Čajovna – O mladém autorském šperku (2014)

Přidal: Premek |

Září 5, 2014

Časopis Září a stejnojmennou galerii představují Jaroslava Haladová a její hosté.

Natočeno 2014. Premiéra 4. 9. 2014 (ČRo 3 Vltava, 19:00 h.; 59 min).

Lit.: Haladová, Jaroslava: Mládí září v Září. In web ČRo 3 Vltava, září 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Tak se jmenuje výstava, která se v pátek 5. září otevírá v galerii Září v pražských Holešovicích. Galerie je zaměřena autorský šperk a jemu, programu galerie a stejnojmennému časopisu, jehož první číslo právě vychází, věnujeme i čtvrteční Čajovnu. Hosty živého vysílání budou tři šperkařky – zakladatelka galerie i časopisu Eliška Lhotská, v Brně usazená Nicole Taubinger a Martina Singerová.

„Vyjádřit svůj postoj beze slov, pomocí šperku, který komunikuje za vás. Tak tomu bylo už před sto lety, je tomu tak dnes a bude tomu tak i v budoucnu.“ Tak praví citát z prvního čísla časopisu Září. Co to přesně je autorský šperk? Jak ho definovat? Pozná se právě podle toho, že nese příběh? A jak je na tom současná mladá česká šperkařská scéna? Eliška Lhotská se snaží rozpoutat debatu nad těmito otázkami – vloni v létě zorganizovala v Železném Brodě první Bienále autorského šperku, v Praze řídí galeri Září, která dává prostor absolventům zdaleka nejen pražských uměleckých škol, nyní přichází s časopisem. Sama studovala bižuterii a šperk v Železném Brodě, Plzni a Bratislavě a navrhuje v rámci uskupení VNUK.

Nicole Tuabinger má české kořeny, i když se narodila a vyrostla v Německu, a po létech cestování zakotvila v Brně. Sama o sobě v časopise Září říká: „Fascinuje mě svět polymerů, jak se stal naší druhou přírodou. Zajímá mě, jakým způsobem plastové věci vznikají, jak je lidé spotřebovávají a jak se pak recyklují. Plasty sbírám na ulicích, na plážích, uklízím kontejnery. Úplně jsem se zamilovala do některých tvarů a poslední roky by se dalo říci, že se specializuji na šperk z víček od PET lahví.“

Martina Singerová se představí v rámci kolektivní výstavy Mládí září v Září, i když už měla v galerii – stejně jako Nicole – i samostatnou výstavu. Ta představila kolekci jejích šperků z poměrně netradičního materiálu: „„Toaletní papír je vyráběn ze dřeva, nejčastěji borovicového, smrkového, březového a v nepatrném množství i eukalyptového. Tvrzením a konzervováním dosáhnu toho, že mohu toaletní papír řezat, brousit a leštit, což jsou procesy, které ke dřevu neodmyslitelně patří. Papír je transformován a dostává se na počátek svého původu. Pro diváka přestává být čitelný můj výchozí bod a začíná hledání po podstatě věci.“

Radiodokument