Oféliin hlas 1/5 (2014)

Přidal: Premek |

Duben 17, 2014

Clara Janés. Četba na pokračování. Setkání s básníkem a mýtem. Autobiografický příběh Ofélie Vladimíra Holana. Překlad Adriana Krásová. Režie Tomáš Soldán.

Účinkuje Olga Kaštická.

Připravila Olomouc v roce 2014. Premiéra 14. – 18. 4. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 5 x 30 min).

Lit.: Soldán, Tomáš: Clara Janésová: Oféliin hlas. In web ČRo 3 Vltava, duben 2014 (článek+ ukázka k poslechu). – Cit.: Četba z knihy nazvané Oféliin hlas španělské básnířky a překladatelky z češtiny Clary Janésové. Ta v knize poetickým jazykem vypráví svůj příběh setkání s básníkem Holanem.

Vrátíme se tak do sedmdesátých let, kdy navštívíme pražskou Kampu i barcelonskou čtvrť Pedralbes, zavítáme však také do prostoru mezi tato dvě místa – do prostoru mýtu a tajemství.

Setkání na hraně mýtu a skutečnosti

Celý můj život byl prologem k tomuto okamžiku. Tuto větu – následovanou pomlkou – pronáší španělská básnířka Clara Janésová ve své knize La voz de Ofelia. Troufalé přiznání, že více než třicet let jejího žití bylo jen přípravou, jakýmsi seminářem k setkání s člověkem, kterého celou tu dobu ve svém životě tušila, zní i dnes jako něco přinejmenším tajemného.

Když však Španělka jen o chvíli později přiznává, že místem onoho setkání byl ostrov Kampa a tím dávno tušeným byl básník Holan, chce se čtenáři na chvíli ustrnout v úžasu. A vtírají se otázky – jak se španělská literátka dostala k Holanovi? Co ji přimělo jednoho dne sednout do letadla a namísto odpovědi na Holanův dopis přiletět do Prahy? Co cítil Holan k ní? Několik odpovědí může nabídnout text knihy, která Janésové v Česku vyšla pod názvem Oféliin hlas.

Už z názvu je možné vyčíst cosi o vztahu těchto dvou básníků – Holanova Noc s Ofélií sice zůstala nedokončená, přesto však v jejích verších tušíme Barcelonu a jednu její obyvatelku, která „kladla na stůl mušle, lastury a škeble…“

Právě Barcelona, respektive její okrajová čtvrť Pedralbes, je jedním z dějišť Oféliina hlasu. Tím dalším je pochopitelně Kampa, Holanův byt v domě U Lužického semináře, i jeho předchozí místo v dnešní takzvané Werichově vile.

Příběh knihy má však ještě jedno dějiště. Je jím svět mýtu. Právě takový svět, jaký ožil v Noci s Hamletem, jaký měl povstat i v Noci s Ofélií, přesně takový prostor – kdesi mezi literaturou a skutečností – je kulisou neuvěřitelného vyprávění o znovuobjevení lásky, něhy, ale také poezie, je to příběh o návratu do života, příběh Eurydiky vyvedené z podsvětí.

Oféliin hlas nám zároveň představí Prahu sedmdesátých let očima třicetileté Španělky. Ta se hned v úvodu velmi upřímně ptá sama sebe – jak bude vypadat cesta do země, o které nic neví, za člověkem, jehož jazykem nemluví?

Namísto odpovědi poslouží posluchačům stanice Vltava pětidílná četba na pokračování, ve které Oféliin hlas představíme tak, jak jej přeložila Adriana Krásová.

Četba na pokračování