Mozaika – V obecném zájmu (2015)

Přidal: Premek |

Září 4, 2015

Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře 1749-2014. O knize, vydané letos nakladatelstvím Academia hovoří Michael Wögerbauer a Petr Šámal. České loutkové divadlo třikrát jinak v Soulu – hovoří Kalle Nio, zakladatel finského souboru WHS; MFF v Benátkách; Filmové panorama (hovoří Alice Aronová): Kultovní skandinávské filmy v kině Evald. Připravila Veronika Štefanová.

Natočeno 2015. Premiéra 3. 9. 2015 (ČRo 3 Vltava, 16:00 h.).

Lit.: Štefanová, Veronika: Průkopníci finského nového cirkusu a multimediální performance přišli na Skupovu Plzeň s Odcházením. In web ČRo 3 Vltava, září 2015 (článek + ukázka). – Cit.: 31. ročník mezinárodního loutkového festivalu Skupova Plzeň přiváží výjimečné scénické projekty. Patří mezi ně také inscenace Odcházení finského souboru WHS, který je charakteristický mísením filmu, moderní magie, loutkového a pohybového divadla.

Ve světě je díky technice iluzionismu a žonglování soubor řazen také do oblasti nového cirkusu a patří v současné době k nejvýznamnějším představitelům moderního scénického umění ve Finsku. Více než na domácí scéně ale vystupuje v zahraničí.

Redaktorka Veronika Štefanová se v Plzni setkala s jedním ze zakladatelů, současných performerů a také autorů inscenace Odcházení, vizuálním umělcem Kallem Nio. Na úvod říká, jak soubor vznikl.

Jeden ze zakladatelů, autor inscenace Odcházení Kalle Nio přibližuje počátky vzniku souboru: „Soubor jsme založili začátkem roku 2000. V té době jsem se už znal s Villem Walo, který byl a dodnes stále je vynikajícím žonglérem a loutkářem. Měli jsme stejnou ambici – dělat vizuální umění, ve kterém se spojí divadelní, cirkusová a filmová estetika. Dnes se struktura souboru WHS proměnila a má spíš produkční charakter. Někdy vytvářím inscenace dohromady s Villem Wallo, někdy sám a jindy pod jménem WHS vystupují jiní umělci, které zveme ke spolupráci.“

Studoval jste uměleckou školu, nebo jsou vaše inscenace výsledkem dlouholeté praxe a samouctví? Jak jste se vůbec dopracoval k filmu, divadlu a cirkusu?

Abych pravdu řekl, na začátku mé umělecké cesty byla moderní magie, tedy kouzelnické triky. Iluzionismus mě zajímal už od dětství. První představení jsem měl snad už v pěti letech. Hodně jsem se této profesi věnoval a později jsem vystupoval na různých komerčních akcích. To mě ale brzy přestalo bavit a chtěl jsem s kouzlením vyzkoušet něco nového. Začal jsem se proto zabývat filmem a videoprojekcí. Vytvářel jsem hudební klipy a krátké filmy. Také jsem pracoval jako filmový editor. Na umělecké akademii v Helsinkách jsem se zdokonalil v technice vizuálního umění, abych to později zúročil v divadle.

Co je pro váš iluzionistický styl charakteristické a jakým způsobem vizuální iluzi v představeních vytváříte?

Pro mě je nejvíce přitažlivou vizuální formou kombinace videa a moderní magie. Navíc, když se podíváme do minulosti, zjistíme, že průkopník kinematografie – Georges Méliès – byl původně kouzelníkem. Dnes spojitosti mezi filmem a ilusionismem najdete snadno, protože film a moderní magie mají mnoho společného. Východiskem mé práce je touha vytvářet neobvyklé obrazy a diváky tak překvapovat. Také přemýšlím nad tím, co nutí lidi věřit tomu, že něco je kouzlo. Zkrátka, že některé obrazy působí jako výsledek určité magie. Proto rád takové obrazy vytvářím a pak záměrně tuto iluzi ničím.

Není pochyb o tom, že vaše umění je výrazně vizuální, což podporuje i scénografické řešení vašich inscenací. Scénografie má důležitou funkci i v inscenaci Odcházení. Jak ji do děje zapojujete?

Scénografie v mých inscenacích hraje stejně tak důležitou roli jako videoprojekce a moderní magie. Jelikož sám nejsem herec, zajímám se víc o jiný způsob vyjádření na jevišti než třeba jen slovy. Ta v inscenaci Odcházení nezazní. Vyjadřujeme se výtvarnými prostředky, do kterých řadím i scénografii. Samotné prostředí v účinkujícím interpretovi vyvolává určité pocity, které pak zpět toho prostoru přenáší. Filmové obrazy a scénografie zprostředkovávají náladu a atmosféru, v podstatě v sobě obsáhnou vnitřní svět hlavních postav a herci už se pak nemusí tolik soustředit na klasické hraní, ale na jiný způsob sebevyjádření – například pohybem.

V programu k inscenaci Odcházení je zmínka o cirkusu. Můžeme říct, že iluzionismus je to, co pojí tuto inscenaci s cirkusovým uměním, nebo je v tom ještě něco jiného?

Iluzionismus, nebo magie byly v určitém období nedílnou součástí cirkusových představení a i dnes najdeme kouzelnická čísla v tradičních cirkusech. Pro mě je ale definice cirkusu mnohem širší, než jen to, že je to šapitó s akrobaty a zvířecí drezúrou. Cirkus je svět sám pro sebe. Stojí na okraji společnosti a lidé po zážitcích, které zprostředkovává, prahnou. Cirkus jsou nejen artisté, ale také kouzelníci, kabinety kuriozit, obludária a nakonec i filmy, které byly součástí představení kočujících cirkusů. Rád rozšiřuji definici cirkusu tím, že cirkus představuji jako něco unikátního a zvláštního.

Zatím jsme mluvili hlavně o estetice vaší tvůrčí práce, která se promítá i do vaší inscenace Odcházení. O čem příběh pojednává?

Příběh Odcházení vypráví o muži a ženě, kteří prochází složitým vztahem. Opakovaně se rozchází a schází, řeší to a zároveň neřeší. V tom vztahu jsou uvěznění. Inspiroval jsem se filmy Antonioniho, který v nich vyjadřuje vnitřní rozpoložení hrdinů prostřednictvím obrazů. A tímto způsobem jsem k Odcházení přistupoval i já – prostřednictvím filmových iluzí představuji vnitřní svět obou postav.

Radiodokument