Milénium 4 aneb Dívka v pavoučí síti (2015)

Přidal: Premek |

Srpen 24, 2015

David Lagercrantz. Lisbeth Salanderová je zpět! Režie Jitka Škápíková.

Čte Martin Stránský.

Natočeno 2015. Vydalo OneHotBook v roce 2015 (1 CD MP3).

Ukázka zde a zde.

Pozn.: Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist kvůli syndromu vyhoření uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Tvrdí, že má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist dobře zná. Mikael doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.

Čtvrtý díl kultovní série Milénium. Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová opět na scéně.

„Audiokniha vás vezme zcela mimo realitu, do světa, kdy budete hltat každé slovo příjemného hlasu Martina Stránského, protože každé slovo může být důležité.“ – Čítárny.cz

„Ve čtvrtém dílu Milénia se Lisbeth Salanderová rozhodne riskovat vlastní život, aby pomohla chlapci, který může díky svým mimořádným schopnostem jako jediný odhalit vraha. Zpovzdálí ji opět podporuje novinář Mikael Blomkvist. Ve zbrusu novém příběhu je Lisbeth mnohem sdílnější, než jakou jsme ji znali doposud, a Mikael je obezřetnější, pokud jde o milostné avantýry. Naštěstí, protože jinak…“ – Jitka Škápíková, režisérka audioknihy

Lit.: Petříčková, Renata: David Lagencrantz: Dívka v pavoučí síti. CHYTNE! A to dost! In web Čajovna u modré kočky, 25. 9. 2015 (recenze). – Cit.: Kdo zná první tři díly trilogie Milenium, možná s napětím očekával výjimečný literární počin. Jiný autor se zhostil pokračování něčeho tak brilantního jako je Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová v akci. Zajímal mě styl, jakým David Lagencrantz adoptoval charaktery postav. A taky anotacemi a reklamní kampaní bylo slibováno, že Lisbeth Salanderová je zpět a setká se Mikealem. No dobrá, kdo by neodolal. Jaký byl reálný zážitek z této knihy.

Tedy přesněji, z poslechu audioknihy, které opět propůjčil svůj charismatický hlas Martin Stránský. Když už nic jiného, alespoň on bude zárukou příjemného zážitku, říkala jsem si.

„Pak se vrátil k vlastním dokumentům a otevřel si složku, kterou si založil před rokem. Jmenovala se: Lisbetin šuplík. Jestli ji ještě jeho novinářské aktivity vůbec zajímají. Přesto se nedokázal zbavit určité naděje a zapřemýšlel, jestli ji navzdory všemu nemá poslat malý pozdrav .Problém byl samozřejmě následující? Co by jí měl napsat? Dlouhé osobní dopisy? To nebylo nic pro Lizbet. Tím by jí jen otrávil. Spíš by měl vyrukovat s něčím stručným a trošku záhadným.

Zkusil to s otázkou: Co si má člověk myslet o Balderově umělé inteligenci? Pak vstal a znovu se zahleděl do chumelenice za oknem.“

Stylistika podobná, velmi věrná

Snažila jsem se být maximálně kritická, ale už ve třetí kapitole jsem nevnímala rozdíl v tom, že toto pokračování má jiného autora. Popravdě, ke konci knihy jsem pojala elvisovské podezření, že Stieg Larsson žije a všechno je jen nafouknutá mediální kampaň.

Klidně začnu od konce, ať nenapínám. Dívka v pavoučí síti je stejně dobrá jako Milenium dvojka (Dívka, která si hrála s ohněm). Není lepší než jednička (Muži, kteří nenávidí ženy), ale je o dost lepší než trojka (Dívka, která kopla do vosího hnízda).

Hned začátek mne příjemně vtáhl do děje. Milovala jsem Larssovy hluboké sondy do zhýralé, Múzou zmítané a zároveň nesmírně unavené novinářové duše (nebo té hackerské a svérázně spravedlivé na straně druhé), kombinované s drobnostmi všedního dne, jako je třeba v oné ukázce, o tom, kterak se po tom všem duševním marastu Mikael podíval z okna, za kterým panovala hustá chumelenice.

Posunuly se postavy někam?

Ano, Lisbeth už není hormony zmítaná postpuberťačka a její postava poněkud vyzrála. I když to s tím Mikaelem a pokračováním jejich milostného vztahu je jaksi nahnuté – a to mě teda autor pěkně vypek – je příjemné je pozorovat ve vzácných chvílích jejich vzájemné komunikace. Tady nejspíš docela dobře a věrně jejich vztah zachoval. Stejně tak výborně zachoval dynamiku příběhu, ve chvíli, kdy napjatě očekáváte další kapitolu, víte, že je s tímhle příběhem vše v nejlepším pořádku.

Postavy jsou o několik let starší, poměry se změnily nejen v jejich životech, ale také v jejich zemi, ale ty stíny minulosti se v ten jeden podzim, kam je příběh zasazen, vynořují a přivádí zúčastněné do nebezpečných situací.

Mikel versus Mikael

Jediné, co mě na začátku zatahalo za uši, je fakt, že nejspíš se někdy v mezidobí řešila výslovnost jména hlavního hrdiny. Mikel. Následně se párkrát objeví Mikael, zní to jako malá chybka v nahrávce, ale posléze se Martin Stránský ustálí na jakémsi obojakém Mikelovi, který už nevadí, nebo si na něj posluchač zvykne. Ostatně vypravěčský koncert tu předvádí úžasný. Holger Palmgren, už jsem skoro zapomněla na toho starého Lisbetina poručníka a na to, jak bravurně dokázal pan Stránský ztvárnit hlas starého muže. Dokonalost!

Závěr jsem již napsala. Je to dost dobré dílo a nechce se mi chvílemi ani věřit, že autor je dosud pouze autorem jakési autobiografické knihy o fotbalistovi Ibrahimovičovi.

Mluvené slovo na zvukových nosičích