Historie Plus – Lovci zapomenutých pokladů (2014)

Přidal: Premek |

Září 10, 2014

Připravil David Hertl.

Natočeno 2014. Premiéra 13. 9. 2014 (ČRo Plus, 21:10 h.).

Lit.: -rtl- (= Hertl, David): Lovci zapomenutých pokladů. In Týdeník Rozhlas 37/2014 (článek). – Cit.: V Česku leží pod zemí možná miliony – a políčeno na ně mají tisíce nadšenců. Stačí jim k tomu zařízení do jedné ruky: detektor kovů. Na první pohled to vypadá jako česká verze filmové pohádky pro velké kluky o slavném archeologovi Henry Jonesovi juniorovi. Rozdíl je v tom, že slavný „Indiana“ byl vystudovaným archeologem, ovládajícím kromě dějin pravěkých civilizací také více než dvě desítky jazyků. Současní čeští „lovci pokladů“ zpravidla profesionálními archeology nejsou, zato mají moderní techniku a téměř neomezené pole působnosti, jen částečně ohraničené zákonem. Hodiny procházejí a svými detektory „luxují“ vytipované lokality a odnášejí si občas předměty, které by mohly být ozdobou muzejních sbírek. A taky se stanou – ale jen někdy.

Posledním takovým velkým objevem se média zabývala v červenci. Byla to událost s parametry senzace: veřejnosti byl představen raně středověký meč, který jeden z hledačů s detektorem objevil v hustě zalesněných Píseckých horách v červnu 2012. Je to nález, odpovídající objevu příslovečné jehly v kupce sena: koho by napadlo hledat uprostřed lesů, asi dvacet centimetrů pod povrchem země, půlmetrový železný meč starý osm set let? „Ano, jde o nález unikátní, který nemá v jihočeském prostoru obdoby,“ tvrdí Jaroslav Jiřík z Prácheňského muzea v Písku. „Můžeme se s jistou dávkou fantazie domnívat, že nositel meče se zapojil do jakési neblahé události na lesní cestě mezi Pískem a Týnem nad Vltavou a že v podrostu ukrytý meč si z důvodů jistě ne zrovna příjemných nedokázal vyzvednout. Na otázku, kdy k této události došlo, nedokážeme bohužel odpovědět,“ fantazírují historikové ve zprávě, kterou o objevu publikovali.
Jedno je jisté: archeologové by se asi nikdy k tak unikátnímu nálezu nedostali, nebýt právě lidí s detektory. Zamotaný příběh měl v tomto konkrétním případě šťastný konec, protože objevitel meče od samého začátku počítal s tím, že jej odevzdá muzeu. Jenže to je jen jeden příběh. Podobných objevů jsou denně desítky. Takzvaně „spolupracujících“ hledačů, kteří své nálezy odevzdávají do muzeí, je přitom jen část. Podle optimistických odhadů skončí v muzeích asi pět procent předmětů, které majitelé detektorů vykopou – pesimistický odhad říká, že to není ani procento. „Na internetu se objevují anonymní fotky souborů mincí nebo bronzových předmětů, které jejich nálezci prodávají. Nevíme kam, nevíme komu, nevíme za kolik. Ale co je nejhorší – většinou ani nevíme, odkud ty předměty pocházejí,“ říká archeolog Jindřich Šteffl. Pro archeology přitom nemá význam jen nalezený předmět, ale stejně důležité jsou i okolnosti nálezu: kde k němu došlo, jak byly předměty uloženy… Archeolog dokáže se znalostí souvislostí většinou v zemi „číst“ daleko lépe a získat podstatně větší množství cenných informací, které mohou posunout naše znalosti o minulosti dál. Velkou část hledačů zajímají ale jen ty cinkající kousky kovů…
Vztahům archeologů a hledačů kovů, ať už spolupracujících nebo nespolupracujících, bude v sobotu 13. září v 21.10 věnován další pořad z cyklu Historie Plus.

Radiodokument