Dobrá vůle – (Ne)bezpečné očkování? (2015)

Přidal: Premek |

Květen 12, 2015

Alena Blažejovská. Dokument sleduje ožehavé téma očkování v ČR. Obavy rodičů se zkušenostmi s negativními účinky očkování vyústily v Petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování a březnovou demonstraci před budovou Ministerstva zdravotnictví ČR. Ve stejné době Ústavní soud rozhodl o zachování povinného očkování v ČR a o tom, že do mateřských škol a dalších předškolních zařízení smějí být přijaty jen plně očkované děti. Pořad dokumentuje tyto události a představuje aktivity sdružení Rozalio – rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování. Mistr zvuku Michal Zelinka. Dramaturgie pořadu Lenka Svobodová. Režie Radim Nejedlý.

Připravil ČRo Brno v roce 2015. Premiéra 23. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.). Repríza 30. 5. 2015 (ČRo Plus, 20:10 h.); 9. 4. 2016 (ČRo 2 Praha, 18:30 h).

Lit.: Blažejovská, Alena: (Ne)bezpečné očkování? In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Nejde ale jen o to, zda očkovat. Nálepkuje se: lékaři pro a rodiče proti. Naprostá většina rodičů své děti očkovat chce. Požadují ale individuální přístup a to, aby se očkovalo bezpečně. Dokument v širším kontextu mapuje nejnovější události kolem očkování.

Rodičům vadí, že u nás nejsou respektováni. A striktně se jim nařizuje, jak mají se svými dětmi nakládat. Historie i pohled za hranice ukazují, že očkovací kalendář může mít různé podoby a že neexistuje jediný správný model.

Doporučení nebo povinnost?

V Německu, Rakousku nebo Nizozemsku se jim očkování pouze doporučuje, ne nařizuje. To s sebou nese nutnost větší informovanosti pediatrů, kteří musí vše důkladně vysvětlovat, i rodičů.

Ústavní soud ČR a očkování
23. února 2015 – potvrdil, že není protiústavní, když ministerstvo zdravotnictví nařizuje povinné očkování. Ani to, že jeho rozsah je dán pouhou vyhláškou. Doporučil zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním.
2. března 2015 – nevyhověl návrhu na zrušení paragrafů školského zákona, které určují, že mateřské školy a další předškolní zařízení nesmějí přijímat neočkované nebo jen částečně očkované děti. Na problematičnost tohoto přístupu ve svém stanovisku poukázala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová

„Ústavní soud v jiných případech striktně vyžaduje, aby byl rozsah práva nebo povinnosti svěřen zákonu a ne pouhé vyhlášce.“
právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota

Veřejnost proti očkování
10. února 2015 – Martina Suchánková, předsedkyně spolku ROZALIO (Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování), sepsala Petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování. Do konce dubna ji podepsalo přes 18 600 občanů.
9. března 2015 – ve spontánní reakci na rozhodnutí Ústavního soudu ČR zorganizovala Marta Vondráčková před budovou ministerstva zdravotnictví Demonstraci za svobodnou volbu v očkování.

„Ústavní soud podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková

Dnes se tak nařizuje očkování proti 9 nemocem ve formě tzv. hexavakcíny (záškrt, tetanus, černý kašel, žloutenka typu B, dětská obrna, hemofilová nákaza) a vakcíny MMR (spalničky, zarděnky, příušnice). Je ale nutné podávat hexavakcínu ve schématu 3 + 1 (tj. postupně tři dávky a jedno přeočkování později)?

Otazníky nad hexavakcínou

Podle odborníků schéma 2 + 1 stačí. Kdo má ze čtvrté dávky prospěch? A je vůbec hexavakcína nejvhodnějším prostředkem ochrany? Žloutenka typu B se přenáší tělními sekrety, tj. nejčastěji pohlavním stykem či při aplikaci drog injekční stříkačkou.

Proč musí být děti proti ní očkovány, než přijdou do mateřské školy? Toto ohrožení přichází v úvahu až ve škole, do níž ale dítě – i nenaočkované – tak či tak přijato být musí, protože to nařizuje zákon o povinné školní docházce. Nad očkováním v České republice se vznáší řada otazníků.

Vedlejší účinky

K natočení dokumentu přispěl i postřeh, že se v autorčině okolí se stále častěji objevují případy dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky. „Samozřejmě, očkování jako každý lék má i své nežádoucí vedlejší účinky,“ připustil na demonstraci i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Když se však pokusil doložit prospěšnost očkování, publikum jej téměř vypískalo. Mezi lékaři a rodiči se prohlubuje propast nedůvěry. Jako by ztráceli schopnost spolu komunikovat. Stupňuje se boj, v němž není vítězů. Lékaři nechtějí naslouchat zkušenostem rodičů. U těch pak roste strach – strach očkovat, ale i strach neočkovat. Strach z udání a pokut.

Informujte o negativních účinncích!

Podhlášenost negativních účinků je u nás prý 90 až 98 %. Mohou je ale hlásit i pacienti. Portál O lécích nabízí k využití formulář Hlášení pro SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv). Pokud se neinformuje o nežádoucích dopadech očkování, nemohou příslušné orgány při rozhodování vycházet z reálných dat.

Při aplikaci vakcín může dojít k rozvoji autoimunitních onemocnění, proto světová kapacita prof. Jehuda Schönfeld prosazuje zajištění odškodnění od státu. Cennější než odškodnění je ale možnost předejít komplikacím.

Jak předejít komplikacím

Tu nabízí neinvazivní screeningové vyšetření ze suché krevní kapky u novorozenců pro včasný záchyt poruch vývoje specifické imunity. Metoda, která je dnes plošně využívaná v 25 státech USA a v Norsku, je u nás k dispozici na LF v Brně a 2. LF UK v Praze.

Právě doc. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D., zástupce přednosty Ústavu klinické imunologie a alergologie Lékařské fakulty MU v Brně, se zasazuje o její zavedení i u nás. Bylo by to jedním z kroků k bezpečnému očkování. Kromě toho mluví také o nutnosti individuálního přístupu.

Lit.: Blažejovská, Alena: (Ne)bezpečné očkování? In Týdeník Rozhlas 21/2015 (článek). – Cit.: Kontroverzní téma moderní medicíny – očkování – sleduje nejnovější dokument z rozhlasového cyklu Dobrá vůle (sobota 23. května, ČRo Dvojka, 18.30 a sobota 30. května, ČRo Plus, 20.10). Všímá si skutečnosti, že v České republice v otázce očkování není svobodná volba. Přitom případů dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky, přibývá…

Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Případů dětí, které byly po očkování postiženy nežádoucími účinky, však přibývá…

Letošního 9. března proběhla před budovou ministerstva zdravotnictví demonstrace za svobodnou volbu v očkování. Zorganizovala ji Marta Vondráčková ve spontánní reakci na rozhodnutí Ústavního soudu České republiky. Ten 23. února potvrdil, že není protiústavní, když ministerstvo zdravotnictví nařizuje povinné očkování, ani to, že jeho rozsah je dán pouhou vyhláškou. Doporučil však zavedení odpovědnosti státu za poškození zdraví povinným očkováním. Poté Ústavní soud 2. března nevyhověl návrhu na zrušení paragrafů školského zákona, které určují, že mateřské školy a další předškolní zařízení nesmějí přijímat neočkované nebo jen částečně očkované děti.

Rodiče za svobodnou volbu

Na problematičnost tohoto přístupu ve svém stanovisku poukázala veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová a v případě obou rozhodnutí vyjádřila odlišný názor ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková: „Ústavní soud tak podle mého názoru nedostál povinnosti bez předsudků a z pohledu své odbornosti posoudit ústavní konformitu napadené právní úpravy.“
Dne 10. února Martina Suchánková, předsedkyně spolku ROZALIO (Rodiče za lepší informovanost a svobodnou volbu v očkování), sepsala Petici proti represivnímu přístupu státu v otázce očkování. Do konce dubna ji podepsalo přes 18 600 občanů. Právnička Ligy lidských práv Zuzana Candigliota vysvětluje, že Ústavní soud „v jiných případech striktně vyžaduje, aby byl rozsah práva nebo povinnosti svěřen zákonu, a ne pouhé vyhlášce“.
Rodičům však vadí spíše to, že u nás – tak jako v dalších postkomunistických zemích – nejsou respektováni a striktně se jim nařizuje, jak mají se svými dětmi nakládat. V jiných zemích (například Německo, Rakousko, Nizozemsko) je však očkování nikoli přikazováno, ale pouze doporučováno. To s sebou nese nutnost větší informovanosti pediatrů – kteří musí vše důkladně vysvětlovat – i rodičů.

Očkovat ano, ale bezpečně

Svobodná volba v otázce očkování u nás možná není. Zdaleka však nejde jen o to, zda očkovat, nebo ne. Nálepkuje se: lékaři pro a rodiče proti. Naprostá většina rodičů ale své děti očkovat chce. Požadují individuální přístup a to, aby se očkovalo bezpečně.
Je nutné nařizovat očkování proti devíti nemocem – ve formě takzvané hexavakcíny (záškrt, tetanus, černý kašel, žloutenka typu B, dětská obrna, hemofilová nákaza) a vakcíny MMR (spalničky, zarděnky, příušnice)? Historie i pohled za hranice ukazují, že očkovací kalendář může mít různé podoby a že neexistuje jediný správný model. Je nutno podávat hexavakcínu ve schématu 3+1, to znamená postupně tři dávky a jedno přeočkování později – když podle odborníků schéma 2+1 stačí? Kdo pak má ze čtvrté, nikoli nezbytné, dávky prospěch? A je vůbec hexavakcína nejvhodnějším prostředkem ochrany?
Žloutenka typu B se přenáší tělními sekrety, tj. nejčastěji pohlavním stykem či při aplikaci drog injekční stříkačkou. Proč musí být děti proti ní očkovány, než přijdou do mateřské školy? Toto ohrožení přichází v úvahu až ve škole, do níž ale dítě – i nenaočkované – tak či tak přijato být musí, protože to nařizuje zákon o povinné školní docházce. Nad očkováním v České republice se vznáší řada otazníků.

Propast nedůvěry roste

K natáčení dokumentu na téma očkování mě přivedl postřeh, že v mém okolí se stále častěji objevují případy dětí, které byly po očkování poškozeny nežádoucími účinky. „Samozřejmě, očkování jako každý lék má i své nežádoucí vedlejší účinky,“ připustil na demonstraci i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Když se však pokusil doložit prospěšnost očkování, publikum jej vypískalo. Mezi lékaři a rodiči se prohlubuje propast nedůvěry. Jako by ztráceli schopnost spolu komunikovat. Stupňuje se boj, v němž není vítězů. Lékaři nechtějí naslouchat zkušenostem rodičů. U těch pak roste strach – strach očkovat, ale i strach neočkovat. Strach z udání a pokut.
V pořadu zazní i vyprávění Martiny Suchánkové, která ROZALIO založila v roce 2007. Po narození dcery začala působit jako dobrovolnice v Hnutí za aktivní mateřství. A protože na sdružení se čím dál víc obraceli rodiče s problémy s očkováním, vznikl samostatný spolek.
Podhlášenost negativních účinků je u nás prý 90 až 98 procent. Mohou je ale hlásit i pacienti. Portál O lécích nabízí k využití formulář Hlášení pro SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv). Pokud lékaři a pacienti neinformují o nežádoucích dopadech očkování, nemohou příslušné orgány při rozhodování vycházet z reálných dat.

Předejít komplikacím

O nutnosti individuálního přístupu hovoří i Vojtěch Thon, zástupce přednosty Ústavu klinické imunologie a alergologie Lékařské fakulty MU v Brně: „Nemůžeme zachraňovat lidstvo, musíme vidět prospěch jednotlivého člověka.“ Při aplikaci vakcín může dojít například k rozvoji autoimunitních onemocnění, proto světová kapacita, profesor Jehuda Schönfeld prosazuje zajištění odškodnění od státu.
Cennější než odškodnění je ale možnost předejít komplikacím. Tu nabízí neinvazivní screeningové vyšetření ze suché krevní kapky u novorozenců pro včasný záchyt poruch vývoje specifické imunity. Metoda, dnes plošně využívaná v pětadvaceti státech USA a Norsku, je u nás k dispozici na LF v Brně a 2. LF UK v Praze. Právě MUDr. Thon se zasazuje o její zavedení i u nás. Byl by to jeden z kroků k bezpečnému očkování.

Radiodokument