Slovo mezi nebem a zemí – Jak jen teskná je noc (2014)

Přidal: Premek |

Září 1, 2014

Nad knihou básní v próze patera Františka Lízny se sešel s autorem Karel Vepřek.

Ukázky čte Jan Vlasák.

Natočeno 2014. Premiéra 31. 8. 2014 (ČRo 3 Vltava, 17:00 h.; 30 min).

Pozn.: František Lízna (*1941), jezuitský kněz, vězeňský duchovní správce, po roce 1989 působící především mezi Romy a lidmi na okraji společnosti. V totalitních dobách bez tzv. státního souhlasu, pracoval v dělnických profesích a ve zdravotnictví u těžce nemocných. Opakovaně byl za své přesvědčení a duchovní činnost komunistickým režimem vězněn.
Kniha „Jak jen teskná je noc“ je souborem 93 básní v próze, vybraných editorem Igorem Ficem z většího množství duchovně inspirativních, poeticky silných textů, které jsou místy až demlovskými apostrofami prostých věcí, prodchnutými Duchem, který „vane, kam chce“, jakož i hlubokým citem lidské solidarity. V doslovu píše editor k převažujícímu ladění sbírky: „Téma osamocení a odcizení je staré jako kultura, ne-li lidstvo samo. Lze je předpokládat v každém skutečném, tedy inspirací posvěceném uměleckém díle. … Člověk se zcela po právu cítí být vyhnán z ráje a touží po návratu do domu otcova.“ Své závěrečné slovo pak končí: „… V Líznových textech je motiv odcizení a stesku rozpracován v mnoha variantách… S vidinou blížícího se konce života a s vědomím posledního soudu je neustále zpřítomňován a oživován. Georges Bernanos v Deníku venkovského faráře napsal: „Hřích proti naději – nejsmrtelnější ze všech a snad nejochotněji přijímaný, navíc laskavý. Jest třeba mnoho času, než jej člověk rozezná, a smutek, který jej ohlašuje a předchází, je tak sladký!“ K lásce nevede jiná cesta než přes víru a naději. Lízna to ví, a proto je jeho kniha důležitá.“ (anotace)

Lit.: Vepřek, Karel: Jak jen teskná je noc. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2014 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: V dnešním Slovu mezi nebem a zemí s názvem: „Jak jen teskná je noc“ uslyšíme poezii Otce Františka Lízny. Ten se nedávno svou skromnou sbírkou básní v próze přiřadil ke jménům, jako je například Jakub Deml, František Daniel Merth nebo Anastáz Opasek. To byli také katoličtí kněží, kteří psali poezii.

František Lízna dnes žije na faře ve vesničce Vyšehorky, kam odešel v roce 1995, aby to měl blízko k odsouzeným do věznice Mírov. Spolu s ním tam přebývá vždy několik bezdomovců a o všechny se tam obětavě stará hospodyně Josefka.

Za posledních 10 let František Lízna mimo jiné udělal, jak on sám říká, kříž přes Evropu svými pěšími poutěmi. Karel Vepřek nás teď zve na návštěvu k otci Líznovi do Vyšehorek spojenou s ochutnávkou jeho poezie, kterou čte Jan Vlasák.

Radiodokument