Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LXVI. – S vlastním jménem jako s kůží na trh

Přidal: Premek |

Prosinec 1, 2014

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 20/2014)

Zvláštností uvolněnějších šedesátých let bylo několik rozhlasových her, které přiznaně pracovaly se jmény a hlasy soudobých populárních herců a osobností. Málokdy to mělo hlubší umělecký záměr, proto jsou to většinou hry komediální nebo alespoň oddechové. Populární jméno v titulu tak nemělo jiný úkol než nalákat posluchače k rozhlasovému přijímači.

Typickým příkladem budiž hudební rozhlasová feérie Otec Kondelík a ženich Matuška, kterou napsal Ivo Fischer v roce 1965 a v níž starý hrdina románů Ignáta Herrmanna v podání Rudolfa Deyla mladšího navštíví Prahu soudobou, tj. Prahu šedesátých let 20. století. Není divu, že se v ní potká s Waldemarem Matuškou, Karlem Gottem nebo s Janem Werichem. Premiéra byla na druhý svátek vánoční.

My se však budeme věnovat jiné hře. Byla natočena v roce 1965, napsal ji Josef Pohl a jmenovala se Zavinil to Höger. Pod lehce senzačním názvem se skrývala rozhlasová detektivní hra pro mládež, v níž mají hlavní roli dva žáci 7. A (členové Dismanova rozhlasového dětského souboru Petr Bohdanecký a Pavel Koukol) a jejich magnetofon. Premiéru měla v srpnu téhož roku a režijně ji připravil zručný Miloslav Disman.

Při neškodné klukovině s nahráváním bývalé kamarádky Mileny (Gabriela Vránová) a jejího přítele Jardy (Jiří Plachý) je přistihne otec jednoho z nich (Karla Hudce hraje Karel Houska) a vyslechne v závěru pásku podivný rozhovor muže a ženy, který zní jako smlouvání vraždy… Magnetofonový pásek pan Hudec okamžitě donese na nejbližší služebnu Veřejné bezpečnosti, kde se samozřejmě rozběhne rozsáhlé vyšetřování, které ukáže na potenciální oběť vraždy – neoblíbeného obyvatele chatařské osady Karla Štěpána (Antonín Zíb) i na možné podezřelé – paní Pecinovou (Marie Rosůlková) a pana Klokočníka (Karel Kastner).

Karel Höger samotný má pak v příběhu jen malou roli; když vyšetřující příslušníci poznají jeho hlas na nahrávce, zavolají si ho k výslechu. Herec se domnívá, že jde snad o nějaký dopravní přestupek; když mu však přehrají nahrávku, rozvzpomene se na pohádku, kterou nedávno natáčel v rozhlase a upozorní pana kapitána (František Hanus), že je záznam přestříhaný a navíc vložený ženský hlas, který do pohádky nepatřil. I to se nakonec vysvětlí: nahrávku sestříhali sami kluci, aby vyděsili starého Štěpána (Antonín Zíb) a tím se pomstili za jeho nevrlost.

Odhalením uličnictví však případ nekončí: starý Štěpán nahlásí VB nejdříve napadení kolejnicí, kterou prý po něm někdo hodil a nakonec i žhářství, při němž jeho chalupa lehne popelem. Oba kluci, jimž jedno vážné varování asi nestačilo, však dále nahrávají vše, co se týká případu, a tak se jim podaří zachytit důkaz Štěpánova rafinovaného pokusu o pojišťovací podvod. Na pásku totiž vedle Štěpánovy výpovědi slyší kapitán i tikání vzácných schwarzwaldských hodin – kukaček, které prý Štěpán odnesl již den před požárem…

Pohlův text není nijak výjimečný, ale potěší aspoň dobře odvedeným řemeslem a záblesky humoru; hra je uvozena i uzavřena dvěma ranními rozhovory poručíka VB (Jaromír Spal) se sousedkou Dostálovou (Julie Pechlátová), která pochybuje o náročnosti práce příslušníka; v závěru hry pak triumfuje: „Vždyť vy se, pane poručíku, taky neudřete.. ten případ se Štěpánem prý za vás vyšetřili nějací kluci…“

Ani kondelíkovská feérie ani högerovská detektivka se pravděpodobně nedochovala. Pokud si je někdo z vás v šedesátých letech natočil na pásek, neváhejte a ozvěte se nám.

Historie rozhlasových her