Klaunovy názory 1/10 (2015)

Přidal: Premek |

Červen 18, 2015

Heinrich Böll. Četba na pokračování. Připravil Ludvík Němec. Režie Lukáš Kopecký.

Nastudovalo Brno v roce 2015: Premiéra srpen 2015 (ČRo 3 Vltava, 18:30 h.).

Lit.: Němec, Ludvík: Klaunovy názory. In Čtvrtletník Klubu Vltava 2/2015, s. 18 (článek). – Cit.: Hans Schnier, 27 let, svobodný, bezdětný, „žádné církvi nepoplatný“, má problém. Přesněji: problémy. A to jak existenčního, tak existenciálního druhu. Jeho umělecká kariéra klauna je ve vážné krizi, zbývá mu všehovšudy poslední marka – a přišel o Marii, jedinou ženu, kterou je schopen milovat. Marie od něj odešla, podle Schniera mu byla spíše odlouděna, ba téměř unesena svými katolickými přáteli, aby začala jiný, méně hříšný vztah, vtah „s perspektivou“. A zoufalý (a rozlobený) klaun se o ni rozhodne bojovat. Telefonicky: se všemi, kteří mu jeho lásku odloudili. Že u stejných lidí současně žebrá o peníze, on, synek z bohaté uhlobaronské rodiny, aby si nakonec protestní kariéru žebráka skutečně zvolil, je jedním ze smutných paradoxů tohoto slavného románu.

„Dávno jsem už přestal s kýmkoli mluvit o penězích nebo o umění. Kde se ty dvě věci setkají, tam něco nehraje: umění bývá bud přepláceno, nebo nezaplaceno. Jednou jsem viděl v jednom anglickém putovním cirkuse klauna, který uměl řemeslně dvacetkrát a umělecky desetkrát tolik co já, a nevydělával za večer ani deset marek: jmenoval se James Ellis, byl už k padesáti, a když jsem ho pozval na večeři – měli jsme omeletu se šunkou, salát a jablečnou paštiku – udělalo se mu zle: deset let toho už tolik najednou nesnědl. Od té doby, co jsem poznal Jamese, nemluvím už o penězích a o umění. Beru to, jak to leží a běží, a počítám se stokou.“

Heinrich Böll vydal Klaunovy názory v roce 1963, v době německého hospodářského zázraku, jenž klaun Schier podrobuje nelítostné, i když občas i trochu sebelítostivé kritice. Jejím hlavním terčem je pokrytectví katolických
intelektuálů, kteří odsuzují, ba přímo trestají klaunův svobodomyslný život – a přitom svatouškovsky přehlížejí vážné neuralgické body tehdejší německé společnosti. Že jde převážně o válečná rezidua, na to už byli čtenáři u Bölla zvyklí: autor prožil druhou světovou válku na frontě a v ruském zajetí, většina předchozích knih je těmito zkušenostmi ovlivněna; nejvíce snad rozsáhlý román „Biliár o půl desáté“, který – spolu s „Klaunovými názory“ – je Böllovou nejznámější knihou a jedním z důvodů, díky nimž autor získal v roce 1972 Nobelovu cenu za literaturu.

„Já sám nejsem nábožensky založený člověk ani přítel církve a užívám liturgických textů a melodií z terapeutických důvodu: nejlépe mi pomáhají od obou útrap, jimiž jsem od přírody zatížen: od melancholie a bolení hlavy. Od té doby, co Marie přeběhla ke katolíkům (ačkoli je Marie sama katolička, zdá se mi toto označení na místě), vystupňovaly se obě ty útrapy, a ani Tantum Ergo a Loretánská litanie, moji dosavadní favorité v potírání bolesti, skoro nepomáhají. Existuje přechodně účinný prostředek: alkohol –, bylo by trvalé vyléčení: Marie; Marie mě opustila. Klaun, který se dá na chlast, klesá rychleji, než opilý pokrývač spadne se střechy.“

Třebaže v žádném Böllově románu – na rozdíl od publicistiky – nenajdeme české reálie, propojenost autora
s českým prostředím byla výrazná. Než se u nás stal zakázaným autorem, vyšla tu většina jeho knih; a konec Pražského jara zažil Böll dokonce osobně: 20. srpna 1968 byl zrovna v Praze a po třiadvaceti letech opět viděl ruské tanky. Tentokrát už proti nim bojoval na své straně fronty: až do své smrti roku 1985 mimořádně aktivně podporoval jak české exilové umělce, tak především český disent kolem Charty 77. Čímž se obloukem vracíme i ke Klaunovým názorům: jejich filmovou adaptaci natočil roku 1975 exilový český režisér Vojtěch Jasný, který na scénáři spolupracoval přímo s Böllem – a o Böllových posledních dnech natočil dokonce dokumentární film Můj přítel Heinrich Böll. Böll byl i výrazným rozhlasovým tvůrcem, napsal na deset rozhlasových her. Ovšem Klaunovy názory, odehrávající se v jediném dni v jediném bonnském bytě, nejsou zrovna snadné pro rozhlasovou adaptaci. V brněnském studiu se o ni pokusili Ludvík Němec, autor scénáře desetidílné Četby na pokračování, a režisér Lukáš Kopecký. Vysíláme u příležitosti 30. výročí Böllova úmrtí.

Četba na pokračování