Civilizace – V kůži rekruta Velké války (2014)

Přidal: Premek |

Červenec 2, 2014

Připravila Adriana Krobová.

Natočeno 2014. Premiéra 27. 6. 2014 v rámci pořadu Leonardo (ČRo Plus, 21:40 h.; 20 min.).

Lit.: Krobová, Adriana: Civilizace: V kůži rekruta Velké války. In web ČRo Plus, červen 2014 (článek + nahrávka ke stažení). – Cit.: V roce 1913 pracoval na poli a chystal se převzít hospodářství. V roce 1914 rukoval a toužil pouze po přežití. Příběh Jana Šmatlána v Magazínu Leonardo Civilizace připomněl strasti Velké války, která přepsaly osudy milionů rodin.

Velká válka patřila dlouhý čas k trochu opomíjeným tématům, přestože byla v mnohých ohledech přelomová a snad v každé obci najdete pomník, který ji připomíná. Letošní 100. výročí mnohé změní. My jsme 1. světovou válku rozhodli vidět očima skutečného člověka, který měl svou rodinu a své životní plány, které Velká válka zcela změnila.

Jan Šmatlán se narodil 8. července v roce 1894 ve Svaté Kateřině u Poličky. Měl pět sourozenců, bratra Františka a sestry Františku, Annu, Marii a Filomenu. Rodina obdělávala necelé 4 hektary polností, které měl Jan převzít, ale k tomu už nedošlo. V říjnu 1914 musel tehdy dvacetiletý Jan narukovat k c. a k. pěšímu pluku č. 98 do Vysokého Mýta. Odtud byl odvelen do Jaroměře, aby absolvoval výcvik pěšáka. Dvakrát se mu podařilo uniknout zařazení do pochodového praporu, který odjížděl do války, ale 11. ledna 1915 byl poslán do Hradce Králové, kde se stal součástí pochodové setniny c. a k. praporu polních myslivců č. 2. Ještě v lednu dorazil na karpatské bojiště do zasněžených pozic nedaleko Malastovského průsmyku…

Příběh Jana Šmatlána se podobá bezpočtu dalších. Nic netušící mladík je odeslán do boje, kde se musí naučit přežít. Podobně je na tom opuštěná rodina, které náhle chybí síla pro práce v hospodářství. Velká válka nepřepsala pouze mapu Evropy, ale především myšlení lidí i další vývoj společnosti. Co čekalo nové rekruty po vyhlášení všeobecné mobilizace? Jak probíhal výcvik a co všechno fasovali do boje? Co všechno můžeme vyčíst z dopisů z fronty? Nejen o tom jsme si v Magazínu Leonardo Civilizace povídali s historiky Vojenského historického ústavu – Mgr. Tomášem Kykalem, Zdeňkem Špitálníkem a Bc. Janem Skramoušským. Při natáčení jsme se společně s Danem Mrázkem pokusili rekonstruovat jednu z možných cest, kterou mohl Jan Šmatlán projít od první chvíle, kdy se dozvěděl o svém rukování, až do chvíle poslední…

Z dopisů Jana Šmatlána
Při poznávání života Jana Šmatlána hrají velmi významnou roli dochované dopisy, které posílal své rodině z fronty. Mnohdy den po dni zjišťujeme, jak probíhal výcvik v terénu i tzv. škola, kde rekruti spali, co jedli, co nejvíce scházelo a čeho byl naopak dostatek. V dopisech nacházíme radost z poznávání nových míst, ale i strach z budoucnosti. Mnohé napoví dopis z ledna 1915, kdy už byl na cestě na frontu: „…V pondělí odpoledne jsem poprvé spatřil Hradec, biskupské sídlo. Jest to krásné veliké město. Kdo by to byl dříve řekl, že se dostanu do Hradce a za jakých okolností. Avšak dlouho zde nezůstaneme, za krátký čas pojedeme pryč do pole. Kdy určitě jedeme, Vám nemohu psát, poněvadž to nevím ani sám, ani to šarže nevědí. Až budem připraveni, budem čekat jen na telegram a pak hned pojedem.
Musím Vám také psáti, jak jsem se sem dostal. Když v Jaroměři sestavovali, marškompanii, tak jich hromadu zbylo. Jedna kompanie musí mít dvě stě padesát mužů dohromady. Kompanie se dělí na tři cúky. Zde v Hradci též sestavili marškompanii a zde mají méně mužů, neměli je kde vzít, a tak my jsme museli sem jeti na dodělání kompanie. Já jsem se tomu bránil, ale nebylo plátno, musel jsem jeti. Vymlouval jsem se, že nejsem zdráv.
Hned třetí den, ve středu, jsme fasovali šaty, rystunk a všecko, co budem potřebovat. Šaty máme nové, šedé, čepici, dvoje nové boty, mantl (plášť), namísto telat máme ruksaky. Máme je naplněny všelijakými věcmi. Máme dvoje prádlo, tenké a silnější, dvoje onuce a jedny onuce pouze papír, dvě vesty papírové a jednu vestu s kožešinou, rukavice, štyclata, teplý pás do půli proti nachlazení, pytlík na hlavu, feldšpaltnu (polní lopatka), feldflašku, konzervy dvě, v plechovkách kafe, trochu rýže, koření, kousek cukru, kartáč, mýdlo, nitě, jehly, knoflíky, kus žokoviny, celtu (plachtu na postavení bud), k tomu kolíčky, čtyřhranný plechový šálek, novou deku, šálku na krk, jest toho celá spousta, něco možná ještě dostáném, možná, že jsem něco zapomněl napsati. Když se to dá všechno do ruksaku, jest to těžké a ještě až dostáném sto dvacet patron, to bude teprv těžké.
Odpusťte, že Vám tak dlouho nepíši. Vím, že s toužebností ode mne čekáte psaní, ale já si nemohu pomoci. To musíte uznat, tolik věcí fasovati že to dá práce a starostí, nemám ani chvíli času, toto psaní jsem psal na dvakrát…Ještě jsme dostali obvaz pro první pomoc při postřelení. Dále plechovou kasličku a v ní lístek, všecko tam je napsáno, odkud a tak dále. Kdyby padl, aby se vědělo, kdo to je.“

Janovy dopisy prozrazují řadu zajímavostí také o dění kolem: „…Já jsem také v Haliči… Jest zde velmi chudo a draho. Koupit není možná nic, aneb draho. Půl litru rumu stojí jeden zlatý třicet krejcarů, půl litru mléka pětadvacet krejcarů. Komisárek jeden od druhého by rád koupil a rád zaplatil, kdyby ho bylo. Někdo zaplatí za štrycli až přes zlatku a rád by dal šesták za kousek chleba. Chleba máme půl štrycle na den, někdo to sní najednou, a tu, když je člověk stále ve dne v noci vzhůru a chodí, tu se chce více jíst. Někdy ráno a večer vaříváme kávu z konzerv a často vůbec nic, když nemáme kdy. Jest zde ve vesnicích hromadu vojska, a tak není možno nic koupit. Obyvatelstvo je chudé, mouku na chléb si dělají sami z ovsa. Mají zde malé dřevěné kostelíky a hřbitůvky ohrazené jen tyčkami.“

Někdy prosil o balíčky s jídlem nebo věcmi, které se na frontě nedostávaly, jindy posílal rodině domů našetřené peníze. Jako voják nejnižší hodnosti pěšáka dostával denně 16 haléřů platu, který mu byl vyplácen každých 10 dní. Příliš neutrácel, protože jednou domů posílal 20 korun a jindy 15. Dopisy Jana Šmatlána byly zveřejněny v knize Marie Krulichové Zapomenuté hlasy: korespondence, deníkové záznamy a kresby z první světové války, originály jsou uloženy v Památníku národního písemnictví, s jejich laskavým svolením je ve fotogalerii představujeme také vám. Nejen k osudům Jana Šmatlána se v magazínu budeme ještě vracet během srpnového seriálu.

V zákopech 1. světové války
V Armádním muzeu na Žižkově můžete od 25. června do 31. prosince navštívit výstavu V zákopech 1. světové války, kterou připravil Vojenský historický ústav. Při prohlídce zjistíte, jak válkou procházel prostý voják i důstojník v řadách pěchoty, dělostřelectva, námořnictva či letectva. Vaše kroky povedou od mobilizace, přes první setkání s ničivostí války, připomínky obětí, až po rodící se Československo. Mnohé si prozradíme v Magazínu Leonardo Civilizace s premiérou 25. července, kdy se k osudům vojáků první světové války vrátíme.

Velká válka
Výstava Vojenského historického ústavu patří k projektu Velká válka, kdy své síly spojilo devět významných paměťových institucí – Technické muzeum v Brně, Národní technické muzeum, Vojenský historický ústav Praha, Muzeum města Brna, Moravské zemské muzeum, státní zámek Konopiště, Poštovní muzeum, Moravská galerie a Národní muzeum. Na jednom místě tak můžete najít pozvánky na výstavy, semináře i další doprovodné akce, které se snaží představit Velkou válku z různých úhlů pohledu. Součástí je také přehled nových publikací, které se první světové válce věnují.

Radiodokument