Bratříčku, zavírej vrátka – v ostravských stopách Karla Kryla (2015)

Přidal: Premek |

Duben 20, 2015

Dagmar Misařová. Dokument o ostravských stopách Karla Kryla, který v moravskoslezské metropoli strávil v šedesátých letech podstatnou část svého tvůrčího života, a právě zde, v Československém rozhlase natočil ve slovní režii písně pro své debutové album. V dokumentu Dagmar Misařová nabídne i archivní záznam Folkfóra při návratu Karla Kryla do Ostravy v prosinci 1989,a rozhovor s ním před prvními svobodnými volbami.

Hovoří Jiří Černý, „bratříček“ Jan Kryl, Vladimír Merta a Dagmar Andrtová-Voňková, Tomáš Sláma a Jaromír Nohavica.

Natočeno 2015. Premiéra 12. 4. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 40 min). Repríza 8. 8. 2024 (ČRo Plus, 21:10 h.) v cyklu Léto s Krylem a Dokument Plus.

Lit.: Misařová, Dagmar – Švihálek, Milan: Bratříčku, zavírej vrátka. V ostravských stopách Karla Kryla. In web ČRo 2 Praha, duben 2015 (článek). – Cit.: S Janem Krylem o vzniku nejznámější písničky jeho bratra i jeho ostravské minulosti. V dokumentu zazní i unikátní archivní záznam při návratu Karla Kryla do Ostravy v prosinci 1989. A rozhovor před prvními svobodnými volbami.

V bistru U Waldemara se odedávna scházeli ostravští rozhlasáci a televizáci s místními písničkáři, básníky a výtvarníky. Teď jsem tady měl možnost podat ruku i bratrovi Karla Kryla Janovi.

S Karlem jsem se poprvé setkal na jaře roku 1967 ve výtvarnické dílně Okresního Domu osvěty v Olomouci. V noci z 12. a 13. dubna, kdy tehdy ještě neznámý písničkář slavil narozeniny, se rozhodl zpívat kolegovi z práce všechny svoje songy.

„Pamatuji si, s jakou píchou a nezvyklou vervou ještě neznámý Kryl zpíval svoje písničky. Netušil jsem, že je už brzo uslyším z desky, jejíž proslulost přesáhne vše, na co byla česká písničkářská scéna zvyklá.“
Milan Švihálek

Bizarní scéna

Drobný klučina posedával na okraji obrovské vany (výtvarnická dílna s kopírovacími stroji byla umístěna v kdysi honosné koupelně prvorepublikové vily). V ruce kytaru-španělku, na kachlíkové podlaze stála láhev levného vína a setmělým prostorem zněla jedna písnička za druhou.

Nic tak vzrušujícího a zneklidňujícího zároveň jsem nikdy v životě neslyšel. Pak, ještě v noci, netrpělivý, nedočkavý, narozeninovým vínem zmámený zmizel podivuhodný „osvětový výtvarník“ v městských ulicích, pravděpodobně za svými kamarády z Dex-klubu. Jemu i mně bylo tehdy 23 let.

Přesvědčení o vlastním talentu

Kryl se umanutě snaži svoje písničky prosadit. Ve stejné době zpíval svou Pietu severočeskému recitátorovi Mirku Kováříkovi, olomouckému divadelníkovi Pavlu Dostálovi, ostravskému rozhlasákovi Miloši Zapletalovi. Snil o tom, že mu pomohou a on bude zpívat v největších sálech.

„Byl od malička dost problémové dítě. Narozený ve znamení berana a taky takový byl. Tvrdohlavý až běda. I na rodinných fotografiích se obvykle všichni tváří normálně, jen Karel naštvaně…“
Jan Kryl

Jeho píle byla neskonalá a přesvědčení o vlastním talentu nebývalé. Jako by byl pořád v pohybu, naplněný zvláštní náruživostí, velkými city a neukojenou touhou dokázat víc než ostatní. Takoví lidé mívají problémy.

Jeho bratr vzpomíná na rodinné sbírání hub. Jak na to Karel neměl trpělivost. „Tak aspoň kopal do pařezů. Byl věčně nespokojený.“

Moravské kořeny Karla Kryla

Na Moravě jeho předkové po generace žili a pracovali. I když tvrdit, že melodičnost Krylových písniček má moravský nádech, by asi bylo až moc odvážné. A verše jeho písniček rozhodně nejde stavět vedle bytostného moravanství Oldřicha Mikuláška nebo Jana Skácela.

Určitě ale měl v srdci slezskou odbojnost a sociální cítění Petra Bezruče. Rebelanství bylo Karlovou dominantní vlastností. Možná zdědil něco ze vzdorovistosti valašských chasníků. Maminka ostatně pocházela z podbeskydského Frýdku-Místku.

„Všichni tři – Karel, Marie a já – jsme měli období folklorního zaměření,“ vzpomíná bratr Jan na zařazování do valašského národpoisného souboru Javorník a Javorníček. „Jezdívali jsme na zájezdy a se souborem tancovali třeba na schůzích JZD nebo na valašských plesech.“

Bratříčkova kytara

Klíčový okamžik nastal, když jim rodiče koupili oběma najednou kytary. Karlovi gibsonku, Janovi španělku. „Obě mám dodnes, jsou v provozu. Hraju sice i na jiné nástroje, ale ty staré občas do rukou vezmu.“

Bráškové si nástroje půjčovali a Karel hrál na Janovu španělku s velkou oblibou. Měla měkčí struny, byla melodičtější. Právě s ní Karel nahrál v roce 1968 v ostravském studiu všechny písničky, které se později dostaly na profilovou LP desku Bratříčku, zavírej vrátka.

Ve stejném roce se španělkou poprvé vystoupil i před kamerami pořadu Televizní krajánek. Archiv ostravské televize byl v roce 1997 zničen povodní, ale unikátní záběry Krylovy televizní premiéry zůstaly naštěstí zachovány.

Osudová Ostrava

Ostrava sehrála v Krylových osudech jednu ze stěžejních rolí. Už v průběhu roku 1967 projevil o jeho písničky zájem redaktor Československého rozhlasu Ostrava Miloš Zapletal. Každou neděli dopoledne moderoval svůj autorský pořad s tuláckým, krajánkovským srdcem.

Začínající písničkář se mezi hosty této relace neobjevil náhodou. Byl přece typickým poutníkem pendlujícím se svými songy od města k městu, tak jak to kdysi dělali od splavu ke splavu dávní mlynářští krajánci.

Bratříček v éteru

Miloš Zapletal pozval Karla i do literárního pořadu Pasáž. Tato relace se natáčela v pobočném (tzv. slovním) studiu, kde zvukaři neměli k dispozici kvalitní mikrofony a kde nebyla ani profesionální hudební režie. V Pasáži byl Karel požádán, aby svůj rozhovor zpestřil písničkou.

Sáhl do strun a zahrál Bratříčka. Letos v březnu usedl v pobočném studiu č. 2 k historickému mikrofonu Karlův bratr, aby podal svědectví o zrodu pravděpodobně nejslavnější písničky druhé poloviny 20. století.

„Že by Bratříček zazněl ještě před srpnem 68? O tom nic nevím. Ale nevylučuju, že Karel měl text rozpracovaný, a teprve když viděl z vlaku kolony zelených antonů, tanků a vojenských vozidel pomalovaných invazními pruhy, docvaklo mu to, a té písničce dal výslednou podobu.“
Jan Kryl o vzniku písně Bratříčku, zavírej vrátka

Zrod Bratříčka

Je nepochybné, že téma písně Bratříčku, zavírej vrátka spojené s obavami o osud vlasti bylo posvěceno Karlovým důvěrným vztahem k mladšímu bratrovi. Autor se ostatně nikdy netajil tím, že vztahy v rodině mají pro něho mimořádný význam.

Děti tiskaře z Nového Jičína byly vychovávány v bratrské soudržnosti. Intimní vazby se tak trochu odráží i v tom, že křestní listy obou sourozenců jsou si navzájem podobné. Starší z bratrů dostal po otci a dědovi jméno Karel a druhé Jan, u mladšího sourozence je tomu naopak: Jan Karel.

Žijící strážce vrátek

Když jsme se s Honzou Krylem v bistru U Waldemara po natáčení dokumentu setkali, byl jsem překvapen jak velice jsou si Jan Karel s Karlem Janem podobní. Pevný stisk ruky, přímý pohled z očí do očí, zatvrzelost a úpornost, ale také jakási zvláštní hořkost skrytá za pokorně vyslovovanými soudy.

Někdejší bezbranný chlapec-vojáček naštvaný proradností spojenecké invaze zkrátka zůstává Krylem. Zpívá, píše, burcuje, přednáší své verše, snaží se mladým lidem předávat dědictví svého bratra.

A budeš jako táta…

Tak jak to kdysi dělal jejich táta. „Svého přesvědčení, postojů a své touhy po svobodě se nikdy nesmíme vzdát,“ tvrdil. Někteří současní politici a pohrobci totalitních režimů se k tomuto morálnímu imperativu staví jako k nepatřičnosti a zbytečnosti.

Ostatně trapné putování busty Karla Jana Kryla Parlamentem ČR od čerta k nečertu je toho jen důkazem. Někteří lidé si zkrátka s Krylovským rebelantstvím zděděným po valašských zbojnících stále neví rady.

Radiodokument