Fotr 1/10 (2002)
Ivan Landsmann. Četba na pokračování. Z autorova rukopisu vybral a připravil Jan Šulc. Režie Dimitrij Dudík.
Účinkuje Radim Vašinka.
Natočeno 2002 (1 díl cca 30 min.). Premiéra 11.-20. 2. 2002 (ČRo 3 Vltava). Reprízy 17.-26. 6. 2013 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.), 25. 7. – 3. 8. 2017 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).
Lit.: Šrut, Pavel: Ivan Landsmann – Fotr. In web ČRo 11. 2. 2002 (anotace). – Cit.: Román Pestré vrstvy , napsaný v roce 1986 neznámým ostravským horníkem Ivanem Landsmannem žijícím od roku 1985 v Holandsku, vyvolal před dvěma lety mimořádný zájem čtenářů i kritiků. S napětím byl očekáván druhý Landsmannův román Fotr , napsaný v roce 1989.
Málokteré dvě prózy jsou si ovšem tak vzdáleny jako ostravským slangem psaný autobiografický příběh Pestré vrstvy z ostravských dolů první poloviny osmdesátých let a silně stylizovaný Fotr, odehrávající se na sklonku třicátých let ve vesnici nedaleko Jihlavy, v okupované Praze a v Karlových Varech. Na něm si zcela neškolený spisovatelský autodidakt v exilu zkoušel, jak napsat “skutečný” fabulovaný román. Jako pocitové, ale i kompoziční východisko mu posloužily předválečné filmy – je s podivem, že nikdo z četných kritiků si nevšiml, že Fotr je téměř učebnicovou ukázkou filmové povídky: bez větších škrtů a střihů by se z něj dal udělat filmový scénář. Ne náhodou je také část děje románu do předválečného filmového prostředí přímo zasazena. Co na Fotrovi zaráželo a zaráží nejvíc, je jeho hlavní postava – školák a posléze středoškolák Slávek, na první pohled ztělesnění bezcharakternosti, pudové poživačnosti, obhroublosti a lhostejnosti k utrpení druhých. Provokující je, že Landsmann se od Slávka nedistancuje, ovšem ani jeho chování neomlouvá. Jakoby až s určitou naivitou prostě jen zaznamenává Slávkovo chování, myšlení a řeči. Fotr je cenný tím, že do české literatury přináší sociologicky zajímavý pohled na svět skutečně “zdola”. Není to pohled nikterak radostný, spíše silně nevábný, pro toho, kdo byl například na vojně, neřku-li ve vězení, je to však pohled až překvapivě známý.
A co o románu soudí literární kritik Jiří Peňás? – “Landsmann nikdy nevybočí z přímočarého popisu scéna – dialog – akce. Každá pohnutka postav je tu doslovně předvedena a ještě několikrát zopakována. Řeč splývá s jednáním a obojí vede k tomu nejkratšímu cíli. Když má Slávek hlad, řekne si o jídlo, když chce pít, pije, když se mu něco nelíbí, a to je velmi často, jedná – a autor to hned všechno prostými slovy vyjeví. Přitom jsou to prostředky pro jeho vidění dokonale výstižné a zcela ho naplňují. Toto někdy až odpudivě zploštělé vidění připomíná kresby naivních malířů, ovšem bez jejich sklonu svět poetizovat, jenž je Landsmannovi naopak naprosto cizí.”
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Lit.: Šrut Pavel: Ivan Landsmann – Fotr. In web ČRo 11. 2. 2002 (anotace). – Cit.: Román Pestré vrstvy , napsaný v roce 1986 neznámým ostravským horníkem Ivanem Landsmannem žijícím od roku 1985 v Holandsku, vyvolal před dvěma lety mimořádný zájem čtenářů i kritiků. S napětím byl očekáván druhý Landsmannův román Fotr , napsaný v roce 1989.
Málokteré dvě prózy jsou si ovšem tak vzdáleny jako ostravským slangem psaný autobiografický příběh Pestré vrstvy z ostravských dolů první poloviny osmdesátých let a silně stylizovaný Fotr, odehrávající se na sklonku třicátých let ve vesnici nedaleko Jihlavy, v okupované Praze a v Karlových Varech. Na něm si zcela neškolený spisovatelský autodidakt v exilu zkoušel, jak napsat „skutečný“ fabulovaný román. Jako pocitové, ale i kompoziční východisko mu posloužily předválečné filmy – je s podivem, že nikdo z četných kritiků si nevšiml, že Fotr je téměř učebnicovou ukázkou filmové povídky: bez větších škrtů a střihů by se z něj dal udělat filmový scénář. Ne náhodou je také část děje románu do předválečného filmového prostředí přímo zasazena. Co na Fotrovi zaráželo a zaráží nejvíc, je jeho hlavní postava – školák a posléze středoškolák Slávek, na první pohled ztělesnění bezcharakternosti, pudové poživačnosti, obhroublosti a lhostejnosti k utrpení druhých. Provokující je, že Landsmann se od Slávka nedistancuje, ovšem ani jeho chování neomlouvá. Jakoby až s určitou naivitou prostě jen zaznamenává Slávkovo chování, myšlení a řeči. Fotr je cenný tím, že do české literatury přináší sociologicky zajímavý pohled na svět skutečně „zdola“. Není to pohled nikterak radostný, spíše silně nevábný, pro toho, kdo byl například na vojně, neřku-li ve vězení, je to však pohled až překvapivě známý.
A co o románu soudí literární kritik Jiří Peňás? – „Landsmann nikdy nevybočí z přímočarého popisu scéna – dialog – akce. Každá pohnutka postav je tu doslovně předvedena a ještě několikrát zopakována. Řeč splývá s jednáním a obojí vede k tomu nejkratšímu cíli. Když má Slávek hlad, řekne si o jídlo, když chce pít, pije, když se mu něco nelíbí, a to je velmi často, jedná – a autor to hned všechno prostými slovy vyjeví. Přitom jsou to prostředky pro jeho vidění dokonale výstižné a zcela ho naplňují. Toto někdy až odpudivě zploštělé vidění připomíná kresby naivních malířů, ovšem bez jejich sklonu svět poetizovat, jenž je Landsmannovi naopak naprosto cizí.“
Desetidílnou četbu na pokračování připravil Jan Šulc. V režii Dimitrije Dudíka čte Radim Vašinka.
Pondělí 11. 2. 2002 Český rozhlas 3 – VLTAVA – 18.30 hodin