Setkání na neutrální půdě (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 12, 2014

Michal Lázňovský. Rozhlasová hra o Friedelind Wagnerové, vnučce Richarda Wagnera, a jejím osamělém boji proti nacismu. Dramaturg Hynek Pekárek. Režie Tomáš Vondrovic.

Osoby a obsazení: Mausi (Andrea Elsnerová), Winifred (Taťjana Medvecká), Hitler (Jan Novotný), Cosima (Věra Kubánková), prefekt (Milan Stehlík), Toscanini (Giuseppe Maiello), Siegfreid Wagner (Petr Pelzer) a Himmler (Václav Knop).

Natočeno 2014. Premiéra 12. 11. 2014 (ČRo 3 Vltava, 21:45 h.; 57 min.). Repríza 22. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.); 30. 10. 2016 (ČRo 2 Praha, 20:00 h); 9. 5. 2020 (ČRo 2 Praha, 13:03 h.) v cyklu Hra na sobotu.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Člověk píše recenzí spoustu… In Facebook, 5. 12. 2017 (status). – Cit.: Člověk píše recenzí spoustu – a přesto nestačí pojmout všecky zajímavé premiéry, co vzniknou. Teď nedávno to byla hra Michala Lázňovského Setkání na neutrální půdě (2014, dramaturg Hynek Pekárek). Autor zde rozvíjí fiktivní (?) setkání do Švýcarska emigrovavší vnučky Richarda Wagnera se svou matkou, oddanou stoupenkyní Adolfa Hitlera a jeho ideologie.

V dobrém slova smyslu tradičně napsaná rozhlasová hra s pečlivou režií (Tomáš Vondrovic) a prvotřídními ženskými hereckými výkony (Andrea Elsnerová, Taťjana Medvecká). Je-li co kritizovat, pak je to mírně přepjatý výkon Jana Novotného v roli Adolfa Hitlera (ono se tomu těžko odolává pořádně si na mikrofon zahitleřit, chápu) a zamlčení antisemitismu Richarda Wagnera. Jinak velmi dobrý příspěvek do nekončící debaty o svobodě a manipulaci.

Lit.: Pekárek, Hynek: Ony se opravdu ve Švýcarsku setkaly. In Facebook, 5. 12. 2017 (reakce na status). – Cit.: Ony se opravdu ve Švýcarsku setkaly. Ad zamlčení Wagnerova antisemitismu – tady je to podáno pohledem Friedelind, ona se po celý život snažila, aby z díla svého děda sejmula ten nacistický nános. Skutečností samozřejmě zůstává, že Wagner je autorem hnusného spisku o židovské hudbě. Na Wagnera jsou různé názory, nepochybně v něm něco temného je, už ta germánská mytologie je pro naše „slovanské cítění“ taková drsná, krutá. Hrát Hitlera je vždycky těžké, váš pocit umocňuje charakter herectví pana Novotného, on je takový prakticky vždy, v jakékoli roli. Každopádně to byla velmi zajímavá práce, myslím si, že zajímavý osud Friedelind je u nás prakticky neznámý. Já hru považuju za svého druhu docudrama a na příští rok připravujeme s Michalem další, tentokrát z válečné Francie.

Lit.: Hnilička, Přemysl: Ten antisemitismus … In Facebook, 5. 12. 2017 (reakce). – Cit.: Ten antisemitismus se dal vtělit třeba do promluvy matčiny, v dialogu by se pak dal problematizovat/relativizovat. Novotný dokáže hrát i velice uměřeně (Beneš v Českém století). Ale jinak chválím.

Lit.: Pekárek, Hynek: No jo, ale ani jedna z nich by to přece tak nepojmenovala! In Facebook, 5. 12. 2017 (reakce). – Cit.: No jo, ale ani jedna z nich by to přece tak nepojmenovala! Matka to vnímala tou nacistickou optikou jako správné a Friedelind si myslela, že to jsou ideologické nánosy. Každopádně představa Hitlera, jak vypráví horrůrky dětičkám na spaní je velmi inspirativní, navíc se to opravdu stalo. Vyšel u nás román, téměř bez povšimnutí britského autora A. N. Wilsona s názvem Milenci založený na fikci, že ze vztahu Winnie a Hitlera se narodila dcera, kterou tajně vychoval jeden z hráčů v orchestru. Když Michal s námětem přišel, tu knihu vůbec neznal, ale jeho text vycházel z pamětí Friedelind. Knihu doporučuji, nevím však, proč se autor jinak výborného překladu rozhodl dát knize jiný název, nadto název téměř odrazující čtenáře. Původní název byl Winnie and Wolf.

Lit.: anonym: Michal Lázňovský: Setkání na neutrální půdě. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2014 (článek). – Cit.: Friedelind Wagnerová (1918-1991) se narodila do slavné rodiny Richarda Wagnera, v Německu zbožně uctívaného hudebního reformátora a génia, který ve svém díle zhmotnil mytické dějiny Nibelungů, k nimž se později s vehemencí hlásili nacisté jako k pramenu národních dějin a árijské krve.

Jako dvanáctiletá dívka byla svědkem první návštěvy mladého a začínajícího politika Adolfa Hitlera do Bayreuthu. Tehdy ho vnímala jako poněkud neohrabaného a milého strýčka Wolfiho, který ji a jejím sourozencům vypravoval strašidelné příběhy před usnutím.

Friedelind však vždycky byla černou ovcí rodiny, s jejíž energií si její matka Winifred nevěděla rady. Poslala alespoň prostořekou dívku do internátní školy v Anglii. Bylo to poprvé, co se Friedelind ve škole cítila svobodně a ještě více se zatvrdila proti německému školství, které sloužilo nacistické ideologii.

Stihla sice ještě krátce pracovat v „rodinném podniku“ wagnerovských slavností, ale její nechuť ke kolaborující rodině i události v Německu ji záhy přiměly k emigraci.

Zpočátku pobývala ve Švýcarsku, kam ji matka Winifred přijela přemluvit k návratu a varovat ji, že pokud bude proti Německu vystupovat, že ji nacisté podle jejich vlastních slov „vyhladí“. Friedelind odjela do Velké Británie a i přes varování publikovala antinacistické články v místním tisku. Britským úřadům se však kvůli blízkým stykům její rodiny se samotným vůdcem nacistického Německa zdála podezřelá a internovali ji.

S pomocí světoznámého dirigenta a blízkého přítele jejího otce Arthura Toscaniniho získala výjezdní vízum a v roce 1941 odcestovala do Spojených států, kde se sblížila s německými emigranty, vystupovala v německém rozhlasovém vysílání. Zapojila se dokonce jako jedna z respondentů do výzkumu psychoanalytika Henry A. Murraye, který vytvářel Hitlerův psychologický portrét.

Po válce se její bratři snažili odstavit ji z vedení bayreuthských slavností. Friedelind se po zbytek života snažila slavnosti demokratizovat a významně se angažovala v kulturním životě Spolkové republiky Německo. Na rozdíl od své matky, která až do své smrti vzpomínala na Adolfa Hitlera s obdivem a láskou, vytrvale odstraňovala ze své rodiny a z díla Richarda Wagnera neblahou spojitost s nacistickou ideologií.

Rozhlasová hra Michala Lázňovského inspirovaná osudy „černé ovce“ rodiny Wagnerů se odehrává v roce 1940 ve Švýcarsku a líčí poslední setkání odbojné dcery s matkou, která se cele dala do služeb nacistického režimu. Tematizuje tak velké dějiny z perspektivy malých dějin jedné, byť slavné, rodiny a zároveň klade dosud nejednoznačně zodpovězenou otázku, zda temné síly zla a nenávisti jsou již obsaženy ve Wagnerově díle samotném, nebo zda se pouze stalo nástrojem ideové manipulace nacistické propagandy.

Rozhlasové hry