Hodina nula (2015)

Přidal: Premek |

Květen 14, 2015

Bronislava Janečková. Dokument. Ještě před koncem války se v Evropě rozjíždí gigantická logistická akce – repatriace. Je třeba přemístit, ošetřit a poskytnout základní stravu přes 13 milionům lidí takzvaných „displaced persons“, které vyhnala z domovů válka. Je nutné zvládnout nápor desetitisíců lidí denně. Nádraží na západě Čech a v Praze nestačí přijímat repatrianty, kolem polských a německých hranic se budují improvizované záchytné tábory. Dokument Bronislavy Janečkové „Hodina nula“ tento dramatický čas zaznamenává alespoň v některých detailech – tak jak písemné i zvukové dokumenty v archívech zachytily střípky osudů a lidských dramat. Režie Dimitrij Dudík.

Natočeno 2015. Premiéra 17. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 22:00 h.; 40 min). Repríza 21. 5. 2017 (ČRo 2 Praha, 22:00 h); 23. 5. 2019 (ČRo 3 Vltava, 22:00 h); 27. 5. 2020 (ČRo Plus, 21:10 h.). K poslechu zde.

Pozn.: Po repríze 21. 5. 2017 následovalo tématické Noční mikrofórum, hostem byl plk. Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu.

Lit.: Janečková, Bronislava: Hodina nula. In web ČRo 3 Vltava, květen 2015 (článek). – Cit.: Říká se, že první poválečné týdny roku 1945 byly šťastné jako hluboké vydechnutí. Skutečnost ale byla jiná. Většina lidí zažívala bolest, nejistotu a strach. Města v troskách, rodinné nebo přátelské vazby v troskách. Němci tu dobu nazývají Stunde Null. Hodina nula. Mnohé začíná znovu.

Jaro 1945 bylo startovní čárou nové historické epochy. A zkouškou charakterů. Vedle opravdových hrdinů se po válce objevilo mnoho zdánlivých, kteří se do té role obsadili sami. Vynořily se tisíce malých i velkých podvodníků toužících po majetku a moci.

Byl to taky čas kruté pravdy. Jestliže dosud existovala naděje, že se blízcí vrátí, pro mnohé se obava proměnila ve skutečnost. Skoro každému někdo chyběl. Přítel, sourozenec, manžel nebo soused.

Mnoho měst je v ruinách. Starý kontinent, který měl před válkou rozvinutou infrastrukturu a kompletní zázemí, se najednou probouzí ze šestileté noční můry. Nejde jen o to znovu postavit zničená města, silnice a mosty. Je nutné naučit se žít s vědomím ztrát.

Na konci války a první týdny po ní se Československo stává hlavní křižovatkou Evropy. Několik milionů Němců (vojáků i civilistů), ale i další národnostní menšiny utíkají před postupující Rudou armádou z východu.

Ze západu je ale zase vytlačuje Americká armáda, která prochází Bavorskem. Miliony lidí se snaží natlačit do západních zón rozparcelované Evropy. Osvobozované Československo se stává kotlem, kam se hrnou jak nacističtí vojáci, tak Rudá a Rumunská armáda.

Z jedné strany návrat, z druhé odsun

Přes naše území procházejí všemi směry stovky tisíc civilistů, osvobozených vězňů z koncentračních táborů a nuceně nasazených dělníků, které Hitler poslal na práci. A do toho začíná odsun Němců.

Všichni tito lidé na cestách mají strach a cítí nejistotu. Lidé hledají jeden druhého, polomrtví vězni z koncentračních táborů čekají na převoz domů a každý den čekání může zvýšit počet těch, kteří zemřou na následky vyčerpání nebo infekčních nemocí.

Repatriace milionů lidí

Rozjíždí se gigantická logistická akce – repatriace. Jen v Evropě je třeba přemístit, ošetřit a poskytnout základní stravu přes 13 milionům lidí takzvaných „displaced persons“, které vyhnala z domovů válka.

Vzniká mezinárodní struktura repatriačních organizací, které organizují návrat lidí domů a pátrají po nezvěstných osobách. Její součástí jsou i československé pátrací týmy, které musí zvládnout nápor statisíců lidí.

Československý rozhlas opět klíčový

Nádraží na západě Čech a v Praze nestačí přijímat repatrianty. Kolem polských a německých hranic se budují záchytné tábory. Československý rozhlas je v květnu a červnu 1945 v centru tohoto dění a nahrazuje svými pátracími zprávami a informacemi nefungující spoje.

Dokument Bronislavy Janečkové toto drama zaznamenává aspoň v některých detailech. Jak písemné i zvukové dokumenty v archivech zachytily střípky osudů a lidských dramat.

Jeho vysílání poslouchají vězňové v koncentračních táborech, pátrací komisaři. Hlavně se k němu ale upínají lidé, kteří dosud marně čekají na své blízké. Zprávy, které se tehdy vysílaly, se zachovaly v písemné podobě na drobných lístečcích.

Lit.: Kamberský, Jakub: Dramata války po sedmdesáti letech. In Týdeník Rozhlas 24/2015 (1. 6. 2015) (recenze). – Cit.: Kdyby Český rozhlas obšírně nereferoval o sedmdesátém výročí konce druhé světové války, šlo by v pravdě o ostudný krok, ne-li ještě o něco horšího. Ostatně, které jiné médium než rozhlas má výsostnou čest a povinnost seznamovat veřejnost s částečně či zcela zapomenutými skutečnostmi? Fakt, že právě rozhlas byl stěžejním hybatelem Pražského povstání v květnu 1945 a že notnou měrou zasáhl 1 do dalších dějinných okamžiků, si naštěstí současní rozhlasáci dobře uvědomují. Ohlédněme se alespoň stručně za několika tematickými cykly a pořady, které se vázaly právě k výročí konce války. (…)

Naprostým vrcholem dokumentaristiky v těchto dnech byl dokument Bronislavy Janečkové Hodina nula (17. května, Dvojka) o poválečných repatriacích tzv. vymístěných obyvatel protektorátu. Mrazivě, takřka autenticky přibližuje návrat desetitisíců lidí z nacistických vězení, koncentračních táborů, pátrání po nezvěstných, například po lidických dětech. I zde sehrál výjimečnou roli rozhlas, což je v dokumentu s dramatickými prvky řádně využito. Síla je tu právě v oné dramatičnosti, kterou nám umožňuje Hodina nula prožít, a to ve formě fiktivního příběhu dvou lidí. Spolupráce dokumentaristky a slovesného režiséra, v tomto případě Dimitrije Dudíka, je plně funkční a díky stylizaci dává dokumentu vysokou uměleckou hodnotu. Je třeba ocenit důsledné vedení herců, zejména Dany Černé a Michala Zelenky v rolích aktérů příběhu. Důmyslně se zde pracuje se zvukovou složkou. Stejně tak užití archivních snímků má obrovský význam pro celistvý dojem z poslechu.

Hodina nula navazuje na podobně pojatý cyklus Bitvy první světové války, na kterém tvůrci dokázali, že fúze dokumentaristů a slovesných režisérů funguje a může být pro obě strany prospěšnou a velice cennou zkušeností. Je třeba konstatovat, že Český rozhlas se i zásluhou připomenutých pořadů vyrovnal s tolik připomínaným a sledovaným výročím se ctí.

Radiodokument