Masakr (2015)

Přidal: Premek |

Srpen 10, 2015

Jan Urban a Marek Pivovar. Rozhlasová hra. Kapitola z dějin poválečného Československa, která se odehrála červnové noci roku 1945. Dramaturgie Eva Lenartová. Režie Petr Gábor.

Účinkují Jan Fišar, Adrian Jastraban, Sylvie Krupanská, David Viktora, Tomáš Jirman, Ivan Dejmal, Pavel Cisovský, Marek Cisovský, Dušan Urban, František Večeřa, Josef Kaluža, Vladimír Polák, Ivana Šuláková, Kateřina Huberová a František Strnad.

Nastudovala Ostrava v roce 2015. Premiéra 24. 11. 2015 (ČRo 3 Vltava, 21:30 h.; 69 min.). Repríza 16. 6. 2020 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama; 7. 5. 2024 (ČRo 3 Vltava, 20:00 h.) v cyklu Večerní drama.

Lit.: anonym: Jan Urban a Marek Pivovar: Masakr. In web ČRo 3 Vltava, listopad 2015 (článek). – Cit.: Kapitola z dějin poválečného Československa, která se odehrála červnové noci roku 1945.

Hra Jana Urbana a Marka Pivovara s úderným názvem Masakr je inspirována historickými událostmi. V internetové encyklopedii najdeme podrobnosti k nočnímu dramatu z roku 1945 pod heslem Masakr na Švédských šancích. Právě tam, nedaleko Přerova, totiž z 18. na 19. června 1945 příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky vedeni poručíkem Karolem Pazúrem a osvětovým důstojníkem Bedřichem Smetanou zmasakrovali 265 německých obyvatel Slovenska.

Temnou kapitolou poválečných dějin Československa se publicista a vzděláním historik Jan Urban začal zabývat už před lety. Přečetl knihy, prostudoval archivy, hledal zasuté dokumenty a poslední pamětníky. Pak vytvořil postavu Jana Kapitána a společně s Markem Pivovarem ji poslali do boje za spravedlnost.

Jejich westernový hrdina nemá mnoho času, blíží se totiž rok 1948… Zatímco ostravský historik Tomáš Staněk, který se temnou moštěnickou epizodou začal podrobně zabývat na počátku 90. let, je přesvědčen, že Karola Pazúra k jeho bestiálnímu řádění vedly sadistické rysy povahy, Jan Urban s Markem Pivovarem, chráněni autorskou licencí, vedou své vyprávění komplikovanějšími cestami. V dostupných zdrojích lze snadno dohledat, že oné noci byli zavražděni hlavně Karpatští Němci a Maďaři, ale také několik Slováků, a kromě mužů zahynulo 120 žen a 74 dětí. Historikové označují celou událost, o níž se před listopadem 1989 zarytě mlčelo, svou bestialitou za naprosto výjimečnou.

Jen zásluhou Františka Hýbla, autora knihy Krvavá noc na Švédských šancích (Kniha byla vydána v češtině i s německým překladem), se po roce 1989 tragický příběh vynořil ze zapomnění. Více než třicet let shromažďoval František Hýbl dokumenty a výpovědi svědků. Tragédie na Švédských šancích tak dostala svého „osobního“ historika.

Už v létě 1947 v moravské mutaci Svobodného slova a časopisu Čas vyšly články s prvními informacemi o hrůzném zločinu, jako první ovšem zareagovala komunisty ovládaná Státní bezpečnost a začala vyšetřovat autora článku, bývalého četnického strážmistra Svobodu, za pomluvu. Jenomže to už se do věci vložil neohrožený olomoucký státní zástupce František Doležel a ještě v červenci téhož roku kriminální služba v Přerově vyslechla desítky svědků.

Protože nesměla vyslýchat vojenské osoby, vedla výslechy taky vojenská prokuratura, kde se všem snahám o zastavení vyšetřování postavil bratislavský vojenský prokurátor Anton Rašla. Pak přišel únorový puč. Podle Jana Urbana skrývá hrůzný případ stále ještě řadu tajemství…

Rozhlasové hry