Moje oči musely vidět (2014)

Přidal: Premek |

Září 3, 2014

Rozhlasové pásmo k nedožitému 90. výročí narození básníka Ivana Diviše. S použitím monografie Jiřího Zizlera Výstup na horu poezie a dalších zdrojů připravila Alena Blažejovská. Režie Radim Nejedlý.

Nastudovalo Brno v roce 2014. Premiéra 14. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.; 59 min.) v cyklu Schůzky s literaturou.

Pozn.: Ivan Diviš (1924–1999) byl a je významný básník a esejista. V době 2. světové války studoval gymnázium, později se vyučil knihkupcem. V letech 1945–1949 studoval filozofii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zpočátku byl zaměstnán v knihkupectví a nakladatelství, na začátku 50. let působil jako editor v redakci Rudého práva, poté jako soustružník. Stal se také redaktorem nakladatelství Mladá fronta. V roce 1969 emigroval do západního Německa a spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti, kde strávil celý zbytek života. Letos připomínáme jeho 90. nedožité narozeniny.

„Moje oči musely vidět“ – to jsme u hodiny Rondu předcházející, tedy u Schůzek s literaturou, které dnes připomenou, k jeho nedožitým devadesátinám jednoho z nejvýraznějších a nejoriginálnějších českých autorů druhé poloviny 20. století, Ivana Diviše. Dvacet let prožil Ivan Diviš v německém exilu, kde pracoval jako redaktor v rádiu Svobodná Evropa a do vlasti se mohl začít navracet až po roce 1989. Právě v devadesátých letech se postupně odhodlával vrátit se do Čech natrvalo, což v roce 1997 také udělal. Hlavní linií Schůzek se staly texty z nedávno vydané knižní monografie literárního vědce Jiřího Zizlera „Ivan Diviš – Výstup na horu poezie“. Ta přináší interpretaci díla Ivana Diviše a je první syntetickou prací věnovanou tomuto významnému českému básníkovi. Pásmo „Moje oči musely vidět“ můžete tedy poslouchat od 20 hodin. A právě začínající Souzvuk, který připravila Marie Valtrová je sestaven z těch Divišových básní a dopisů, které vznikaly v čase jeho cest a navracení se do Čech. Byly nedávno publikovány v knižním výboru „Návrat do Čech!“. Ivan Diviš se v nich projevuje jako stylistický vulkán, jako básnická sopka chrlící proud postřehů, soudů, nápadů, ale i vzlyků, klení, proseb, spílání. Básníkův mimořádný jazykový talent, známý také z jeho monumentálního deníku „Teorie spolehlivosti“, se zde doplňuje s psaním zcela zbaveným jakékoliv autocenzury. (anotace)

Pozn. 2: Alternativním, nepoužitým závěrem měly být verše:

„Toho prozření bylo na mne příliš, a tak jsem si lehl do travin
a plakal a plakal a plakal
a dostal ze všeho průjem
sral a sral a sral,
až jsem se dovysral a povstal čist.“

Literární pásma