Onehand Jack (2015)

Přidal: Premek |

Srpen 10, 2015

Stefano Benni. Jazzová noir gangsterka z „divného města plného mrakodrapů a lůzy, samopalů a saxofonů, šmelinářů a svatých.“ Překlad Kateřina Bohadlová. Hudba Jiří Šlupka Svěrák, řídí autor. Zvuková realizace Karel Fisl, Jakub Rataj a Jan Trojan. Dramaturgie Renata Venclová. Režie Aleš Vrzák.

Osoby a obsazení: Onehand Jack (Vojtěch Dyk).

Natočeno 2015. Premiéra 28. 8. 2015 (ČRo 3 Vltava, 9:30 h.; 30 min.). Repríza 31. 12. 2015 (ČRo 2 Praha, 15:15 h.); 13. 7. 2017 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h); 30. 4. 2019 (ČRo 3 Vltava, 21:00 h) v cyklu Současná hra a v rámci cyklu Mezinárodní den jazzu.

Videoukázka z natáčení k dispozici na Youtube.

Text v italském originále zde.

Pozn.: Příběh jednorukého Jacka, který se setká s černým Bohem trumpetistou a dostane kontrabas. Díky usilovnému cvičení se stane virtuozem a hraje jazz v tom nejoplzlejším lokále ve městě. Jednou se však v klubu objeví místní mafián a všechno pokazí…

Neobyčejně magické a poetické dílko plné skrytých odkazů k politické situaci (nejen) v Itálii. Nápaditý, vtipný a dojemný příběh s hudební terminologií, v němž o zázraky není nouze. Benniho dramatická povídka je součástí několika textů pro divadlo pod názvem Teatro 1 a 2.

Současný italský prozaik a publicista Stefano Benni (1947) se proslavil po celém světě texty z prostředí barů a sci-fi romány a povídkami. Z formálního hlediska upoutá zejména satirická rovina jeho tvorby a hra s jazykem zvaným „benničtina“. Libuje si v kompozitech, neologismech a cizích slovech. Představuje svébytný, nezařaditelný a velmi originální žánr současné italské literatury. (anotace)

Pozn. 2: V českém prostředí byl text Onehand Jack inscenován jevištně v Paláci Akropolis (premiéra 6. 4. 2008, režie: Petr Hašek, režijní spolupráce: Michal Novák, hrají: Ivana Huspeková a Ondřej Pšenička, magic-maker: Ondřej Pšenička, hudba: Robert Balzar, zpěv: Dan Bárta, scénografie: Jiří Nachlinger, light-design: Martin Špetlík, překlad: Kateřina Bohadlová, produkce: Petra Czabanová).

Lit.: Bohadlová, Kateřina: Jazzová pohádka o jednorukém kontrabasistovi. In Týdeník Rozhlas 35/2015 (článek). – Cit.: Snaha zaškatulkovat italského básníka, romanopisce, publicistu, divadelníka a vypravěče Stefana Benniho (1947) do současného literárního světa musí zákonitě skončit neúspěchem. Osobnost Benniho pocházejícího z Boloni se odráží v jeho pestrém multižánrovém díle a představuje svébytný, inovační a velmi originální hlas současné italské literatury. Nemá rád televizi a miluje jazz! Stanice Vltava nyní v rozhlasové premiéře uvádí jeho hříčku Onehand Jack.

Svět Stefana Benniho je velký felliniovský cirkus s dantovsky temnými stíny

Stefano Benni se proslavil po celém světě převážně svými politickými satirami, romány z prostředí barů, sci-fi romány a povídkami s prvky grotesky či s pohádkovými motivy. Napsal však i několik textů pro divadlo a sbírek básní a spolupracuje s předními italskými deníky (Manifesto, Repubblica). Upozornil na sebe sci-fi románem Terra! (1983) a postupně se profiloval také jako skvělý vypravěč.

Jazyk zvaný benničtina

První knihu, sbírku povídek z všednodenní současné Itálie Bar sport, vydal již v roce 1976. Od té doby byla přeložena do řady světových jazyků a stala se svého druhu kultovní klasikou. Benni se ale cítí jako doma i v mnoha jiných žánrech. Dobrým příkladem je různorodá sbírka povídek Il bar sotto il mare (1987), v níž experimentuje s principy detektivního příběhu, mytologií, sci-fi i politickou satirou. Česky dosud vyšly prozaické texty Časoskokan (2003), Podivínsko (2004) a Bar sport (2006).

Jeho svérázné fantasticko-satirické texty charakterizuje především obrovský smysl pro imaginaci a specifický jazyk zvaný „benničtina“. Benni si libuje v jazykových experimentech, využívá bohatý slovník s řadou neologismů, dialektové výrazy, výpůjčky z cizích jazyků a další stylistické prostředky, kterými útočí na čtenářovu fantazii. Charakteristickým rysem Benniho textů je hudebnost slov i celých vět a důraz na rytmus, který jeho divadelním povídkám i románům dodává zvláštní kouzlo.

Sám autor přirovnává své rozmanité texty k dobře sehranému orchestru, pouze dirigent se u každého z nich mění. Jednou je veselý, podruhé melancholický. Vždy přítomná tragikomičnost Benniho díla je přímým odrazem života v současné Itálii. Ať už píše báseň, monolog, nebo román, vždy se jasně politicky vymezuje, vždy reaguje na aktuální politické nebo sociální téma a vždy vyvolává pochybnosti a nutí čtenáře k zamyšlení. V jeho alegorických světech s jasnou paralelou k současné Itálii žijí postavy z okraje společnosti. Dospívající hrdinové, staří osamělí lidé nebo nemocní bez naděje na uzdravení, kteří se ocitají v pasti bezvýchodné situace, nacházejí útočiště ve svých snech, vzpomínkách a představách.

Ostrá satira

Stefano „Vlk“ Benni, jak si autor nechává říkat, je inspirací i pro divadlo. Krátké divadelní monology vydal v nakladatelství Feltrinelli, kde publikuje již od roku 1981. Sbírka Teatro 2 z roku 2003 obsahuje mimo jiné také jazzovou noir gangsterskou povídku Onehand Jack. Jednoruký chlapec Jack touží naučit se hrát na nějaký hudební nástroj. Ale copak to jde, jen s jednou rukou? Chodí po městě s hlavou v oblacích a usilovně prosí Boha, aby mohl hrát. A černoch Bůh, sám jazzový trumpetista, ho vyslyší: sešle mu z nebe opravdový kontrabas. A Jack cvičí a cvičí, až se stane virtuosem a hraje jazz v tom nejoplzlejším lokále ve městě. Jednou se tam ale objeví místní mafián a magický svět Onehand Jacka pokazí…

České publikum to nejspíš tolik nedocení, ale tento vtipný a zároveň dojemný příběh s hudební terminologií a benniovskou poetikou je také ostrou politickou satirou. Jména záporných postav nápadně připomínají konkrétní italské pravicové politiky včetně někdejšího předsedy vlády Silvia Berlusconiho. Černo-bílý kontrast dobra a zla připomíná sice pohádku, ale pod rouškou naivního vyprávění prosakuje nemilosrdný obraz současné (nejen) italské reality.

Prvním interpretem Onehand Jacka byl Benni ve spolupráci s italským jazzovým violoncellistou Paolem Damianim. Hudebnost jazyka tak doplnila živá hudba během představení, typická metoda italského narativního divadla, která sahá až k mistrovi vyprávění a držiteli Nobelovy ceny Dariu Fo. Symbiózu divadla a hudby zachovávají i další interpreti tohoto krasosmutného příběhu o jednorukém kontrabasistovi. Jako jeden příklad za všechny poslouží dlouhodobá spolupráce Benniho s janovským divadlem Archivolto, kde se režisér Giorgio Gallione systematicky věnuje inscenování Benniho textů. Onehand Jacka zde uvedl v roce 2001 s Ugem di Ghero v hlavní roli.

Živý jazz ve Studiu A

Českému publiku se Onehand Jack poprvé představil v roce 2008 v Paláci Akropolis v režii Petra Haška s hudbou kontrabasisty Roberta Balzara, ústřední píseň nazpíval Dan Bárta, vypravěčku a interpretku všech postav příběhu ztvárnila herečka Ivana Huspeková, magickou složku Benniho příběhu odrážely výstupy kouzelníka Ondřeje Pšeničky.

Na konci srpna se Benniho hříčka dočká své rozhlasové premiéry. Inscenaci nastudoval režisér Aleš Vrzák, který našel pro Onehand Jacka ideálního interpreta v herci a zpěvákovi Vojtěchu Dykovi. Natáčení s živou jazzovou kapelou proběhlo v červnu v karlínském studiu A pod taktovkou Jiřího Šlupky Svěráka, který pro inscenaci složil také finální píseň. Na zvukové realizaci spolupracovali Karel Fisl, Jakub Rataj a Jan Trojan.

Jazzovou pohádku o fenomenálním jednorukém kontrabasistovi uslyšíte na Vltavě v pátek 28. srpna v 9.30 na Vltavě. Týden pak bude k poslechu v internetovém streamu.

Lit.: anonym: Stefano Benni: Onehand Jack. In web ČRo 3 Vltava, srpen 2015 (článek). – Cit.: Hudebně-dramatická hříčka Onehand Jack italského spisovatele Stefana Benniho je plná magie, ostrých slov, gangsterů, mafiánských intrik a hlavně jazzové muziky. Vypráví příběh jednorukého mladíka, který se jako zázrakem vypracuje na skvělého kontrabasistu. Jack začne hrát v nejlepším jazzovém klubu ve městě, kde potká svou velkou lásku, ale aby pohádka měla opravdu šťastný konec, jeden zázrak asi stačit nebude …

„„Benni si libuje v jazykových experimentech, využívá bohatý slovník s řadou neologismů, dialektální výrazy, výpůjčky z cizích jazyků a další stylistické prostředky, kterými útočí na čtenářovu fantazii. Charakteristickým rysem Benniho textů je hudebnost slov i celých vět a důraz na rytmus, který jeho divadelním povídkám i románům dodává zvláštní kouzlo. Sám autor přirovnává své rozmanité texty k dobře sehranému orchestru, pouze dirigent se u každého z nich mění…““
Kateřina Bohadlová, překladatelka Onehand Jacka

Rozhlasovou inscenaci nastudoval režisér Aleš Vrzák,pro titulní roli našel ideálního interpreta v herci a zpěvákovi Vojtěchu Dykovi. Natáčení s živou jazzovou kapelou proběhlo v červnu v karlínském studiu A „pod taktovkou“ Jiřího Šlupky Svěráka, který pro inscenaci složil také finální píseň. Na zvukové realizaci spolupracovali Jan Trojan, Jakub Rataj a Karel Fisl.

Lit.: Venclová, Renata: Stefano Benni: Onehand Jack. Vojtěch Dyk v hlavní roli jazzové noir gangsterky. In web ČRo 3 Vltava, 17. červenec 2017 (článek). – Cit.: O městě plném „mrakodrapů, lůzy, samopalů a saxofonů, šmelinářů a svatých“, kde se občas dějí zázraky.

Hudebně-dramatická hříčka Onehand Jack italského spisovatele Stefana Benniho je plná magie, ostrých slov, gangsterů, mafiánských intrik a hlavně jazzové muziky. Vypráví příběh jednorukého mladíka, který se jako zázrakem vypracuje na skvělého kontrabasistu. Jack začne hrát v nejlepším jazzovém klubu ve městě, kde potká svou velkou lásku, ale aby pohádka měla opravdu šťastný konec, jeden zázrak asi stačit nebude.

Básník, prozaik, publicista a divadelník Stefano Benni je známý především svými politickými satirami a povídkovou tvorbou, která se vyznačuje velkým smyslem pro imaginaci a specifickým jazykem, pro který se vžil termín „benničtina“.

V roce 2003 vydal v nakladatelství Feltrinelli sbírku krátkých divadelních monologů Teatro 2, která obsahuje i monodrama Onehand Jack. Na divadle patří k Benniho nejčastěji uváděným hrám.

„Benni si libuje v jazykových experimentech, využívá bohatý slovník s řadou neologismů, dialektální výrazy, výpůjčky z cizích jazyků a další stylistické prostředky, kterými útočí na čtenářovu fantazii. Charakteristickým rysem Benniho textů je hudebnost slov i celých vět a důraz na rytmus, který jeho divadelním povídkám i románům dodává zvláštní kouzlo. Sám autor přirovnává svérozmanité texty k dobře sehranému orchestru, pouze dirigent se u každého z nich mění…“ Kateřina Bohadlová, překladatelka Onehand Jacka

Prvním interpretem Onehand Jacka byl sám Benni ve spolupráci s italským jazzovým violoncellistou Paolem Damianim. Od té doby se jazzová pohádka o fenomenálním jednorukém kontrabasistovi hrála v mnoha divadlech po celém světě.

Rozhlasové hry