Můj život s knihou (2014)

Přidal: Premek |

Červenec 18, 2014

Fanek Jilík. Ukázka z knihy. Připravila Alena Blažejovská.

Hovoří Michal Žák.

Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 19. 7. 2014 v rámci pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 h.; 55 min.).

Lit.: Blažejovská, Alena: Ukázka z knihy: Fanek Jilík – Můj život s knihou. In web ČRo Brno, červenec 2014 (anotace). – Cit.: V úvodu magazínu Zelný rynk si připomeneme, že od narození uměleckého knihvazače a spisovatele Fanka Jilíka uplynulo 4. července 100 roků. Tomuto výročí je věnován výbor nazvaný Tajemství lásky, který vydalo nakladatelství Veligrad v Buchlovicích.

Náměty svých povídkových a románových děl čerpal Fanek Jilík ze svého okolí, zejména z rodných Kunovic. Publikoval i v časopise Malovaný kraj, kde působil také jako lektor. Jeho prvotina – básnická knížka Z Moravěnky – vyšla v roce 1945.

Jako prozaik debutoval roku 1947 povídkovou sbírkou Děcka. Jeho román Hesla na vratech o kolektivizaci vesnice se stal předlohou pro film Antonína Kachlíka O moravské zemi. Knížek i aktivit bylo daleko víc. Snad nejvíce se angažoval v souboru Kunovjan, který vedl až do poloviny sedmdesátých let.

Zemřel 31. května 1994. – Sám toho o sobě hodně vypověděl ve vzpomínkovém textu, nazvaném Můj život s knihou.

Ukázka: Když jsem vycházel ze školy a u rodičů moje přání – být malířem – neuspělo, přišel za mne orodovat k našim můj učitel, aby mě dali do Prahy do školy. Matka mu tehdy řekla – pamatuji si dodneška: „Pane učiteli, vy učíte a až přijdete ze školy, tož si malujete. Nás chlapec sa mosí také napřed naučit dělat a potom sa može bavit, jak bude chtět. Půjde do Hradišťa do škole naučit sa vázat knižky. Tata už sa těší, jak mu sváže knižky, sak víte, kolik jich je u nás.“

A tak stojím u dveří, na kterých je štítek: Pracovna tříleté odborné školy knihvazačské. Otvírám dveře. Velká světlá místnost, řady pracovních stolů, u kterých pracovali žáci. Pak mne učitel zavedl k prvnímu stolu a řekl: Tady bude vaše místo! Usedl jsem bez myšlenek a ani jsem si neuvědomoval, co se kolem děje. Bylo to zlé do první soboty, kdy jsme měli teoretické vyučování. Knižní návrhářství, vývoj, historie knihy. Tam jsem se dozvěděl, co je to vlastně kniha, jak vzniká, kolik lidí pečuje o její vzhled i výtvarnou stránku. Za několik dnů jsem se trošku obeznámil s prostředím, když učitel přede mne položil hromadu knih, na kterých jsem měl začít pracovat.

U nás doma jsme měli sice velikou knihovnu, ale převážně to byly vesnické romány a kdovíjaké lidové čtení. Ve škole se přede mnou objevuje neznámý knižní svět. Hálek, Dyk, Machar, Nezval, Hugo, Rolland, Moliére, Šrámek, Stendhal, Vančura, Winter, Wolker, Hora a tak dále. Svět literatury, o kterém jsem nevěděl. Přes den jsem na knihách pracoval a odpoledne jsem si je přinášel domů a četl a četl. Co všechno v těch knihách bylo! Kolik moudrosti, kolik bídy, bojů o lidský život, bolestí i poezie, hrdinství i zbabělosti, kolik věků, generací, a cizí vzdálené světy. Prostě bylo tam všechno, co může dát člověku jenom kniha, ta kniha, která mi dávala nejhlubší prožitky, která mě učila a naučila vážit si života a mít člověka rád.

Literární pásma