Dobrá vůle – Potmě (2014)

Přidal: Premek |

Listopad 20, 2014

Příběh Ladislava Dohnala, letošního laureáta Ceny Olgy Havlové. Nevidomý hudebník musel mít noty přepsané do Braillova písma, přesto působil půl století jako pedagog. I ve svých osmdesáti letech stále hraje na několik nástrojů, zdokonaluje se v práci na počítači, vystupuje na koncertech pro seniory a pomáhá manželce s domácností. Připravila Hana Soukupová. Dramaturgie Lenka Svobodová. Mistr zvuku Libor Soukup.

Natočeno 2014. Premiéra 22. 11. 2014 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 29 min). Repríza 11. 7. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h); 9. 7. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Soukupová, Hana: Potmě: Příběh Ladislava Dohnala, laureáta Ceny Olgy Havlové. In web ČRo 2 Praha, červenec 2015 (článek). – Cit.: Za 50 let působení na táborské základní umělecké škole vychoval nevidomý hudebník Ladislav Dohnal dlouhou řadu žáků. Ani věk ani těžký zdravotní handicap nedokázaly udolat jeho energii a radost ze života.

Vychovávaly jej ve speciální slepecké škole na pražských Hradčanech řádové sestry. Zrak ztratil po nemoci v prvním roce života, a jak dnes vzpomíná, hradčanská škola ho vybavila praktickými dovednostmi a probudila v něm lásku k hudbě.

Žádný zrak, absolutní sluch

Brzy se zjistilo, že nadaný chlapec má absolutní sluch. Začal hrát na klavír, varhany, housle, trumpetu i akordeon. Po absolvování konzervatoře se stal učitelem na tehdejší LŠU.

Cena Olgy Havlové
Ladislava Dohnala nominovali opakovaně hned tři starostové: z Tábora, Plané nad Lužnicí a Sezimova Ústí. V historii této ceny je to unikát. Lidé si váží nejen toho, že nevidomý hudebník navštěvuje s akordeonem seniorské domy a věnuje svůj čas chrámovému sboru, ale ocenili tak jeho životní odvahu a optimismus.

Celý život s chutí muzicíroval v různých hudebních tělesech. Vedl pěvecké sbory a dodnes chodí hrát pro radost starým lidem do seniorských domů a na taneční zábavy. Velkou pomocnicí a oporou je mu manželka. Stejně jako on hudebnice tělem i duší.

Bez slepecké hole

Po svém bytě v Sezimově Ústí se Ladislav Dohnal pohybuje naprosto suverénně a stejně dobře se orientuje i venku. Má rád dlouhé procházky a místní lidé jen kroutí hlavou, když si rázně vykračuje s pudlíkem na vodítku bez slepecké hole.

Sebelítost a pasivita rozhodně k panu Dohnalovi nepatří. Naopak, ve věku, kdy se mnozí jeho zdraví vrstevníci neradi učí nové věci a raději odpočívají, se s vervou pustil do nových technologií.

Radiodokument