Evidentní případ (1993)

Přidal: Přemek |

Březen 13, 2008

Jaroslav Putík. Povídka. Režie Jan Fuchs.

Účinkuje Milan Neděla.

Natočeno v roce 1993 (21min.). Repríza 16. 3. 2008 (ČRo 3 Vltava, 1:30 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 13. 10. 2014 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.) v cyklu Kabinet; 26. 7. 2023 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.) ke 100. výročí narození autora.

Lit.: anonym: Bochánek, Míla nebo Degustace. Poslechněte si povídky spisovatele Jaroslava Putíka! In web ČRo 3 Vltava, 24. červenec 2023 (článek). – Cit.: Jaroslav Putík byl český spisovatel, novinář a překladatel. Narodil se 25. července 1923 v Mostě jako syn tesaře. Kvůli otcově práci se rodina během Putíkova dětství několikrát přestěhovala, až se usadili poblíž Prahy. V roce 1940 se aktivně zapojil do protinacistického odboje jako člen levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. O dva roky později byl nacisty zatčen a odsouzen ke třem letům za „přípravu velezrady“. Vystřídal několik věznic, mimo jiné i koncentrační tábor Dachau. Domů se vrátil vážně nemocný, ale i přes velmi skeptické prognózy lékařů se brzy zotavil, odjel do Ústí nad Labem a začal pracovat jako tajemník Svazu české mládeže a psát do deníku Mladá fronta.

Po válce, kdy absolvoval Novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, pracoval v různých periodikách (Lidové noviny, Literární noviny, Tvorba) a od roku 1964 byl ve svobodném povolání. Přestože po sovětské okupaci nesměl do konce osmdesátých let publikovat, nadále zůstával aktivní a pod jmény kolegů překládal z němčiny a francouzštiny. Ve své tvorbě, ve které najdeme jak cestopisné reportáže a deníky, tak i romány, se často zabýval tématem ztráty lidskosti a krizí společnosti, ve které ale hledá jedince, kteří nepodlehnou stereotypům doby.

V roce 2013 získal cenu PEN klubu za celoživotní dílo. Cenou Egona Hostovského byly oceněny jeho romány Muž s břitvou a Plyšový pes. Jaroslav Putík zemřel v Praze 31. října v roce 2013. (…)

V povídce Evidentní případ autor uplatnil zdánlivý dialog návštěvníka, zapáleného účetního, a redaktora, kterému přišel účetní přednést problém či návrh na změnu. Ve skutečnosti převažují pasáže příchozího, který rozvíjí své teorie a stížnosti, avšak vědoucí a jakoby nad věcí je redaktor, který je komentátorem, glosátorem. V povídce lze postřehnout názvuky společenské kritiky, kterou bylo možné po malých doušcích po tuhých padesátých letech v době vzniku Putíkovy sbírky vkládat do literárních textů – rušení nebo narušování celých oborů, jejichž postupy byly považovány za pozůstatky kapitalismu, ironická narážka na nekritické přejímání terminologie z Ruska atd.

Povídka je ze souboru Pozvání na zámek. Kritik Jiří Opelík nazval Jaroslava Putíka v dobové recenzi v souvislosti s touto sbírkou pátravým racionalistou. Vyjadřuje tím, že autor přichází se svými krátkými prózami z novinářského prostředí i jeho důvěrnou znalost lidí, jejich slabostí i zvláštností a schopnost vybavit příběh výborně odpozorovanými detaily ze života. (…)

Povídky