Ozvěny malých scén 2 (1986)

Přidal: Přemek |

Srpen 6, 2008

Vybral a sestavil Vladimír Just. Zvuk, střih a mixáž Jiří Bartoš. Sleeve-note Vladimír Just, 1986. Cover design Iva Hüttnerová, 1986. Odpovědná redaktorka obalu Jana Řehořová. Odpovědný redaktor nahrávky Jiří Šrámek. Režie Tomáš Vondrovic.

Účinkují Václav Helšus, Luděk Richter, Luděk Vostárek, Karel Kerlický, Vít Šolle, Klarisa Benešová, Markéta Potužáková, Jarmila Kerlická, Petra Urbanová, Tomáš Dubec, Václav Lahodný. Ondřej Pavelka, Radka Fidlerová, Jiří Schmiedt, Petr Lepša, Zdeněk Dušek, Luboš Veselý, Eva Salzmannová, Ladislav Matějček a Lenka Machoninová.

Nahráno 7.-22. května 1985 v pražském studiu Lucerna. Vydal Supraphon v roce 1986 (1 LP, supralong 1218 3806 X-G).

Ozveny malych scen 2 (1986)

1. Václav Helšus: Hrobník dánský. Divadlo F. X. Šaldy v Liberci (21:42). Účinkuje Václav Helšus.

2. Luděk Richter: Kichotání. Paraple (17:08). Variace na motivy románu Miguela de Cervantese y Saavedra Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. Hudba a kytarový doprovod Václav Lahodný. Osoby a obsazení: principál (Luděk Richter), Sancho (Luděk Vostárek), Quijote (Karel Kerlický), Carasco (Vít Šolle). Dále hrají Klarisa Benešová, Markéta Potužáková, Jarmila Kerlická, Petra Urbanová, Tomáš Dubec, Václav Lahodný.

3. Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor. Divadlo na okraji (12:05). Přeložil Zdeněk Mahler. Hudba Miki Jelínek. 5. dějství, 1. a 8. výstup. Osoby a obsazení: hejtman (Ondřej Pavelka), hejtmanka (Radka Fiedlerová), Dobčinskij (Jiří Schmiedt), správce chudinského ústavu (Petr Lepša), Bobčinskij (Zdeněk Dušek), soudce (Luboš Veselý), Marja (Eva Salzmannová).

4. Johann Wolfgang Goethe: Faust. Divadlo na okraji (25:47). Překlad Olga Mašková. Hudba a klavírní doprovod Miki Jelínek. Osoby a obsazení: Faust (Ondřej Pavelka), Mefistofeles (Ladislav Matějček), Markétka (Lenka Machoninová). Dále hrají Radka Fiedlerová, Luboš Veselý, Eva Salzmannová. Obsah: 1. Úvodní monolog Fausta, 2. První dialog Fausta s Mefistofelem, 3. Čarodějnická kuchyně, 4. Setkání Fausta a Markétky, 5. Markétka v žaláři, 6. Bída, dluh, starost, strach, 7. Závěrečný monolog Fausta, 8. Chorus mysticus.

Pozn.: Současná tvorba malých scén, řekněme kabaretního či písničkářského typu, v jejímž znamení se nesly Ozvěny malých scén (1), reprezentovala pouze jeden vyhraněný pól spektra činnosti těchto divadel. Druhý pól tvoří tzv. divadla studiového typu, scény jevištní poetické stylizace, používající metaforu jako základního vyjadřovacího prostředku. I zde jsme chtěli zachovat výběrový klíč prvé desky: dát jednoznačně přednost souborům a jednotlivcům v širším diváckém ovědomí relativně nezavedeným, tedy těm, kteří by se, nebýt našich Ozvěn, jen tak na gramofonovou desku nedostali. Dále jsme eliminovali ty populární soubory, jejichž tvorba je rozrůzněna do tolika rozdílných typů (daných např. odlišnou poetikou jednotlivých režisérů), že by prezentací pouze jedné či dvou ukázek došlo k hrubému zkreslení celkového profilu (typickým příkladem budiž Divadlo na provázku, ale i Ha-divadlo, Studio Y aj.). Koncepce desky – klasikové na malé scéně – není volena náhodně. Návraty ke „klasice“ představují totiž jednu z nejtypičtějších tendencí malých scén sedmdesátých i osmdesátých let: jsou přirozenou reakcí na absenci kvalitních původních dramatických předloh, schopných položit si tzv. „velké“, podstatné a často i krajně nepříjemné otázky doby a člověka v ní. Navíc velké téma nejlépe nasvítí poetiky jednotlivých scén, a to na základě prostého zákona kontrastu: bílá na pozadí černé, „malé“ konfrontací s „velkým“.

A proto tedy začínáme hamletovský tématem (Hrobník dánský, 1982) v klaunském autorském přepisu dříve ypsilonského, nyní libereckého (divadlo F. X. Šaldy) protagonisty Václav Helšuse, jednoho z nejvýznamnějších herců, kteří kdy chodili po prknech malých scén. Tato ukázka je prakticky jediným spojovacím můstkem s Ozvěnami (1). A proto také tragikomické Kichotání (1983) režiséra, autora a loutkoherce Luďka Richtera z pražského amatérského souboru Paraple. Tato maximálně hravá, kolektivně rozverná inscenace pojednává o eticky závažných věcech, aktuálních až běda. A proto – do třetice – pražské Divadlo na okraji, kde na celé jedné straně desky si režisér Zdeněk Potužil a skladatel Miki Jelínek spolu s protagonisty souboru troufají na takové vysokohorské štíty evropské dramatiky, jaké představují Gogolův Revizor (1983) a Goethův Faust (1984). Zejména Goethovu dramatickou velebáseň inscenují v DNO ve zvukove originální hlasové orchestraci jako „hraniční kámen, na který je třeba alespoň jednou v životě zaútočit“ (Zdeněk Potužil). Jako hru o lopotném vytváření svobodného prostoru pro tvořivou práci. A především „u nás vůbec poprvé jako poezii, jako básnické dramatické dílo“ (překladatelka Olga Mašková. Vladimír Just

Mluvené slovo na zvukových nosičích