První den (2015)

Přidal: Premek |

Březen 27, 2015

Josef König. Minutová hra. Nesnesitelná lehkost loučení. Dramaturgie Kateřina Rathouská. Technická spolupráce Zdeněk Prchlík. Režie Tomáš Soldán.

Osoby a obsazení: maminka (Dita Vojnarová-Mandová), dítě (Eliška Utikalová), babička (Drahomíra Hoffmanová).

Nastudoval ČRo Olomouc v roce 2015. Premiéra 30. 3. 2015 (3 min). Repríza 9. 4. 2015 (ČRo 2 Praha, 14:49 h.), 12. 6. 2015 (ČRo 3 Vltava). K poslechu zde.

Text hry:

Maminka: Celkem sněží. Vyjedeme raději trochu dřív, ať nemusíme tolik spěchat. Je to první den, tak ať nedorazíme pozdě. Máš všechno?

Dítě: Mám aktovku, papučky, sešity a pastelky. A vzala jsem si i Apolenku, aby mi nebylo smutno.

Maminka: Neboj, nebude. Udělala jsem ti svačinu. Až budeš mít hlad, tak si ji sněz. Ale ne před polednem, abys obědvala.

Babička: Děkuji ti. Ale stejně nevím, jestli budu mít hlad. A snad mi tam bude chutnat. Mařenka říkala, že se starají moc hezky, ale ty víš, celý život jsem si vařila sama. A jak je to s tím starým psem a kousky?

Maminka: Ale, prosím tě, jídlo přeci není žádný nový kousek. Jíst přeci musíš. A ne, že budeš všechno nechávat na talíři. Víš, co si vždycky říkáme…

Maminka + Dítě: Všechny lžičky do pupíčka, ať je silná má holčička!

Dítě: (smích) A přijedeš si pro mě, když se mi tam nebude líbit?

Maminka: Ale tak,… už jsme o tom mluvili. Po obědě máš přeci kroužky. Budeš mít malování a pak tělocvik. Určitě se ti nebude chtít domů. A ještě si s vámi promluví pan ředitel a domluvíš se s ním, co by tě bavilo. Budeš se mít dobře, neboj. A už nejsi přece malá.

Babička: Já vím. Jen když se rozhlédnu kolem, nenapadlo mne, že to přijde tak rychle. A kroužky? To už není pro mě, milá zlatá. I když Mařenka má na keramiku. Když jsem byla ještě dítě, měli jsme hrnčířský kruh. Seděla jsem mámě na klíně a dodnes cítím vůni hlíny…

Maminka: Tak vidíš. To zvládneš. A kdyby něco, mobil máš. Když bude nejhůř, můžeš mi kdykoliv zavolat. O tom jsme se přece bavili včera.

Dítě: (výchovně) Ale jen o přestávce. Ve škole se přece musí dávat pozor.

Maminka: (úsměv – pobavený, ale se známkou smutku) Tak pojď, už musíme jít, pomůžu ti s kabátem. (pauza) Co se děje?

Babička: Promiň mi, jen … jen je to zvláštní. Z domova do domova … (usměv) Tak snad máme všechno!

Maminka: Určitě máme.

Dítě: A když ne, tak mi to přivezeš, že jo, mami?

Maminka: To víš, že jo. Ale bude tam taková zábava a ani si na mě nevzpomeneš. (objetí). Mám tě ráda.

Dítě + Babička: Taky tě mám ráda.

Rozhlasové hry