Mozaika – Hry na hrdiny (2015)

Přidal: Premek |

Březen 11, 2015

O hrdinech a hrdinství nejen v české dramatice hovořily editorka knihy „Hry na hrdiny“ (Větrné Mlýny, 2013) Marta Ljubková a redaktorka Klára Fleyberková.

Natočeno 2015. Premiéra 10. 3. 2015 (5 min.) v rámci pořadu Mozaika (ČRo Vltava, 6:30 – 9:00 / 16:00 – 17:00 h.; 150 min.).

Lit.: Fleyberková, Klára – Kratochvíl, Karel: Hrdiny dokážeme ocenit a antihrdinům se vysmát – alespoň v divadelních hrách. In web ČRo 3 Vltava, březen 2015 (rozhovor). – Cit.: Vlasta Burian, Gustáv Husák nebo Juraj Kukura. Ti všichni se potkávají v knize Hry na hrdiny. Antologii současných českých a slovenských her o reálných hrdinech připravila Marta Ljubková.

Hrdinové divadelních her nejsou jen postavy jako Hamlet, Konstantin Treplev nebo Heda Gablerová. Do dramatických textů se čím dál častěji vplétají hrdinové naší historie nebo ti ještě žijící. Právě takové texty teď shromažďuje antologie nazvaná Hry na hrdiny. Na jejích stránkách se setkávají současní čeští a slovenští autoři, například Jiří Havelka, Petr Kolečko nebo Martin Čičvák. Hrdiny těchto dramatiků se stávají Klement Gottwald, Jaromír Jágr, Milada Horáková, Viktor Kožený a řada dalších. Do jedné knihy je spojila literární kritička a dramaturgyně Marta Ljubková, vydává nakladatelství Větrné mlýny.

Proč se v české dramatické tvorbě objevují reální hrdinové tak často?

Česká dramatika je jich plná, v té prvorepublikové bychom jich našli celou řadu. Zřejmě to souvisí s nějakou krizí hodnot, identity. Obracíme se, nemohouce najít skutečné hrdiny kolem sebe, do minulosti, k těm, kteří byli historií coby hrdinové potvrzeni. Tento trend se projevuje i v próze – současná literatura se často zabývá našimi dějinami a lidmi, kteří se tam skutečně vyskytovali. Je to obecný trend posledních patnácti let.

Je to jen trend českých dramat?

Anglo-americká dramatika skutečné hrdiny nikdy neopustila. Existuje celá škála i bulvárních her, ve kterých vyskytuje třeba britská královna. Mimochodem slovenských hrdinů je taky docela dost, zřejmě to může být obecnější trend.

Jakým klíčem jste dramata vybírala?

Snažila jsem se o reprezentativní výběr co do hrdinů, tak her různého typu. Kromě toho, že je kniha pohledem na to, jak vnímáme hrdinství, průřez dává i docela přesný obraz o tom, v jakém stavu je současné psaní pro divadlo.

Jak autoři nahlížejí na hrdiny?

Vlastně na to, jak sami sebe vidíme – že nedokážeme uznávat hrdiny, že se proti nim bouříme nebo se jim vysmíváme – na tento stereotyp jsou hry k hrdinům pokorné a oslavné. Potřeba pojmenovaného hrdinství se mi zdá poměrně patrná. A můžeme se na ně dívat s úsměvem nebo nadhledem, ale pořád je například hrdinství Milady Horákové řekněme nepopiratelné. Často se nabízí krutý pohled na zvěrstvo určitý pohled, ale jinak bych řekla, že své hrdiny dokážeme ocenit a svým antihrdinům se dokážeme vysmát.

Jak se vypořádat se zápornými hrdiny?

Jiří Janků se s Viktorem K. neboli Viktorem Koženým vyrovnává kabaretní formou, která zesměšňuje nejen jeho, ale zejména nás všechny včetně našich národních světců a strážců národního pokladu, kteří se nechali zblbnout stejně jako my všichni v 90. letech kuponovou privatizací. Zajímavá je sekce slovenských her, ve kterých jsou antihrdinové nahlíženi až tak objektivně, že to někdy místy hraničí s pochopením. České hry své záporné hrdiny pojmenovávají mnohem jednoznačněji.

V knize jsou zařazeni autoři různých věkových skupin. Mění se v různých generacích pohled na hrdiny?

Mnohem víc jde o téma, se kterým se autor potýká, a jeho osobnostní postoj než o generaci. Často téma historických hrdinů volí mladí, zajímá mladou nebo střední generaci. Zřejmě pořád ještě nejsme dostatečně uspokojení politickým nebo společenským postojem k tomu, kdo byl v našich nedávných dějinách hrdina a koho stojí za to oslavit.

Radiodokument