Pětilibrová bankovka 1/12 (2014)

Přidal: Premek |

Leden 8, 2015

Herman Charles Bosman. Čtyři povídky jihoafrického autora. Překlad Milan Orálek. Připravila Gabriela Albrechtová. Režie Vít Vencl.

Čte Václav Vydra III.

Natočeno 2014. Premiéra 5. – 8. 1. 2015, 12. – 15. 1. 2015, 19. – 23. 1. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 12 x 19 min) v cyklu Kabinet. Repríza 15. – 19. a 22. – 26. 8. 2016 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h) v cyklu Kabinet; od 16. 7. 2018 (ČRo 3 Vltava, 9:00 h.; 15 min) v cyklu Africké léto a Letní čtení.

Obsah: 1. Maraton v Bekkersdalu. – 2. Pětilibrová bankovka. – 3. Ztracené město. – 4. Rozepře. – 5. Tchyně – 6. Postrach Malopa – 7. Z očí do očí – 8. Zámožní lidé – 9. Sté výročí Bekkersdalu. – 10. Slábnoucí zrak. – 11. Samotář – 12. Člověk marický.

Lit.: anonym: Herman Charles Bosman: Povídky z knihy Pětilibrová bankovka. In web ČRo 3 Vltava, leden 2015 (anotace). – Cit.: Herman Charles Bosman (1905-1951) je nejvýznamnějším povídkářem Jihoafrické republiky. V jeho textech se objevují afrikánské typy a rozpory afrikánské společnosti v 1. polovině 20. století. Jeho velkým vzorem byl Mark Twain, Bosman dovede jako jeho americký předchůdce nahlédnout soužití ras s humorem.

Jím zobrazovaní Afrikánci jsou potomci holandských, francouzských a německých přistěhovalců v Jižní Africe. Jsou tak nazýváni až od skončení Búrských válek, které vedli na přelomu 19. a 20. století proti Velké Británii (či spíše ona proti nim) – do té doby se jim říkalo Búrové.

H. Ch. Bosman se narodil poblíž Kapského města v afrikánské rodině. Vyrůstal stejnou měrou mezi Afrikánci, jako mezi Angličany. Po ukončení studií se stal učitelem v distriktu Groot-Mariko v afrikánské škole. V roce 1926 v jeho životě došlo na návštěvě u rodičů k osudové události: v hádce zabil nevlastního bratra. Byl odsouzen k smrti, trest mu byl časem zmírněn na 10 let těžkých prací. Po odpykání trestu založil vlastní tiskovou společnost a stal se součástí johannesburské literární scény.

Po 2. světové válce, během níž pracoval jako reportér, naléhavě upozorňoval a protestoval proti tomu, jak se v Johannesburgu zachází s identitou města a jeho kulturním odkazem, jak se bourají stará divadla, kavárny, hospody, obchody a bary, které jsou spojené s obdobím, kdy byl Johannesburg „zlatokopeckým táborem“. Mizející atmosféru města najdeme v Bosmanových prózách.

V roce 1951 H. Ch. Bosman zemřel. Na jeho náhrobku stojí slovo „spisovatel“ v afrikánštině i v angličtině.