Podzim 1989 – neostalinistická Německá demokratická republika (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 14, 2014

Nejprve velmi opatrně a pod tlakem stále početnějších demonstrací začínají postupně zaznívat slova o chybách a jejich nápravě. Režim postupně přestává bránit v odchodu těm, kteří chtějí NDR opustit a je vyměněn generální tajemník. Vývoj však logicky vede ke stále větším demonstracím, ostřejší a koncepčnější kritice ze strany nezávislých skupin a pádu Berlínské zdi. Připravil Pavel Hlavatý.

Natočeno 2014. Premiéra 14. 11. 2014 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min) v cyklu Archiv Plus. K poslechu zde.

Lit.: Hlavatý, Pavel: Od ústupu ke kapitulaci – rozklad NDR na podzim 1989. In web ČRo Plus, listopad 2014 (článek). – Cit.: Konec prazvláštního státního útvaru, který jeho tvůrci a vůdci nazývali Německá demokratická republika, ačkoliv s demokracií neměl vůbec nic společného, nastal na podzim 1989.

Německá demokratická republika vznikla ze sovětské okupační zóny Německa v roce 1949 a po dlouhou dobu své existence měla jednu zvláštnost: Prostupné hranice do Západního Berlína představovaly nepřehlédnutelnou díru v železné oponě a počet uprchlíků z NDR to prakticky permanentně ilustroval. Aby nemohlo dojít naplnění heslo z dobového vtipu „poslední zhasíná“, bylo nutno kolem Západního Berlína postavit zeď a ty, kteří by ji chtěli přelézt, střílet.

NDR měla navíc ještě jeden handicap – zatímco pro ostatní země východního bloku bylo potřeba vysílat programy v jejich jazyce, stačilo východním Němcům naladit západoberlínskou či západoněmeckou stanici… To jsou samozřejmě pouze některé z důvodů, proč byla NDR vždy vnímána jako výkladní skříň socialismu – tamější režim byl ekonomicky přece jen výkonnější než naprostá většina ostatních států střední a východní Evropy (snad s výjimkou Československa).

Ovšem tuhý politický neostalinismus vydržel vládnoucí východoněmecké straně až téměř do hořkého konce. Teprve na podzim roku 1989 začíná docházet ke dvěma pro režim velmi nebezpečným jevům. Jednak k exodu východoněmeckých občanů na Západ, nejprve přes Maďarsko, a když jim naše úřady tuto cestu uzavřely, tak přes západoněmecké ambasády ve Varšavě a hlavně v Praze.

Druhým – snad ještě nebezpečnějším – jevem byly masové protirežimní demonstrace. Ty byly nejprve sváděny na západní imperialisty, ale nakonec se režim pod jejich sílícím tlakem začal postupně drolit. Odstoupil všemocný generální tajemník Honecker, vláda, politbyro a nakonec padla i nenáviděná zeď – symbol rozdělené Evropy. V pořadu uslyšíte zprávy Rozhlasových novin z října a listopadu 1989, které vypovídají nejenom o proměňující se východoněmecké situaci, ale i o přístupu naší propagandy k ní.

Radiodokument