A kdo je tady flákač?

Martin Čípek

(napsáno pro web Panáček v říši mluveného slova)

 New York, 1930. Sněží, je zima. Ulicemi Manhattanu se toulají dva muži. Jeden je starší, kolem šedesátky, možná víc, ten druhý je mladší. Nemají kde spát, jsou zmrzlí až na kost a přemýšlejí, kde by se mohli alespoň na chvíli ohřát. Po chvilce zaváhání se rozhodnou pro Pensylvánské nádraží. Co mají ti dva společného? Zdá se, že kromě momentální situace nic. Mladík je zpočátku otrávený, připadá mu, že s tím dědou budou jen samé starosti… je pomalý, zadýchává se, kašle. Stařec je naopak rád, že může někomu vyprávět o Dannym. Kdo je Danny? Přece hodnej chlapec. Nebo ne? Co když je to všechno jinak? 

 Pennsylvania Station, jedna z povídek Williama Faulknera, publikovaná v rámci Collected Stories (1934), je příběhem lidí žijících na okraji společnosti. Tuláci bez peněz a střechy nad hlavou ovšem nejsou jedinými aktéry Faulknerovy povídky; v retrospektivních flashbacích poznáváme Margaret, sestru staršího z mužů,a jejího syna Dannyho. A také pana Pinckskiho, majitele pohřebního ústavu.  

 Režisér Josef Červinka, který patřil mezi významné překladatele angloamerické literatury, měl k Faulknerovi blízko – řadu jeho povídek přeložil již v padesátých letech a nebylo tedy divu, že si pozdějivybral právě jednu z nich pro své vlastní rozhlasové zpracování. Červinkova hra Danny je hodnej chlapec (1968) je ve své podstatě monologická. Stařec (Vladimír Šmeral) využívá přítomnosti druhé postavy, zachmuřeného mladíka (Petr Haničinec), k tomu, aby mohl před posluchače předestřít osud svůj a svých blízkých. V popředí Červinkovy hry stojí tedy monolog jednoho ze dvou hlavních protagonistů a vše ostatní vstupuje do inscenace jen zpovzdálí. Typická je v tomto ohledu např. scéna na ulici, kdy dochází ke střetu mezi ženou a automobilem. Všechny zvuky (ruch ulice, brždění, výkřiky) včetně hlasu řidiče i postižené ženy znějí zdálky, jaksi mimochodem, a prolínají se s asociativně řetězeným proudem myšlenek starce. Schází tu také bližší konkretizace prostoruPosluchač jen tuší, že hra se odehrává na jedné z rušných manhattanských ulic; ostatně Červinka využívá naprosté minimum akustických vjemů, aby tento dojem potvrdil. Stejně tak je tomu ve flashbacích, které mají charakter až snového vyprávění, jak dokazují pomalé, unavené hlasy zúčastněných osob. Toto prolínání dvou a více časových rovin je pro Červinkův režijní styl více než typické – vzpomeňme například jeho pozdější použití v rozhlasové hře Uta z Naumburgu (1975), v níž je příběh středověké šlechtičny zasazen do jiného dobového rámce.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Když dva dělají totéž, nemusí to být totéž

Přemysl Hnilička
12. 3. 2019

Původně psáno pro Týdeník Rozhlas, neotištěno. Mezi napsáním a současností se některé detaily opět proměnily, ale většina napsaného má stále platnost.

Druhý program Českého rozhlasu (nezlobte se, „Dvojka“ mi málem nejde ani napsat, natož vyslovit) v únoru představil své nové vysílací schéma – a je to zatím pohled více než tristní. Milovníci rozhlasových her jsou samozřejmě zoufalí: šéfredaktor Nováček se zbavil jak nedělní večerní hry, tak i formátu, který tu byl přes šedesát let, a to sobotní hry pro mládež. Takové kroky opravdu nechápu, respektive nepochopím, v čem mohou zvýšit upadající poslechovost stanice. Snad že hry pro mládež poslouchali spíše dospělí pamětníci? Nebo snad hrála roli i zvyšující se „problematičnost“ nových her, v nichž se řešila témata potratu mladistvých nebo transsexualita, což vyvolávalo hysterické záchvaty zastánců starých pořádků?

Místo rozhlasových her tu ovšem máme zábavu až do ubavení se: Halinu Pawlowskou. Po poslechu několika vydání jejího nového pořadu Pokračování za chvilku (ano, slyšíte také odkaz na Pokračování za pět minut?) je jasné, oč tu půjde: reinkarnace starých dobrých historek, které jsme kdysi slyšeli v Banánových rybičkách (a už tehdy byly vyšeptalé), příprava krátkých rozhlasových „Bakalářů“, v níž Pawlowská vyzývá posluchače k posílání historek doslova čím trapnějších, tím lepších. Koneckonců, jak sama Halina v závěru pořadu přiznává: „Žádný příběh není hloupý / když ho od vás někdo koupí“.

Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Oldřich Nový: z Brna do Karlových Varů

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas)

Jméno Oldřicha Nového je pro většinu z nás známé z oblasti filmu. Někteří jsou schopni přidat znalost o tom, že Oldřich Nový měl také vlastní divadlo nebo si vzpomenou na jeho účinkování v inscenaci Činoherního klubu Hodinový hoteliér (1969, napsal Pavel Landovský). Co ale Nového účinkování rozhlasové? Kdo si na něj vzpomene? Panáčkův průvodce určitě ano.

Oldřich Nový se už ve třicátých letech věnoval tzv. Gramorevuím (později Radiokabaretům), které vysílal brněnský Radiojournal. Program Gramorevue byl prostý: šaramantní průvodce uvádí vtipným komentářem nové gramofonové snímky. Pořad dosáhl u posluchačů značné obliby, a tak došlo v letech 1929-1930 k zásadní proměně: v centru pořadu už nebyly reprodukované gramofonové snímky, ale živá vystoupení jak Oldřicha Nového, tak i jeho hereckých kolegů, z nichž nejčastěji vystupovali Jan Purkrábek, Karel Kosina, Mary Bártů, Máňa Maratová i bratři Šindlerové. I název pořadu se změnil – „Radiokabaret“.

Písně pro kabaret byly získávány z různých zdrojů – v Brně skládali pro divadlo Antonín Kincl, Jaromír Weinberger nebo Vilém Tauský, několik šansonů složil i brněnský herec, režisér a učitel např. Karla Högra Rudolf Walter. Pořad byl „zásobován“ ale i z pražských zdrojů, jakým byl například známý kabaretiér, vydavatel komických písniček a výstupů a především první český filmový herec Josef Šváb-Malostranský.

Když přešel Oldřich Nový z Brna do Prahy, využíval rozhlasu k přenosu ukázek z jeho divadelních inscenací, většinou z čistě reklamních důvodů. V roce 1941 dokonce připravil se svými hereckými kolegy pásmo písní k pětiletému výročí založení Nového divadla Oldřicha Nového.

Pozdější léta padesátá elegánům příliš nepřála, a tak se Oldřich Nový – vedle své činnosti pro divadlo – věnoval také rozhlasové režii. V mnoha operetních inscenacích se vyskytuje nejen jako režisér, ale také coby poučený vypravěč. V několika operetách (Po druhé na světě, Polibek Čanity) dokonce účinkoval.

V létech šedesátých se s jeho jménem setkáme opět, hraje a režíruje rozhlasovou úpravu dramatických frašek Hanse Sachse pod názvem Z moudrostí ševce Hanse Sachse (1965), herecky se představí také jako „muž s autoritou“ ve hře Miodraga Djurdjeviće Snídaně v motelu (1964).

Jednoznačně nejzajímavější je však rozhlasová úprava jedné z nejslavnějších inscenací Nového divadla – italská komedie Bruna Corry a Giuseppeho Achilla Jedenáctý v řadě (1966), kterou písňovými texty ve čtyřicátých letech opatřil František Kožík a která se hrála hned ve stovkách repríz.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Podpořte provoz Panáčka v říši mluveného slova i v roce 2019

Vážení a milí uživatelé,

chcete-li Panáčka podpořit v jeho existenci, pošlete prosím libovolnou částku na účet Komerční banky 35-1353320207/0100 a jako heslo uveďte „Panáček“.

Děkujeme! Tvůrci Panáčka v říši mluveného slova.

Hledáme ztracené rozhlasové hry! – O projektu Panáčka v říši mluveného slova

Projekt rozhodně není nový, chceme jej ale připomenout: nemáte doma magnetofonové pásky s mluveným slovem? Nebo nevíte, co na páskách je? Kontaktujte nás na adrese mluveny{tecka}panacek{zavinac}seznam{tecka}cz – možná máte natočenu hru, literární pásmo nebo četbu, která už v oficiálních archívech neexistuje!

Přemysl Hnilička

tapedeckJedním z témat, které mne jako fanouška mluveného slova trápí a nutí mne znovu a znovu se k němu vracet, je pátrání po rozhlasových hrách, které byly smazány; ať už v letech padesátých, sedmdesátých, osmdesátých či i v letech po Listopadu 1989. Především v létech šedesátých byly natočeny vynikající rozhlasové hry s prvotřídním obsazením; ani to je však nezachránilo před barbarskou likvidací – ať už bylo důvodem téma hry, jméno autora či režiséra nebo protagonisty.

Na toto téma už na Panáčku vznikl článek, mezi záznamy na této webové stránce najdete mnoho her, jejichž záznamy končí prostým a smutným „smazáno“; bylo tedy načase udělat něco pro to, aby se tento stav změnil.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Host Apetýtu – Veronika Šranková (2019)

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 20. 3. 2019 (ČRo Brno) v rámci pořadu Apetýt.

Lit.: Opltová, Ludmila – Vykoupilová, Jarka: Hipoterapeutka Veronika Šranková: U koně je nejdůležitější klid. In web ČRo Brno, 20. březen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Projekt Emil pomáhá vymyslela nadšená mladá žena Veronika Šranková. Jde o jedinečnou hipoterapii s malým koněm plemene Falabella, který může i za ležícími pacienty.

Toto plemeno se vyznačuje klidnou povahou a nízkým vzrůstem – konkrétně Emil má v kohoutku 80 centimetrů.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Nezávislost justice stojí před jednou z největších zkoušek od roku 1989 (2019)

Petr Honzejk. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Honzejk, Petr: Petr Honzejk: Nezávislost justice stojí před jednou z největších zkoušek od roku 1989. In web ČRo Plus, 18. duben 2019 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Píaríste hnutí ANO musí mít těžkou hlavu. Policie podala návrh na obžalobu Andreje Babiše v kauze Čapí hnízdo a hrozí, že bude nutné přepisovat morální kodex. V něm dnes stojí, že „reprezentant, který je obžalován z úmyslného trestného činu, neprodleně rezignuje na volený mandát, na svou funkci v Hnutí a na členství v Hnutí“. Kodex se už kvůli Babišovi přepisoval. Původně, do roku 2017, v něm stálo, že k povinné rezignaci stačí, aby dotyčný byl z trestného činu obviněn.

Tradice, náboženství a Velikonoce (2019)

. Glosa.

Natočeno 2019. Premiéra 17. 4. 2019 (ČRo Plus) v cyklu Glosa Plus.

Lit.: Kroupa, Daniel: Daniel Kroupa: Tradice, náboženství a Velikonoce. In web ČRo Plus, 17. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Jak opojný byl ten pocit svobody, když jsem se jako mladý člověk odpoutal z finanční závislosti na rodičích a říkal jsem si, že teď konečně mohu svůj život utvářet po svém!

Domníval jsem se, že mohu ze sebe setřást všechen ten balast, kterým mě obtížila dětská minulost a žít docela jinak než žili všichni moji předkové. Žádné zvyky, žádné tradice, žádné opakování chyb, kterých se dopouštěli oni, nadále jsem se chtěl řídit jenom sám sebou a žít výlučně pro budoucnost.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Rozhovor Veroniky Ruppert a Martina Minhy – Tomáš Formánek (2019)

„My Češi jsme jako křečci. Musíme mít doma všechno třikrát,“ říká na Radiu Wave vizionář Tomáš Formánek.

Natočeno 2019. Premiéra 12. 4. 2019 (ČRo Rádio Wave, 42 min.).

Lit.: Minha, Martin: Vizionář Tomáš Formánek: Sleva je pro Čechy jako droga. Vše kupují třikrát. In web ČRo Radio Wave, 12. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Schválně se podívej u svých známých do jejich lednice. Je úplně plná, ale ne vždy tam najdeš to, co potřebuješ. A hlavně často prochází všechny možné věci, které nakonec vyhodíš. 40 % odpadu pochází z domácností. Řetězec vyhodí jen 6 %. V průměru vyhodí domácnost v ČR za rok zboží v hodnotě až dvaceti tisíc. A to jsou peníze, které nám pak třeba chybí na dovolenou,“ vysvětluje na Radiu Wave Tomáš Formánek, odborník na řízení dodavatelských řetězců.

Tomáš Formánek v Rozhovoru pro Radio Wave přirovnával velký sklad potravinového řetězce k běžné lednici v české domácnosti. Díky častým slevám v ní jsou podle něj často zbytečné zásoby, které nevyužijeme. „My jako Češi, když můžeme být v něčem špatném mistři světa, tak se nám to podaří. Máme nejvyšší podíl na světě v tom, co nakoupíme ve slevách. 56 % maloobchodních tržeb je ve slevách. To je další plýtvání. My si nevážíme té ceny. Furt musíme někomu zlevňovat. My ve firmě pracujeme s těmi řetězci. Snažíme se dělat osvětu. Snažíme se jim vysvětlit, že to není dobré. Všichni to ví, ale nejsou schopni z té spirály vypadnout. V České republice se vytisknou 4 miliardy 20stránkových letáků ročně. Ročně na jednoho občana, který využívá letáky, padne třeba 120 stromů. To jsou hrozitánská čísla,“ vysvětluje v Rozhovoru Martina Minhy vizionář Tomáš Formánek.
Přečtěte si zbytek příspěvku »

Příběhy pokladů – Plasy a Italové v Čechách (2019)

Připravila Patricie Polanská.

Natočeno 2019. Premiéra 20. 4. 2019 (ČRo Plus, 26 min.) v cyklu Dnešní Plus.

Lit.: Polanská, Patricie – Přinosilová, Jana: Příběhy pokladů: Plasy, Santini a Italové v Čechách. Kde by bylo baroko bez italské kolonie v Praze? In web ČRo Plus, 20. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Bez vody se stavba zřítí.“ Tento latinský nápis umístil na jeden ze základních kamenů barokního konventu kláštera v západočeských Plasích jeho architekt, Jan Blažej Santini. Architekt, který vytvořil výjimečné stavby mimo jiné v unikátním stylu tzv. barokní gotiky. Spolu s rodinou Dientzenhoferů patří k vrcholným představitelům barokní architektury u nás.

Jenže tehdejší stavitel nerýsoval jen složité půdorysy,  bohaté a rozevláté ozdoby fasád, říms a schodišť. Musel si poradit s mnohem přízemnějšími problémy – třeba s podmáčeným terénem. Kdo vlastně stavěl barokní stavby, kterými se dnes pyšníme?


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Osobnost Plus – Janek Ledecký (2019)

Janek Ledecký, kytarista, skladatel, zpěvák. Když odešel ze superúspěšné sólové dráhy, kolegové si ťukali na čelo. Jenže on vytáhl Shakespearův text a udělal muzikál Hamlet. Muzikál, který sklízel úspěch nejen doma, ale i venku. A muzikálům zůstal věrný. Moderuje Barbora Tachecí.

Natočeno 2019. Premiéra 18. 4. 2019 (ČRo Plus, 10:34 h.).

Lit.: Tachecí, Barbora – Chvátalová, Kateřina: Janek Ledecký: Církve považuji za politické partaje, které jsou jen obohacené iracionálním prvkem. In web ČRo Plus, 18. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Janek Ledecký patřil v devadesátých letech mezi čelní hvězdy popové scény. Hudbou se živí celý život „Hned od státnic, které jsem udělal na právech, jsme odjeli se Žentourem na turné. Takže jsem nikdy nenastoupil do nějakého zaměstnání,“ říká.

„Poslední doba, kdy jsem měl nějaké zaměstnání, byla v nultém ročníku. To jsem myl 8,5 hodiny denně černé nádobí na koleji Větrník. Od té doby mám nepřetržitou dovolenou. Když nemáte týden rozdělený na pracovní dny a dny volna a děláte, co vás baví, tak je to dobré, ne?“ dodává dnes především tvůrce muzikálů.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Klausové táhnou do boje (2019)

. Komentář.

Natočeno 2019. Premiéra 15. 4. 2019 (ČRo Plus, 4 min.) v cyklu Názory a argumenty.

Lit.: Leschtina, Jiří: Jiří Leschtina: Klausové táhnou do boje. In web ČRo Plus, 15. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Po vyloučení Václava Klause mladšího z ODS reagoval jeho otec rychle a stručně: „Dříve či později musí vzniknout nová a skutečná pravicová strana.“

Není tedy překvapením, že jeho syn oznámil založení vlastní strany, v níž má Klaus starší hrát, řečeno slovy juniora, emeritní roli.

Takováto formace pod značkou Klaus a syn jistě bude vzbuzovat pozornost. „Musí tam být hospodský na vesnici, trenér fotbalistů, aby nesl étos, chci se obrátit k lidem až do těch vesniček,“ líčí Klaus mladší své představy o venkovské působnosti své partaje. Což je prostředí, kde může zabrat už samotné slavné jméno, které by mohlo za jistých okolností vynést klausovské uskupení do Poslanecké sněmovny.


Přečtěte si zbytek příspěvku »

Erikine ľalie (Eričiny lilie, 1999)

Vincent Šikula. Esej. Režie Ria Paldiová.

Čte František Kovár.

Natočeno 1999. Repríza 20. 4. 2019 (SRo 8 Rádio Litera, 9:25 h.; 19:25 h.).

Pozn.: „V Dubovej pri Modre je na cintoríne náhrobný kameň. Na ňom fotografia dievčaťa staršieho ako ja. Erike Grossovej som kedysi pomáhal rozsádzať ľalie. No má tam len fotku, ona tam nie je. Možno je pochovaná niekde v Poľsku…“ Esej z detstva Vincenta Šikulu – ERIKINE ĽALIE – nekončí vôbec tak, ako začína, detsky nevinne. Čítať vám bude František Kovár o 9:25 alebo večer o 19:25. (anotace)

Náhrdelník/Obojok 1/5 (Náhrdelník/Obojek, 2016)

Jana Bodnárová. Četba na pokračování. Redakce Jozef Palaščák. Hudbu vybral Alexander Berta. Zvuk Peter Krajčovič. Režie Júlia Rázusová.

Čte Adriana Ballová.

Připravil Slovenský rozhlas Košice v roce 2016 (5 x 30 min.). Premiéra 21.-25. 11. 2016 v cyklu Čítanie na pokračovanie (SRo 3 Rádio Devín).

Pozn.: Kniha Náhrdelník/Obojok je inšpirovaná životom a dielom umelca – novátora židovského pôvodu Ernesta Špitza. Pohnuté osudy jeho rodiny a jeho snaha o umeleckú reformu v povojnovom Československu, pútavý príbeh, dramatické situácie – to všetko sú dôvody, pre ktoré Čítanie na pokračovanie počúvať. Ale hlavným dôvodom je mať možnosť vystaviť sa senzuálnemu, sugestívnemu štýlu autorky knihy Jany Bodnárovej.

Bude letos vůbec jaro? (2019)

Pavel Švanda. Velikonoční fejeton. Dramaturgie Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Čte Vladimír Hauser.

Připravilo Brno v roce 2019. Premiéra 20. 4. 2019 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 17:00 – 18:00 h.; 8 min.).

Lit.: Švanda, Pavel: Bude letos vůbec jaro? ptá se ve svém fejetonu Pavel Švanda. In web ČRo Brno, 19. duben 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.:  Básník, prozaik, esejista a emeritní profesor Divadelní fakulty JAMU je autorem velikonočního fejetonu, který vysílá rozhlasový magazín Aleny Blažejovské Zelný rynk.

Ke dnům velkých křesťanských a židovských svátků se hodí spíš ticho než zábavné povídání. Proto tou dobou bývá mediálně obráběno hlavně jaro. Znáte to: sluníčko, kočičky a koťátka, zajíčci a taky kuřátka, zelená travička, zahrádkáři na zahrádky, vajíčka a štěňátka. Záplava zdrobnělin jako symbolů života, který se k nám vrací po zimě.  Čtenáře takové slovní pohlednice moc nevzruší, ale svým způsobem je každoročně znovu očekává. Avšak když se podíváte na ta věčná témata zblízka, spatříte zásadní rozdíl. Bohové nepochybně v našich životech existují. Jaro si opakovaně tak trochu vymýšlíme.


Přečtěte si zbytek příspěvku »