Zaostřeno – Čihošť (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 18, 2014

Pohyb křížku na oltáři v kostele Nanebevzetí Panny Marie v prosinci roku 1949 zahýbal nejen malou obcí Číhošt. Kněze Josefa Toufara kvůli tomu umučila Státní bezpečnost, když z něj chtěla vytlouct přiznání, že celou věc zinscenoval. Církev nyní usiluje o jeho blahořečení. Minulý týden se specializovaný tým pokoušel vyzvednout z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích Toufarovy ostatky. Natáčela Eva Rajlichová.

Natočeno 2014. Premiéra 17. 11. 2014 (ČRo Plus, 18:40 h.; 20 min). Repríza 8. 12. 2020 (ČRo Plus).

Lit.: -era- (= Rajlichová, Eva) – Blažek, Jan: Kněz Toufar a jeho odkaz porevoluční době. In web ČRo Plus, listopad 2014 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Pohyb křížku na oltáři v kostele Nanebevzetí Panny Marie v prosinci roku 1949 zahýbal nejen malou obcí Číhošť. Kněze Josefa Toufara kvůli tomuto „zázraku“ umučila státní bezpečnost, když z něj chtěla vytlouct přiznání, že celou věc zinscenoval. Církev dnes usiluje o jeho blahořečení. Minulý týden se specializovaný tým pokoušel vyzvednout z hromadného hrobu v pražských Ďáblicích Toufarovy ostatky.

Číhošť se před pětašedesáti lety stala dějištěm jevu, který dodnes nikdo spolehlivě nevysvětlit, ale i tak vyvolává stále zájem a i součastní místní, jako např. starosta Jaroslav Tvrdík, věnují těmto událostem značnou pozornost. Josef Toufar byl oblíbený, společenský člověk, kterému nebylo zatěžko vzít do ruky kosu a pomoci svým farníkům na poli. Rodák z Arnolce u Jihlavy i ve své práci duchovního zúročil to, že pocházel ze selské rodiny a odmala byl zvyklý tvrdě pracovat. Knězem se stal téměř ve čtyřiceti letech, nicméně už během jeho působení v zahrádce u Želivi si ho všichni chválili. Mírný kněz, který ale měl mezi lidmi nemalé slovo, se tamním komunistům moc nehodil, a tak ho přes protesty farníků přeložili do nedaleké Číhoště.

A právě ve zdejším kostele Nanebevzetí Panny Marie se v prosinci roku 1949 během Toufarova kázání pohnul křížek. Kněz sám to ale neviděl, upozornili ho až jeho farníci. Nezvyklý pohyb vidělo celkem 19 lidí. Toufar celou věc nahlásil na biskupství, ale netušil, jaké následky to pro něj bude mít, vysvětluje Stanislav prášek z nadačního fondu Kostela Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti.

Ohlas, který v padesátých letech pohyb křížku vzbudil – věřící hovořili o zázraku – se nicméně nehodil komunistickému režimu. Josefa Toufara uvěznili, a přiznání, že věc zinscenoval, se z něj snažili vytlouct. Kněz se ale přiznat odmítal a tak se násilí stupňovalo. Na konci února 1950 Josef Toufar podepisuje vynucené přiznání, jehož pravost novodobá věda zpochybnila.

Krátce na to umírá – v zuboženém stavu ho tajná policie převáží do Borůvkova sanatoria v Legerově ulici. Na poslední chvíli se mu snažili zachránit život. Měl být totiž hlavní postavou zinscenovaného procesu, jenže brutální zacházení nemohl přežít. Ještě dnes si člověk umí těžko představit, co musel osmačtyřicetiletý muž poslední měsíc svého života prožít.

Josef Toufar neměl mít ani hrob, a tak jeho ostatky skončily v hromadném hrobě na Ďáblickém hřbitově, už v padesátých letech shořela dokumentace, ale přesto se povedlo identifikovat místo, kde by snad mohl ležet. O vyzvednutí a důstojné pohřbení kněze usilovala jeho rodina už v minulosti, konstatuje Miloš Doležal, autor životopisné knihy o Josefu Toufarovi Jako bychom dnes zemříti měli.

Vyzvednutí ostatků vítá i římskokatolická církev – už víc než rok usiluje královéhradecká diecéze o Toufarovo blahořečení. To by mohlo být prvním krokem k jeho prohlášení za svatého. Je to ale běh na dlouhou trať, jak popisuje i současný číhošťský kněz Tomáš Fiala.

Stejně tak by uvítal případný návrat ostatků a pohřbení Josefa Toufara přímo v Číhošti i starosta Jaroslav Tvrdík. Blahořečení Josefa Toufara se může táhnout řadu let. A není přímo závislé na tom, zda se ostatky najdou nebo ne.

O nalezení a vyzvednutí ostatků faráře Josefa Toufara se pokoušeli odborníci minulý týden, v Praze na Ďáblickém hřbitově. Už dříve proti tomu protestovalo sdružení bývalých politických vězňů, zdálo se jim, že takový zájem o Toufarovy ostatky by mohl degradovat ostatní oběti komunismu. Naopak ale konfederace politických vězňů s akcí souhlasí.

Radiodokument