Motýlek 1/15 (2015)

Přidal: Premek |

Červen 18, 2015

Henri Charriére. Četba na pokračování. Příběh muže, který se nikdy nevzdal. Překlad Sergej Machonin. Připravila Eva Lenartová. Hudební spolupráce Nikos Engonidis. Režie Tomáš Soldán.

Čte Norbert Lichý.

Nastudoval ČRo Ostrava a ČRo Olomouc, červenec 2015. Premiéra 1. dílu 10. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.). Vydal Radioservis v roce 2015 (1 CD MP3, 6 hod. 32 min.; CR0763-2, EAN 8590236076327).

Lit.: Lenartová, Eva: Henri Charrièr: Motýlek. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 11 (článek). – Cit.: „Obžalovaný, jelikož porotci odpověděli ,ano‘ na všechny otázky kromě jediné, zda šlo o čin úmyslný, odsuzujete se k trestu nucených prací na doživotí.“

Když před časem v jednom z rozhovorů dostal ostravský herec Norbert Lichý otázku, co rozhlasového by rád „udělal“, řekl, že Motýlka. Tedy četbu z proslulé autobiografické knihy Henriho Charrièra. Nebývá to obvyklé, ale v tomto případě se Norbertu Lichému přání vyplnilo.

A tak zatímco jeho herečtí kolegové mají prázdniny, Norbert Lichý tráví dny zavřený v potemnělém studiu, kde na sebe u rozhlasového mikrofonu bere identitu jednoho z nejslavnějších trestanců euroamerické moderní civilizace.

Pro jistotu přece jen připomeňme, že Henry Charrièr byl 26. října roku 1931 odsouzen za vraždu k nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, měl tedy zbytek svého žití strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Sami vězni říkali tomu místu suchá gilotina. Henry Charrièr se narodil v roce 1906 v Ardèche. Jeho rodiče byli učitelé a Charrièr prožíval až do svých jedenácti let šťastné dětství. Pak ale přišel o milovanou matku a záhy se stal dítětem, jež otec jen obtížně zvládal. Dal proto syna k námořnictvu. Henry však skončil v kárné jednotce na Korsice, odkud se vrátil jako skutečný darebák. Armádu musel opustit a od té doby bylo jeho světem pařížské podsvětí. Rozsudek, který jej zanedlouho poslal na galeje, považoval Charrièr za nespravedlivý a proces za zmanipulovaný. Cítil se nevinným. Pravda je, že i policisté, vyšetřující tehdy případ smrtelného zranění jednoho z členů pařížské galérky, považovali trest za příliš krutý. A to, co vězně čekalo, se skutečně blížilo peklu.

Charrièr se několikrát pokusil uprchnout, ale definitivně se mu to podařilo až v roce 1945. O rok později byly galeje ve Francouzské Guyaně na nátlak veřejnosti zrušeny. Svůj nedobrovolně dobrodružný osud popsal vězeň s vytetovaným motýlem na hrudi v autobiografické knize, jíž dal pařížský vydavatel Robert Laffont název Motýlek.

Kniha s dedikací Venezuelskému lidu, jeho prostým rybářům z Parijského zálivu, všem, intelektuálům, vojákům a ostatním, kteří mi umožnili začít nový život, vyšla v roce 1969 v nákladu milión dvě stě tisíc výtisků. Okamžitě se stala literární senzací Francie i Evropy a Henry Charrièr celebritou. Zároveň se však objevily hlasy zpochybňující autentičnost Charrièrova vyprávění. Proto se Robert Laffont rozhodl svolat tiskovou konferenci, kde Henri Charrièr prohlásil, že v jeho románu je 75% pravdy a 25% smyšlenek. Pravda je, že po jednom ze svých nezdařených útěků byl Charrièr odsouzen ke dvěma letům izolace na ostrově sv. Josefa a komu se podaří přežít něco podobného, často těžko rozlišuje mezi sněním a realitou. Charrièr s největší pravděpodobností vytvořil obecný portrét galejníka z Ďábelských ostrovů, což nikterak nesnižuje poutavost jeho vyprávění. Henri Charrièr je vypravěčem velmi emotivním, dokáže atraktivně popsat jak svůj vnitřní svět, tolik potřebný k přežití, tak zážitky a situace z reálného prostředí trestanecké kolonie. Ostatně než kniha vůbec vznikla, často a rád o Ďábelských ostrovech vyprávěl, o posluchače neměl nikdy nouzi. Koneckonců byl to přece jen synek z učitelské rodiny.

V českém překladu Segeje Machonina vyšel Motýlek už dva roky po francouzském vydání a Motýlkova často krutá dobrodružství v džungli, na moři či mezi Indiány fascinují českého čtenáře dodnes. Ale Motýlek je v prvé řadě dobrou zprávou o obdivuhodné síle lidského ducha. Je to především Motýlkova nezlomná touha po svobodě a víra v dobrý konec, co v krizových okamžicích stáhne osud správným směrem. V dějově bohaté knize defilují vrazi, zloději, malomocní, kanibalové, Francouzi, Číňané, Indiáni a každá postava má svůj kuriózní příběh.

Do patnáctidílné četby, kterou připravila Eva Lenartová, se pochopitelně všechno nevešlo, ale oč je posluchač
ochuzen na ději, to nahrazuje charizmatická interpretace Norberta Lichého v režii Tomáše Soldána. Jen pro
zajímavost – Henri Charrièr zemřel v roce 1973 jen pár týdnů před úspěchem filmu natočeného podle jeho knihy
se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmannem v hlavních rolích. Patnáctidílnou četbu pro prázdninové vysílání Českého rozhlasu Vltava vyrobila Tvůrčí skupina Regiony v ostravském a olomouckém studiu.

Lit.: -ob- (= Bezr, Ondřej): AUDIO: Norbert Lichý načetl Motýlka, vraha pod suchou gilotinou. In web IDnes, 23. 11. 2015 (článek + ukázka k poslechu). – Cit.: Jeden z nejpopulárnějších románů 20. století, Motýlka Francouze Henriho Charrièra, načetl jako audioknihu ostravský herec Norbert Lichý. iDNES.cz přináší ukázku.

Když v jednom z rozhovoru dostal Norbert Lichý otázku, jakou knihu by rád načetl, odpověděl, Motýlka. Přání se mu splnilo letos, kdy ho v době divadelních prázdnin natočil v režii Tomáše Soldána původně jako rozhlasovou četbu, jejíž záznam nyní vychází na CD.

Henri Charrière, řečený Motýlek, byl 26. října roku 1931 za vraždu nespravedlivě odsouzen k nuceným pracím na Ďábelských ostrovech Francouzské Guyany, a měl tedy zbytek svého života strávit ve věznici, kde řada galejníků nepřežila ani první rok trestu. Sami vězni toto místo nazývali „suchá gilotina“.

Svůj nedobrovolně dobrodružný osud, se kterým se nikdy nesmířil, popsal vězeň s vytetovaným motýlem na hrudi v autobiografické knize, jíž dal pařížský vydavatel Robert Laffont název Motýlek. Kniha vyšla v roce 1969 v nákladu milion dvě stě tisíc výtisků. Okamžitě se, stala literární senzací Francie i Evropy a Henri Charrière celebritou.

Zároveň se však objevily hlasy zpochybňující autentičnost Charrièrova vyprávění. Proto se Robert Laffont rozhodl svolat tiskovou konferenci, kde Henri Charrière prohlásil, že v jeho románu je 75 % pravdy a 25 % smyšlenek.

Henri Charrière zemřel v roce 1973, jen pár týdnů před úspěchem filmu natočeného podle jeho knihy, se Stevem McQueenem a Dustinem Hoffmannem v hlavních rolích. Galeje ve Francouzské Guyaně byly na nátlak veřejnosti zrušeny rok po posledním, konečně úspěšném, Motýlkově útěku.

Lit.: Horák, Jakub: Galejníkova touha. In web Naposlech.cz, 26. 11. 2015 (recenze). – Cit.: Autobiografický román Henriho Charrièra, se stal v době svého vydání, tedy v roce 1969, bestsellerem a jeho autor společenskou celebritou. Příběh zločince odsouzeného na doživotí a deportovaného do nechvalně proslulé věznice na Ďábelských ostrovech, notorického útěkáře, muže pevné vůle a nebývalé vytrvalosti, uchvátil čtenáře a o čtyři roky později i filmové diváky. Letos ho mohli čeští rozhlasoví posluchači slyšet jako patnáctidílnou četbu na pokračování. Ta v těchto dnech vychází jako audiokniha.

Motýlek patří mezi ta nemnohá rozhlasová díla, která se krátce po své premiéře v éteru objevila na zvukovém nosiči. Radioservis poslední dobou častěji vybírá z rozhlasových novinek – v tomto roce nabídl audioknižním posluchačům na CD například v květnu vysílané Ostře sledované vlaky v režii Aleše Vrzáka, Himmlerovu kuchařku uvedenou na přelomu září a října, nebo právě Motýlka, který měl svou premiéru na Vltavě teprve 10. září. Pro příznivce mluveného slova, kterým z jakéhokoliv důvodu uniká rozhlasová premiéra, jde o jednoznačně pozitivní trend – mohou si novinkový titul vychutnat bez časového diktátu živého vysílání a v kvalitě nesrovnatelné s časově omezeným archivem na iRadiu. Vydavatelství Radioservis si za takto odvážný krok, kdy už při tvorbě rozhlasového pořadu počítá s jeho vydáním na CD, zaslouží pochvalu.

Herec ostravského Divadla Petra Bezruče Norbert Lichý již dávno překročil hranice regionální působnosti. Přestože je se svou domovskou scénou neodmyslitelně spjat, je široké veřejnosti znám jako nepřehlédnutelný filmový a televizní herec. Rozhlasoví posluchači mohou jeho hlas slýchat velmi často v pořadech připravovaných ostravským studiem. Lichý se nebrání klasickým četbám, dramatizacím ani literárním pásmům, jeho pole působnosti pojme prózu i poezii, je dokonce autorem hudby k několika rozhlasovým a divadelním inscenacím. Audioknižním posluchačům byl dosud znám pouze jako interpret osmidílné rozhlasové četby z Balabánova posledního románu Zeptej se táty, kterou roku 2012 na CD vydal Radioservis, a z role v dramatizaci Nemesis. Oba tyto tituly, stejně jako aktuální Motýlek, jsou tedy ryze rozhlasovými nahrávkami vydanými na zvukových nosičích. Čistě audioknižní vydavatelé zatím potenciál a bohaté rozhlasové zkušenosti Lichého nevyužili, což je s podivem – interpretačně dokáže obsáhnout jak Kodžiho horor, tak Balabánovy existenciální texty, nebo právě Charrièrův autobiografický román.

Ani v něm Norbert Lichý nenechává posluchače na pochybách, že je zkušeným rozhlasovým hercem, který dokáže velmi přirozeně ztvárnit postavy různého věku, vyjádřit široké spektrum emocí a skvěle stupňovat napětí. Motýlkovo vyprávění má v jeho podání téměř autentickou atmosféru, a přestože se posluchač nikdy zcela nezbaví vědomí rozhlasové četby, je Lichého interpretace nadmíru strhující. Zvláště spolu s hudebním doprovodem – loudavým, cyklickým a drásavě jednotvárným.

V uvážlivé rozhlasové úpravě Evy Lenartové, v režii Tomáše Soldána, s hudbou Nikose Engonidise a v interpretaci Norberta Lichého se audioknižním posluchačům na jednom mp3 CD dostává šesti a půlhodinový příběh patrně nejznámějšího novodobého galejníka.