Osudy – Klobouk na vodě 1/10 (2014)

Přidal: Premek |

Duben 17, 2014

Wojciech Bonowicz. Četba na pokračování ze vzpomínek básníka a spisovatele na kněze a filozofa Józefa Tischnera. Z vlastního, dosud nevydaného překladu připravil Jiří Červenka. Hudební spolupráce Josef Plechatý. Režie Lukáš Hlavica.

Účinkuje Miroslav Táborský.

Natočeno 2014. Premiéra 14. – 18. a 21. – 25. 4. 2014 (ČRo 3 Vltava, 11:30 h.; 10 x 30 min) v rámci cyklu Polský rok.

Lit.: anonym: Wojciech Bonowicz: Klobouk na vodě. In web ČRo 3 Vltava, duben 2014 (článek). – Cit.: (…) „Nejprve jsem člověkem, potom filozofem, pak dlouho a dlouho nic, a teprve potom knězem,“ říkával o sobě žertem Józef Tischner (1931–2000). Pro většinu Poláků však byl především duchovní autoritou.

Jeho činnost byla od počátku spojena s hnutím Solidarity. V osmdesátých letech minulého století chodilo na Tischnerova kázání pod horou Turbacz u Nového Targu tisíce lidí.

Tischner byl hrdý na svůj góralský původ a mnohé své projevy pronášel v rodném dialektu. Po pádu komunismu se stal velmi populární díky svým vystoupením v rozhlase a televizi. Napsal řadu pojednání a esejů věnovaných filozofické a teologické problematice, z nichž nejznámější je Historie filozofie po góralsku.

Góralský humor a filosofie

Složitá Tischnerova osobnost se stala předmětem zájmu mnoha historiků a publicistů. První ucelený Tischnerův životopis napsal a v roce 2001 vydal básník a publicista Wojciech Bonowicz (nar. 1967).

K němu o deset let později přidal biograficky uspořádanou knihu, stavějící na Tischnerově zvlášť vytříbeném smyslu pro humor, s názvem Klobouk na vodě (Kapelusz na wodzie. Gawędy o księdzu Tischnerze – nakl. Znak, Krakov 2012).

Proč právě tento název? Vysvětlení nám poskytne jeden góralský vtip: Během povodně stáli chlapi u mostu přes Dunajec a pozorovali, co se děje. Jejich úvahy měly vždy jediné téma: jestli voda most odnese, nebo ne. Tentokrát je však zaujalo něco jiného: horalský klobouk plující po vodě. Dívají se – najednou se zastaví. A za chvíli – proti proudu. Zase se zastaví – a po proudu. „Co to je? Zázrak?“ ptá se jeden. „Ale ne, to je enem Franek Gąsienica. Pravíl, že má velkú vodu v řiti a oře.“

Na nobelovku je nejlepší sviští sádlo

V polovině 90. let přednášel Tischner na anesteziologickém kongresu v Zakopaném. Vystoupil s dlouhou přednáškou o různých koncepcích medicíny a o tom, jaký vliv na ni měla filozofie. A na závěr nečekaně vychválil léčivé vlastnosti svištího sádla: „Když paní Szymborská dostala Nobelovu cenu, byla právě v Zakopaném. A televize pospíchala, aby s ní udělala rozhovor. Jakási babka se ptá, kam všichni běží. Szymborská, vysvětlují jí, dostala Nobelovku. A babka na to: Na nobelovku je nejlepší sviští sádlo.“