Kulturní výročí: Josef Karlík, Kroměřížan s brněnským srdcem (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 5, 2014

Připravil Přemysl Hnilička.

Připravilo Brno v roce 2014. Premiéra 1. 11. 2014 v pořadu Zelný rynk (ČRo Brno, 18:00 – 19:00 h.).

Pozn.: V pořadu jsou použity ukázky z rozhlasových her Kateřina Izmajlovová, Kudy bloudí Odysseus, Soudruhům, kteří přijdou po nás, Balada pro banditu a Budou vyvoláni jménem – a ze záznamu divadelní inscenace Komedie o umučení…

Lit.: Hnilička, Přemysl: Kulturní výročí: Josef Karlík, Kroměřížan s brněnským srdcem. In web ČRo Brno, 31. 10. 2014 (článek). – Cit.: 30. října uplynulo pět let od úmrtí vynikajícího brněnského herce Josefa Karlíka. Narodil se 19. března 1928 v Kroměříži a již během studií na střední škole vystupoval jako recitátor. Po brněnských hereckých studiích a českotěšínské a pražské štaci se stal od roku 1954 členem brněnské činohry.

Těžko nevzpomenout na jeho vynikající výkony ve Státním divadle – Azdaka v Brechtově Kavkazském křídovém kruhu, kapitána Vantocha v Čapkově Válce s mloky, Bezuchova z Tolstého Vojny a míru či konečně blázna ze Shakespearova Večera tříkrálového.

Popsat uměleckou dráhu tohoto kroměřížského rodáka se srdcem Brňana by zabralo určitě desetinásobek času pro tento medailonek vyměřeného. Proto se soustředíme pouze na jeho tvorbu rozhlasovou.

S rozhlasem spolupracuje hned od počátků své brněnské herecké kariéry. Jeho robustní, ale přesné herectví jej předurčuje k rolím v klasickém repertoáru – hraje Sigfrida v Jiráskově Gerovi (1957), vojáka v Goethově Egmontovi (1957), Goreckého v Ostrovského Vlcích a ovcích (1958). Skutečně velkou roli však získává až v roce 1960 – v Leskovově hře Kateřina Izmajlovová – dramatu, které se stalo předlohou k opeře Dmitrije Šostakoviče Lady Macbeth Mcenského újezdu.

Karlík se uplatnil i v původních rozhlasových hrách. V ironickém apokryfu Karla Tachovského z roku 1964 s bravurou vystihl podstatu Polyféma jako zkušeného tajného policisty. Dále si jej pamatujeme například jako malíře Zdeňka v Totálním kuropění (1962) Ludvíka Kundery, Amery Lasterse v detektivním seriálu Zvony smrti (1967), císaře Augusta v Rejnušově hře Ovidiův návrat (1963), hejtmana ve hře Ilse Aichingerové Návštěva na faře (1965), klavíristova manažera v inscenaci Dlouhohrající klavírista (1968) Alana Sharpa.

Nelze však vynechat jednu z nejkrásnějších divadelních rolí, Čerta v Kopeckého Komedii o umučení. Jak s úsměvem vzpomínal tehdejší dramaturg Bořivoj Srba, obsadili do kladných rolí nestraníky (Ježíše hrál Ladislav Lakomý) a do záporných komunisty. Karlík jako předseda partajní buňky v činohře Státního divadla tedy dostal samotného satanáše.

Po roce 1968 ztvárnil Karlík mnoho rolí typických pro sedmdesátá léta. Za všechny jmenujme alespoň roli Otecka v dramatizaci Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. Připravil ji nejhorší z rozhlasových normalizátorů – Oldřich Rafaj. Fučíka hrál Jiří Tomek. Josef Karlík si však zahrál i v první brněnské stereofonní inscenaci – úpravě divadelní hry Milana Uhdeho z repertoáru divadla Husa na provázku – v Baladě pro banditu z roku 1976. V osmdesátých letech jsme jej mohli slyšet jako Basilia v Calderonově hře Život je sen (1981) či jako Přemysla Otakara II. v Bitvě na moravském poli (1988).

V polovině devadesátých let odešel Karlík na herecký odpočinek. Léta ještě vychovával herecký dorost na činoherní katedře JAMU. Rektor JAMU Václav Cejpek prohlásil, že „svou spontaneitu, smršť nápadů a emoce dokázal kontrolovat rozumem, a tudíž i herectví učit“. S rozhlasovým mikrofonem se rozloučil roku 1998 rolí otce v Goldflamově hře z prostředí terezínského koncentračního tábora – Budou vyvoláni jménem. Zemřel 30. října 2009.

Radiodokument