Rozhovor měsíce – Gabriel Gössel (2015)

Přidal: Premek |

Duben 3, 2015

Připravil Milan Tesař. Sběratel archivních nahrávek Gabriel Gössel hovoří o své sbírce a edici Historie psaná šelakem.

Hovoří Gabriel Gössel.

Natočeno 2015. Premiéra 3. 4. 2015 (ČRo Jazz, 14:00 h.).

Pozn.: V pořadu zaznělo několik písní a instrumentálních skladeb přepsaných z šelakových desek z 20. až 40. let minulého století.

Lit.: Tesař, Milan: Jazzové novinky. Rozhovor měsíce: Historie psaná šelakem. In web ČRo Jazz, 1. 4. 2015 (článek). – Cit.: Staré gramofonové desky – od dob Rakousko-Uherska po 40. léta minulého století – sbírá Gabriel Gössel. A nejen sbírá. V posledních letech je digitalizuje a pro vydavatelství Supraphon sestavuje digitální edici Historie psaná šelakem. Podrobnosti přineseme v Rozhovoru měsíce na ČRo Jazz 3. dubna ve 14:00.

V úvodu rozhovoru Gabriel Gössel vysvětluje: „Většina nahrávek, které umisťuji do edice Historie psaná šelakem, pochází z mých sběratelských fondů, ale někdy samozřejmě pomohou i kolegové sběratelé. Můj zájem o hudbu se však nekryje se zájmem o staré zvukové záznamy. Stará muzika mě zajímá, některá se mi i líbí, ale naprosto nejsem ohraničen pouze dobou šelakových gramodesek. Staré nahrávky však mají jistou výhodu. Některé se zatím nepodařilo dohledat a stále je tedy možné učinit i překvapivý nález. Když se mi povede takovou desku objevit, s velkou radostí se ji snažím zpopularizovat.“

Ze starých nahrávek Gössel sestavuje alba šířená formou digitálního downloadu – buď profilové kolekce jednotlivých hudebníků a zpěváků, nebo tematické kompilace. Za nejzajímavější část této práce považuje „přemýšlení o koncepci“. Říká: „Když se mi dostane nějaká deska do ruky, rozmýšlím, jakou vrstvu posluchačů by mohla oslovit. Důležitou součástí práce je také čištění nahrávek. Do konce dvacátých let se nahrávalo mechanicky, tedy zpěvák musel skutečně zpívat do trouby nahrávacího gramofonu, který zvukové vlny rovnou přenášely do vosku. Až koncem 20. let bylo zavedeno elektrické nahrávání, které rozšířilo možnosti a zkvalitnilo nahrávky.“

Z konkrétních alb, která Gabriel Gössel v pořadu představuje, můžeme zmínit například kolekci písní se sportovními náměty Dej gól, jen gól, dále album „veselých písniček na téma automobilů“ Já mám automobil, ten má dvě stě kobyl nebo album havajských písní. „Například v USA byly ve druhém desetiletí 20. století havajské písně nejčastěji nahrávaným typem skladeb, což souviselo s tehdejším rozšířením steel kytary,“ vysvětluje host pořadu, odkud se k nám obliba této exotické hudby dostala.

Nehovoříme však pouze o obsahu dobových nahrávek, ale také o jejich formě, včetně informací na obalech starých desek. „Do konce 30. let byly obaly potištěny především značkami gramofonových společností. Zvláštní obaly se vydávaly jen k velmi úspěšným titulům. Svou vlastní etiketu měl R. A. Dvorský, Voskovec a Werich měli gramodesky v potištěných obalech, své obaly měly úspěšné filmy. Ale ještě Supraphon v 50. letech vydával elpíčka v univerzálních obalech,“ líčí sběratel.

Edice Historie psaná šelakem je žánrově pestrá. Pojme všechny typy meziválečné populární a taneční hudby – od polek a valčíků až po průkopnické jazzové kapely. Gabriel Gössel říká: „Snažím se mapovat počátky českého jazzu. Jedna ze zatím posledních kompilací je věnována Orchestru Gramoklubu řízenému Janem Šímou, což byl jeden z prvních orchestrů u nás, které hrály hot jazz. Nejblíže přítomnosti se blíží nahrávky Ladislava Habarta, který v letech 1946–47 vedl vlastní progresivní jazzový orchestr.“

Autor edice Historie psaná šelakem hovoří také o těžkostech při shánění raritních nahrávek. Přitom porovnává situaci u nás s podobnými aktivitami v zámoří: „Některé desky jsou známy jen v jednom jediném exempláři, což je důsledek neexistence katalogů, jaké mají například ve Spojených státech. Tam dosahují nejvyšších cen desky bluesových interpretů z 20. a 30. let, které někdy vycházely jen regionálně. Za takové nahrávky se platí i 30 000 dolarů za jeden exemplář. Ale to jsou sběratelé jiného kalibru. Mně by však nabídnutí jakékoli částky nebylo nic platné, když požadované nikde neseženu.“

Radiodokument