Vodové barvy 1/10 (2014)
Lidia Ostalowska. Reportážní román o ženě, která v Osvětimi malovala portréty vězňů pro Josefa Mengeleho. Z vlastního překladu pro rozhlas připravila Lucie Zakopalová. Dramaturg Ludvík Němec. Režie Radim Nejedlý.
Účinkují Petra Bučková, Jana Kaločová, Aranka Lapešová, Martin Sláma a Ladislav Kolář.
Připravil ČRo Brno v roce 2014. Premiéra 1. dílu 8. 12. 2014 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.; 30 min) v cyklu Polský rok; od 18.10.2017 (ČRo Plus, 23.33 h., cyklus Radiokniha) .
Lit.: Němec, Ludvík: Lidia Ostalowska: Vodové barvy (1/10). In web ČRo 3 Vltava, prosinec 2014 (článek). – Cit.: Jako smyšlený příběh by to působilo až příliš vykonstruovaně: Dvacetiletá brněnská židovka Dina Gottliebová se chce stát malířkou, přitahují ji animované filmy; ten ve své době nejslavnější, Sněhurku Walta Disneyho, viděla v předválečných kinech nejmíň desetkrát.
O rok později maluje Dina v koncentračním táboře Osvětim Sněhurku na zeď lágrového baráku, aby aspoň něčím potěšila dětské vězně, čekající na smrt. Místo trestu ji však čeká povýšení: Dina se stane kreslířkou, portrétující romské pacienty neblaze proslulého doktora Mengeleho. Maluje dokonce i samotného Josefa Mengeleho.
Přežije holocaust a po válce si v Americe vezme za manžela Arta Babbita, hlavního kreslíře filmové Sněhurky. Sama kreslí pro filmová studia – a o jejím životě dokonce nakreslili v osmdesátých letech komiks klasici tohoto žánru…
Nic z toho ovšem není vymyšlené – a o naprostou věrnost faktům dbala i polská spisovatelka Lidia Ostałowská ve svém reportážním románu Vodové barvy, jenž zachycuje příběh Diny Gottliebové od mládí až do pozdního věku, trpkého kvůli sporům s polskou vládou o její osvětimské akvarely.
Lit.: Němec, Ludvík: Lidia Ostałowska: Vodové barvy. In web ČRo Plus, 18. 10. 2017 (článek). – Cit.: Lépe to snad ani načasovat nešlo: 18. října bude v Praze a v Ostravě diskutovat se svými čtenáři uznávaná polská spisovatelka a reportérka Lidia Ostałowska. V Praze na Mezinárodní konferenci literatury faktu, v Ostravě na Protimluvfestu.
Autorka známá i u nás reportážním románem o romském holocaustu Akvarely pro Mengeleho a reportážemi o romských komunitách v postkomunistických zemích Cikán je Cikán přijíždí nedlouho poté, co česká vláda konečně vážně řeší ostudu s vepřínem na místě romského lágru v Letech u Písku.
A týž den večer začíná Český rozhlas Plus vysílat v obnovené premiéře desetidílnou dramatizaci jejího románu Akvarely pro Mengeleho – pod názvem Vodové barvy.
Temná Sněhurka
Těsně před vánočními svátky roku 1943 namalovala dvacetiletá Dina Gottliebová Sněhurku a sedm trpaslíků – podle Disneyho filmu, který v rodném Brně viděla před válkou pětkrát. Namalovala ten veselý obraz na stěnu dětského baráku v koncentračním táboře Birkenau, protože si to přály terezínské děti jdoucí na smrt.
Dina svou téměř jistou smrt přežila právě díky svému malířskému nadání: pod přímým dohledem Josefa Mengeleho portrétovala v Osvětimi romské vězně – než je Mengele při svých pokusech usmrtil. A po válce si ve Spojených státech vzala za manžela Arta Babbitta, proslulého amerického výtvarníka, který pro Walta Disneyho nakreslil filmovou Sněhurku…
Toto není fabule hollywoodského filmu, ale skutečný příběh Diny Gottliebové – jak jej ve svém reportážním románu podrobně zachytila polská spisovatelka a novinářka Lidia Ostałowska.
Spory o obrazy temnoty
V příběhu Diny Gottliebové sehráli američtí filmaři a kreslíři ještě jednu roli – a to když koncem století masivně podpořili Dinu v jejím dlouholetém sporu s Polskou republikou o navrácení jejích akvarelů z muzea Auschwitz-Birkenau; tehdy se dokonce i Dina, malující v Osvětimi Sněhurku, sama stala komiksovou postavou.
Osvětim je totiž místem, kde hrůza nikdy neskončila: ani pro Dinu, ani pro bývalé romské vězně a jejich příbuzné. Má na obrazy právo jejich autorka – nebo zobrazené oběti, pro něž jsou jedinou připomínkou téměř zapomenutého romského holocaustu? Lidia Ostałowska zachycuje Dinin celoživotní příběh se zasvěcenými a občas i překvapivými přesahy do dění celého 20. století.
Rozhlasové zvuky temnoty
Desetidílnou adaptaci Vodové barvy pro rozhlas připravila překladatelka knihy do češtiny Lucie Zakopalová s dramaturgem Ludvíkem Němcem, v brněnském rozhlasovém studiu ji natočil režisér Radim Nejedlý s herci Martinem Slámou, Ladislavem Kolářem, Petrou Bučkovou, Janou Štvrteckou a Arankou Lapešovou.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Repríza od 18.10.2017 (ČRo Plus, 23.33 h., cyklus Radiokniha)