Rychlopalba (2015)

Přidal: Premek |

Říjen 7, 2015

CD-Art Štěpán Kopřiva. Detektivní román – audiokniha.

Čte Ludvík Král.

Natočeno 2015. Vydal Walker & Volf v roce 2015 (1CD MP3).

Ukázka k poslechu zde.

Pozn.: Co byste dělali, kdyby u vás jednoho večera zazvonila policie a sdělila vám, že už několik let ubližujete vlastnímu dítěti, a nevíte o tom? Co byste dělali, kdyby vám psychiatři řekli, že trpíte poruchou osobnosti, a zavřeli vás do blázince?

Přesně tohle se totiž stalo Olze Turnečkové… a přestože se tomu její okolí zprvu vzpíralo uvěřit, muselo se s tím nakonec smířit. Ano, Olga zřejmě opravdu týrala vlastní dceru. Jenže pak Olžin bratr objeví stopu, že by všechno mohlo být trochu jinak. Že možná existuje osoba, která využila Olžiny duševní nemoci a celou dobu s ní zákeřně manipulovala.Nedá se přímo říct, že si Olžin bratr najme detektiva. Spíš si tak trochu pronajme policajta. Ten policajt jsem já. A na to, co jsem při odkrývání pravdy musel udělat, nejsem vůbec hrdý. (anotace)

Lit.: Schefik: Štěpán Kopřiva – Rychlopalba. In Schefikův web, 6. 10. 2015 (recenze). – Cit.: (…) O tom, že se česká detektivka pomalu ale jistě vrací do zájmu čtenářů, již není pochyb. Kromě nových nadějí se do těchto vod vydávají i ostřílení matadoři z ostatních žánrů, jakými jsou například Jiří Walker Procházka, slovenský Juraj Červenák, nebo Štěpán Kopřiva, jehož Rychlopalba se právě dočkala i své audiopodoby.

Za touto nahrávkou nestojí nikdo jiný než vydavatelské duo Walker & Volf, které k načtení přizvalo vynikajícího Ludvíka Krále. Spojení Kopřivy s Králem skvěle zafungovalo již v jedné z předchozích audioknih z tohoto nakladatelství. Kopřivův Asfalt v podání tohoto narátora dokázal uhranout nejednoho posluchače a po zásluze tak patří mezi nejúspěšnější tituly tohoto vydavatelského dua. Otázka ovšem zůstává, jak se Ludvík Král vypořádá s kriminálkou ze současné Prahy.

Kopřiva ve své nejnovější knize tentokrát vyměnil pekelníky a psychopaty brodící se hektolitry krve za obyčejného policajta z místního oddělení v pražských Vysočanech. Tady rozhodně žádnou kriminálku nebo specializovaný útvar nehledejte. Ve své podstatě je to lůzr a smolař toho největšího kalibru, rozvod s manželkou je na spadnutí a po jedné “nevydařené akci” mu hrozí vyhazov a vidina ostrahy někde v Kauflandu není právě to, po čem každý touží.

Není proto divu, že když se na něj obrátí přítel s žádostí o pomoc, zatouží po změně a oživení. Sice zpočátku neochotně, ale i tak se vydává pátrat po dvanáctileté Báře, kterou měla týrat vlastní matka. Postupem času se však do případu ponoří naplno, až prakticky vyplňuje veškerý jeho volný čas. Je opravdu možné, že Olga Turnečková trpí poruchou osobnosti a nic si nevybavuje, anebo vše bylo trochu jinak?

O výsledku Kopřivova snažení se čtenáři mohli přesvědčit již na jaře letošního roku a podle ohlasů si Rychlopalba nevede vůbec špatně. Nyní chce svou troškou do mlýna přispět i Walker & Volf, kteří se tentokrát rozhodli vsadit na osvědčenou jistotu a do role narátora obsadili Ludvíka Krále. Ti posluchači, kteří se s Králem již setkali v Kopřivově Asfaltu, budou moc dobře vědět co na ně čeká. Tím samozřejmě nemyslím obsahovou stránku knihy, protože obě tato dílka jsou naprosto diametrálně odlišná, ale samotný výkon interpreta.

Ludvík Král i v tomto případě odvádí naprosto profesionální výkon. Během přednesu nemá s četbou nejmenší problémy a nebojí se ani trochu pohrát si s intonací, aby kniha nevyzněla tak monotónně. Ve výsledku je Králův výkon možná ještě o kousek lepší než v případě předchozí knihy. To samé samozřejmě platí i o Radku Volfovi, jenž obstaral režii, střih i celkovou mixáž audioknihy.

Jediným menším zádrhelem může být pro některé posluchače hlas samotného interpreta. Ten je opravdu velmi specifický a více než dobře zapamatovatelný. Tento fakt se objeví především ve chvíli, kdy máte ještě v živé paměti audioknižní Asfalt o jehož načtení se také postaral Ludvík Král. Při samotném poslechu se vám tak občas může vybavovat místo obyčejného pražského policajta Kufenbachovo komando brodící se krví v pekle. To je ovšem pouze malinká kaňka na kráse této audioknihy a pokud jste audioknižní Asfalt neslyšeli, budete od tohoto neduhu na sto procent odproštěni.

Jako celek však Rychlopalba působí opravdu kompaktním dojmem, který je opravdu radost poslouchat. Celou knihu doprovází dramatický hudební soundtrack, jenž perfektně dotváří atmosféru a dopomáhá s orientací v ději. Radek Volf nezapomněl ani na zvláštní efekty jako jsou výstřely z pistolí nebo hlas z vysílačky, což samozřejmě celkový dojem z poslechu ještě umocňuje. Sečteno a podtrženo, Rychlopalba Štěpána Kopřivy je jednou z nejlepších audioknih tohoto vydavatele, která se může ve všech směrech měřit s daleko věhlasnější konkurencí. V tomto případě je znát, že když něco děláte s láskou, jde to i ve skromnějších podmínkách a s menším rozpočtem a na výsledku to nemusí být nijak znát.

Lit.: Mlok: Ne zase tak moc rychlá Rychlopalba. In web Mlok cestovatel, 10. 12. 2015 (recenze). – Cit.: O tom, jak se Mlok zbavil předsudků a pustil se do detektivky od autora brutálního sci-fi.

Víte, kdo napsal scénář k nezapomenutelné klasice Byl jsem mladistvým intelektuálem? Jestli ne, tak to asi moc nevadí. Já jsem to taky do nedávna nevěděla. Za tímhle krátkým a svým způsobem půvabným filmem se skrývá jméno českého scénáristy, režiséra a sci-fi spisovatele Štěpána Kopřivy. Asi jeho nejznámějším knižním dílem je krvavé sci-fi Asfalt.

A právě tuhle knížku si Miloš před nedávnem zamiloval až tak moc, že měl potřebu mě z ní čas od času předčítat úryvky plné brutálních scén.

Jenomže Štěpán Kopřiva nepíše jenom sci-fi nevhodné pro křehké dívky, ale má na kontě taky jednu detektivku jménem Rychlopalba.

Ten název moc nenaznačuje, že by se mělo jednat o něco jiného než o galerii násilí, že. A přesně tím jsem se také oháněla, když mně Miloš tuhle knížku určitě déle než půl roku nutil k přečtení.

Vzpírala jsem se dlouho… Jenomže potom v nějaké slabé chvilce jsem na rychlopalbu narazila v nabídce Audiotéky a řekla jsem si, že Milošovi prostě jednou udělám radost a tu detektivku si přečtu.

Přiznávám, že jsem od tohodle čtenářského zážitku neočekávala nic moc víc než jenom potvrzení svých slov o tom, že Štěpán Kopřiva rozhodně není autor vhodný pro moji útlocitnou dušičku.

I když hned v první minutě příběhu se objeví mrtvola s rozmašírovanou hlavou luxusní steakovou pánvičkou, styl, jakým byla celá scéna popsaná mně napovídal, že tahle knížka mě asi zase tak moc nudit nebude.

Chytrý humor, špetka cynismu a neotřelý styl je přesně to, co mě baví a co jsem od Rychlopalby v rámci svých předsudků moc neočekávala.

Obzvlášť jsem si užívala Kopřivovu hru s přirovnáními a metaforami. Třeba vyjádření “Bývalého policajta by v něm rozpoznal i předseda České organizace nevidomých a slabozrakých” asi ještě dlouho nezapomenu.

Taky mě hodně bavilo to, jak byla Rychlopalba zpracovaná jako audiokniha. Tvůrcům nahrávky se podařilo dobře využít formátu audioknihy, takže skvělý přednes Ludvíka Krále čas od času doprovázely zvukové efekty pro dokreslení atmosféry jako třeba chrčení vysílačky nebo výstřely z pistole. Potěšující bylo, že tyhle vsuvky vůbec nepůsobily křečovitě a tak nepřirozeně jako například v případě tady už recenzované Andělíčkářky.

Rychlopalbou jsem byla tak nadšená, že jsem si někde v polovině knihy říkala, že tuhle recenzi uzavřu prohlášením o tom, že hodnocení 100 % dávám jenom těm knihám, které mě opravdu mile překvapily a že Rychlopalba je druhou knihou v historii mého blogu, která tohle hodnocení dostane. Byla jsem totiž překvapená tím, že Rychlopalba není vůbec tak plná násilí, jak jsem si představovala a že Kopřiva dokázal napsat detektivku založenou na logickém uvažování hlavního hrdiny a vyhnout se dnes tak populárnímu zobrazování násilí.

Jenomže, přesně v tuhle chvíli se všechno nějak zvrtlo a jedna násilná scéna začala střídat druhou. Hlavní hrdina se začal najednou prát s bezdomovci, milencem své ženy, nevinným mladíkem i opilci v hospodě.

Takže beru svoje prohlášení o absenci násilí zpět. Zároveň ale musím říct, že to moje útlocitná dušička přežila a neodnesla si z toho žádné trvalé následky.

Dokonce bych řekla, že Rychlopalba ještě nepřekročila tu hranici akčních scén, kdy by se ta něžnější část čtenářstva začínala nudit a proklínala své partnery kvůli špatnému knižnímu tipu.

Prostě i navzdory těm několika přehnaně násilným výstupům mě Rychlopalba bavila a ani chvíli jsem nelitovala, že jsem se do ní pustila. Naopak jsem si říkala, že bych se do budoucna měla zbavit svých předsudků a příště se tak moc nevzpírat, až mně bude zase Miloš doporučovat nějakou literaturu.

Mluvené slovo na zvukových nosičích