Nejenom Dubček, ale i Černík (2014)
Období mezi plény ÚV KSČ v září 1969 a lednu 1970 by se dalo nazvat jako začišťovací. Soustředíme se na osudy dvou předních mužů „pražského jara“ Alexandra Dubčeka a Oldřicha Černíka. Rozhlasovými archivy se probíral Pavel Hlavatý.
Natočeno 2014. Premiéra 9. 1. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.; 30 min) v cyklu Archiv Plus.
Lit.: Hlavatý, Pavel: Nejenom Dubček, ale i Černík. Jaký byl osud dvou předních mužů pražského jara na přelomu let 1969 a 1970? In web ČRo Plus, leden 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Osudy dvou ikon pražského jara v období rané normalizace mezi zářím 1969 a lednem 1970 představuje další pořad z cyklu Archiv Plus.
Jednotlivá pléna Ústředního výboru Komunistické strany Československa měla na počátku normalizace povahu zásadních mezníků při obnově rigidního komunistického režimu. Zatímco na dubnovém plénu v roce 1969 se dostal do nejvyšší stranické funkce Gustáv Husák, ukázalo květnové plénum z téhož roku, že jakékoliv iluze o zachování reforem byly skutečně jenom iluzemi. Poté následovalo plénum zářijové. To se konalo po masových demonstracích ze srpna 1969 k 1. výročí okupace, šlo o poslední větší společenské vystoupení, což z odstupu překvapilo jak osobnosti opozice, tak samotné normalizátory.
Osudy čtyř politických ikon pražského jara se v té době již naprosto rozešly.
Prezident Ludvík Svoboda se projevil jako kovaný normalizátor. S vytvářející se husákovsko-bilakovskou normalizační garniturou se beze zbytku identifikoval a svou funkci si udržel. Předseda parlamentu Josef Smrkovský přišel o svou funkci již na počátku roku 1969, následovala ztráta místa ve stranickém politbyru, nejmocnějším orgánu země, a postupný kariérní sestup.
Nás však budou zajímat osudy dvou dalších klíčových protagonistů roku 1968 – Dubčeka a Černíka.
Alexander Dubček přišel o svou funkci prvního tajemníka ÚV KSČ v dubnu 1969, poté ještě nějakou dobu přežíval ve funkci předsedy parlamentu. Na zářijovém plénu 1969 byl i on zbaven místa v politbyru (členem ÚV KSČ zatím zůstal), poté byl zbaven i své funkce předsedy parlamentu a v prosinci 1969 byl vyslán do Ankary jako československý velvyslanec. Z ÚV KSČ byl pak vyloučen na lednovém plénu v roce 1970.
Předseda vlády Oldřich Černík – Dubčekův blízký spolupracovník – se začal již od podzimu 68 stále zjevněji orientovat na vznikající normalizační garnituru. Snaha udržet si své postavení byla zpočátku úspěšná, jako premiér, a dokonce i člen politbyra přečkal i zářijové plénum – slovník jeho projevů byl v té době od slovníku Husáka či Štrougala prakticky k nerozeznání. Na základě úspěšně aplikované salámové taktiky byl své premiérské funkce zbaven až na lednovém plénu v roce 1970, tehdy také – standardně – ztrácí i místo v politbyru.
Ani jeho pád není strmý, stává se – alespoň na nějakou dobu – řadovým ministrem.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku