Monolog, Čajovna (2014)

Přidal: Premek |

Květen 6, 2014

Emil Hakl. Dvě povídky ze sbírky Hovězí kostky. Připravila Kateřina Rathouská. Režie Aleš Vrzák.

Čte Jiří Vyorálek.

Natočeno 2014. Premiéra 5. 5. 2014 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h.; 30 min) v cyklu Moderní povídka. Repríza 4. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 0:35 h.) v cyklu Noční bibliotéka; 7. 5. 2018 (ČRo 3 Vltava, 14:30 h.); 15. 8. 2024 (ČRo 3 Vltava, 13:30 h.).

Lit.: Mačas, Dominik: Jedno odpoledne, Vzpomínka na Ozzyho, Trainspoking a další povídky pražského ahasvera Emila Hakla. In web ČRo 3 Vltava, 14. srpen 2024 (článek). – Cit.: Pracoval jako aranžér, knihovník, skladník, strojník čerpací stanice a zvukař, živil se jako textař v řadě reklamních agentur i jako novinář. Všechny své nabyté zkušenosti bohatě zúročuje ve svých knihách a sám i přiznává, že píše hlavně o sobě. (…)

Ačkoliv v širší známost vešlo Haklovo jméno teprve v souvislosti s jeho prózami, jeho literární začátky spadají už do 80. let. Oficiálně Emil Hakl debutoval v roce 1991 a to jako básník sbírkou Rozpojená slova. O deset let později mu vyšla druhá sbírka Zkušební trylky z Marsu.

„Je to moc divný, když čtyřicetiletej chlápek píše poezii?“ svěřuje se v hospodě na konci 90. let kamarádovi Václavu Kahudovi. „To už se musí mít člověk pořádně rád, to musí nastat masivní egoistická hysterie, aby to mohlo pokračovat. Takovýhle sebestředný hovado ze sebe a sám sobě dělat nebudu, ale co budu dělat, to nevím.“ Kahuda mu připomíná jeho tisíce zážitků, neskutečných historek, průserů a trapáren, u kterých všichni brečeli smíchy a váleli se pod stolem. „A těch ženských?“ A radí mu: „Normálně vyprávěj, nekóduj to do veršů! Pusť to a uvidíŠ!“ Souběžně se sbírkou Zkušební trylky z Marsu v roce 2021 tak vychází i první Haklovy prózy – soubor povídek Konec světa. Od té doby Haklových sbírek povídek vyšlo už několik a právem ho řadí mezi nejvýznamnější osobnosti současné české literatury. (…)

První povídka je železniční vaudeville. Cesta vlakem z Masarykova nádraží do Poříčan za sestřenkou. Po cestě si k vypravěči přisedá žena ve středním věku a chrlí na něj svůj život. A on naslouchá, potřásá hlavou a krčí rameny. Za okny vlaku ubíhá krajinase vzpomínkami z dětství. Ve druhé povídce vypravěč přichází do čajovny. Vybírá čaj a vlastně ani neví, jaký by rád. Venku sněží. Dvě povídky ze sbírky Hovězí kostky. (…)

Povídky