 1990)

Gerald Durrell. Dramatizace  úsměvné grotesky z knihy Ostrov v nebezpečí.  Rozhlasová úprava Milan Frolo. Mistr zvuku Imrich Adamko, Alena Duchoňová. Odpovědný redaktor Berco Trnavec. Režie Magda Grandtnerová.

Účinkují Ivo Gogál, Zuzana Tlučková, Slavo Záhradník, Karol Machata, Juraj Predmerský, Andrej Hryc, Ivan Letko, Pavol Mikulík, Magda Paveleková, Július Pántik.
Nastudovala Bratislava v roce 1990. Premiéra 26. 1. 1991 (Bratislava, 19:45 hod; 58 min.).

Pozn.: Fantastická groteska rozpráva o dramatických udalostiach na fiktívnom ostrove na rozhraní Tichého a Indického oceána, kam prichádza mladý Angličan ako poradca miestneho vládcu. Idylický ostrov je však v tej dobe na pokraji vlastnej skazy – britská vláda tam hodlá pod zámienkou kontroly strategického územia postaviť vojenské letisko a priehradu, ktorá má zatopiť rozsiahle územie. Na tomto území však rastú posledné zvyšky kedysi hojného stromu, ktorý je nesmierne dôležitý pre prírodnú rovnováhu ostrova. Blahobyt zeme je závislý na poľnohospodárskej produkcii, ktorá by britským zásahom vzala ostrov za svoj. Tak sa mladý hrdina s niekoľkými kamarátmi rozhodne zachrániť ostrov pred ekologickou katastrofou.

Pirát a kráska (1990)

Francis Scott Fitzgerald. Dramatizace povídky Štefan Šmihla. Překlad Katarína Jusková. Hudba Juraj Dubovec.  Technická spolupráce Eva Moderová, Jaroslav Faksa. Zvuk Jaroslav Faksa. Odpovědný redaktor Alojz Čobej. Režie Ján Fakla.

Osoby a obsazení: Ardita Fernamová (Oľga Šulíková), její strýc (Andrej Mojžiš), Curtis Carlyle (Vlado Černý), Babe (Anton Brčka), hlas (Peter Vilhan).

Nastudovala Banská Bystrica v roce 1990. Premiéra 24. 1. 1991 (Bratislava, 20:00 hod.; 40 min.).

Pozn.: Príbeh o klamstve, láske a dobrodružstve. Francis Scott Fitzgerald patrí k takzvanej stratenej generácii amerických spisovateľov, ktorí vstúpili do literatúry v období po prvej svetovej vojne. Napísal niekoľko vynikajúcich románov, ťažiskom jeho literárneho diela sú však poviedky. (anotace)

Amok (1990)

Stanislav Gurka. Rozhlasová hra. Mistr zvuku Jozef Bajtek, Alojz Janeček. Odpovědný redaktor Vladimír Holan. Režie Peter Jezný.

Osoby a obsazení:  Ivan Ivančík (Boris Farkaš), Peter Rychnovský (Vlado Černý), poručík Javorský (Marián Zednikovič), Milan (Marián Slovák), Jano (Jozef Vajda), Ondrej (Vladimír Obšil), Martin (Matej Landl), dozorný roty (Dušan Kaprálik), dozorný útvaru (Július Paluš), náčelník (Ivan Romančík), 1. voják (Ivan Laca), 2. voják (Pavol Višnovský), 1. hlas (Štefan Manžár), 2. hlas (Dušan Vaňo), 3. hlas (Juraj Predmerský).

Nastudovala Bratislava v roce 1990. Premiéra 17. 1. 1991 (Bratislava, 20:00 hod; 67 min.).

Lit.: anonym: {Amok}. In Teleplus 2/1991 (článek). – Cit.:  Aktérmi pôvodnej rozhlasovej hry Stanislava Gurku Amok sú vojaci základnej prezenčnej služby, presnejšie dva druhy vojakov: mazák a holub. Mazáctvo a s ním spojené šikanovanie však nie je len špecifický problém týkajúci sa našej armády, je to častý jav pretrvávajúci aj v iných, profesionálnych armádach. Ak by sa ktosi pokúsil vykoreniť ho, musel by začať už kdesi na základnej škole alebo na učňovke. A tak nejeden mladý človek, ktorý príde na vojenčinu, pokračuje vlastne v tom, čo kedysi začal… Pritom rokmi podedené mazácke maniere nie sú len záležitosťou detí z rozvrátených rodín alebo mentálne zaostalejších chlapcov, šikanovania „podriadeného“ sa takisto dopúšťa napríklad gymnazista z usporiadanej rodiny. Akýsi nepísaný zákon, rokmi zaužívaná forma vojenčenia: najprv posluhuješ a trpíš, potom sa mstíš na tých, čo prídu po tebe.

Pri písaní svojej, v poradí šiestej rozhlasovej hry, vychádzal Stanislav Gurka opäť z faktov, pričom dokumentárne prvky v nej sú dokonale podriadené dramatickému tvaru. Príťažlivá tematika a forma hry zaujala nielen hercov a režiséra Petra Jezného, ale isto bude mať čo povedať aj rozhlasovému poslucháčovi. Inšpirátorom tohto príbehu z donedávna tabuizovaného vojenského prostredia bola rozhlasová redakcia armády a bezpečnosti, kde si koncom minulého roka (1990) „dokrútil“ Stanislav Gurka svoju základnú vojenskú službu. Počas nej sa mu naskytla možnosť nazrieť aj do zápisov vojenského psychológa i materiálov vojenského prokurátora.

Solo na trąbkę (Sólo na trubku, 1995)

Andrzej Mularczyk. Rozhlasová hra. Režie Janusz Kukuła.

Osoby a obsazení: Mistr (Jerzy Kamas), impresário (Krzysztof Kowalewski), trumpetista (Marian Opania), žena (Stanisława Celińska), dirigent (Krzysztof Gosztyła), ??? (Aleksandra Rojewska).

Natočeno 1995. Premiéra 17. 4. 1995 (Polskie Radio Dwójka, 60 min.).