Pán ohně (2015)

Přidal: Premek |

Únor 27, 2015

Peter May. Audiokniha. Překlad Filip Drlík.

Osoby a obsazení: Li-Jen, detektiv (Martin Myšička), Margaret, patoložka (Jana Plodková).

Natočeno 2015. Vydal OneHotBook v roce 2015 (AK 065, v přípravě), edice Čínské thrillery 1.

Pozn.: Příběh o děsivých vraždách, které spojuje ještě hrůznější tajemství. První svazek série čínských thrillerů.

Čínský detektiv Li Jen pátrá spolu s americkou soudní lékařkou Margaret Campbellovou po vrahovi vysoce postaveného vědce, jehož ohořelá, doutnající mrtvola byla nalezena v pekingském parku. Té noci, kdy muž zemřel, došlo k dalším dvěma vraždám, které jsou s jeho smrtí záhadně spojené. Detektiv Li cítí, že musí hrát o čas a že mu tentokrát jeho čínská důkladnost nebude k ničemu. Nakonec neochotně požádá o pomoc Margaret, zkušenou odbornici na uhořelé oběti. Od chvíle, kdy se sejdou při pitvě zavražděného vědce, se jejich osudy neoddělitelně propojí, stejně jako vraždy, které vyšetřují. Spolu odkrývají jednu vrstvu případu za druhou a odhalují pravdu, jež předčí i jejich nejhorší noční můry.

—–

Mayova dechberoucí zápletka dává sílu příběhu, který uspokojí čtenáře jakožto detektivka, romantické dobrodružství i fascinující pohled na novou Čínu. – Kirkus Reviews

Margaret Campbellová je umně vytvořená hrdinka, mluví na rovinu, je rázná a důvtipná; její společník Li Jen představuje veškerou grácii čínské kultury a je vybaven znalostmi o tamní společnosti, které Margaret tolik chybí. – David Pitt, Booklist

Intenzivní a úchvatná cesta ulicemi města, která zároveň odhaluje vrtochy čínského policejního systému. – The Good Book Guide

Lit.: anonym: Pán ohně Petera Maye vychází jako audiokniha. In web Kavárna Host Brno, 10. 6. 2015 (článek + rozhovor). – Cit.: První kniha ze série čínských thrillerů oceňovaného spisovatele Petera Maye vychází jako audiokniha Pán ohně, v níž neustále se hašteřící mezinárodní čínsko-americké duo pátračů ztvárnili herci Martin Myšička a Jana Plodková.

„Peter May se mi trilogií Lewis vryl hluboko pod kůži. A nejen mně, její druhý díl teď získal cenu Audiokniha roku 2014 v kategorii Nejlepší četba. Pán ohně je jiný prožitek, je to zase ale Peter May, výborný vypravěč. Působí v něm exotika série i skvěle fungující chemie mezi prostořekou americkou patoložkou a introvertním čínským komisařem, kteří jsou nuceni pátrat spolu, takže příběh střídavě vyprávějí – proto jsme se rozhodli obsadit nahrávku dvěma herci. Rozhodně to není poslední audiokniha od našeho oblíbeného spisovatele,“ uvedl Martin Pilař z vydavatelství OneHotBook.

Čínský detektiv Li Jen pátrá spolu s americkou soudní lékařkou Margaret Campbellovou po vrahovi vysoce postaveného vědce, jehož ohořelá mrtvola byla nalezena v pekingském parku. Té noci, kdy muž zemřel, došlo k dalším dvěma vraždám, které jsou s jeho smrtí záhadně spojené. Detektiv Li cítí, že musí hrát o čas a že mu tentokrát jeho čínská důkladnost nebude k ničemu. Nakonec neochotně požádá o pomoc Margaret, která se na uhořelé oběti specializuje. Mezi oběma „kolegy z donucení“ ale od začátku panuje napětí: sarkastická patoložka svým cynismem maskuje prožité trauma i nejistotu ohledně kulturních odlišností, korektní Li skrývá svou citlivost a rozčiluje ho arogance cizinky neznalé místních zvyklostí. Avšak od chvíle, kdy se sejdou při pitvě zavražděného vědce, se jejich osudy neoddělitelně propojí, stejně jako vraždy, které vyšetřují.

„Na Margaret se mi líbí, že si jako cizinka, která přijíždí do docela vyhraněné země, udržuje svůj americký pohled na věc, kvůli čemuž samozřejmě dochází ke spoustě střetů. A nejenom s Li Jenem, kterého hraje Martin, ale i s ostatními postavami. Prochází různými vlnami: těžko se jí tam aklimatizuje, ale na druhou stranu je jí líto, že si o té zemi nezjistila víc, protože pak má člověk určité předsudky a brání se poznání, jaká je skutečná realita. Připadá mi živá, lehce prostořeká typu, co na srdci, to na jazyku a nekalkuluje s pocity ani s myšlenkami,“ popisuje svou hrdinku Margaret Campbellovou herečka Jana Plodková. Jejím hlasovým partnerem byl Martin Myšička, který se zhostil role čínského komisaře Li Jena. „Je to sice pan Stydlín, ale hlavně férovej chlap, jemuž jde zejména o kariéru, ale policejní práci dělá poctivě. Li v sobě zosobňuje čínské tradice a hodnoty, ale zároveň se vnitřně staví kriticky k událostem za vlády Mao Ce-tunga. A sice je Číňan, ale také byl na stáži v Americe a snaží se být otevřený vůči novým věcem. Z čehož vzniká rozpor, protože se vnějším vlivům zároveň brání. Musí tudíž překročit vlastní zábrany a díky tomu se v průběhu příběhu zajímavě vyvíjí,“ líčí svého protagonistu herec.

V audioknize četli oba interpreti nejen pasáže napsané z pohledu svých postav, ale velkou část nahrávání strávili ve studiu dohromady při společných scénách. „Když je to téměř dialog, že jsme opravdu u mikrofonu spolu, je to výhoda, jelikož na sebe reagujeme. Navíc jak jsme dva, tak ani jeden z nás není zapřažený pořád a vydržíme číst delší dobu,“ vysvětluje Martin Myšička. A dodává: „Posluchač toho bude vědět víc, než každá z těch postav sama o sobě. Li Jen má v sobě pnutí nebo touhu, a zároveň strach, jak to vnímá druhá strana. Zatímco posluchač se dozví, že Margaret je na tom podobně, samotné postavy si to vzájemně ještě neřekly.“ Pochvaloval si i spolupráci s režisérem Michalem Burešem: „Pro mě je nejcennější, že mě tlačí, abych se byl schopen nechat textem inspirovat. A najednou se to v hlavě přepne jinak, než kdybych všechno analyzoval.“
Jana Plodková se k četbě audioknihy vrátila po delší době, takže pro ni režijní vedení bylo klíčové. „U mě je to docela mimořádná situace, protože čtu audioknihu po strašně dlouhé době – třeba po osmi letech. Režisér mě musel znovu naučit, jak má hlas pracovat s textem. Že to není jenom čtení, ale už i ty popisy prostředí a postav, že musí žít, jelikož jsou vyprávěné z pozice toho, jak je vidí moje protagonistka. Musela jsem si zvyknout i to, jak se oddělují přímé řeči, jak se nastupuje na novou stránku a na další nuance, které by mě samotnou nenapadly,“ prozradila herečka.

Náladu nahrávky umocňuje původní hudební doprovod, okořeněný orientálními strunnými nástroji i rytmy, které střídají dynamičtější thrillerové pasáže, v nichž se však rovněž objevují melancholické tóny.

Audiokniha v režii Michala Bureše vychází jako mp3 ke stažení prostřednictvím digitálních distribucí za 299 Kč, i jako CD mp3 za 329 Kč.

UKÁZKY Z AUDIOKNIHY si můžete poslechnout >>ZDE a ZDE.

Rozhovor s Janou Plodkovou a Martinem Myšičkou k audioknize PÁN OHNĚ

Jak se vám čte audiokniha ve dvou?

JP: Kromě dialogů jsou v audioknize party, kdy čteme s Martinem svoje úseky každý zvlášť. Ale více méně spíš pracujeme společně, protože někdy samostatné pasáže nejsou tak dlouhé a dialogy se pak rychle střídají.

MM: Když je to téměř dialog, že jsme opravdu u mikrofonu spolu, je to výhoda, jelikož na sebe reagujeme. Navíc jak jsme dva, tak ani jeden z nás není zapřažený pořád a vydržíme číst delší dobu. Ale když má Jana mezitím několik samostatných stránek a já čekám, je pak pro mě horší navázat. Když deset minut mlčím, je najednou těžší promluvit.

Co se vám líbí na vašich postavách v Pánovi ohně?

JP: Na Margaret se mi líbí, že si jako cizinka, která přijíždí do docela vyhraněné země – jíž Čína je i pro mě – udržuje svůj americký pohled na věc, kvůli čemuž samozřejmě dochází ke spoustě střetů. A nejenom s Li Jenem, kterého hraje Martin, ale i s ostatními postavami. Prochází různými vlnami: těžko se jí tam aklimatizuje, ale na druhou stranu je jí líto, že si o té zemi nezjistila víc, protože pak má člověk určité předsudky a brání se poznání, jaká je skutečná realita. Připadá mi živá, lehce prostořeká typu, co na srdci, to na jazyku a nekalkuluje s pocity ani s myšlenkami – to se mi líbí.

MM: Li Jen, to je vlastně…

JP: …pan Stydlín!

MM: …pan Stydlín, ale hlavně férovej chlap, jemuž jde zejména o kariéru, ale policejní práci dělá poctivě. Li v sobě zosobňuje čínské tradice a hodnoty, ale zároveň se vnitřně staví kriticky k událostem za vlády Mao Ce-tunga. A sice je Číňan, ale také byl na stáži v Americe a snaží se být otevřený vůči novým věcem. Z čehož vzniká rozpor, protože se vnějším vlivům zároveň brání. Apriori odmítá vztah s Američankou, protože je to Jang-kuej-c’ a tedy jakýsi cizí element. Musí tudíž překročit vlastní zábrany a díky tomu se v průběhu příběhu zajímavě vyvíjí.

Jak se vám taková proměna hraje, když máte k dispozici pouze hlas?

MM: Snažím se. (směje se) Není sice čas na zkoušení či hlubší zkoumání, ale je to dobře napsané a ten text nás vede. Když jsem to četl poprvé, tak jsem to „sežral i s navijákem“, podruhé už mám pocit, že víc vidím autorovi „do kuchyně“, jak to má vystavěné. Ale to zas nebudu prozrazovat…

JP: Technicky vzato se vždycky těšíme, když tam jsou ty jemnější odstíny…

MM: Důvěřuji režisérovi, že nás drží, a že kdybychom byli falešní, tak nás zastaví. Text je epičtější, než když jsem načítal třeba Murakamiho. Střídá se popis děje a dialogy, které jsou přece jenom víc konfrontační a tudíž obohacující.

Co vás bavilo víc, dialogy, nebo četba?

JP: Všeobecně mě asi bavily víc dialogy, než čtení samostatných pasáží. A dialogy mě bavily všechny: ať už se škádlili nebo na sebe byli zlí anebo jestli se zrovna měli víc rádi. Dojemné, ale i vtipné mi připadalo to jejich sbližování, kdy se vždycky zdálo, že už se políbí… a zase ne. Tak šli dál, o pár minut později to zase vypadalo, že něco bude, pak zase nic. To bylo takové roztomilé.

MM: Posluchač toho bude vědět víc, než každá z těch postav sama o sobě. Li Jen má v sobě pnutí nebo touhu, a zároveň strach, jak to vnímá druhá strana. Zatímco posluchač se dozví, že Margaret je na tom podobně, samotné postavy si to vzájemně ještě neřekly. Jinak nemůžu tvrdit, že bych si něco užíval víc nebo méně, každá scéna má svoje pro a proti.

Jak jste zvládali čínské výrazy?

MM: Trochu se obávám, že jestli to uslyší někdo, kdo opravdu umí čínsky, tak mu asi budou vstávat chlupy po těle. Nevím. Jana to má lepší, protože Margaret je Američanka, takže to nemusí vyslovovat úplně správně…

JP: Podle mě o tu přesnost zas tak nejde, občasné cizí výrazy jen dodávají příběhu správnou atmosféru. Zkrátka když tam občas zazní něco á la Čína, tak to hezky souzní.

MM: Jinak si myslím, že právě ta lokace – a dozvěděl jsem se, že Peter May opravdu nastudoval čínské reálie – je jednou z velkých předností té knihy. Ukazuje svět, který obývá čtvrtina obyvatel Země, ale z našeho pohledu je to dálná exotika. Takhle dodá „čínský thriller“ posluchači zase jiný rozměr poznání, než kdyby se to odehrávalo klasicky v Americe.

Jaká byla spolupráce s režisérem Michalem Burešem?

MM: Michal hlídá, abychom neujeli někam úplně mimo mísu. Nebo aby to nebylo prázdné. Když se mu to případně zdá málo „naplněné“, tak nás upozorní. Většinou také kontroluje, jestli tam nejsou šumly a podobně. Pro mě je nejcennější, že mě tlačí, abych se byl schopen nechat textem inspirovat. A najednou se to v hlavě přepne jinak, než kdybych všechno analyzoval.

JP: U mě je to docela mimořádná situace, protože čtu audioknihu po strašně dlouhé době – třeba po osmi letech. Pro mě je to vlastně premiéra. Předtím jsem dělala něco malého, ale teď najednou celá kniha. Takže když jsem přišla poprvé, nebyla jsem nijak zvlášť připravená a vlastně jsem čekala, co se mi řekne, že mám dělat. Režisér mě musel znovu naučit, jak má hlas pracovat s textem. Že to není jenom čtení, ale už i ty popisy prostředí a postav, že musí žít, jelikož jsou vyprávěné z pozice toho, jak je vidí moje protagonistka. Musela jsem si zvyknout i to, jak se oddělují přímé řeči, jak se nastupuje na novou stránku a na další nuance, které by mě samotnou nenapadly. Takže se nechávám režijně vést hodně, což mně vyhovuje. Nevím, jak to vyhovuje Michalovi Burešovi, ale je statečný, že to se mnou zkusil.

Jak se na četbu připravujete?

JP: Na další nahrávání už jsem se pak připravila víc; podtrhávala jsem si důrazy, které mi unikají, nebo různá í a é a jak se to dá pospojovat. A také rozdělování přímých řečí, protože někdy je to tak nahuštěné, že kdybych si všechno neoznačila, tak začnu mluvit úplně někoho jiného…

MM: Já si podtrhávám. Na přímé řeči mám barevné tužky, abych opticky hned viděl, jestli to čtu já, nebo Jana. Ale také si dělám poznámky. Třeba když je složitější souvětí, abych věděl, co se k čemu váže a kde je ten hlavní přízvuk, nebo kdy to je napojené; jestli mám hlasem jít nahoru, nebo to ukončit do tečky. Ale už se i stalo, že nám to tak šlo, až jsme se dostali do místa, kde už jsem to takhle připravené neměl. Samozřejmě jsem to měl předtím přečtené, ale ne tak rozparcelované. A ukázalo se, že to taky jde. Ale abych se na to spolehnul a tu přípravu nedělal, to bych si nedovolil.

Co je při čtení ve studiu – pro nezasvěceného posluchače možná nečekaně – obtížné?

JP: Občas se stane, že se člověk zasekne a zacyklí na jednom místě a zaboha to nejde říct.

MM: Někdy text teče, že celá stránka uplyne v pohodě. Ale jindy třeba jen jedno slovo, když má být přečtené ve správné emoci, tak se záhadně speče do něčeho…

JP: Je to koncentrovaná práce, takže i tyhle občasné výpadky musíme rychle přejít a pokračovat dál. Třeba Martin byl včera ve studiu sedm nebo osm hodin a to už je docela těžké udržet pod lampičkou soustředění. Jednak směr očí, ostrost vidění, hlas a hlavně artikulaci.

MM: Pak už to naráží na fyzické možnosti mluvidel a mentální schopnosti se koncentrovat. Ale když jsme dva, tak se to jakoby rozpůlí a vydržíme déle. Jinak si myslím, že číst osm hodin ani nejde, i když to není v jednom kuse.

Vloni jste hráli partnery ve filmu Rozkoš, letos zase v audiu. V čem to bylo jiné?

JP: Mně se to vlastně vůbec nespojilo…

MM: Já si na to vzpomněl, i když je to vždycky něco jiného. Za mikrofonem se dá udělat ledasco. Tady se spolu postavy vyspí a my to jenom přečteme. Kdežto ve filmu to musí tělo na tělo nějakým způsobem existovat.

„Mayova dechberoucí zápletka dává sílu příběhu, který uspokojí čtenáře jakožto detektivka, romantické dobrodružství i fascinující pohled na novou Čínu.“ ‒ Kirkus Reviews

„Margaret Campbellová je umně vytvořená hrdinka, mluví na rovinu, je rázná a důvtipná; její společník Li Jen představuje veškerou grácii čínské kultury a je vybaven znalostmi o tamní společnosti, které Margaret tolik chybí.“ ‒ David Pitt, Booklist

„Intenzivní a úchvatná cesta ulicemi města, která zároveň odhaluje vrtochy čínského policejního systému.“ – The Good Book Guide

„Vynikající román, který předčí naděje, jež jsme do něj vkládali.“ ‒ Undiscovered Scotland

„V autorově zručně napsaném románu, který by člověk zfleku natočil, se hrdinové pouštějí po stopách vraha významného mikrobiálního genetika a ukazují čtenáři Čínu, jak ji nezná ‒ třeba pokud jde o praktiky pekingské policie.“ ‒ Kateřina Kadlecová, Reflex

Peter May(*1951)

Pochází z Glasgow, ale žije ve Francii. Původně se živil jako novinář a byl úspěšným televizním scénáristou, v současné době se věnuje psaní. Za první díl trilogie Lewis, mezinárodní bestseller Skála (2009; česky 2013), získal cenu Barry Award za nejlepší detektivku roku a řadu dalších ocenění, obdobně si vedl také druhý díl Muž z ostrova Lewis (2012; česky 2014). Třetí kniha série nazvaná Šachové figurky (2013, česky 2014) se držela 23 týdnů v žebříčku britských bestsellerů a v roce 2012 za ni autor získal Prix Polar International. Autorovy knihy vydává v češtině nakladatelství Host, celá trilogie vyšla rovněž v podobě audioknih vyprávěných Jiřím Dvořákem. Zvukové podoby se dočkal rovněž první díl autorovy šestidílné série čínských thrillerů, která mu vynesla celosvětové renomé. Více na www.petermay.info

Martin Myšička (* 1970)

Vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU a Matematicko-fyzikální fakultu v oboru subnukleární fyziky. Ještě během studií hrál např. v Národním divadle nebo ve Studiu Ypsilon. V roce 1994 získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku za roli Knížete Myškina v dramatu Idiot. Od roku 1997, kdy získal v Dejvickém divadle první roli v inscenaci Utišující metoda, je zde ve stálém angažmá. Jeho režijním debutem je inscenace hry Joea Penhalla Krajina se zbraní. Filmoví a televizní diváci jej znají např. ze snímků Šeptej (1996), Jedna ruka netleská (2003), Karamazovi (2008), Protektor (2009), Občanský průkaz (2010), Rozkoš (2013), Díra u Hanušovic (2014) nebo ze seriálů Čtvrtá hvězda (2014), Vraždy v kruhu (2015) a dalších.

Jana Plodková (* 1981)

Po dokončení studií na brněnské JAMU začala její herecká kariéra v divadle Polárka. Později se objevila v Divadle Na Fidlovačce a zakotvila v HaDivadle. Za titulní roli v inscenaci Renata Kalenská byla nominována na Cenu Sazky a Divadelních novin v kategorii nejlepší herečka. Od roku 2014 je členkou hereckého souboru Divadla na Zábradlí. Zahrála si také ve filmech Vratné láhve (2006), Protektor (2009), Polski film (2012), Čtyři slunce (2012), Rozkoš (2013) nebo MY2 (2014).

Mluvené slovo na zvukových nosičích