Proč nepřijeli Američané aneb marná snaha Jaromíra Nechanského (2015)

Přidal: Premek |

Červen 11, 2015

Historie Pražského povstání v květnu 1945 přináší mnoho otázek, a jednou z nich je: „Proč do Prahy nepřijela Americká armáda?“ Osmý díl cyklu Hrdinové z barikád hledá a nachází i na tuto otázku odpovědi. Jednak slovy historiků, ale i ze svědectví autentických postav revolučních květnových dnů. V dokumentu jsou využity zvukové záznamy z povstaleckého rozhlasového vysílání v květnu 1945 a dopisy posluchačů se vzpomínkami na konec války. Pořad připravili Martin Čáp a Jindřich Marek. Dramaturgie a režie Bronislava Janečková.

Ukázky čtou Jan Vlasák, Bronislava Janečková a další.

Natočeno 2015. Premiéra 27. 5. 2015 (ČRo 2 Praha, 18:30 h.; 27 min) v cyklu Hrdinové z barikád, 8. díl. K poslechu zde.

Alternativní název: Proč do Prahy nepřijela Americká armáda?

Lit.: Čáp, Martin – Marek, Jindřich: Proč Prahu nepřijeli osvobodit Američani? Legenda o dohodě se Sověty padla. In web ČRo 2 Praha, květen 2015 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Stalinovi do hlavy nikdo nevidí. Britové hrají druhé housle, a tak Churchill zoufale tlačí na USA: „Osvoboďte Prahu!“ Snad aby odčinil Mnichov. Ale 6 dní před vstupem prvních amerických vojáků na naše území umírá prezident Roosevelt. A pro generála Eisenhovera jsme jen figurky na šachovnici války.

Porážka nacistů je na spadnutí. Jsou jen dvě možnosti, kterými se po skončení války můžou jednotlivé evropské země vydat. Nastolit parlamentní demokratický systém s tržní ekonomikou, nebo sovětský model komunistické totality se zestátněným a centrálně plánovaným hospodářstvím. Začínají politické hry.

Legenda o dohodě

Dosud se u nás tradovalo, že o všem se rozhodlo už v lednu 1945 v Jaltě na konferenci tzv. velké trojky (Stalin, Roosevelt, Churchill). Československo tam mělo být „vydáno“ Stalinovi. Tato legenda má dodnes bohužel velmi tuhý kořínek. A přitom se tam o nás vůbec nemluvilo.

Čtěte také: 4 největší mýty o „vlasovcích“ v Praze

Nebylo proč: všechny tři velmoci uznávaly Benešovu londýnskou vládu a udržovaly s ní dobré styky. Schůzka navíc paradoxně garantovala všem osvobozeným zemím stejné právo: „Zvolit si samy vládní formu, v níž chtějí žít.“

Churchill proti všem

Tomu mohli věřit možná jen někteří naivní Američani. Churchill věděl své. Politika Sovětů na obsazených územích ve východní a jižní Evropě dávala jasně najevo, že na jaltské deklarace o demokracii a právu národů rozhodovat o své budoucnosti má Stalin svůj názor.

Situaci ještě zkomplikuje 12. dubna 1945 smrt amerického prezidenta F. D. Roosevelta. Jeho nástupce Harry S. Truman se v nové funkci orientuje ztěžka a Churchill ho jen marně vyzývá k obsazení Vídně, Berlína a Prahy Američany.

Berlín osvobodit nejde

Co Truman může, přehodí dál. A osudy střední Evropy nechává na generálovi Eisenhowerovi. Ten obsazení Vídně vidí realisticky. Tedy jako nereálný požadavek. Obsadit Berlín zase odmítá jak z vojenských důvodů, tak i z džentlmenského respektu k východním spojencům.

Potřebuje s nimi společně bojovat ještě proti Japonsku. Ale taky ví, že Berlín je pro milióny sovětských vojáků symbolem vítězství. Vyvrcholením dlouhé a krvavé cesty od břehů Volhy. Pomstou za tisíce mrtvých ruských vojáků i civilistů, na nichž Němci napáchali nepředstavitelné množství hrůzných zločinů.

Vyfouknout Sovětům Prahu

„Vyfouknout“ Sovětům Prahu si ale Eisenhower mohl dovolit. Zvlášť po vypuknutí pražského povstání a po zoufalých rozhlasových výzvách o pomoc. Stalin by sice skřípal zuby, ale určitě by to nevyvolalo žádný ozbrojený konflikt. Britové tak v dubnu 1945 tlak na Eisenhowera ještě zesílí.

Už 13. dubna britský ministr zahraničí doporučuje americkému velvyslanci, aby USA osvobodily Prahu. Na Američany se obrátí i sám Churchill s tím, že nic nestojí v cestě spojeneckému zásahu v Praze, ani žádná ujednání se Sověty. Dopisuje si přímo s Trumanem. Jejich vzájemná korespondence je zdokumentována v Trumanových pamětech Rok rozhodnutí (Year of Decision, New York, 1955).

„Není pochyb, že osvobození Prahy americkými vojsky by vytvořilo změněnou poválečnou situaci a silně by ovlivnilo i situaci v sousedních zemích. Pokud by ale naproti tomu Spojenci hráli jen nevýznamnou roli v osvobozování, půjde tato země cestou jako například Jugoslávie. Za nanejvýš důležité pokládám, aby se toto velmi podstatné politické hledisko vysvětlilo Eisenhowerovi…“
telegram W. Chruchilla H. Trumanovi z 30. dubna 1945

„Sovětský generální štáb připravuje operace do údolí Vltavy. Můj zámysl je, jakmile to stávající vojenské akce umožní, postupovat a ničit zbývající německé vojenské síly. Bude-li proto žádoucím vstoupit do Československa a podmínky zde to dovolí, náš logický postup bude směřovat na Plzeň a Karlovy Vary…“
telegram H. Trumana W. Churchillovi z 1. května 1945

Praha příliš riskantní na záchranu

Bohužel Američani nejsou schopní se nad osudem Československa zamýšlet se stejnou prozíravostí jako starý lišák Churchill. Podle Eisenhowera je Československo jako celek součástí sovětské operační zóny. Americký generál se taky domnívá, že v západním výběžku Čech jsou dvě až tři dobře vyzbrojené německé divize. Tažení do Čech by tedy představovalo obtížnou operaci.

S tím souhlasí další americký generál Omar Bradley, velitel 12. skupiny armád, v jejímž operačním pásmu Československo leželo. Ani podle něj není účelné, aby Američani umírali v bojích na českém území, když by podle dohod o budoucí demarkační čáře o styku spojeneckých vojsk mohlo být předáno Rudé armádě…

A tak má Eisenhower už 1. května 1945 po předběžné dohodě se sovětským velením stanovenou východní linii amerického postupu: Saská Kamenice–Karlovy Vary–Plzeň–České Budějovice–Linec. Na dodržení linie Sověti striktně trvají i ve dnech krvavých bojů na pražských barikádách. I když zrovna tady by rychlá americká pomoc z osvobozené Plzně zachránila stovky životů.

Americké vrchní velení naopak nakonec samo ctižádostivému a ostře antikomunisticky naladěnému veliteli 3. americké armády generálovi Pattonovi neumožní ani plné osvobození Karlových Varů nebo Českých Budějovic. A Sovětům po 9. květnu 1945 předá i další osvobozená území za zmíněnou linií.

Američani proti sobě

Všichni Američani ale nebyli k osudům Československa tak ležérní jako Truman, Eisenhower nebo Bradley. Jejich pravým opakem byl právě dnes již legendární generál George S. Patton s mnoha svými vojáky. Ke škodě Československa byl svými nadřízenými zastaven, aniž by mohl pomoct Praze.

A tak bohužel údajné vyhrůžky Pattona (na snímku níže) na adresu svých nadřízených, že na pár hodin s nimi „ztratí“ spojení a ozve se jim až z telefonní budky na Václavském náměstí, zůstávají jen milými historkami z života slavného válečníka. Pro Čechy coby oběť velké politické hry mohou být jen slabou náplastí.

Radiodokument